---

Kapitola 14 - Zkažení




Všichni tři dorazily do Falkreathu chvíli před polednem. Ale něco se chlapům nezdálo, protože když viděli před jarlovým sídlem sešikované vojáky Thalmoru zamrazilo je v kostech.
Mick: "Pomalu, musíme se připlížit k nim a zjistit o co jim jde." zašeptal mick a Mell a Rolf ho následovali.

Před sídlem stálo asi třicet vojáků připravených prolít něčí krev. V tom z jarlova sídla vystoupil jeden Thalmor, nejspíš mág a začal něco promlouvat ke svým mužům.
Velitel vojáků: "Vojáci! Město je naše! Jarl sice nechtěl přistoupit na mé podmínky, ale nedal jsem mu na výběr."

Vojáci začali řvát něco jako oslavu vítězství, hurá hurá hurá....
Mezitím se všechen lid Falkreathu, shromáždil před sídlo jarlovo a začali na Thalmory řvát různé urážky, jako jsou "vy parchanti! vy svině! vy zasraný špičatý ušiska!...."
Vojáci to už málem nevydrželi, a chtěli na Falkreathský lid zaútočit, ale zabránil jim v tom jejich Velitel.

Velitel: "Vojáci stát! Lidé, je dobře že říkáte svůj názor, ale máte špatné přesvědčení a navíc na nás nadáváte a pohlížíte jako na otravný hmyz! Takové nemají v Dominiu moc rádi. Tohle město bude sloužit, jako základna našim vojáků, ať už se vám to líbí nebo ne! Odpůrci budou buďto vsazeni do žaláře nebo půjdou do našich řad jako vojáci a vždy v přední linii. Abych nezapoměl! Nikdo už neopustí město nebo se vystavuje nebezpečí mučení s následky zabitím."

Jen co velitel vojáků domluvil, Mick, Mell a Rolf byli víc znechuceni Aldmerským Dominiem, ale nevěděli co mají dál v plánu.
Teď ale museli odejít od města co nejdál, protože to museli jít oznámit generálovi Tuliovi.

Chvíli se od města plížili, ale až když byli dost daleko, tak mohli jít normálně, ikdyž potom přidali na kroku. Měli namířeno do nejbližšího města Bílý Průsmyk a najmout si povoz do Samoty.
Šli oklikou kolem velkého jezera, severně od Falkreathu, cesta byla dlouhá a nikdo nic neříkal. Nebylo co říkat...
Mick přemýšlel co mu asi tak řekně Tulius. Rolf byl překvapen událostmi a přemítal nad nimi.. Mell, ale promluvil, zničeho nic...
"Co jste tak všichni skleslí? Když budou chtít napadnout Markarth, zapřísáhlí, praví jeho majitelé jej ubrání. Vy nevíte kolik nás je, mnoho mnoho...."

Mick a Rolf mu nic neodpovídali a byli pořád skleslí, jak zmoklý pes.
Jen Mell měl pořád dobrou náladu, měl úsměv na ústech a najednou si začal zpívat...






Je to pokus o znovu-nastartování příběhu, snad se bude líbit.
Komentáře jenom vítám!

Taková perlička: Je to první díl, kde se nedá hodnotit pomocí KP a NP.:D