---

→ Tah 1151


Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.


Tondulin
„Jasně, samozřejmě.“ mrkl na tebe s šibalským úsměvem Belius, „Nefungovalo. Z dlouhodobého hlediska asi ne.“ povzdechl si, „Ale jako krátkodobá záležitost by to asi fungovalo. Jenže ani jedna příliš nehoduje vínu. Anita se ho sotva dotkne mi přijde a Světlana ta si dává vždycky s rozvahou.“ zauvažoval opět. Nastalé ticho jsi využil k navrácení se zpět k aparátu.

„Ano. V podstatě ano.“ odpověděla ti Anna na tvé postřehy ohledně fungování aparátu a postavila se vedle tebe a aparátu. „Ale s Palagánem ti nevím.“ zakroutila hlavou.
„Bude to znít zvláštně jako kdybych to vůbec neřekl já, ale musím to říct.“ ozval se Belius ze židle, „Prudit Palagána je i za normálních okolností velmi špatný nápad. Natož ho prudit v den kdy bude mít rozloučení se svým dlouholetým dobrým přítelem.“ pohlédl na tebe a Adriannu, která se natočila. „Raději to pustě z hlavy... nerad bych večer strávil v kožichu veverky a louskal mu oříšky jako kdysi ty Aedane. Pojďme se raději vrátit zpět k tématu, které je nám všem... zejména teda mě a Aedanovi trošku víc bližší než nějaký magický aparát.“ dramaticky se odmlčel. Anna se zcela obrátila na Belia a bylo na ní patrné, že s napětím očekává co z Belia nakonec vypadne.

„A co ty Anno? Měla jsi někdy tyhle myšlenky? Docela hoduješ vínu...“ začal opatrně Belius, přičemž nahodil legrační úsměv ve tváři a zpříma pohlédl na Annu.
Ta se zatvářila rozpačitě, zarazila se chvíli nevěděla jak má reagovat. Nakonec se, ale opatrně zeptala „Jak to myslíš?“ přimhouřila obočí, „Já zas tolik nepiju, vždycky mám nad sebou plnou kontrolu. Nenechávám se alkoholem ovládat.“ dodala bez zaváhání.
„Tak jasný. S námi se vždycky krotíš a snažíš se zachovat dekorum. Nebo jak se to říká. Ale s holkami, když jsi byla mladší o pár let. Určitě jste měly nějaké oslavy kde ses tak zpátky nedržela a pořádně ses skřoupla.“ podíval se opět na Annu a široce se usmíval. Anna se rozhlédla. Podívala se nejprve na tebe a poté na usmívajícího bratra.
„Myslím, že na tuhle hloupost raději nebudu odpovídat.“ reagovala nakonec.


Adrian_S
Začetl sis do stránek v knize a zapojil veškerou svoji koncentraci do naučení se formule i gesta kouzla. Knihu ti Arilen předal aby se mohl pustit do příprav ochranných kouzel, které měly za účel ochránit vaše spolubojovníky až budete sesílat kouzlo. Draven rozšlápl několik menších pavouků a poté se vrátil k vám.

Ralyna s Renardem se též vrátili. Dosti rychle.
„Je tam...“ hlásil Renard, „A je ku-va velkej!“ zdůraznil bojovník a Ralyna mu dala zapravdu jen několika násobným zakýváním. „Toho nesundáme s touhle bandou za zadkem.“
„Už na tom dělají. Mají nový efektivnější plán.“ ujistil Renarda Draven, „Ale bude nám asi tuhnout krev v žilách... z toho co přijde.“
„Ta už tuhne teď. Tys ho neviděl.“ švihl mečem Renard do pavučinové stěny. „Až nás zmerčí tak nastane teror.“ kroutil hlavou.

Arilen dokončil přípravu ochranných kouzel, trojici ihned instruoval, aby pokud možno zalezla zpět pod regál a namáčkla se na sebe, jeho ochranná kouzla nemusela totiž být dostatečně silná a bylo třeba je posílit ještě něčím dalším. Pozvedl si hlavu a dal signál, že jsi připraven.

„Dobře.“ kývl hlavou Arilen, „Musíme to kouzlo udržet několik minut, abychom místnost dostatečně ochladily a hlavně, abychom měli jistotu, že omrzliny budou natolik silné, že budou smrtící. Jsme dva... Já jsem to kouzlo sesílal naposledy... no už je to velmi dávno. Ty nikdy. Navrhuji to kouzlo nechat působit nekontrolovaně a nijak ho neusměrňovat. Kouzlo sice zasáhne i naše přátele, ale regál a má ochranná kouzla je nějaký čas ochrání. Nesmíme to však příliš přehnat. Nebo si troufneš na tu komplikovanější formu kouzla? Já totiž ne.“

Síla a velikost pokrytí bouře je dána zkušeností, magickou sílou a počtem sesílajících. Obecně platí, že s velikostí pokrytí klesá síla bouře a naopak. V případě nekontrolovatelného seslání je bouře méně náročná na manu a bouře je rozprostřena v kruhu kolem sesílajících. V případě kontrolovaného seslání je bouře více náročná na manu, ale též ji lze směřovat k místu, které má být zasaženo co nejničivějším způsobem, též lze plynule měnit tvar.


SuperHunter
„Aha...“ vydal ze sebe lhostejně Civello, když si mu řekla o Zeniřiných špatných zkušenostech s cukříkem, který vám nabízel. „Co se dá dělat.“ povzdechl si následně. Převzala si od něj víno a napila se. Civello si poposedl, aby mohl sedět uprostřed. Zenira se usadila.

Civello se o tvých slovech o celé noci rozesmál, „Jestli to skutečně platí Verick. Tak vás tu strpím až do rána.“ poté koukl střídavě na tebe a Zeniru, která rejdila očima po všech směrech. Jakoby si i nadále dělala přehled o místnosti. „Protože po tom dnešním pojebu fakt neusnu.“ zakroutil hlavou, „No... To bych se měl posílit.“ rozhodl se poté a dopřál si trochu prášku, který vám předtím nabízel. Část vám přesto nechal. Zenira se napila vína, dopřála si hned několik loků. Civello se jen spokojeně usmál.

„Pojebu?“ zeptala se s falešným zájem Zenira.
„Ale... Sere mě jedna nadřízená. Taková blonďatá nána co si hraje na velkýho šéfa, když tam Nir teď není. Pff...“ zakroutil hlavou a protočil oči, „Škoda slov.“ kroutil hlavou i nadále, „Můžeme si o tom promluvit... průběžně.“ odmlčel se, „Takže Verick si vás šetří na speciální příležitosti.“ podíval se střídavě na tebe a Zeniru, „To musíte být opravdu znalé, když si váš drží takhle bokem. Pravda.“ začal Zeniru hladit po více odhaleném stehně na němž dýku neměla připevněnou. „Khajiitku jsem ještě neměl.“ poté zastavil svoji ruku, „Ale lesní elfky...“ pohlédl k tobě, „Jsou osvědčené, ladná těla, krásná a pružná. S nimi se dá dělat ledacos.“ přimhouřil oči a prohlížel si tě seshora dolů, „Která z vás je lepší?“ zeptal se následně.


ScorpionCZ
„Vyřídím. Díky.“ poděkovala Laurana, usmála se na tebe a poté tiše zmizela na schodišti. Následoval si ostatní do vedlejší místnosti.

Stůl byl pečlivě nastrojený, svátečním ubrusem a několika talíři s obloženými nejrůznějším ovocem i zeleninou, aby bylo možné při jednání případně něco zakousnout. Nechybělo i několik dražších pohárků z nichž se za normálních okolností nepilo. Na stole byl též položený nerozdělaný starší ročník drahého vína.

„Posaďte se.“ nabídl Scipio Elbertovi místo u stolu. Elbert si na rozdíl od svého otce ihned neuzurpoval místo v čele stolu. Nýbrž zabral místo uprostřed stolu na jeho delší straně. Rytíři se rozestoupili, ale přesto byli dostatečně blízko, aby mohli v případě ohrožení svého pána zasáhnout. Jeden z rytířů, který předtím Elberta uváděl usedl vedle něj. Přilbu si však nesundal.

„Posadíme se naproti.“ instruoval tebe a Flavia Scipio, když Elbert a jeho rytíř zabral místo. Scipio jak řekl tak též učinil. Posadil se přímo naproti Elbertovi, který si celou místnost i její výzdobu prohlížel. Krátce si prohlížel i obložené talíře, láhev vína a poté znovu i tebe a Flavia, když jste usedali ke stolu naproti němu.
„Nebudu chodit okolo horké kaše. Jsem tu z několika zásadních důvodů, které je třeba neprodleně vyřešit.“ zahájil dialog Elbert, „Rod Arteriů nyní stojí v čele Chorrolského hrabství a váš rod má snahu se profilovat jako náš vážný spojenec, který toto spojenectví chce zpečetit i sňatkem. Vzhledem k problematické minulosti našich dvou rodů jsem v otázce sňatku zcela opačného názoru než můj otec. Taktéž se nemůžu zbavit dojmu, že prioritně z celého našeho vzájemného spojenectví budete profitovat primárně vy. Váš rod není ani bohatý, ani mocný a ani nemá žádnou soukromou armádou. Jediné co nám můžete nabídnout je v podstatě vaše slovo v radě Starších, možná nějaké staré vazby v legii, kterými Scipio oplýváte.“ pokračoval v sáhodlouhém monologu Elbert, „Kdežto náš rod vám toho může nabídnout mnoho. Ostatně i velitel Chorrolského vojska konstatoval, že nepředstavujete žádnou hrozbu. To je špatné. Spojenectví rodů má být oboustranně výhodné a měly by z něj profitovat oba rody. Co nám reálně můžete nabídnout jako spojenci? Povězte mi to?“

„Můžeme nabídnout to co jsme již dojednali s vaším otcem Klargem. Sňatek má být jasnou deklarací toho, že myslíme naše spojenectví velmi vážně. Minulost nelze změnit, ale je nutné zdůraznit, že nikdo z iniciátorů za náš rod již nežije. Flavius byl děcko když k tomu došlo a nikdy se s názorem, že Modrá noc byla správná neztotožňoval ani na okamžik. Laurana nevyrostla za zdmi tohoto domu, nenese hříchy svého otce byť je z jeho krve. A já jsem vždy považoval za špatné to co se tehdy v noci odehrálo. Modrá noc vedla k značnému ochlazení vztahů mezi mou a mým otcem a též značně ovlivnila moji budoucnost.“ převzal slovo Scipio, „Od té doby co stojím v čele rodu má náš rod jasné a čestné směřování. Podporovali jsme vašeho bratrance a společnými silami chránili Císařství během války. Možná nepůsobíme nejbohatším dojmem, ale v naší pokladnici je dostatek zlata, abychom mohli tvrdit, že patříme mezi ty bohatší Cyrodiilské rody. Taktéž jsme tradičním rodem z Cyrodiilu k němuž je velmi přihlíženo, naše tradice je velmi dlouhá a místní to velmi dobře vnímají. Vlastníme pozemky, křeslo v radě Starších a máme zde v Imperial City velkou podporu místních... přestože se to na první pohled nemusí vyloženě tak jevit.“
Elbert jen kývla hlavou. Flavius si nabídl trochu z obloženého talíře, možná by Elbertovi naznačil, že nic z toho není otráveno.
„Sňatek mezi Flaviem a Lauranou už schválil váš otec, dal mu požehnání. Bereme to jako hotovou věc ke které již není třeba nic dalšího dojednávat.“ doplnil ještě Scipio.
„Shrneme si to.“ ujal se slova Elbert, „Nebudu se s vámi přít jak prázdná jsou vaše slova o tom, že vám Modrá noc změnila život a způsobila rozkol mezi vámi a vaším otcem. Byla by to ztráta času.“ mávl rukou, „Můj otec vám dal svolení k sňatku. Ovšem nyní jsem hlavou rodu zde v Cyrodiilu já a já bych velmi rád získal jistotu, že si jasně a zřetelně vymezíme jak naše spojenectví a spolupráce bude probíhat. Tak mi povězte ještě jednou co nám váš rod může nabídnout, protože zatím to neznělo moc přesvědčivě.“