---

→ Tah 1168


Sarako
Upírka se po tvých slovech zastavila a obrátila, „Tak prosím...“ sehnula se k psovi, který k ní přiběhl, naposledy ho pohladila a rozloučila se s ním, „Tak ho zabte.“ řekla poté a přikázala psovi, aby zůstal.

Pes zůstal uprostřed chodby, seděl na zemi a vyčkával. Jeho panička mezitím kráčela chodbou rovnou k východu kde na ni již čekali Císařští mágové.


Tondulin
Orčice se tvé vyhrůžce pobaveně zasmála, pak zvážněla a kývla hlavou „Budu s tím počítat.“ poté se s tebou stroze rozloučila a zamířila ke dveřím. Ve stejný čas si zvolal na klepajícího, aby vešel.

Dveře se otevřely a vešla Mirabelle, ustrojená do černých dlouhých smutečních šatů přes, které měla přehozený obdobně zbarvený a zdobený plášť. Už po překročení prahu se zarazila, neboť jako první spatřila mohutnou orčici, která jejím směrem mířila. Mirabelle raději uhnula stranou a pozdravila, ale s opětovaným pozdravem se nesetkala, orčice si ji pouze nepříjemným pohledem změřila. Když kolem sebe prošly všiml sis, že Mirabelle je o dost menší.

„Fůha…“ poznamenala Mirabelle, když za sebou orčice zavřela dveře a bylo jisté, že nejspíš už dávno opustila kasárny. Dále nic neříkala. Pouze se mlčky přesunula ke tvému stolu. Bylo na ní znát, že je stále velmi smutná. Zastavila se u židle na níž předtím seděla orčice.


Adrian_S
„Rád jsem pomohl.“ kývl hlavou Arilen zatímco jsi uklízel mapu do své brašny. „V to doufejte.“ usmál se následně, když si vyjádřil obavy nad ztracením se v redguardském městě, „Taros není moc otevřen cestovatelům, kteří tu dlouho neposedí, ale pomohu. Až budete mít své věci stavte se opět za mnou. Kdybych se zdržel. Počkejte tu.“ řekl ti nakonec a společně s tebou se odebral k odchodu.

Šli jste spolu do věže, ale poté jste se rozdělili na schodišti. Arilen šel výš než ty. Krom trojice čarodějů v tmavě hnědých oděvech s kápí poskytující dokonalou anonymitu jste nikoho jiného nepotkali. Nikoho jsi nepotkal ani cestou ke své ubikaci. Odemkl jsi, sbalil své věci a odebral se zpět do hostince. Arilen ještě zpátky nebyl. Usadil ses a vyčkal do jeho příchodu.

Návrat mu trval, ale vrátil se. Hned jakmile se otevřely dveře sis všiml dvojice pečlivě srolovaných svitků, které držel v ruce.
„Nebylo to snadné.“ přiznal, „Ale vyloudil jsem i jeden pro návrat.“ pokračoval zatímco kráčel k tobě, „Tady.“ podal ti první ze svitků, „Odteleportuje vás do některé ze čtvrtí Sentinelu. Ovšem dávejte si pozor. Města, která prosperují z obchodu jsou rájem zlodějů, šejdířů a kdejaké chamradě. Mějte brašnu s měšcem na bezpečném místě a vyhýbejte se velkým davům. To je rada od srdce. Vím o čem mluvím.“ usmál se, „A tohle.“ předal ti druhý svitek, „Ten vás odteleportuje nazpět sem.“

Jakmile ti předal oba teleportační svitky spokojeně usedl do své židle.
„Přemýšlím jestli znám někoho v Sentinelu, ale můj dlouhý život plyne tak, že občas zapomínám na lidskou úmrtnost v brzkém věku.“ přiznal s povzdechem, „A tak se mnohdy stane, že moji přátelé jsou již dávno po smrti zatímco já si napočítal jen pár dalších křížků.“


SuperHunter
Když se ti povedlo zpacifikovat Civella natolik, aby se mohla Zenira vyprostit, neodpustil si ještě jednu poslední peprnou urážku seslanou na tebe a khajiitu. Poté už se skutečně odmlčel a vyčkával co s ním máte v plánu.
Zenira, která stanula vedle stolu si porovnala své šaty.

Přiměla si muže pokleknout na zem vedle stolu. Zavrčel, ale poslechl. Zenira mu mezitím svázala ruce a poté poodstoupila. Popadla láhev s vínem, dolila si a napila se.
„Ještě jablíčko do úst a můžeme ho dát na rožeň. Nějaký kanibal by si pošmákl a mi se nemuseli zbavovat těla.“ zažertovala s úlevou Zenira, ale poté zvážněla. Civellovi se její slova nelíbila, ale raději mlčel.


ScorpionCZ
„Jenže ten neshoří a neodejde tak symbolicky za mrtvým.“ namítla Serana.
„To nevadí.“ reagoval Scipio, „Univerzita ho bezpochyby předá rodině a ty si jej uloží někde na památku.“ dodal, „Nalezni něco pěkného.“ vybídl tě následně, „Je to dobrý nápad.“

Laurana kývla souhlasně hlavou a následovala tě do vaší ložnice. Nešla ti radit s výběrem šperku, ale nahlédla do svého šatníku. Zamyšleně si prohlédla několik tmavších šatů, které bylo možné využít pro smuteční obřady a poté odvrátila zrak.

Zatímco se tvá žena zaobírala šatstvem přesunul ses ke šperkům, které jsi získal v Mohyle. Chvíli ses jimi prohraboval dokud k tobě Laurana nepromluvila.
„Tohle bychom mu mohli dát k tomu.“ řekla a došla k tobě s malou zdobenou krabičkou, kterou držela v ruce. Musela ji mít uschovanou někde v šatní skříni nebo mezi svými šaty, protože si ji předtím ve skříni neviděl.

Malá zdobená krabička na sobě měla vyrytých spoustu symbolů magických run, mnoho z nich si dokázal přečíst a jiné jsi dokázal rozeznat, ale v jejich přesném překladu sis nebyl jist.

„Kdysi jsem v tom dostala jeden dar od Tandila, ale je to už mnoho let nazpět.“ usmála se, „Tak by mohla posloužit nějakému dalšímu účelu než být jen hozená v naší šatní skříni. Co myslíš?“ podívala se na tebe a čekala na odpověď.