---

→ Tah 1288


Adrian_S
Ritabeth vstala a brzy se vrátila s lahví vína a dvojicí skleniček. Pohodlně se usadila na posteli a podala ti obě sklenice, otevřela víno a rozlila do obou po stejnavé množství. Odložila láhev a věnovala ti plnou pozornost. Chvilku trvalo než si převzala svoji skleničku, ale ani ona se ještě nenapila.

Pouze pokyvovala hlavou během tvého monologu a věnovala ti maximální pozornost. Když si domluvil široce pousmála, sklopila též zrak ke skleničce. Poté svůj zrak pozvedla s pobaveným výrazem.
„Není to otrávené ani nijak upravené, aby vám to jakkoliv ublížilo.“ řekla klidným hlasem, „Láhev i obsah je ve stavu v nějakém jsem ho zakoupila od vyhlášeného vinaře... To vám přísahám.“ kývla hlavou, „Ale chápu vaši situaci. Máte složitý úkol na který se tedy potřebujeme maximálně soustředit. Budiž. Chápu to. Rozhodně se, ale nebojte, že bych vyvíjela nějakou snahu, abych tento váš tajemný úkol odhalila. To opravdu ne.“ zakroutila hlavou, „Když už se účastním této plavby... Tak ráda nabídnu jak už jsem řekla své služby, ale budu pracovat pouze s tím co mi sám osobně řeknete.“


Tondulin
Lizzie po tvé výtce ustaraně přikývla a pohlédla na orčici.
„Paní Rulfgolabesh.“ oslovila ji pokorně, „Moc se omlouvám za tu 'paní orčici'.“ dodala stejně pokorně. Orčice jen nevrle přikývla a poté spěšně odešla. Anna i Lizzie její ochod sledovaly. Jakmile za tvojí osobní strážkyní cvakly dveře, obě se na sebe podívaly a poté vyčkaly až si sundáš svršek a usadíš na židli.

Lizzie na tebe hleděla a usmívala se od ucha k uchu. Anna jí začala popisovat zběžně jak má co nejlépe provést odběr krve. Lizzie jí však věnovala pramalou pozornost a většinu času se dívala na tebe. Nakonec to starší čarodějka vzdala a velmi opatrně do tebe zapíchla jehlu, kterou hodlala nabrat krev.
„Zacházím s tebou téměř jako s pokladem.“ ujistila tě krátce poté, když začala nabírat krev. Tvé simulování ji nijak nezaskočilo. „Ale to označení 'čarodějnice' si vyprošujeme. Kdybych byla čarodějnicí měla bych krom černé kočky ještě černý oděv a špičatý klobouk...“
„A velký nos s bradavicí.“ doplnila ji s chichotáním Lizzie a popadla černé koťátko, které opět vylezlo.
„A-Ano. To také.“ pohodila pobaveně hlavou Anna a zastavila odběr krve. „Chceš si to také zkusit Lizzie?“ obrátila se na mladší čarodějku, která držela v náruči koťátko. Lizzie viditelně zaváhala, ale nakonec nadšeně přikývla. Anna se pousmála. Lizzie pustila koťátko na zem, poté si vydezinfikovala obě ruce obsahem láhve, kterou jí Anna podala a teprve poté převzala od starší kolegyně nástroj pro odběr krve.

Anna odstoupila stranou, sledovala jak si bude Lizzie počínat. Mladší čarodějka zprvu trochu nejistě zkoumala předmět, který právě držela v ruce. Poté pohlédla na tebe, šibalsky se usmála a instruovala tě, aby sis zacvičil s rukou. Následně učinila přesně totéž co Anna.

„Výborně.“ zazněl Annin hlas s poněkud neskrývanou úlevou, když se to Lizzie povedlo natolik dobře, že si téměř nic necítil a vpich tě ani tolik nebolel. Lizzie poté následovala dalších pokynů Anny a opatrně odložila ampulku s tvojí krví na stůl.
„Dobrá. Ještě si tě zkontroluju.“ pokračovala Anna, když se Lizzie stáhla stranou a opět popadla černé koťátko. Instruovala tě co máš dělat, vstal si, Anna pozvedla ruku, seslala na sebe nějaké kouzlo a poté přiložila hlavu ke tvé hrudi. Dlouze poslouchala a dávala ti instrukce jakým způsobem máš dýchat. Následně se od tebe vzdálila a tentokrát tě chytla za ruku a měla ti tep. Opakovaně počítala a poté se znovu vzdálila. Zamyšleně tě vyzvala ať se opět posadíš.
„Léčba mohla být účinnější kdyby ses řídil mými pokyny a udržoval se v klidovém režimu.“ namítla poté a stále se tvářila zamračeně jakoby se jí na tvém stavu něco nezdálo. Následně přistoupila k oběma ampulkám tvé krve, letmo si je prohlédla a znovu se obrátila na tebe. „Potom si je prostuduji důkladněji.“ řekla, navlékla na ně dva modré provázky, jakoby měla strach, že by je mohla s něčím zaměnit a otevřela přihrádku ve stole. Neušlo ti, že se přitom záměrně postavila tak, abys co nejméně viděl co je uvnitř. Přesto se ti povedlo všimnout si stojanu v němž bylo hned několik podobných ampulek, které jsou též opatřeny barevnými provázky různých barev. Jedna z ampulek již byla opatřena modrým provázkem. Anna spěšně zasunula zásuvku a vyslovením zaklínadla přiměla zámek zacvaknout.

Poté se na tebe obrátila. Změřila si tě pohledem a řekla: „Ještě mi zůstaň chvilku sedět. Dám ti pro jistotu jeden speciální posilující lektvar, abych měla jistotu. Přesto se prosím snaž vyvarovat nějakým nebezpečným kouskům. Ano?“ tázala se tě, ale odpověď jakoby raději slyšet nechtěla. Obešla stůl a zamířila k jedné z nižších skříní za níž zmizela.
„Takže Belius se snaží být jako vy.“ poznamenala Lizzie, když nastalo hrobové ticho a bylo slyšet pouze občasné zacinkání skla, když Anna přehrabovala skříň. „Máš to tu docela neorganizované...“ nakrátko odbočila, když zaslechla další cinkot skla Lizzie.
„Jsem jen zastupující dvorní čarodějka. Pořádek si tu udělá až Světlana.“ odpověděla jí pohotově Anna. Lizzie se jen pousmála její reakci.
„Noo... Myslím si, že Belius je o trošku hezčí. pohodila hlavou se šibalským výrazem ve tváři Lizzie a políbila koťátko na hlavičku. „Co myslíš, Anno?“ otočila se na Annu. Ta však jakoby záměrně zesílila své snahy nalézt to co hledá, že se cinkání skla stalo hlasitější. Ovšem na rozdíl od Lizzie zatím nebylo nic rozbito. Odpovědi jste se nedočkali. Lizzie jen pokrčila rameny, „Dělá, že neslyší.“

Na chodbě se ozvalo hlasité klapání. Lizzie se odmlčela a věnovala klapání pozornost. Když utichlo, znovu promluvila. „Belius má ten pravý Arteriovský šarm. Takové to kouzlo, které Arteriové mají.“ pokračovala, Anna konečně vylezla zpoza skříňky s dvojící lektvarů. Z obou lahviček očistila zbytky prachu a přečetla si pozorně nápis. Poté je popadla poodešla k jinému stolu, aby je mohla správně nadávkovat a smíchat. „Arteriovský šarm v kostce znamená, že vás lidi chtějí buď zabít nebo vás mají docela rádi.“ zazubila se na tebe Lizzie a poohlédla se po Anně, která začala tiše odpočívat dávkování. „A také je v lepší formě.“ konstatovala, ale soudě jejího výrazu ve tváři to myslí v žertu.


SuperHunterCZ
Civello vytřeštil oči. Zalapal po dechu a zmateně rejdil všemi směry. Potom zasípal a znovu vytřeštil oči.
„Já… Já… Já… Toho moc nevím.“ koktal následně, „Fakt toho o Nirovi víc nevím.“ kroutil hlavou opatrně, aby nepřišel k úhoně. „Nir měl své věrné, Salviovou, Vanelluse a… a pak další se kterými sloužil už v minulosti. Já fakt víc o jeho současné poloze nevím!“ poté se odmlčel.

„Přísahám… přísahám, že když mě necháte žít… tak jim nic neřeknu. Budu… Budu dělat, že k tomuhle setkání nikdy nedošlo! Přísahám!“ začal se chytat posledního stébla, když mu bylo jasné, že mu již mnoho šancí nezbývá.
„Nebo...“ zvolal znovu, když si s tebou Zenira vyměnila pohled. „Nebo zkuste tu Salviovou, dám… dám vám její adresu. Ona je jeho pravá ruka, zastupuje ho… Třeba vám něco řekne… Něco víc!“ znovu opatrně otočil hlavu, „Nechte mě žít. Nic neřeknu, přísahám!“