---

→ Tah 1169


Sarako
Upírka se po tvých slovech zastavila a obrátila, „Tak prosím...“ sehnula se k psovi, který k ní přiběhl, naposledy ho pohladila a rozloučila se s ním, „Tak ho zabte.“ řekla poté a přikázala psovi, aby zůstal.

Pes zůstal uprostřed chodby, seděl na zemi a vyčkával. Jeho panička mezitím kráčela chodbou rovnou k východu kde na ni již čekali Císařští mágové.


Tondulin
„Jo… To působí.“ usmála se Mirabelle, „Ale buď opatrný. Bývají dosti nevyzpytatelní.“ dodala s obavami v hlase, „Jsem ráda, že tam byla De Peyranová.“ řekla s úlevou v hlase, „Vlastně jdu za sebou právě kvůli ní.“ dodala a pomalu se posadila do židle v níž předtím seděla orčice, „Byla za mnou s Beliem...“ odmlčela se, „S hrabětem. Měla bych se to naučit říkat, abych mu pak nezpůsobila nějaké pozdvižení u dvora. Bude se účastnit rozloučení a nabídla nám, že nás tam teleportuje. Tebe, mě… Belia a jeho sestru. Nemuseli bychom jet vozem nebo koňmi. Co myslíš?“


Adrian_S
„Snad ano, sbohem.“ reagoval na rozloučení a souhlasil s potřesením rukou. Jakmile jste se rozloučili, odebral ses ven z hostince. Ponechal si v ruce pouze svitek pro cestu do Sentinelu, který jsi po pár krocích od hostince použil.

Pocítil jsi typickou teleportaci, záblesk modrého světla a následně si kolem sebe ucítil vůni koření, hlahol lidí a též vedro, které bylo pro Hammerfellské pouštní oblasti typické. Jakmile záblesk světla pominul, získal si přehled o situaci kolem sebe.

Kouzlo tě odteleportovalo rovnou do jedné z širokých ulic podél přístavu. Z dálky jsi mohl zahlédnout několik větších lodí zakotvených v přístavu. Tvé náhlé zjevení vytrhlo z poklidné cesty ulicí několik kolemjdoucích. Škubli sebou a tiše zanadávali, kroutili hlavou a vrhali na tebe nepříjemné pohledy. Jedna strana ulice byla obklopena místními i návštěvníky. Obchodníci v této části ulice měli rozložené své stánky, prodávali kdeco. Někteří prodávali malé kusy nábytku dovezené z jiných koutů provincie, další různé skleněné nádoby, dekoraci a kusy látek. Převažovali věci pro výbavu domácnosti. Zbraně, zbroje nebo cokoliv co by se mohlo hodit dobrodruhovy nebyl k prodeji.

Na bezpečnost ulice dohlížela trojice strážných, rozestoupených tak, aby mohli v případě nějakého sporu zavčasu zasáhnout. Oblečeni byly do dlouhých kroužkových zbrojích, tváře měly zakryté plnou zdobenou přilbou s tváří. Svému nositeli tak poskytovaly absolutní anonymitu neboť skrze ní byly vidět pouze oči. Každý ze stráží měl krátký oštěp, který držel v ruce, menší kulatý štít přehozený přes rameno a šavli připnutou k opasku.

Místní z nich měli pravděpodobně respekt, protože každý kolemjdoucí je míjel obloukem a pohledem se o ně nesnažil ani zavadit.


SuperHunter
Když se ti povedlo zpacifikovat Civella natolik, aby se mohla Zenira vyprostit, neodpustil si ještě jednu poslední peprnou urážku seslanou na tebe a khajiitu. Poté už se skutečně odmlčel a vyčkával co s ním máte v plánu.
Zenira, která stanula vedle stolu si porovnala své šaty.

Přiměla si muže pokleknout na zem vedle stolu. Zavrčel, ale poslechl. Zenira mu mezitím svázala ruce a poté poodstoupila. Popadla láhev s vínem, dolila si a napila se.
„Ještě jablíčko do úst a můžeme ho dát na rožeň. Nějaký kanibal by si pošmákl a mi se nemuseli zbavovat těla.“ zažertovala s úlevou Zenira, ale poté zvážněla. Civellovi se její slova nelíbila, ale raději mlčel.


ScorpionCZ
„Jenže ten neshoří a neodejde tak symbolicky za mrtvým.“ namítla Serana.
„To nevadí.“ reagoval Scipio, „Univerzita ho bezpochyby předá rodině a ty si jej uloží někde na památku.“ dodal, „Nalezni něco pěkného.“ vybídl tě následně, „Je to dobrý nápad.“

Laurana kývla souhlasně hlavou a následovala tě do vaší ložnice. Nešla ti radit s výběrem šperku, ale nahlédla do svého šatníku. Zamyšleně si prohlédla několik tmavších šatů, které bylo možné využít pro smuteční obřady a poté odvrátila zrak.

Zatímco se tvá žena zaobírala šatstvem přesunul ses ke šperkům, které jsi získal v Mohyle. Chvíli ses jimi prohraboval dokud k tobě Laurana nepromluvila.
„Tohle bychom mu mohli dát k tomu.“ řekla a došla k tobě s malou zdobenou krabičkou, kterou držela v ruce. Musela ji mít uschovanou někde v šatní skříni nebo mezi svými šaty, protože si ji předtím ve skříni neviděl.

Malá zdobená krabička na sobě měla vyrytých spoustu symbolů magických run, mnoho z nich si dokázal přečíst a jiné jsi dokázal rozeznat, ale v jejich přesném překladu sis nebyl jist.

„Kdysi jsem v tom dostala jeden dar od Tandila, ale je to už mnoho let nazpět.“ usmála se, „Tak by mohla posloužit nějakému dalšímu účelu než být jen hozená v naší šatní skříni. Co myslíš?“ podívala se na tebe a čekala na odpověď.