---

Kapitola 12 – Lesní muž: Potom co Ravesi a Hadvar došli do Samoty si šly ihned lehnout, jednak byla noc a taky proto, aby si odpočinuli a zatím ještě nikomu neřekli co viděli u Thalmorské ambasády.

Mezitím Mick už byl před Dushnikh Yalem, cestou si sice promýšlel jak je přesvědčí, aby nám pomohli, ale teď neměl slov. Dřevěná brána se otevřela a jeden z orků promluvil:

Ork: „Co tu děláš!?“

Mick: „Přišel jsem Vás o něco požádat.....“

Ork: „Vypadni odsud než tě zabiju, nebudeme se plést cizích záležitostí!“

Mick: „Ale...“

Ork: „Tak už mazej!“

Mick už věděl, že pomoci od svých druhů se nedočká a radši šel rachle směrem k Falkreathu.
Dorazil k ruině zvané Pevnost ve ztraceném údolí, všude bylo spousta lebek a kostí, kolem se pořád ozývaly nějaké divné zvuky. Sotva si toho Mick všiml, tak odněkud vylezli nějací podivíni v kůžích a s parohy na hlavách. Okamžitě ho chytli, aby se nemohl bránit a sebrali mu zbraně.
Podivín: „Co tu děláš, tak blízko naší pevnosti? Mluv!“

Mick: „Jdu do Falkreathu, pár lidí dělá problémy. Co jste zač?!“

Podivín: „Jmenuji se Mell a jsme jak nám říkají ostatní Zapřísáhlí, víc Tě nemusí zajímat.“

Mick: „Proč jste mě chytli? A co se mnou bude?“

Mell: „Chytáme lidi, protože pořád častěji tudy procházejí nějací lidé v hábitech a když jich je víc tak zaútočí, ale nás je mnoho a proto je vždycky pobijem i když se ztrátami. Teď tě odvedeme k našemu veliteli a on rozhodne, co s tebou.

Mick: „Ale já spěchám!“

Jen marně se bránil, drželi ho pevně a vedli někam, kde by nejspíš nikdo nechtěl být. Šli po schodech a až na samém vrcholu viděl Mick jejich velitele.
To co uviděl, mu vyrazilo dech. Zapřísáhlý s nějakými divně vypadajícími ženami, připomínali spíš vrány než ženy, přesto byly hnusné.

Mell: „Tenhle se potloukal kolem pevnosti. Říkal že jde do Falkreathu.“

Velitel: „Co máš v plánu ve Falkreathu?“

Mick: „Mám vyčistit tábor Thalmorů, zabíjí a plení.“

Velitel: „Ty? Sám? Nenech se vysmát....Ale zdá se, že máme stejného nepřítele.“

Mick: „Pomůžete mi s nimi?“

Velitel: „Mám sice dost válečníků, abychom je vyřídily, ale řekni proč bych to měl dělat?“

Mick: „Útočí na vaši pevnost a tím vám znepříjemňují život. Když mi pomůžete, tak možná společně odvrátíme další válku. Navíc se spojily s Bouřnými hávy.“

Všichni zapřísáhlí se divně zatvářilly, jako kdyby o ničem ani nevěděli. Přitom Bouřné hávy v čele Ulfrikem jsou jejich úhlavní nepřátelé.

Velitel: „Máš přesvědčivé argumenty, dobrovolníci půjdou s tebou když budou chtít.
Tak kdo jde?“

Přihlásil se jen jeden, zbytek se asi bojí rozdělit.

Mell: „Já jdu!“

Velitel: „Ty Melle?! Bude tě škoda. No nic, nebudu ti bránit, je to tvoje volba. Tak už běžte pryč!“

Mickovi vrátily všechny zbraně a šli dál k Falkreathu. Mell se ze začátku držel vzadu, ale nakonec se odhodlal přiblížit Mickovi. Tábor byl již na dohled, ikdyž stále daleko, již byl den a oba se shodli, že to půjde lépe v noci, proto rozbily tábor, aby přečkali noc. Našli si dobré místo na táborák, vysoká skála a ze strany kde slídí Thalmoři je krytá mohutnými stromy.
Nastala noc, oba pojedli a vzali jen to nejnutnější a vyrazily.