---

→ Tah 1187


Adrian_S
„Ano. Toužím.“ kývla lehce hlavou, nechala tě domluvit aniž by tě dále jakkoliv přerušovala. Během tvého monologu se tvářila příjemně, nebylo na ní poznat, že by jí tvá slova nějak vyvedly z míry nebo snad nahněvaly. Při zmínce, že v ní cosi temného se, ale zasmála. „V každém je cosi temného.“ řekla na stojí obranu pobaveně, „Ale v tomhle to netkví.“ krátce se odmlčela a pohlédla na klíč.

„Patřím mezi zdejší skupinu mágů, kteří se pohybují ve vyšších sférách správy města. Máme vliv na chod města, řešíme magické problémy a hrozby. Vypomáhám a radím několika radním... Občas přednáším o magickém umění, ale to jen zřídkakdy, protože mě to příliš nenaplňuje.“ shrnula své pracovní povinnosti a odmlčela se.

„Důvodem proč vám ukazuji svoji pracovnu a též klíč k Tritonově holi nespočívá v tom, že bych vás chtěla požádat o její nalezení. Nýbrž v poukázání, že mám i jiné kvality než je pořádání dýchánků.“ upřeně se na tebe podívala, „Doufala jsem, že mi nabídnete účast na výpravě do níž jste zatáhl mého bratra. Nepochybuji o vašich schopnostech ani znalostech, ale jsem si jistá, že účast druhého mága. Mé osoby.“ přiložila si ruku na hruď, „By vám mohla být přínosná. Bratr má schopnou posádku, ale v oblasti magie je dosti nepolíbená.“


SuperHunter
„Těžko říct. Možná bychom ho měly přeci jenom trošku víc skřípnout. Nezdá se mi, že by věděl tak málo.“ reagovala Zenira, jejíž slova se Civellovi vůbec nepozdávala. Zabědoval a znovu několikrát, ale tišeji zopakoval, že je to již všechno co ví. „Máme přeci to nádobíčko. Možná by mu některé z nich pomohlo rozvázat jazyk.“

Civello má své drogy a alkohol uklizený, aby nebyl pro návštěvu patrný. Pouze to co ponechal na stole a nabídl vám je viditelné. Pro nalezení drog bude nutné místnosti prohlédnout.

„Ale než uděláme ukvapené závěry... nebylo by na škodu nahlédnout do nějaké jeho pracovny. Určitě tam bude mít něco co by se nám mohlo šiknout.“ pokračovala Zenira. Civello ztuhl. „Mám pravdu?“ podívala se na něj. Civello zakroutil hlavou.
„Nic v ní není. Nejsem magor, abych si nosil něco takového do baráku. Když mi sem kdykoliv mohou vlézt takové...“ poslední slova raději polkl a opět zmlkl.