---

→ Tah 1164


Sarako
Upírka se po tvých slovech zastavila a obrátila, „Tak prosím...“ sehnula se k psovi, který k ní přiběhl, naposledy ho pohladila a rozloučila se s ním, „Tak ho zabte.“ řekla poté a přikázala psovi, aby zůstal.

Pes zůstal uprostřed chodby, seděl na zemi a vyčkával. Jeho panička mezitím kráčela chodbou rovnou k východu kde na ni již čekali Císařští mágové.


Tondulin
Orčice notnou dobu mlčela a nerušeně jedla, dokud se nenapila vody a neotřela si ústa.
„Jsem v podstatě žoldačka. Když nabídnete rozumné prachy, nemám problém pro vás zmlátit pár nýmandů, zpřerážet nějaké kosti nebo rozsekat napadrť vaše nepřátele. Je to jen otázka peněz a přistoupení na několik mých zásadních podmínek.“ rozhovořila se poté a odsunula prázdný talíř, více se uvelebila v židli, „Nebudu nosit žádný ten váš směšný stejnokroj. Budu nosit to co uznám za vhodné. To je první podmínka. Druhá.“ nadechla se, „Nebudu dělat žádného osobního strážce místní šlechtě. Nemám chuť se zbytečně zaplétat s rozmazlenci, kteří stejně kašlou na to co si myslí osobní stráž o jejich ochraně. Rozhodně nebudu za někoho takového nasazovat svůj život. Jasné?“ podívala se na tebe přísně, „Pak jsem ochotná o tom uvažovat.“


Adrian_S
Arilenovi tvé ujištění stačilo, kývl hlavou a opět si hleděl svého. Vzdálil ses, abys mohl vyhledat místo k němuž tě vedla vize. Nemusel si hledat dlouho, místo si našel a spolu s ním i provazem a pečetí opatřené listiny. Ihned si je sbalil a navrátil se zpět k čaroději.

Starý čaroděj se zrovna rozhlížel kolem. Prohlížel si spoušť, která po vás zbyla a občas si jen povzdechl. Nakonec se, ale usmál, když ses k němu navrátil. Pohlédl směrem k bojovníkům, kteří zrovna diskutovali o mrtvém pavoukovi.

„Spokojíme se s ostatky zabitého monstra.“ oznámila ti Ralyna, když zanechala Dravena a Renarda u mrtvého a odebrala se k tobě a Arilenovi.
„V tom případě vám doporučuji ho včas naporcovat a odnést. Ideálně skrýt před zraky ostatních, protože jakmile se o věži rozkřikne, že monstrum mrtvé a tyhle prostoru bude možné opět využívat.“ podíval se střídavě na tebe a Ralynu Arilen, „Začne se to tu hemžit zvědavci. Ale souhlas. Pojďme odtud. Sice se to nezdá, ale dost mě ten boj zmohl a nemohu se dočkat až se opět posadím.“ přiznal vzápětí a odebral se ke dveřím.

Dveře byly zamčené a proto zaklepal.
„Chceme ven.“ oznámil nahlas, „Je dobojováno. Pavouk je mrtev.“ dodal s ráznějším zaklepáním. Následovalo ticho. Nic se s dveřmi zjevně nedělo. Čekali jste dlouho než se dveře konečně otevřely. Naproti vám stál Taros v doprovodu Jery.

Taros neváhal a vešel. Jera se ostýchala a vyčkávala než jí dal pokyn, aby ho následovala. Když dunmer zohyzděný experimentem vešel dovnitř a v rychlosti se rozhlédl všemi směry, aby se ujistil, že je monstrum skutečně mrtvé. Kývl spokojeně hlavou.
„Přežili jste. Všichni... i bojovníci.“ konstatoval překvapeně, ale v jeho hlase bylo přesto patrné mírné zklamání.


SuperHunter
Zenira, která si zrovna dolívala dolila rovnou i tobě, poté odložila sklenici a znovu se napila. Ve skleničce jí zůstalo skoro u dna, když skleničku oddálila od úst. Zrovna v momentě kdy práskly dveře domu a ozvalo se razantní otočení klíčem v zámku.

„Spratci.“ zanadával hlasitě Civello, když se vracel chodbou směrem k vám. „Člověk je úředníkem ve službách Císařství, očekával by, že bude mít nějakou vážnost mezi místními. Nějaký respekt a tahle banda malých dotěrných fakanů z přístaviště se neustále dotírá.“ stěžoval si cestou směrem k vám. Popadl víno, aby mohl dolít Zeniře. „Musím o tom zítra informovat Mottiera. Ať je srovná do latě.“
„Děkuji.“ poděkovala Zenira co nejvíce přívětivěji. „Posaď se mezi nás. Noc nám pomalu, ale jistě plyne… ať už...“
„Seš nedočkává.“ zašklebil se Civello, „No dobře.“ usedl mezi tebe a Zeniru, „A co ty? Taky seš tak nedočkavá?“ obrátil se na tebe, zatímco se stále držel láhev. Zenira se k němu však přivinula a chytla láhev, kterou držel v ruce. „Odlož to.“
„Dobře...“ odložil láhev na stůl.
„A všímej si jen mě. Ona přijde na řadu později.“ zašeptala mu tiše do tváře, když se k němu přitiskla a posadila se na něj, „Nikdo už nepřijde?“
„Ne. Nikdo. Už ani neotevřu.“
„Slibuješ?“
„Ano.“ kývl hlavou Civello, „Už si chci užít. Ať alespoň konec tohohle zkurveného dne stojí za to.“
Zenira Civella políbila, chtěla nejspíš pouze letmý polibek, ale Civello si to vyložil mnohem vášnivěji. Během dlouhého vášnivého polibku využila jeho nepozornosti a sebrala mu menší svazek s klíčem, kterým otevřel venkovní dveře. Odhodila ho stranou, na zem mimo váš dosah. Jednalo se tak o další svazek klíčů, který byl schopen otevřít venkovní dveře, kterými vás Civallo pustil dovnitř.

Zenira si brzo nato svedla Civella tak, aby se ona ležela na gauči a on se nacházel nad ní, k tobě zády. Což ti dávalo příležitost k útoku aniž by měl možnost zavčasu zasáhnout a zareagovat na svoji obranu. Jejich líbání se nakrátko přerušilo. Civello zvedl hlavu a hleděl do tváře Zeniry, která si jej též prohlížela.
„Pokračuj… Neostýchej se.“ vybídla ho se škodolibým výrazem ve tváři. „Věř mi. Nad tímhle tělem by v Elsweyru slintal nejeden khajiit… a ty si ho teď celé můžeš užít do sytosti.“ vybídla ho znovu a přitom chytla jeho ruce, aby je měla pod kontrolou a přiložila je na své tělo.



ScorpionCZ
„Budeš se učit celý život. Všichni se učíme celý život.“ zasmál se tvé reakci Scipio. Poté pokynul opičce, aby mu vyskočila na rameno. Ta na jeho výzvu ihned odpověděla. Přeběhla přes stůl a vyhoupla se mu na rameno. Scipio ji pohladil po hlavičce.

„Myslím, že máme ještě zhruba hodinu a půl čas.“ odpověděla ti Serana.
„Co budeme dávat na rozloučenou? Ať nejdeme s prázdnou?“ zeptala se Laurana.