---

→ Tah 1259


Adrian_S
„Ano. To bude.“ přikývla s širokým úsměvem Ritabeth a pohlédla na žoldačku, která jen souhlasně přikývla.

Císařské lodě vás dohnaly. Jedna z lodí se zařadila po vašem levém boku, druhá po pravém boku. Obě lodi mnohem větší než vaše, nyní tento rozdíl nabral na síle. Všiml sis několika válečných strojů, které byly obestoupeny posádkou, připravenou je kdykoliv použít. Všechny stroje na dané straně mířily přímo na vaši loď. Posádka Císařských lodí byla vzorně oblečena do barev legie dle příslušnosti k provincii, převážná většina na sobě měla lehkou zbroj, ostatní byli oblečeni jen do tóg a lehkého kyrysu. Nikdo svým oděvem nijak zvláště nevybočoval, kázeň tedy byla též na velmi dobré úrovni.

Jakmile byl podán rozkaz k vyhození kotvy, následoval další rozkaz. Na základě tohoto rozkazu byl mezi vaší lodí a Císařskou lodí na pravé straně umístěn mostek, který umožňoval přejít z jedné paluby na druhou. Ataf i první důstojník poodstoupili stranou a vyčkávali co bude následovat dál.

Přes dřevěný mostek mezi lodi začala přecházet šestice příslušníků Císařské legie. Šli opatrně, aby se neskáceli do moře. Všichni na sobě měli lehké legionářské zbroje se symbolem Vysokoskalské lagie na hrudi a barvách této provincie. Čtveřice byla ještě ozbrojena lehkými štíty a oštěpy. Přilby měly otevřené a bylo jim vidět do tváře. Převážně se jednalo o mladíky. Zbylí dva návštěvníci na sobě měli tytéž zbroje, pouze jeden z nich měl plnou přilbu s chocholkou a nebylo mu vidět do tváře. Neměl oštěp, nýbrž jeden krátký legionářský meč a druhý dlouhý. Druhý byl bez přilby, jeho tvář rovněž působila mladickým dojmem, nesl si psací potřeby a několik srolovaných papírů.

Legionáři nastoupili na vaši palubu. Rozešli se na pravou i levou stranu od mostku, muž v plnou přilbou a písař zůstali mezi nimi.

„Omluvte, že jsme vás byli nuceni zastavit, kapitáne.“ ujal se následně muž v plné přilbě, „Nicméně nás k tomu nutí okolnosti.“ reagoval poté a rozhlédl se po lodi. „Nezdržíme vás dlouho. Půjde jen o rutinní prohlídku, nemáme v plánu vám činit nějaké přítěže.“ ujistil poté.
„Dobře.“ reagoval klidně Ataf, „Vyjdeme vám všemožně vstříc.“ ujistil protistranu.
„Ano.“ kývl hlavou muž s plnou přilbou, „Prosím sdělte nám jméno, cíl vaší plavby a prosím účel plavby.“
„Jistě.“ přikývl ochotně Ataf, „Ataf Rahim, písemnosti o lodi a vše s tím spojené mám ve své kajutě. Dovolím vám poté nahlédnout. Cílem naší plavby je Daggerfall, plavíme se tam za účelem dopravy mého zákazníka, který chce navštívit své příbuzné.“ vysvětloval ochotně Ataf a působil přitom naprosto seriózně.
Muž s přilbou přikývl a pokynul Písaři, aby si vše zapamatoval a pak zapsal. Poté udělal několik kroků vpřed, pohlédl směrem k žoldačce a Ritabeth. O tebe zdánlivě nezavadil ani pohledem.
„Převážíte nějaké zbraně?“ tázal se muž s přilbou.
„Ne.“ reagoval Ataf klidně, „V podpalubí máme jen standardní vybavení nutné k vlastní obraně. Nicméně se nejedná o nic co by bylo možné rozprodat s vidinou nějakého převratného zisku nebo snad se snahou tím vyzbrojit někoho jiného.“
„Mhm.“ kývl hlavou muž a znovu vydal nějaký pokyn Písařovi. Ten už tentokrát neotálel a přivolal si z lodi gestem dalšího námořníka, který se předním lehce sklonil a umožnil mu psát na svých zádech. Písař poté zběsile, ale nejspíš velmi úhledně zapsal vše co mu bylo již nakázáno a doplnil to i pár současných poznámek. „Kolik převážíte civilistů?“ zeptal se a pohlédl na nastoupenou posádku.
„Tři.“ reagoval okamžitě Ataf. Muž s přilbou na něj pohlédl, nebylo patrné jak se tváří, protože veškeré jeho emoce byly kryty přilbou. „Svého zákazníka o němž jsem se již zmínil, jeho ženu a její sestru.“
„Snoubenku!“ opravila Atafa okamžitě Ritabeth, „Obřad teprve budeme mít.“ dodala pohotově a poukázala na ruku bez prstýnku. „Hammerfellské šperky nejsou tak vyhlášené jako ty Vysokoskalské.“
„Ano. Ano.“ přikývl Ataf a pohlédl na obě ženy a poté na tebe.
„Dobře.“ reagoval lehce lhostejným tónem kapitán Císařské lodi, „Vaše posádka vypadá na první pohled dost bojeschopně.“
„Vaše posádka musí vždy vypadat bojeschopně. Je to první z předpokladů přežití na moři.“ namítl Ataf bez jediného váhání.
„Ano. To ano. Nicméně.“ obrátil se k němu muž bokem. „Plánujete se zdržet v Daggerfallu dlouze?“ tázal se znovu.
„Nanejvýše pár dní. Nezbytných pro doplnění zásob na plavbu zpět. Rozhodně se neplánujeme zdržet déle než bude nezbytně nutné. Mám i jiné zakázky, které musím po návratu do Sentinelu splnit.“
„Chápu.“ přikývl muž s přilbicí a dlouze hleděl na posádku, „Plánuje někdo z vaší posádky zůstat? Krom našich zákazníků?“ tázal se znovu.
„Promiňte… Jak to myslíte?“ zeptal se raději Ataf než odpoví.
„Jestli plánujete někoho ze své posádky nechat v Daggerfallu.“
„Ne.“ zakroutil hlavou Ataf, „Má posádka se vrátí společně se mnou do Hammerfellu. Rozhodně nikdo nezůstane.“ ujistil kapitána Císařské lodi. Ten jen pohlédl na Písaře, který horlivě zapisoval. „Moji muži provedou rutinní prohlídku vaší lodi, zajímá nás podpalubí a zavazadlové prostory.“
„Ano. V tom nevidím problém.“ přikývl Ataf ochotně. Kapitán kývl hlavou, obrátil se na písaře, který opatrně odložil brk a hvízdl na prsty. Přes dřevěný mostek vyrazilo deset dalších legionářů v lehkých zbrojích, neměli oštěpy, pouze meče u pasu.
„Proveďte rutinní prohlídku podpalubí a zavazadlových prostor. Cokoliv podezřelého mi hlaste. Proveďte ihned.“ rozkázal deseti legionářům, kývli hlavou a poté co se jich ujal Atafův první důstojník a na jeho další rozkaz několik dalších vedoucích námořníků zmizeli legionáři různě po lodi. „My půjdeme do vaší kajuty, zkontrolujeme písemnosti.“ vybídl muž s přilbicí Atafa.
„Jistě. Pojďte.“ pokynul mu k následování.
„Vy dva pojďte s námi.“ požádal tebe a Ritabeth muž s přilbicí. Než se mu však dostalo vaší odpovědi ochotně i s písařem následoval Atafa k jeho kajutě.

„Plánujete i nadále držet kurz nebo vyplujete na oceán?“ tázal se cestou muž s přilbicí.
„Ne. Chci se vyhnout oceánu. Vyplout na něj by bylo zbytné...“ odpovídal mu Ataf ochotně.
„Ano…. Bylo. O těch povídačkách co se šíří jste slyšel?“
„Jaké povídačky?“ reagoval překvapeně Ataf, když došel ke dveřím své kajuty.

„Zjevně nemají na lodi žádného čaroděje.“ konstatovala tiše Ritabeth, „Svoji kajutu jsem dočasně začarovala, abych zakryla jakékoliv aparáty co by mohly vzbuzovat nežádoucí pozornost.“ pokračovala stejně hlasitě i nadále a přitom nespouštěla oči z kapitána Císařské lodi.


Tondulin
Začal si řvát z plných plic na skupinku jezdců, která před chvílí projela kolem vás. Bylo to však marné. Nikdo z nich se neohlédl ani nezpomalil, pokračovali rychlým tempem vpřed. Během svého řevu si ovšem zcela zazdil další dusot kopyt koní, který se ti hnal za zády.

Usuzuješ, že by se mohlo podle jejich zbarvení jednat o příslušníky Vysokoskalské legie. Tma, rychlost kterou kolem vás projeli a též nedokonalost osvětlení jejích loučí může však zkreslovat.

Tato skupinka tvá slova již zaznamenala a rozhodla se zastavit. Jeden z jezdců zvedl ruku a dalších nejméně devatenáct zastavilo. Dusot koní utichl. Tvé vojsko jen překvapeně zíralo na jezdce v legionářských zbrojí. Muž v čele jízdního oddílu lehce pobídl koně a objel tě. Orčice poodstoupila stranou. Další jezdec v pořadí přejel do popředí, aby na tebe lépe viděl. Skrze jeho plnou přilbu, ale nebylo možné poznat o koho se jedná, šlo však o muže. Zbroj měl totožnou s ostatními.

„Jménem Osmé legie stůjte?“ zopakoval tvá slova po svém muž v plné přilbě, nejspíš si tě měřil pohledem, protože letmo sklonil hlavu a poté ji pozvedl „Zneužití těchto slov se tvrdě trestá, hochu.“ pokračoval, „Tohoto se může dožadovat pouze osoba ve službách Císařství s příslušnou hodností v Císařské legii. Takže doufám, že máš pádný důvod proč si tato slova zvolal na mé muže a přiměl mě a mé dva další oddíly zastavit.“ poukázal rukou za sebe. Zdály zněl další dusot koní. „Má skupina je zde na žádost kancléře Baliona Christiana Talariana. Máme se neprodleně dostavit do Imperial City a já osobně se mám hlásit přímo u něj, kancléře.“ dodal s mírnou důležitostí v hlase. „Takže...“ zvolal důrazně, „Proč jste mě a mé muže zastavil.“ tázal se.


ScorpionCZ
Elanya se zasmála tvé poznámce o Sheogratově doméně.
„Návštěvu jakékoliv domény a sféry bych ráda na nějaký čas vynechala.“ řekla rozesmátě, „Pamatujete si ještě náš rozhovor o Feladanovi Tarnovi?“ nečekala na odpověď, „Domnívám se, že by právě v této ruině mohla být nějaké indicie, která by mi pomohla v pátrání po jeho vědomostech.“ zvážněla a odmlčela se, „Je to samozřejmě jen čirá spekulace, nejsem si tím jistá a mohu se mýlit, ale také se mýlit nemusím a může mi to celé utéct mezi prsty. To by mě velmi mrzelo. De Peyranová je zcela jiný typ mága než jsem já. Bude jí zajímat artefakt a podstata magické moci v ruině. Cokoliv spojeného s Feladanem Tarnem by jí tudíž mohl uniknout.“


SuperHunterCZ
Zenira přikývla. Převzala sis Civella a připravila si jiskření v ruce. Když Zenira spatřila tvůj záměr chytnout se Civella před sesláním kouzla.
„Raději se ho nedotýkej. Kdyby kouzlo přeskočilo.“ doporučila ti, „Nikam nám stejně neuteče.“ usmála se a pozvolna začala vybalovat mučící náčiní.

Začala si sesílat na Civella kouzlo jiskření. Civello se velmi brzy přišpendlil k podlaze a zmítal se v křečích v doprovodu skučení. Položila si mu otázku ohledně Copperstona. Civello neodpovídal. Bránil se odpovědi ještě pár dlouhých minut než konečně povolil a promluvil. Ustala si v sesílání, aby mohl mluvit zřetelně.

„Informátor... Zasranej špicl pracující na vlastní pěst. Au...“ zařval a pootočil se na záda, „Víc o něm nevím... Máme kšeft. On mi dá informace a já zaplatím...“ oddechoval ztěžka. „To je úplně mimo to na co... na co jste... au... jste se mě ptali. Úplně mimo.“
„To posuzujeme my.“ usmála se Zenira a zarachotila s náčiním.
„Dám prachy, dá informace co chci. Jasné a jednoduché jako facka.“