---

→ Tah 1196


Adrian_S
Ritabeth s napětím očekávala co se bude dít. Rozhodl ses na její otázku nereagovat, zjevně ji to nijak nevadilo.

„Kam ji vedete?!“ zvolal mladík, když vstoupil procházejícímu Belisarovi do cesty.
„Domů.“ odpověděl mu stroze a chladně Belisar, který si ihned začal mladíka měřit pohledem. Musel přitom zastavit, protože se mladík nehodlal jen tak odporoučet zpět na místo. Podpořil ho v tom i jeho bratr a později i žena, která však zůstala raději několik kroků za nimi.
„Domů?“ hlesl mladík, „Olena mi slíbila tanec! Krom toho vás tu nikdo nezná...“ kroutil hlavou a přitom nakrátko zvedl hlas, aby upoutal pozornost ve svém okolí. To se mu příliš nepovedlo, protože většina v jeho okolí byla situace zcela lhostejná a raději se věnovali jiným činnostem. „Vypadáš strašně...“ promluvil náhle mladík k Oleně, která pravděpodobně příliš nevnímala, protože se nijak neohradila.
„Stůjte.“ zdůraznil rázně Belisar, když se mladík chtěl přesvědčit jak na tom dívka je.
„Nešahej na mě starouši!“ srazil ze sebe mágovu ruku mladík, „Nedovolím... Nedovolíme vám ji odvést. Kdovíco s ní uděláte za rohem.“ vyjádřil své obavy. „Zlo vám čiší z očí!“

Ritabeth se široce usmála.

„Mám jasné instrukce od jejího děda. Uhněte mi z cesty a nedělejte scény. V tomhle stavu si s vámi rozhodně nezatančí a neměla to ani v plánu. Kdyby vám šlo o její blaho... Nedopustil byste, aby dopadla takhle. Teď uhněte z cesty.“ vybídl ho s větším důrazem Belisar.
„Tenhle tón si vyprošuju!“ zvolal mladík nanovo, druhý se jen uculoval od ucha k uchu. „Víš kdo já jsem?!“ zdůraznil a ohlédl se. Pozornosti se mu opět příliš nedostalo, ale toho netrápilo. Ritabeth si nevšiml, protože tak dalece se nerozhlížel. „Můj otec je vážený hodnostář tohohle města. Když budu chtít, můžeš strávit svůj mrzký zbytek života uklízením zdejších ulic nebo leštěním mých bot. Okamžitě tu dívku pustíte a já vás nenechám zavřít za její obtěžování!“
Olena se pokusila o pár slov, ale příliš se jí to nedařilo.

„Myslím, že je pod vlivem kouzla. Olena.“ konstatovala Ritabeth, která s napětím dění sledovala. „Ale samozřejmě... mohla klidně jen trochu přebrat víno.“

Belisar se podíval na svoji magickou hůl, pár vteřin sledoval její magický hrot s krystalem. Poté pohlédl na mladíka a jeho nevyjadřující se doprovod. „Předpokládám, že tak daleko to zajít nemusí. Jsme oba hosté velmistryně Ritabeth Rahim. Nechceme vyvolávat zbytečné konflikty, které by mohli narušit její vydařenou oslavu.“ zvolil přívětivější tón hlasu. „Olena odejde s námi. Večer stráví v domu zesnulých rodičů, protože v tomhle stavu ji nelze bezpečně přepravit. Ráno ji můžete navštívit a rozloučit se s ní, protože pak odcestuje neprodleně do Imperial City za zbytkem své žijící rodiny a sem už se pravděpodobně jen tak nevrátí.“ vysvětlil své záměry Císařský mág a očekával mladíkovu reakci.
Mladík dlouze mlčel.
„Samozřejmě můžete jít s námi. Doprovodit Olenu k domovu, abyste měl jistotu.“ navrhl mu poté Belisar, když viděl, že mladík zvažuje další možnosti.
„Hmm...“ zamručel a promnul si hladkou bradu, „Seru na ni.“ rozhodl se následně, „Jsou tu i jiný a hezčí.“ konstatoval následně, čímž vyvolal na Belisarově tváři pohrdavý pohled. „Běžte.“ pokynul mu následně hlavou a udělal úkrok na stranu.
„Děkujeme.“ poděkoval s odporem v hlase Císařský mág a vykročil dál. Daleko neušli, protože mladík ihned popadl pod ramenem Saenu, která popírala Olenu.
„Ale ty bys tu mohla zůstat.“
Saena se na něj prudce podívala. V její tváři byla patrná zloba. Belisar se též zastavil.
„No tak. Staříku.“ projevil se poprvé druhý mladík, „Nemusíš mít přeci obě.“ nadhodil následně.
„Pusť mě.“ zdůraznila Saena rázným tónem.
„Dávej si pozor na jazyk.“ reagoval podrážděně Belisar, „A ty dej okamžitě svoje pracky z mé ženy!“ zval rázně na druhého. Saena se snažila mladíka setřást, ale nevedlo se jí to. Nechtěla ohrozit Olenu, která sotva stála na nohou.
„Nebo co?! Všem si tu putna. Nikdo vás tu nezná, ale nás ano.“ troufl si druhý mladík. Belisar vypěnil. Bleskově popadl mladíka a vyvolal kouzlo s jehož zablesknutím následně zmizel. Modrý záblesk upoutal pozornosti ostatních, kterým byl konflikt zcela lhostejný. Nedobrovolně oteleportovaný mladík se brzy objevil. Padal z nebe a hlasitě řval na celé kolo.

„Rychle ven! Rychle ven.“ řval mužský hlas koupající se v bazénku uprostřed atria do něhož se chytal mladík každou chvíli dopadnout. Mladší z dvojice mladíků, který stále ještě držel pod ramenem Saenu vytřeštil oči, když se k němu hbitě přiblížil Belisar. Bez jakéhokoliv zaváhaní ho udeřil do tváře svojí magickou holí. Mladík se zapotácel a než se stihl vzpamatovat dostal další úder, který ho srazil na kolena. Pozvedl hlavu, rukou se držel za krvácející nos a tvář.

„Pokračujte dál. Saeno.“ vybídl Belisar Saenu a Olenu, když si byl vědom jaké pozdvižení stihl rozpoutat. Obě ženy nyní prošly bez sebemenšího problému, žena patřící k dvojici mladíků se rozeběhla k bazénku do něhož zrovna se řevem přisál teleportovaný mladík. „Vyřiď svému otci, že může poslat klidně celý oddíl svých mužů, aby mě za tohle ztrestal.“ začal výhružně promlouvat Belisar k zraněnému, přičemž měl stále bojovně připravenou hůl. „A vy ostatní!“ rozhlédl se, „Pokračujte v hodování a neřestech. Nevšímejte si mě.“ vyzval je. Mladík si oddechl, že už je konec, ale mýlil se. Náhle pocítil jak ho magie nadzvedává ze země, byl paralyzovaný, nemohl se hýbat. za pomoci magie jej Císařský mág přesunul přímo nad bazének, následně kouzla přerušil a nechal jej dopadnout. Voda opět šplouchla.

„Vypadněte.“ zdůraznil podnapilým hostům, kteří se chytali vrátit zpět do bazénku. Belisar několikrát mávl holí a zběsile gestikuloval rukou. Brzy ovládl veškerou vodu v bazénku a začal s její pomocí nemilosrdně bojovat s dvojici mladíků. Snažili se plavat, dostat z vody ven, ale marně. Několikrát byli sraženi, obaleni vodou a připraveni o vzduch. Některým hostům se ztrestání mladíků líbilo, jásali a chtěli přídavek. Jiní mlčeli, další využili upírající se pozornosti jinam a zabrali jiná místa. Ritabeth vše pobaveně sledovala.

„To už stačí... Belisare.“ promluvila k němu, když se od tebe nakrátko vzdálila a přesunula se ke svému lehátku naproti bazénku. „Už si je trestal dostatečně a ostatní se chtějí opět bavit.“ dodala s úsměvem.
„Ano. Máš pravdu.“ opakovaně zakroutil čarující rukou a vyhodil oba mladíky na dlažbu. Dopadli tvrdě, ale přežili. Hlasitě kašlali a lapali po dechu. Hrátky s vodou, ale neustaly. Belisar sice utlumil rozbouřenou vodu, ale přesměroval její útok přímo na Ritabeth, která stála osamoceně u svého lehátka. Reakce Belisara ji překvapila, nestihla zareagovat a voda ji zlila. V tento moment utichl rázem veškerý smích, který se linul ze všech koutů atria. Pobavené výrazy strnuly a s napětím očekávaly co se bude dít.
„Máš na tom svůj podíl.“ konstatoval nakonec Belisar.

Ritabeth hleděla se ztuhlým výrazem přímo na Belisara, přestože vlna nebyla nijak silná, zlila ji od hlavy až k patě. Celé její šaty byly nyní mokré. Ztuhlý výraz velmi rychle vystřídal naštvaný, který se nejspíš mísil s nejednou myšlenkou na odplatu. Přesto k ní nedošlo. Ritabeth jen zdrženlivě kývla hlavou a Belisar se škodolibě uklonil a odporoučel pryč. Ritabeth ještě chvíli strnule stála na místě. Hosté jakoby se obávali co nastane a tak se do žádného velkého veselí nepouštěli. Dvojice mladíků se mezitím vzpamatovala z výprasku, který dostala.

„Bavte se dál.“ prolomila ticho Ritabeth a vytvořila na tváři hořký úsměv, potom se prudce otočila a snažila se najít nějaký suchý ručník, kterým by se mohla usušit.

Venku se mezitím ještě více setmělo, atrium je osvětlováno loučemi, které služebné postupně zapálily. S příchodem stmívání se též dostavilo mírné ochlazení.