---

→ Tah 1178


Sarako
Upírka se po tvých slovech zastavila a obrátila, „Tak prosím...“ sehnula se k psovi, který k ní přiběhl, naposledy ho pohladila a rozloučila se s ním, „Tak ho zabte.“ řekla poté a přikázala psovi, aby zůstal.

Pes zůstal uprostřed chodby, seděl na zemi a vyčkával. Jeho panička mezitím kráčela chodbou rovnou k východu kde na ni již čekali Císařští mágové.


Tondulin
„Raději ano.“ kývla hlavou, „Musíš se převléct. Takhle tam jít nemůžeš.“ dodala a vyčkala až si posbíráš své věci a zamíříš s ní k odchodu. Vyšli jste z komnaty, zamkl jsi dveře a následoval Mirabelle ven z kasáren. Venku tě ihned popadla za ruku a kráčela po tvém boku až k vašemu domovu.

„Musíme se zúčastnit smutečního rozloučení a ukázat se na smuteční hostině. Nějaký čas tam pobýt. Asi tam budeš jediný kdo není moc orientován na magii, ale jsem si jistá, že Belius se ti o nějakou zábavu postará.“ usmála se cestou, „Ale také jsem pro, abychom se vrátili nějak rozumně. Čeká mě zítra ráno spousta práce kolem pobočky.“

Pomalu jste došli až ke dveřím vašeho domu. Soused z vedlejšího domu na vás nevraživě hleděla zatímco zametal před prahem svého domu.


Adrian_S
Khajiit si dopřál poslední doušek z vodní dýmky, protáhl se, zívl bez zakrytí úst a teprve poté vstal ze svého křesla. Přišlo ti, že při prvních dvou krocích směrem k tobě mírně zavrávoral, ale v jeho blízkosti nebyla jediná známka po nějakém alkoholu.

„Ab’Bar vás vítá ve svém obchodě s mnohaletou tradicí.“ přivítal tě khajiit s širokým úsměvem, „Jak vám Ab’Bar může pomoci? Může něco doporučit?“ tázal se vzápětí, když se zastavil dva metry od tebe.

Sdělil jsi mu požadavky na oděv, který sháníš. Khajiit se podrbal pod tlamou, vycenil zuby a kývl hlavou. „Ab’Bar může nabídnout toto. Místními velmi oblíbený, nositelný jak na pevnině tak na moři. Ochranu před zbraněmi příliš neposkytuje, ale to nelze čekat od žádného z oděvů v nabídce.“ přiznal a podal ti oděv, který byl podle něj vhodný jak do na zdejší pevninu tak na moře. Oděv sis vyzkoušel. Kvalita byla dobrá a oděv ti seděl, nijak tě neomezoval v pohybu. Po jeho oblečení ses začal cítit i komfortněji, nebylo ti tolik horko. Součástí bylo i kápě s turbanem, který lze použít během písečné bouře. Khajiit ti pohotově ukázal jak jej správně použít, aby ses ochránil. Přitom nezapomněl zmínit, že má v nabídce i sofistikovanější řešení a ochranu před pouštní bouří, ale ceny byly poměrně vysoké.

Vyplatil jsi mu několik Septimů, Ab’Bar je spokojeně sebral a poděkoval za nákup. Než ses stihl odebrat ke dveřím a odejít, vrátil se do svého křesla, aby si opět mohl dopřát několik doušků z vodní dýmky.

Bez zbytečného zdržování ses vrátil do sídla. Zábava byla stále v plném proudu a hlahol byl snad ještě hlasitější. Když jsi vstoupil do atria spatřil si jednu ze služebných jak zametá rozbité nádobí, které se rozlétlo na střepy.

Přistoupil jsi k jednomu ze stolků a nabídl si nalité víno a ochutnal zdejší pochutiny. Většina návštěvníků řádila v bazénku a tak jsi musel poodstoupit, abys neměl svůj nový oděv hned mokrý. Ostatní přítomní, kteří se neúčastnili hrátek v bazénu buď leželi na lehátku a dopřávali si vodních dýmek nebo podřimovali. Diskuze, které se vedli za některými z paravánu se povětšinou týkali městě, politiky a obchodu, jejich marží a kdekdo s kým randí za zahýbá. Mnohdy bylo těžké rozeznat mluvené slovo, protože hovoří měl již mnoho upito a sotva hovořil.

Jeden z takových opilejších návštěvníků se nachomýtl k mladé služebné, která uklízela rozbité nádobí. Prošel přes neuklizenou dlažbu a kráčel dál. Zdali si nějaký střep zapíchl do nohy netušíš, ale zjevně asi ne, neboť na sobě žádnou bolest nedal znát. Služebná jen zakroutila hlavou.

Ritabeth, Atafova sestra byla celou dobu mimo tvůj dohled. Dokud nevylezla z poza jednoho paravánu, znuděnou chůzí zamířila ke svému lehátku. Sebrala odložený pohárek, opatrně usedla a pokynula kolem jdoucí služebné, aby jí dolila víno. Jakmile měla dolito, začala si ostřížím zrakem prohlížet dění kolem.

Z prohlížení okolí jí vytrhl až jeden z redguardů, který se zmátořil z vyspávání na lehátku. Popadl jeden z pohárků opodál lehátka, přičemž několik dva další se mu povedlo nemotorně rozlít. Vstal, zavrávoral, přesto se udržel a došel až téměř k ní.
„Má… má ctěná paní.“ projevil ji veškerou úctu co mohl, přestože to z jeho úst lezlo pomalu a hůře zřetelně. Ritabehl se jeho směrem lehce pousmála a natočila, „Při… Připíjím na vaše zdraví! A gratuluji, gratuluji k vašemu jmenování...“ snažil se promlouvat co nejlépe a nejsrozumitelněji. „Do rady čarodějů. Pozvedněte číšeee...“ rozhlédl se a vyzval přítomné co mohli, aby tak učinili.


SuperHunter
„Nejsem plnohodnotný agent v terénu a nepodílím se na tajných operacích tohohle typu. Jsem spíš úředník.“ vysvětlil pohotově, „Jasný? O tomhle já nic víc nevím. Vím jen, že se to financuje… opět.“
„Opět?“ chytla se jeho slova pohotově Zenira.
„Ano.“ kývl nejistě hlavou Civello a čelo se mu začalo rosit potem. Zenira mu gestem dala najevo ať pokračuje, „Financování mělo pauzu… Ehm… Během období co stál v čele zdejší legie generál Arterius a v čele Penitus Oculatus důstojnice Monetová.“ odmlčel se, ale Zeniřin výraz mu dal jasně najevo, že prostor na pauzy nemá. „Po nástupu Valeria a Nira došlo k obnovení financování. Ale… ale asi bych v tom nehledal nějakou zásadní vědu. Ehm… On… On totiž Arterius prosadil v radě Starších nějaké usnesení, které mělo přesunout značnou sumu peněz jdoucích na financování Penitus Oculatus na financování války s Aldmerským spolkem. Prostě… prostě nebyly prachy a tak se financování zastavilo nadbytečných projektů zastavilo. Valerius už prachy na válku nepotřeboval… tak se to opět rozjelo.“ široce se usmál.
„To financování obnovil přímo Nir?“
„Eh… To nevím.“ pokusil se zakroutil hlavou Civello, „Obnovilo se pár dnů po změně generálů… Co si tak pamatuju, ale… ale jak říkám neměnil se jen generál, měnil se i stav Císařství. Byl přijat mír.“ udělal krátkou pauzu, „Ale… ale generál z legie stejně nemá žádnou moc cokoliv nařizovat Nirovi. Takže...“ pokrčil rameny, „A teď… teď rád propuštění.“

„Tohle nám moc nepomůže.“ konstatovala Zenira, „S generálem se těžko setkáme, Arterius i Monetová jsou...“
„Zemřeli.“ informoval ji pohotově Civello.
„Ano.“ kývla hlavou Zenira, „Zemřeli.“ potvrdila, „Budeme z tebe muset zjevně dostat víc.“ pronesla a podívala zpříma na Civella, který vykulil oči.


ScorpionCZ
Převlékl ses do roucha, které ti doporučila Laurana. Laurana si zkontrolovala své věci, upravila se a převlékla, následně jste sbalili své věci a odebrali se opět dolů. Dole na vás již čekal Scipio, který se stihl též převléci do své smuteční uniformy oceněného a vyznamenaného veterána Čtvrté legie.

„Serana pomáhá Flaviovi najít uniformu.“ vysvětlil s úsměvem Scipio. Laurana se mezitím odebrala za služebnou domluvit si u ní další hlídání malé Merril. Zatímco byla pryč Scipio se několikrát prošel po chodbě a poté se opět zastavil. Pozvedl hlavu ke schodišti kde se konečně objevil Flavius v doprovodu Serany, oba byli oblečeni do smutečního. Zatímco Serana volila podobné smuteční roucho jako ty, Flavius se oblékl do podobné uniformy jako měl Scipio. Jeho uniforma však nebyla zdobená četnými oceněními a vyznamenáními. Nabídl Seraně rámě a sešel dolů ze schodů.
„Ještě si rychle skočíme do města. Měli bychom to s přehledem stíhat.“ řekl Flavius. Scipio jen kývl a nechal dvojici odejít. Laurana se krátce po jejich odchodu vrátila k vám a dala vám pokyn, že je připravena vyrazit.

Společně jste tak vyrazili vstříc Univerzitě. Opustili jste pozemek vaší vily a směřovali ulicemi rovnou k Univerzitě. Cestou jste míjeli občany města, ale i návštěvníky a tříčlenné hlídky legionářů. Brzy jste prošli kolem chrámu a dostali se až k mostu, který vedl na Univerzitu. Skrze bránu jste se dostali bez problémů, hlídka legionářů vás vpustila na most. Na druhém konci to už tak hladce nešlo. Před branou na pozemky Univerzity postávala dvojice stráží v černé univerzitní zbroji a prozatím zastavovala všechny, kteří měli v úmyslu projít branou dříve.

Mezi zastavenými sis všiml i rytířů ze Shornhelmu, kteří vás předtím poctili svojí návštěvou. Mezi nimi byl i Elbert, který na sobě měl podobnou smuteční uniformu jako měl Scipio s Flaviem. Pouze na ní bylo patrná příslušnost k Vysokoskalské legii nikoliv k té Cyrodiilské. Na hrudi měl připevněné nějaké vyznamenání, o jaké jde však netušíš.
Postával stranou od davu a společnost mu krom jeho rytířské gardy dělal též kancléř Talarian (graf. vzhled – zde) a dvojice žen, jedna velmi stará prošedivělá žena s četnými vráskami (graf. vzhled – zde) ve tváři a druhá o mnoho desítek let mladší, zrzavá (graf. vzhled – zde) . Obě na sobě měly tmavé šaty a amulet členů rady Starších zavěšený na viditelném místě. Opodál se nacházela dvojice bojovníků ve zbrojích Císařské gardy, kteří nejspíš měli dohlížet na bezpečí samotného kancléře. Zatímco obě ženy diskutovaly mezi sebou, Elbert věnoval veškerou svoji pozornost rozpravě s kancléřem. Podle všeho se rozprava mezi muži nese v přátelském duchu.

„Kancléř Talarian.“ poznamenal tiše přesto velmi zřetelně Scipio, „Ta starší žena… To je Isabella Monová, vedoucí odboru Spravedlnosti. Ta mladší, zrzavá je velvyslankyní Vysokoskalí. Ashfordová.“ dodal na vysvětlenou, „Obávám se, že přednostně pustí asi jen tebe dovnitř.“ konstatoval nakonec, když jste se zastavili.