---

→ Tah 1176


Sarako
Upírka se po tvých slovech zastavila a obrátila, „Tak prosím...“ sehnula se k psovi, který k ní přiběhl, naposledy ho pohladila a rozloučila se s ním, „Tak ho zabte.“ řekla poté a přikázala psovi, aby zůstal.

Pes zůstal uprostřed chodby, seděl na zemi a vyčkával. Jeho panička mezitím kráčela chodbou rovnou k východu kde na ni již čekali Císařští mágové.


Tondulin
„Raději ano.“ kývla hlavou, „Musíš se převléct. Takhle tam jít nemůžeš.“ dodala a vyčkala až si posbíráš své věci a zamíříš s ní k odchodu. Vyšli jste z komnaty, zamkl jsi dveře a následoval Mirabelle ven z kasáren. Venku tě ihned popadla za ruku a kráčela po tvém boku až k vašemu domovu.

„Musíme se zúčastnit smutečního rozloučení a ukázat se na smuteční hostině. Nějaký čas tam pobýt. Asi tam budeš jediný kdo není moc orientován na magii, ale jsem si jistá, že Belius se ti o nějakou zábavu postará.“ usmála se cestou, „Ale také jsem pro, abychom se vrátili nějak rozumně. Čeká mě zítra ráno spousta práce kolem pobočky.“

Pomalu jste došli až ke dveřím vašeho domu. Soused z vedlejšího domu na vás nevraživě hleděla zatímco zametal před prahem svého domu.


Adrian_S
„Provedu. Samozřejmě… To není problém, posádka nikam neuteče.“ usmál se a pokynul ti ať ho následuješ. Vyšli jste ven. Služebná, která měla dohlédnout na zraněného si vás ihned všimla. Nejspíš vyčkávala až sami vyjdete, aby vás nijak nevyrušila. Ataf ji ovšem okamžitě odmávl rukou a dal jí najevo, že její služby nyní nejsou potřeba. „Tudy.“ řekl přitom směrem k tobě a vedl tě po okraji stěny budovy k dalším dveřím.

Situace u bazénku se nijak nezměnila. Naopak se ještě více rozléhal rozjařený smích v doprovodu hlaholu diskutujících. Ataf jim věnoval jen krátkou pozornost. Ihned odbočil do prvních dveře, prošli jste úzkou dobou, která spojovala hned pět místností.

„Křídlo s pokoji pro hosty.“ vysvětlil, poté si prohlédl jednotlivé dveře, všechny byly zavřené. „Některý bude určitě volný. Zjistím od služebné jaký. Tyhle dveře...“ došel ke dveřím na samotném konci chodby, „To je umývárna.“ řekl, když otevřel dveře a poukázal na velkou kovovou vanu, malé okénko u stropu bylo pootevřené. V místnosti krom vany byl ještě velký dřevěný regál s čistými hadry pro usušení, též nechybělo několik mýdel. „Asi je tu všechno. Zatím. Až se hosté rozdovádí… Moc čisto tu nebude.“ namítl, „Latrína je buď vzadu za domem… Nebo...“ odmlčel se a opět tě vedl ven.

Opět jste šli podél domu, tentokráte jste míjeli jednu ze služebných, která nesla tác s rozlitým vínem. Chtěla vám nabídnout, ale tvůj doprovod jí dal najevo, že nemáme momentálně zájem. Jen kývla hlavou a zamířila do hlaholu. Minuli jste jedny zavřené dveře.
„Křídlo mé sestry. Nedoporučoval bych tam vstupovat bez jejího svolení.“ vysvětlil, „A tyhle vedou do našich soukromých komnat. Tam bych být vámi též nevstupoval. Myslím, že je i zamčeno.“ dodal a ukázal na další dveře. Došli jste k dalšímu křídlu. Dveře byly pootevřené. Vešli jste dovnitř.

„Dveře vpravo na konci. Tam je další latrína. Tahle je spíš pro služebnictvo, protože je to jejich křídlo…“ vysvětlil stručně. Rozmístěné náčiní ve vedlejší místnosti jeho slova jen potvrzovalo. „Pak je tu ještě jedno křídlo.“ vyšli jste dveřmi opět ven, „Ale tam stejně nic kloudného není.“ poznamenal s úsměvem, „To je asi v kostce všechno. Zahrada moc bohatá není, protože v téhle nehostinné krajině… dost horké stejně nic kloudného neroste. Takže tu najdete snad jen kaktusy a fakt tu nejodolnější flóru. Každopádně...“ podíval se na tebe, „Hádám, že byste se měl převléci. Jednak pro lepší zapadnutí… ale hlavně kvůli tomu, že v tomhle se dříve nebo později spíš usmažíte. Slunce ještě neudeřilo naplno.“ odmlčel se a rozhlédl se. „Každopádně… Tady v atriu jak vidíte panuje poněkud volná zábava. S přibývajícím alkoholem bude její průběh více a více zvrácenější. Přesto.“ udělal drobnou pauzu, „Je tu zdejší smetánka, která má poměrně velkou moc zde ve městě. Kdyby náhodou došlo k nějakému konfliktu… Ať už mezi hosty nebo mezi hosty a služebnictvem. Snažte se stát stranou, zbytečně se k ničemu nepleťte. Sestra...“ očima začal hledat svoji sestru u bazénku. Nemusel hledat dlouho, brzy ji nalezl u osamoceného lehátka na jehož okraji ležela. V jedné ruce svírala pohárek s alkoholem a druhou rukou gestikulovala při rozhovoru s holohlavým redguardem silnější postavy, která stál naproti ní.

Ataf se nepříjemně zašklebil jakoby snědl něco hodně kyselého až nechutného. „Tenhle tlustý plešoun.“ ukázal prsty na muže, který hovořil s jeho sestrou. „Je zdejší nejvyšší kněz. Asi nemusím zmiňovat, že to není moc vzor ctnosti. Je to blbeček. Ale zpět k té... tomu co jsem chtěl říct.“ obrátil se na tebe, „Kdyby se to tu zvrtlo. Jako u většiny podobných ‚sešlostí‘, které má sestra pořádá… Tak ji nechte ať si to vyřeší ona, protože si následky také pak vyžere ona.“ udělal krátkou pauzu a ještě jednou se podíval na svoji sestru, která i nadále vedle rozhovor s knězem. „Ale jinak se bavte, popíjejte a užívejte si společnost… a přitom se pokud možno nenechte vlákat do her mé sestry. Jako nová tvář, kterou tu nikdo nezná pro ní budete bezpochyby představovat jistý potenciál, ale dost toho… Jestli nemáte něco dalšího na srdci. Tak vyrazím zajistit vše co je třeba než se setmí.“


SuperHunter
Povolila jsi. Muž na tvá slova reagoval nepříjemným úšklebkem ve tváři. Ten si mu však vzápětí oplatila opětovným šlápnutím na lýtko. Zahalekal bolestí a pak se zas zklidnil. Zenira kývla hlavou a tiše se přesunula k jednomu z oknem.
„Nikdo.“ reagovala.
Civello zaskřípal zuby.
„Dobře.“ hlesl nakonec rezignovaně, „Pinewind je pro vás stejně moc velké sousto.“ uchechtl se, „Je to veterán z legie. Špión a poslední dva roky dozoruje a organizuje tajné operace napříč Cyrodiilem. Momentálně...“ odmlčel se. Zenira se mezitím navrátila k tobě a Civellovi. „Dnes večer měl odjet s oddílem agentů do pohraniční pevnosti s Morrowindem. Nachází se na území Cheydinhalského hrabství. Nicméně… je majetkem Císařství.“ opět udělal krátkou pauzu a přitom se několikrát zhluboka nadýchl.
„O jakou pevnost jde?“ zajímala Zenira.
„Osobně jsem tam nikdy nebyl. Neznám ani její přesnou polohu...“ reagoval pohotově vyslýchaný Civello, „Ale veřejnosti není existence pevnosti nijak známá. Ve výkazech pro Penitus Oculatus je zmiňována pod názvem ‚Mirabellion‘…“


ScorpionCZ
Převlékl ses do roucha, které ti doporučila Laurana. Laurana si zkontrolovala své věci, upravila se a převlékla, následně jste sbalili své věci a odebrali se opět dolů. Dole na vás již čekal Scipio, který se stihl též převléci do své smuteční uniformy oceněného a vyznamenaného veterána Čtvrté legie.

„Serana pomáhá Flaviovi najít uniformu.“ vysvětlil s úsměvem Scipio. Laurana se mezitím odebrala za služebnou domluvit si u ní další hlídání malé Merril. Zatímco byla pryč Scipio se několikrát prošel po chodbě a poté se opět zastavil. Pozvedl hlavu ke schodišti kde se konečně objevil Flavius v doprovodu Serany, oba byli oblečeni do smutečního. Zatímco Serana volila podobné smuteční roucho jako ty, Flavius se oblékl do podobné uniformy jako měl Scipio. Jeho uniforma však nebyla zdobená četnými oceněními a vyznamenáními. Nabídl Seraně rámě a sešel dolů ze schodů.
„Ještě si rychle skočíme do města. Měli bychom to s přehledem stíhat.“ řekl Flavius. Scipio jen kývl a nechal dvojici odejít. Laurana se krátce po jejich odchodu vrátila k vám a dala vám pokyn, že je připravena vyrazit.

Společně jste tak vyrazili vstříc Univerzitě. Opustili jste pozemek vaší vily a směřovali ulicemi rovnou k Univerzitě. Cestou jste míjeli občany města, ale i návštěvníky a tříčlenné hlídky legionářů. Brzy jste prošli kolem chrámu a dostali se až k mostu, který vedl na Univerzitu. Skrze bránu jste se dostali bez problémů, hlídka legionářů vás vpustila na most. Na druhém konci to už tak hladce nešlo. Před branou na pozemky Univerzity postávala dvojice stráží v černé univerzitní zbroji a prozatím zastavovala všechny, kteří měli v úmyslu projít branou dříve.

Mezi zastavenými sis všiml i rytířů ze Shornhelmu, kteří vás předtím poctili svojí návštěvou. Mezi nimi byl i Elbert, který na sobě měl podobnou smuteční uniformu jako měl Scipio s Flaviem. Pouze na ní bylo patrná příslušnost k Vysokoskalské legii nikoliv k té Cyrodiilské. Na hrudi měl připevněné nějaké vyznamenání, o jaké jde však netušíš.
Postával stranou od davu a společnost mu krom jeho rytířské gardy dělal též kancléř Talarian (graf. vzhled – zde) a dvojice žen, jedna velmi stará prošedivělá žena s četnými vráskami (graf. vzhled – zde) ve tváři a druhá o mnoho desítek let mladší, zrzavá (graf. vzhled – zde) . Obě na sobě měly tmavé šaty a amulet členů rady Starších zavěšený na viditelném místě. Opodál se nacházela dvojice bojovníků ve zbrojích Císařské gardy, kteří nejspíš měli dohlížet na bezpečí samotného kancléře. Zatímco obě ženy diskutovaly mezi sebou, Elbert věnoval veškerou svoji pozornost rozpravě s kancléřem. Podle všeho se rozprava mezi muži nese v přátelském duchu.

„Kancléř Talarian.“ poznamenal tiše přesto velmi zřetelně Scipio, „Ta starší žena… To je Isabella Monová, vedoucí odboru Spravedlnosti. Ta mladší, zrzavá je velvyslankyní Vysokoskalí. Ashfordová.“ dodal na vysvětlenou, „Obávám se, že přednostně pustí asi jen tebe dovnitř.“ konstatoval nakonec, když jste se zastavili.