---

→ Tah 1261


Adrian_S
Bellamont přikývl. Písař si zapsal jméno i tvé příjmení. Mezitím sis obmotal ruku kolem pasu čarodějky, která se k tobě o to více přitiskla. Bellamont odvrátil tvář ukrytou pod přilbou, upnul ji nejspíš směrem ke dveřím.
„Pátráme po dezertérech, pašerácích, pirátech a kdejaké jiné zločinecké chamradi. Mimo jiné.“ odpověděl ti pohotově Bellamont, ale jeho zrak zpoza helmy tě zcela míjel. „Mám paměť na tváře. Vaše v těch kresbách nebyla.“ ujistil a přidal gesto pro Písaře. Jasně mu dal najevo, že je nejvyšší čas se zvednout a sbalit psací potřeby.

Písař poslechl a brzy se přesunul ke dveřím od kajuty, následován Atafem.
„Předpokládám, že prohledání lodi též dopadne v pořádku.“ ujistil přívětivým tónem Bellamont a vykročil z kajuty jako první. Následován Písařem, Atafem, Ritabeth a poté tebou. Postavil ses s Ritabeth opodál, abys měl kolem sebe dostatek prostoru, stále jste se drželi v těsné blízkosti a tvá ruka byla kolem jejího pasu.

Situace na palubě se nijak nezměnila. Vaše posádka byla o palubu níže nastoupená v pozoru, stále vyčkávající na další rozkazy. První důstojník se zrovna vracel se skupinkou Bellamontových námořníků. Prohlídka byla zjevně u konce. Válečné lodě měly své bojové stroje stále v pozoru, posádku připravenou kdykoliv je využít na rozkaz svého kapitána.

Bellamont vyčkával. Námořník k němu přistoupil.
„Naše prohlídka nenalezla nic podezřelého. Množství zbraní a zásob odpovídá potřebám posádky a podstatě této plavby.“ poslušně oznámil svému nadřízenému a hovořil přitom dost hlasitě, aby mu každý přítomný na palubě rozuměl. Ataf se při jeho slovech mírně pousmál. Jeho úsměvu si však Bellamont ani Písař nemohli všimnout, protože k němu zrovna stáli zády.
„Dobře.“ reagoval lhostejným tónem Bellamont a gestem nakázal, aby se oddíl námořníků vrátil na palubu jeho lodi. Poté pohlédl na Písaře, kývl hlavou a vyměnil si s ním nic vám nic neříkající pohled. Písař znovu kývl hlavou a zařadil se ke skupince námořníků strážící mostek mezi loděmi.

Bellamont prošel kolem vyčkávajícího Atafa na verdikt rovnou k tobě. Ataf za ním překvapeně pohlédl, ale zůstal stát a vyčkával co se bude dít. První důstojník se mezitím zařadil vedle něj a cosi mu tiše začal říkat. Nejspíš mu převypravoval stručně průběh kontroly lodi.

„Pane DeLacreuxi.“ oslovil tě, „Jedna poslední otázka. Čistě mezi námi... Rodáky z Vysokoskalí.“ pokračoval vlídně. Ritabeth na něj upnula svůj zrak. „Povězte mi... Které království považujete za mocnější? Daggerfallské nebo Shornhelmské?“ zeptal se tě a přitom letmo sklonil helmu na Ritabeth. Ta uhle pohledem a pohlédla na Atafa. Ten však svoji pozornost i nadále věnoval prvnímu důstojníkovi.


Tondulin
Začal si řvát z plných plic na skupinku jezdců, která před chvílí projela kolem vás. Bylo to však marné. Nikdo z nich se neohlédl ani nezpomalil, pokračovali rychlým tempem vpřed. Během svého řevu si ovšem zcela zazdil další dusot kopyt koní, který se ti hnal za zády.

Usuzuješ, že by se mohlo podle jejich zbarvení jednat o příslušníky Vysokoskalské legie. Tma, rychlost kterou kolem vás projeli a též nedokonalost osvětlení jejích loučí může však zkreslovat.

Tato skupinka tvá slova již zaznamenala a rozhodla se zastavit. Jeden z jezdců zvedl ruku a dalších nejméně devatenáct zastavilo. Dusot koní utichl. Tvé vojsko jen překvapeně zíralo na jezdce v legionářských zbrojí. Muž v čele jízdního oddílu lehce pobídl koně a objel tě. Orčice poodstoupila stranou. Další jezdec v pořadí přejel do popředí, aby na tebe lépe viděl. Skrze jeho plnou přilbu, ale nebylo možné poznat o koho se jedná, šlo však o muže. Zbroj měl totožnou s ostatními.

„Jménem Osmé legie stůjte?“ zopakoval tvá slova po svém muž v plné přilbě, nejspíš si tě měřil pohledem, protože letmo sklonil hlavu a poté ji pozvedl „Zneužití těchto slov se tvrdě trestá, hochu.“ pokračoval, „Tohoto se může dožadovat pouze osoba ve službách Císařství s příslušnou hodností v Císařské legii. Takže doufám, že máš pádný důvod proč si tato slova zvolal na mé muže a přiměl mě a mé dva další oddíly zastavit.“ poukázal rukou za sebe. Zdály zněl další dusot koní. „Má skupina je zde na žádost kancléře Baliona Christiana Talariana. Máme se neprodleně dostavit do Imperial City a já osobně se mám hlásit přímo u něj, kancléře.“ dodal s mírnou důležitostí v hlase. „Takže...“ zvolal důrazně, „Proč jste mě a mé muže zastavil.“ tázal se.


ScorpionCZ
Elanya se zasmála tvé poznámce o Sheogratově doméně.
„Návštěvu jakékoliv domény a sféry bych ráda na nějaký čas vynechala.“ řekla rozesmátě, „Pamatujete si ještě náš rozhovor o Feladanovi Tarnovi?“ nečekala na odpověď, „Domnívám se, že by právě v této ruině mohla být nějaké indicie, která by mi pomohla v pátrání po jeho vědomostech.“ zvážněla a odmlčela se, „Je to samozřejmě jen čirá spekulace, nejsem si tím jistá a mohu se mýlit, ale také se mýlit nemusím a může mi to celé utéct mezi prsty. To by mě velmi mrzelo. De Peyranová je zcela jiný typ mága než jsem já. Bude jí zajímat artefakt a podstata magické moci v ruině. Cokoliv spojeného s Feladanem Tarnem by jí tudíž mohl uniknout.“


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“