---

Den 6
Hned jakmile jsem se vzbudil, jsem si to zamířil na velitelství, jelikož se mnou chtěl Skjor mluvit.

Až nyní jsem si všiml, že na náměstí je obří socha ,,zakázaného“ boha Talose (Tiber Septim) a u ní stojí nějaký muž a neustále vyřvává – že si ještě nevyřval hlasivky.

Když jsem dorazil na velitelství, tak mě Skjor informoval, že prý vědí, kde se nachází fragment Wuuthradu (část bájné sekery, kterou nosil Ysgramor – zakladatel Družníků) a že získat ho bude má zkouška – jako čeho? Bratra ve zbrani mi bude dělat Farkas (konečně jsem si to jméno zapamatoval) – jestli to znamená, že mě bude krýt svým tělem, nejsem proti.

Měli jsme se dopravit do Prachovcovy Mohyly, která se nachází na severozápad od Bílého Průsmyku. Cesta tam proběhla bez problému, potkali jsme jen pár blátokrabů a jednu zříceninu s bandity – ti raději měli naskákat do nějaké propasti, alespoň by nám ušetřili čas jejich zabíjením.

Jakmile jsme vlezli dovnitř mohyly, bylo nám jasné (nevím jak tomu inteligentovi, ale mě určitě), že není něco v pořádku. Všude se váleli mrtvé cvičné cíle a vstupní hala vypadala, jakoby se zde někdo nedávno utábořil. Samozřejmě všechny cíle mrtvé nebyli – jak jsem se zanedlouho sami přesvědčili – některé se ze zimního spánku vzbudili až nyní, jen abychom si o ně o několik sekund později zbytečně tupily meče.

Následovala další primitivní hádanka v Nordském stylu, nyní pro dvě osoby. Místnost, 2 východy - jeden zavřený a jeden otevřený – otevřený vede do místnosti s pákou. Copak asi ta páka může otevírat/zavírat? Za zavřenou mříží byla chodba, vedoucí dále a na její stěně páka. Dle mého očekávání (Farkasova ne) se po zatáhnutí za páku v otevřené místnosti za mnou sesunula mříž, která mě uvěznila v místnosti, ale na druhou stranu se zvedla mříž u vchodu do chodby.

Když jsem vědátoru řekl, že má jít zatáhnout za páku v chodbě, aby mě vysvobodil, vyrojilo se kolem něj asi pět banditů. V tom se stalo něco nečekaného (ani já jsem to nečekal – kdo by to byl čekal), Farkas se proměnil v obřího psa stojícího na zadních (ve Skyrimu se mu říká vlkodlak), co páchne jako … no jako mokrej pes. Chudáci banditi – z Farkase později vypadlo, že to nejsou banditi, ale Stříbrná Ruka (Sakra! Myslel to je obrazně, mohl jsem být bohatý), organizace bojující proti Upírům, nemrtvím a všemožné havěti, jež má nějaký spor s Družníky a krade jim fragmenty. Hned po boji Farkas odběhl do nyní už otevřené chodby a nejspíše tam zatáhl za páku, neboť mříž v mé místnosti vyjela nahoru a uvolnila mi cestu. Když vyšel ven, byl z něj již normální člověk a říkal, že se ho nemusím bát, raději jsem to ignoroval a pokračovali jsme dál.

Žádné další problémy se nekonaly, občas nastala komická situace při boji – my vs. Stříbrná Ruka vs. cvičné cíle, takový zmatek jsem tedy ještě neviděl.

V hlavním sále bylo jasné (tentokrát nejspíše i Farkasovi), že budou problémy. Nacházelo se zde asi TŘICET rakví (nejspíše s chodícími cíli), tajemná zeď ve tvaru ,,U“ (ta samá, jako v Mohyle temných vod) a stůl s fragmentem. U zdi mnou opět projel ten zvláštní proud energie, ovšem zlé to začalo být, až když jsem sebral fragment. Nemrtví začali vylézat z rakví. Byl to tuhý a dlouhý boj, po kterém jsem se vítězoslavně vrátili do Bílého průsmyku.

Když jsem se vrátili před velitelství, čekal tam na nás Vilkas, který nás zavedl dozadu na dvorek. Na dvorku stálo všech pět členů kruhu ( nějaká privátní skupina Družníků, co vše vede) – Aela, Skjor, Vilkas, Farkas a Kodlak – když jsem tam přišel, přednesli nějaké básničky, a prý že už jsem členem Družníků – já myslel, že už mě přijali… no nevadí.

To byl zase den.

P.S.: Děkuji všem za podporu.
P.P.S.: Asi neexistuje seznam anglických tvorů ve Skyrimu splolu se seznamem, jak to je česky. Nevíte?