---

→ Tah 1173


Sarako
Upírka se po tvých slovech zastavila a obrátila, „Tak prosím...“ sehnula se k psovi, který k ní přiběhl, naposledy ho pohladila a rozloučila se s ním, „Tak ho zabte.“ řekla poté a přikázala psovi, aby zůstal.

Pes zůstal uprostřed chodby, seděl na zemi a vyčkával. Jeho panička mezitím kráčela chodbou rovnou k východu kde na ni již čekali Císařští mágové.


Tondulin
„Raději ano.“ kývla hlavou, „Musíš se převléct. Takhle tam jít nemůžeš.“ dodala a vyčkala až si posbíráš své věci a zamíříš s ní k odchodu. Vyšli jste z komnaty, zamkl jsi dveře a následoval Mirabelle ven z kasáren. Venku tě ihned popadla za ruku a kráčela po tvém boku až k vašemu domovu.

„Musíme se zúčastnit smutečního rozloučení a ukázat se na smuteční hostině. Nějaký čas tam pobýt. Asi tam budeš jediný kdo není moc orientován na magii, ale jsem si jistá, že Belius se ti o nějakou zábavu postará.“ usmála se cestou, „Ale také jsem pro, abychom se vrátili nějak rozumně. Čeká mě zítra ráno spousta práce kolem pobočky.“

Pomalu jste došli až ke dveřím vašeho domu. Soused z vedlejšího domu na vás nevraživě hleděla zatímco zametal před prahem svého domu.


Adrian_S
Vešli jste dovnitř. Místnost do níž jste vlezli byla velká, za normálních okolností nejspíš sloužila jako hodovní síň pro rodinu, případně pro větší oslavy. Nyní byl podlouhlý stůl zaskládán nejrůznějšími tácy s pochutinami, které snad ani nemohli všichni přítomní stihnout sníst nebo ochutnat. Rodina zjevně nešetřila.

„Klidně si nabídněte.“ navrhl ti Ataf, když se zastavil na straně stolu, na níž byly rozmístěny tácy s různě upravenými mořskými plody. „Není to nic vážného.“ stál si za svým, přesto ruku ochotně vyhrnul. „Slyšel jsem, že někdo takový to v Cyrodiilu dotáhl daleko. Ale jak se jmenuje netuším.“ poznamenal zatímco jsi zkoumal jeho ruku.

Při bližším ohledání jsi zjistil, že zranění je skutečně vážné. Kůže již měla zbarvení, které je dosti podobné předposlední fázi u omrzlin a při neléčení by byla pravděpodobně nutná amputace. Seslal jsi na zranění léčivé kouzlo a dlouho jej udržoval dokud se zranění způsobené magií nezačalo zacelovat. Nezacelilo se však úplně, drobné jizvy jako památka nějaký čas ještě zůstanou.

„Díky.“ poděkoval Ataf a mnul si ošetřenou ruku, „Ataf Rahim.“ představil se ti nakonec a nabídl ti ruku k potřesení, „Merle? To zní jako bretonské příjmení. Jste z Daggerfallu?“ zeptal se následně, „Co bych vám o sobě řekl?“ položil si otázku, „Víte nejsem moc typ člověka, který by měl potřebu se vychvalovat, ale je pravda... že v tomhle městě a nejspíš široko daleko jsem jediný kapitán, který je takový blázen, aby se plavil s lodí prakticky kamkoliv. Věřím, že moře a oceán skýtá mnoho tajemství, mnoho co ještě nebylo objeveno nebo pokořeno. Rád bych se jednou zapsal do historie jako objevitel něčeho.“ odmlčel se, „Velmi často si mě najímají mágové, abych je přepravil na místa kde jim teleportace nepomůže, na místa kam si netroufnou kvůli horší přístupnosti jiní kapitáni. Od vás očekávám, že budete chtít něco podobného. Vyrazit za nějakým mocným artefaktem někam na ostrov, který je znám svojí nepřístupností a bude ho střežit nejedno nebezpečí. Pak si mě samozřejmě najímají i na běžné úkony, ale o těch asi netřeba se zmiňovat. Co se týče mého života… sloužil jsem nějaký čas v místní stráži, poté jsem se vydal na několik let na moře, získal si věhlas a pořídil si vlastní loď. Poté sem začal přepravovat. Za svoji éru kapitána jsem přežil nejednu bouři na moři, střetnutí s monstry a útoky pirátů. Vyznám se ve zdejších vodách, oceánů, umím číst mapy, rozeznávat pasti a mnoho dalšího. Mohl bych vyprávět dlouze.“ opět se odmlčel a prošel se podél stolu.

Místnost dále vedla do dalších dvou místností, nejspíše do kuchyně a nějaké chodby, která propojovala další části domů. Nad stolem vysel obrovský obraz na němž byla vyobrazena krajina v okolí města.

„Asi zhruba dva možná roky zpátky.“ zastavil se u jednoho z táců, „Jsem přepravoval dvojici čarodějů. Oba to byli elfové, muž a žena. Hledali nějaké… magické orby nebo co.“ pozvedl hlavu k tobě, „Museli jsme se přitom potápět. Byl to věru nebezpečný zážitek a padlo na něj nespočet lektvarů pro dýchání pod vodou. Dokonce jsme se střetli s nějakým žahavcem nebo co to bylo. Doteď mám na stehnu otisk jak mě žahnul. Nicméně od té doby mám u své lodi namontovaný zvon, který je možné použít k potápění.“ opět se odmlčel, protože si dopřál jednu z pochutin, „Jednou… Jednou jsem vezl nějaké pomatence, který se specializoval na dwemery. Údajně chtěl vyzkoušet nějakou směs, která by snad mohla způsobit rozsáhlou explozi. Dopadlo to tragicky, přestože jsme to zkoušeli na širém moři… pomatence dostala jedna z jeho explozí. Od té doby byť nerad vozím v nákladovém prostoru nějaké zbytky jeho práce. Ze strachu to někde vyhodit, ale hlavně proto, protože jsem doposud nedokázal dohledat nějakou jeho rodinu. A mohl bych pokračovat.“ ujal se opět slova, když dojedl. „Na rozdíl od ostatních kapitánů si neúčtuji přehnanou částku. Razím heslo, že cesta musí být výhodná pro obě strany. Stačí vám tato slova?“ tázal se nakonec a usadil se ke stolu na jednu z polstrovaných židlí s dlouhou opěrkou na záda.

V místnosti se nacházíte sami. Služebná se měla o zraněného Atafa postarat se za vámi doposud nevydala.


SuperHunter
Civello mlčel a nechal tě dopovědět vyhrůžku, když si mu sdělila co z něj chcete vytáhnout zoufale se rozesmál a střídavě přitom natočil hlavu k Zeniře a lehce se pokusil pootočit i tvým směrem, ale dýka mu dala jasně najevo, že to není dobrý nápad.

„Dobře...“ vydal ze sebe s námahou, když se mu připomenula tvá dýka, „Váš kontakt je buď imbecil nebo jste to s rozkoší moc přeháněly až vám v hlavě nic nezbylo! Vy dvě blbý nány si jako myslíte, že takovej podřadněj úředník jako jsem já má tucha kde se nachází velitel Penitus Oculatus?“ natočil hlavu opět k Zeniře, která si zachovala kamennou tvář. „Ah… Do prdele…“ odtušil následně a sklopil hlavu, „Tohle zatraceně neví ani nejvyšší hlavouni v radě Starších, neví to kancléř…“
„Nehodláme poslouchat kdo to všechno neví. Chceme vědět kde Nira nejdeme!“ přerušila ho rázně Zenira.
„Neštěkej na mě ty chlupaté koště!“ zařval na ní Civello, „Jestli si myslíš, že si tohle všechno nechám líbit tak se šeredně pleteš!“
Zenira mu však vrazila ránu pěstí. Civello si odplivl a šeredně se podíval na Zeniru, která se přesunula na opačnou stranu.
„NEVÍM! Nevím kde je!“ odpověděl stručně Civello.


ScorpionCZ
„Jenže ten neshoří a neodejde tak symbolicky za mrtvým.“ namítla Serana.
„To nevadí.“ reagoval Scipio, „Univerzita ho bezpochyby předá rodině a ty si jej uloží někde na památku.“ dodal, „Nalezni něco pěkného.“ vybídl tě následně, „Je to dobrý nápad.“

Laurana kývla souhlasně hlavou a následovala tě do vaší ložnice. Nešla ti radit s výběrem šperku, ale nahlédla do svého šatníku. Zamyšleně si prohlédla několik tmavších šatů, které bylo možné využít pro smuteční obřady a poté odvrátila zrak.

Zatímco se tvá žena zaobírala šatstvem přesunul ses ke šperkům, které jsi získal v Mohyle. Chvíli ses jimi prohraboval dokud k tobě Laurana nepromluvila.
„Tohle bychom mu mohli dát k tomu.“ řekla a došla k tobě s malou zdobenou krabičkou, kterou držela v ruce. Musela ji mít uschovanou někde v šatní skříni nebo mezi svými šaty, protože si ji předtím ve skříni neviděl.

Malá zdobená krabička na sobě měla vyrytých spoustu symbolů magických run, mnoho z nich si dokázal přečíst a jiné jsi dokázal rozeznat, ale v jejich přesném překladu sis nebyl jist.

„Kdysi jsem v tom dostala jeden dar od Tandila, ale je to už mnoho let nazpět.“ usmála se, „Tak by mohla posloužit nějakému dalšímu účelu než být jen hozená v naší šatní skříni. Co myslíš?“ podívala se na tebe a čekala na odpověď.