---

→ Tah 1298


Adrian_S
Seslal jsi kouzlo a postupně ho rozšířil co nejdál jsi jen mohl. Kouzlo postupně odhalilo tvé dvě společnice a několik menších živých stvoření, které zcela určitě můžeš označit na menší lesní zvěř. Zvěř se od vás nacházela v dostatečně velké vzdálenosti.

Zvolil sis cestu a vyrazil po ní. Oni jedna z žen nic nenamítla, nechaly se vést a přestože Žoldačka neustále rejdila všemi směry jakoby i nadále očekávala nějakou zradu a přepadení, Ritabeth oproti tomu začala působit mnohem klidnějším a sebevědomějším dojmem.

Kráčeli jste chvíli po horší stoupající cestě. Kombinací svých kouzel jsi neustále zjišťoval jaká je kolem vás situace. I nadále se tvá kouzla tvářila jakoby jste byli široko daleko jedinými živými bytostmi. krom divoké zvěře. Obživlé mrtvoly jsi též neevidoval. Postupně jste dál a dál lesem, dokud jste z něj zcela nevyšli. Před vámi se rozprostřela kamenná stezka vzhůru, směřující k onomu skalnatému útesu, který jsi viděl ve svých vizích. Právě na tomto vrcholku by se nejspíš měl ukrývat chrám, který hledáš.

Už od prvního pohledu ti je jasné, že kamenná stezka bude velmi nebezpečná, působí úzce a kameny budou kluzné. Počátek stezky je označen klenutým kamenným obloukem, který dříve nesl nějaký nápis. Nyní je však příliš zarostlý mechem a má četné pukliny, které přečtení odkrytých částí též komplikují. Před obloukem se nachází čtveřice opracovaných, ale též velmi zašlých obelisků. Každý z nich je též dekorován četnými symboly, magickými značkami a runami. Jejich čitelnost je však značně omezena vlivem stáří. Přesto ti neušlo, že se na dvou nachází neuměle načrtnutý symbol elementu. První obelisk nese symbol Ohně, zatímco v pořadí třetí nese symbol elementu země.

U čtvrtého sis všiml, že se nachází zkamenělá socha muže, učence. V jedné ruce svírá knihu, druhou má v obrané póze a přitom se zády tiskne k obelisku. Zopakoval jsi svá kouzla. V širém okolí jsi neodhalil žádného oživlého mrtvého nebo živou bytost, která by pro vás mohla představovat riziko. Rovněž cítíš, že toto podivné místo vyzařuje nezvyklé množství magie.



Tondulin
Ticho pokračovalo. Lizzie si vyměnila pohledy s Annou. Přestože byly vesměs nic neříkající mohl ses domyslet, že obě čarodějky s Beliem soucítí. Belius si hlasitě povzdechl, převzal od Anny dopis a nahlédl do něj.
„Jo... Jo... Máte pravdu.“ povzdechl si znovu hlasitě, „Má pravdu. Všechno by se tím jen zkomplikovalo.“ kývl hlavou a snažil se působit smířeně, ale nedařilo se mu to. „Přesto... Mě to dost zabolelo u srdce.“ dodal. Mlčky vstal a Anna se zarmouceně podívala na tebe, její pohled byl však krátký, pak totiž svůj zrak sklopila k zemi a vyčkávala co se bude dít. Dál. Belius se prošel po místnosti.

„No... U srdce mě zabolelo, ale člověk musí být schopen přijímat tyto bolestivé rány... Sám jsem jich dost uštědřil.“ konstatoval zarmouceně, „Ale... Víte co to znamená? Nemáme dvorní čarodějku.“ pohlédl směrem k Anně, „Budeš muset ve funkci setrvat ještě o trochu déle. Ideálně... ideálně kdybys to vzala natrvalo. To bych si moc přál.“
Anna viditelně zaváhala. Lizzie na ní pohlédla s dychtivým výrazem ve tváři.
„Nejsem si jistá jestli mohu být ve funkci dvorní čarodějky natrvalo. Vzhledem ke všem těm svým závazkům ve Vysokoskalí.“ odpověděla opatrně, „Ale uvidíme.“ přikývla, „Zatím dokud nenalezneš nějakou náhradu budu ve funkci i nadále pokračovat a pomáhat ti s vedením hrabství.“
„Děkuju.“ poděkoval Belius.


SuperHunterCZ
Muž v kápy se dlouze odmlčel. Očividně si tě měřil pohledem, poté se znovu nakrátko ohlédl.
„Dobře.“ ozval se opět jeho hlas v doprovodu strohého přikývnutí, když natočil hlavu opět ke vchodovým dveřím. „Osmička ví, že jsem po té dlouhé cestě znaven...“ udělal krok vpřed a přiblížil se k tebou pootevřeným dveřím, „Přijmu tedy pohostinnost a doufám, že Civello nebude zaneprázdněn tak dlouho.“