---

Zarath

Plní rozpaků jsme se vydali zpět. Já už za život viděl hodně věcí, ale tohle rozhodně ne. Po pár hodinách chůze, spíš z nudy Rufus prořízl ticho.
"O co tomu čaroději sakra jde? Neříkejte že ty houby chtěl na to aby z nich udělal fet!"
"Jsme žoldáci Rufe, my jen bereme prachy, na nic se neptáme." Odpověděl jsem mu a těžkal si měšec. Safira mezitím sledovala oblohu.
"Blíží se tma. Do žádné osady to už nestihneme. Ale pokud mne paměť neklame, nedaleko jsem měla jeden z úkrytů, na své cestě kuchání Čepelí..."
"Nepřespíme prostě venku? Už jsem dost unavený." Promnul jsem si kolena.
"Zkus to a dopadneš jako támhleti..." Rufus ukázal na několik zmrzlých těl.
"Nejspíš to byla ochranka toho antimága, volové si špatně udržovali oheň." Naše úchylná specialistka na plíšení z ničeho nic vytáhla svou ebenitovou dýku a vydala se o jedné z mrtvol.
"Co to děláš?"
"Eskorty u sebe mívají mnoho peněz a cenného vybavení. Byl by zločin to tu nechat jen tak ležet." Klekla k tělu opřenému o skálu, ale z ničeho nic se jí u krku zastavila dýka.
"Možná... Možná jsem jen pár hodin, ne-li minut od umrznutí, ale obírat se zaživa se nenechám..." Strážný Bílého průsmyku měl ještě dost síly na to, aby Safiře, která v šoku nebyla schopna reakce dal dýku pod krk.
"Ty žiješ?!! Ale jak jsi teda..."
"TI HAJZLOVÉ MNE TU NACHALI!!! BYLO JIM JEDNO JAK MOC JSEM KŘIČEL ŽE JEŠTĚ ŽIJU, NECHALI MNE TU I S MÝMA UMRZLÝMA NOHAMA!! NECHALI MNE TU CHCÍPNOUT, NA POSPAS DRAVÉ ZVĚŘI!!" Došel jsem k promrzlému vojákovi a vykopl mu dýku z ruky. Rufus mu stáhl přilbu. Byl to mladý zlatovlasý nord, tvář měl bledou jak sníh. Mele z posledního.
"Kdo vůbec jste? Banditi?!"
"Dá se to tak říct... Ale dostáváme za to zaplaceno." Řekl Rufus a štípl vojáka do ruky.
"Cítíš to?" Nord zavrtěl hlavou.
"Vypadá to že pan Balgruf ti dal padáka na dálku, můžeš se k nám připojit, dáme-li tě dohromady..."
"Zarathe nemyslím si že..." Naznačil jsem Safiře, aby mlčela.
"Ať se už dožiješ rána nebo ne, určitě bude příjemnější zemřít v teple, nežli v mrazu..." Vzal jsem norda na ramena. Byl těžký jako kráva, ale co jsem o nich věděl, v boji z blízka nejsou nejhorší a pokud chci svůj menší podnik rozjet, mí dva "zaměstanci" mi stačit nebudou. Přinejhorším ho použijeme jako návnadu, nebo živý štít.
"Kudy si říkala že je ten tvůj úkryt?"


*******************************

"Skvělé, je tu ještě větší bordel, než si pamatuju. Za mnou..." Naše drobounká imperiálka našlapovala velmi opatrně. Roky zde už nebyla a chajda dost možná změnila majitele, dle jejího vyprávění, jizva, díky které byla tak snadno rozpoznatelná, pocházela právě z takové neopatrnosti, kdy jí jen tak-tak neprobodla hlavu nastražená střela z kuše.
"Vypadá to čistě..." Safira ukončila zkoumání okolí.
"Bude to chtít trochu práce s odklízením harampádí, ale aspoň máme kam složit hlavu... Rozdělám oheň v krbu, vy zatím najděte něco čím přiložíme..."
"Myslím že je to celkem jasný." Poťukal Rufus Nordovi na čelo. Schytal pár nadávek, na to jediné se nebožák v tuhle chvíli zmohl.
Chajda byla v jistém stádiu rozkladu, ale vypadalo to, že ještě nepropouští chlad, tudíž by se v ní dalo přenocovat. Navíc, v těchhle místech už nebyl věčný sníh. Byla taky pokryta mechem, jak na střeše, tak na zdech, ne kvůli tomu, že se o ni dlouho nikdo nestaral, ale kvůli maskování. Byla dobře ukryta, bez Safiry bychom ji nikdy nenašli. Dokonalý úkryt jak před zákonem, tak před pronásledovateli. Nedaleké jezero skýtalo množství ryb, záhony se daly užít k pěstován zeleniny a lesy jsou plné zvěře. Na tomhle místě by se dalo přežít roky.
"Tos postavila sama?" Rozhlížel se po okolí Rufus.
"Tseh, blázníš? Já byla ráda když správně rozložila stan v té době." Dívka zaklela.
"Vypadá to, že tu už někdo bydlí, je zamčeno..." Rufus, stojící u vyhaslého ohniště se založenýma rukama jen pozvedl obočí.
"Neříkej mi, že lidi jako ty potřebují klíče..." Safira se chystala páčit zámek, nicméně, problém se ukázal býti vyřešen sám.
Dveře se s vrzáním otevřely. Stál v nich starý dědoušek, ještě menší než Safira, v černém plášti nekromantů, upírající se o hůl.
"Táhněte, nechci tu žádné podomní prodej..." Všiml si Safiry.
"CO TU SAKRA ZASE CHCEŠ TY ČUBKO?! Z NAŠEHO MINULÉHO SLEDÁNÍ JSEM SI ODNESL DÍRU V HRUDNÍKU!!!" Začal jí hrozit pěstí. Imperiálka byla očividně stejně překvapená jak my.
"Ty... Žiješ? Vždyť jsem tě..."
"Tseh, ta dnešní mládež!!! Jen si mi vrazila do těla ten svůj nožík, na zabití starého nekromanta, který v době kdy sis sama neuměla utřít zadek vyvolával nemrtvé, na toho potřebuješ daleko víc! Měl jsem tě tenkrát oddělat, ne jen škrábnout!!!" Položil jsem Norda v bezvědomí na zem a vydal se k staříkovi.
"Vy dva se znáte?" Stařík svraštil své husté obočí a zamračil svou vrásčitou tvář.
"Věř mi, když se ti někdo vloupe do baráku a pokusí se tě zabít v době, kdy provádíš experiment na Daugirovi, to se ti vypálí do paměti!!! Myslel jsem že mám od tebe navždy pokoj jak vypadneš!!!" Stařík se poté podíval na promrzlého norda.
"Co se mu stalo?!"
"Stavěl s kámoši sněhuláka a on mu dělal kostru." Prohlásil Rufus, stále netrpělivě podupávající na místě.
"Doneste ho dovnitř..." Dědula se otočil.
"Ehm... Budeme ho potřebovat živého staříku, nemůžeme ti ho dát na hraní..." Nekromant se na mne podíval přes rameno svýma zapadlýma lesknoucími se očima.
"Mám v plánu mu zachránit život. Je tu snad někdo z vás přes léčitelskou magii? Nemyslím si. Jste jen banda agresivních pošuků. No tak pojďte..."
"Takže... Můžeme zůstat přes noc?" Safira dala ruku pryč z dýky. Dědula se dopajdal k alchymistické laboratoři a začal míchat nějaký lektvar.
"Co mám s vámi dělat. Hlavně mi tu neudělejte bordel. A na nic nesahat! Ty lektvary mají větší cenu než odměny na ty vaše duté hlavy!"
Rufus mi pomohl donést mladíka v bezvědomí do postele. Nekromant mu sundal rukavice i boty a začal promrzlé končetiny potírat mokrou hadrou.
"Tu ruku už nezachráníme. Byla moc dlouho neprokrvená. Nohy... Možná. Ale to je ještě brzo řešit, nevíme ještě ani jestli to vůbec přežije."
"Aspoň bude co žrát." Olízl se Rufus. Vlkodlak se nezapře.
"Kde ses to naučil?" Pomohl jsem staříkovi s ošetřováním, zatímco Safira rozdělala krb.
"Nebyl jsem vždycky nekromant mladej... Byly časy kdy mi říkali něco na způsob léčitele, měl jsem ženu a děti...."
"Co to změnilo?"
"Hádej můžeš třikrát... Naši kamarádi z Letních ostrovů... Tady do Skyrimu jsem uprchl proto, že to je docela fajn zašívárna, nic se tu neděje... Teda spíš nedělo... Poslední dobou tu neustále šmejdí jedni hajzlové a mám pocit že jsou každý den blíž a blíž..."
"Bandité?" Stařík se zazubil. Teda, kdyby měl čím.
"Bandité, no, tihle bandité nosí uniformy a řvou: "Skyrim patří nordům" rabují vesnice a pak vše naaranžují tak, že to udělali Khajiité nebo temní elfové. Císař Alex Bolmot byl naivní, když si myslel, že si ten parchant Ulfrik dá pokoj...."
"Proč by Ulfrik rozvracel císařství v téhle době? Thalmoři byli přece ze Skyrimu vyhnáni."
"Mluvíš, jako kdyby Ulfrikovi šlo o blaho skyrimu..." Prohodil Rufus, opřený o zeď.
"Ty o něm něco víš?" Podíval jsem se na něj.
"Až moc dobře. Z části je to Ulfrik, kdo může za to, že Plamenná Želva je tam, kde je. Vrak na pláži. Ulfrik byl po celou válku pouhou loutkou Thalmoru, snažil se rozvrátit císařství, aby to ušáci měli snazší, s příslibem, že po obsazení císařství mu bude svěřena správa Skyrimu. Ten člověk pro moc a prachy udělá cokoliv. Když to začalo vypadat pro Thalmor špatně, změnil kabát a začal podlézat Alexovi. Teď se ale Thalmorové poslední dobou stále více roztahují, nabírají nový dech... A tak Ulfrik opatrně přemýšlí, jak to císařovně Lauře Septim znepříjemnit. Aby musela odvrátit pozornost do Skyrimu, nejlépe aby se císařství rozeštvalo se svými spojenci. Třeba Khajitskými liberalisty. Naši loď vyrabovali, když jsme vezli množství nákladu, vše to šlo do Ulfrikovy kapsy, aby mohl financovat svou tichou vzpouru. Je jasné že ta vzpoura vypukne znovu... A tentokrát to nebude spontání povstání, vypukne to plánovaně, za ty roky co je Laura u moci Ulfrik nenápadně dosazuje na místa jarlů své lidi. Opravdu nevěřím, že Jarl Falkerathu spáchal sebevraždu..."
Něco mnenapadlo. Ve vaku mi zůstala ještě jedna houbička. Podal jsem ji nekromantovi.
"Poznáváš to?"
"Měsíční houba. Ano znám. Používali ji gladiátoři v aréně, tlumí bolest a povzbuzuje bojový výkon, bohužel ale uživateli postupně odrovnává mozek, stává se z něj jen loutka. Vraždící loutka. Kromě hladiátorů ji používali ti, kteří si chtěli vytvořit armádu poslušných silných bojových otroků..."
Rufus, já i Safira jsme se na sebe podívali.
Vypadá to na problém. Je asi jasné, pro koho to ten čaroděj vaří....



@Přesunuto do archivu na žádost autora...Ligos