---

POKRAČOVÁNÍ DRUHÉ - DRAČÍ DOUPĚ

Ráno mě probudil jeden Legionář, který mi zdělil že mám okamžitě vyrazit za Legátkou Rikke, na nic jsem nečekal, oblékl se a odešel. Když jsem přišel do Hlavní kasárny, Legátka Rikke s Generálem Tulliusem už na mě čekaly. Zeptal sem se jich co se děje, Generál Tullius mi odpověděl že blízko Samoty se potuluje drak, který ohrožuje okolí, vesnice a hlavní město.

Legátka Rikke mi rozkázala abych se sešel ve městě s armádou, tudíž sem vyrazil na cestu. Dole ve městě, už čekala armáda, kterou bude vést Kapitán Rokoru, který vzal motivační proslov, rychlým způsobem, do bitvy jsme šli jako kdyby jsme měli padnout. Nic jiného mezi námi nepanovalo, jen to.. jak se můžeme vyrovnat drakovi.

Kapitán Rokoru zavelil k pochodu, prošli jsme městem, oslavováni obyvately města. mnozí z nás si už mysleli, že už se nevrátíme. Prošli jsme hlavní bránou, pomalu začalo poprchávat, a viditelnost se výrazně zhoršovala. Když jsme přišly na pole, už pršelo jako z konve, nemohli jsme nic dělat, viditelnost byla nulová, takže lučištníci nám byly prakticky skoro na nic. Kapitán Rokoru řekl že na skále necháme jen pár Lučištníků. A zbytek si veme meče, a vypomůže v boji.

Vítr se zvedl, jako kdyby kolem nás lítal ten drak, v dálce byly vidět světla, jako kdyby drak zrovna vypouštěl svůj oheň, ale neměly jsme žádnou jistotu, neviděly jsme na krok. Pár minut jsme stály na jednom místě, Kapitán Rokoru si nebyl vědom toho co dělá. zdálky jsme uslišely podivný řev, podle hlasitosti bych soudil toho draka, Kapitán rokoru zakřičel ,, jen klid!! ´´

Kapitán Rokoru, poslal prohledávací jednotku do mlhy, během několika vteřin se nám ztratily z dohledu.
Za necelou minutu, jsme slyšeli řev našich mužů, a oheň který patřil nejspíše drakovi. naše armáda byla nervózní čím dál více, ale Kapitán pořád křičel ,, jen klid!! ´´

Zachvíly se vrátil jeden Legionář, který zdělil kapitánovi, že v té mlze se ukrývá ten drak. a že mu to počasí vyhovuje, následně umřel na důsledky popálení. Kapitán konečně zavelil aby jsme se vydali kupředu. ,, Za Císaře, a za Legii zvolal ´´...

Drak se vyřítil z mlhy, a okamžitě popálil naší první řadu legionářů, v tu chvíly začalo peklo na zemi.
Lučištníci na skále nás snad ani neviděly, a lidi bez luků proti drakovi skoro nic neudělají.
Drak přistál najednou na zemi, všechny to překvapilo, Všichni vojáci se na něho nahrnuly a začaly ho zabíjet. Jediný já, jsem šel zezadu.

Drak už byl skoro mrtvý, šla z něj vydět unáva Drak vzlétl, a odletěl do mlhy. Za pár minut se vrátil do boje, a já jsem se na něho nahrnul, protože už sem věděl že bude konec. v tu chvíly zvedl svůj ocas, a bouchnul s ním o zem, v tu chvíly byl pod ocasem Kapitán Rokoru, Kapitán nám umřel zvolal jeden Legionář, a zařval ,, ústup ´´ jediný já a pár správných vojáků drželo svou pozici.

Chvilku jsme jeho útokům odolávaly ale časem i nám došli síly, v této bitvě umřelo 50 Legionářů, a bylo 10 zraněných. já jsem patřil mezi zraněné.

Ráno jsem se probudil na ošetřovně, v náručí nádherné dívky, kterou sem viděl při procházce samotou.
Zeptal sem se jí co se stalo, odpověděla mi že musím být v klidu, že jsme prohráli bitvu s drakem, který následně uletěl pryč.

Dozvěděl sem se že na lehátku, musím být minimálně 2 dny, což mě docela zarazilo. skoro všechno jsem to prospal, a nakonec mě pustily o den dříve domů, následovně jsem se zeptal Petry, jestli nechce jít na procházku, samozdřejmě po práci, mou pozvánku přijmula, Moje srdce zahřívalo štěstí, ale také hlad po pomstě.

Po procházce jsem se vrátil do hlavních kasáren za Legátkou Rikke, která mi dala další úkol, poslala mě na sraz Legionářů, kde by se měla řešit současná situace války. Příští den bude velmi náročný. Následovně sem si šel lehnout do Kasáren, a nechal si zdát o novém úkolu, a o Petře, která se mi opravdu líbila :).