---

→ Tah 1150


Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.


Tondulin
„Jooo... Jess.“ vzpomněl si po tvé narážce ihned Belius, „To byla jednoho času má velká láska, ta ti to uměla rozjet Aedane. Ta by se ti líbila. Ta její postavička, zadeček a -“
Anna si hlasitě odkašlala a přísně pohlédla na Belia, „Jsou věci, které o své kamarádce nepotřebuji slyšet. Nehledě na to, že Aedan ji viděl.“
„Tys jí viděl jo?“ obrátil se Belius na židli s úsměvem, jeho chmury nad těžkým rozhodnutím byly rázem pryč. „No. Tak to víš o čem mluvím.“ široce se usmál, Anna jen protočila oči. „Jo. Jessíšek. To bylo.“ povzdechl si.
„To ano. Dokud si ji nepovedl s Enri.“ připomněla mu Anna.
„Ano. To byla dost možná osudová chyba.“ připustil Belius, „Ale co už? Život jde dál.“ uzavřel téma následně, když si mu předal nazpět dopis.

„No jsem. Jsem v prdeli. To máš absolutní pravdu.“ souhlasil s tebou Belius, „A nejhorší je, že když se rozhodnu... jako definitivně pro Anitu tak to nesmím za žádných okolností pokazit. Zatím kolem ní našlapuji dost obezřetně a snažím se chovat co nejvíc normálně. Se Světlanou už je ten vztah rozjetý, mělo to spád, dynamiku ale tady u Anity se musí budovat všechno od znovu. Nemůžu plácnout nějakou obyčejnou blbost, protože už nemůžu jít o dům dál, když se to nepovede. Chápeš?“ koukl na tebe.
„Chápeme tě.“ kývla Anna.

Zatímco Belius se téměř ihned šibalsky usmál a tvá teorie v něm vzbudila podnět k zamyšlení. Ihned se otočil na Annu, která působila, že byla trochu uvedena do rozpaků.
„No... Já... Přiznám se, že jsem se o tohle nikdy příliš nezajímala.“ reagovala po dlouhé odmlce, „Ale obávám se, že vás zklamu.“ koukla střídavě na tebe a Belia, „To o čem Aedane mluvíš bude fungovat spíše v nějakých kmenových uskupení nebo jiné kultuře než je ta naše. Naše kultura a výchova nás spíš vede k soužití v páru. Nedovedu představit, že by některý ze zdejších vladařů nebo šlechticů žil formálně s dvěma ženami naráz. Myslím si, že něco takového by nejenom budilo rozruch v okolí, ale též by to podněcovalo hradní intriky. Sice by to nejspíš s odstupem času zapadlo. Jenže pak si troufnu říci, že málokterá žena se smíří s rolí té druhé. Obzvláště pokud je muž šlechticem nebo na nějakém vysokém postu.“ shrnula svůj pohled na věc.
Belius si její názor vyslechl, mnul si bradu a přemýšlel.
„Navíc Anita je dost nábožensky založená. Nemyslím si, že by k něčemu podobnému svolila... a to třeba i čistě ze zvědavosti.“


Adrian_S
Dorazil si pavouka a obrátil se na Dravena.
„Později.“ reagoval neoblomně Draven, „Ale když vidím ta omrzlá těla a vaše ledové umění.“ pohodil hlavou k jednomu z pavouků, kterého si zrovna nemilosrdně nechal přimrznout k již tak ledem obalené pavučinové stěně. „Co místo ohně použít led? Je to tu už tak dost chladné a kdybychom to ještě víc ochladili... mohli zahubit nebo alespoň ochromit ty slabší kusy. Nebo to tu celé plošně zmrazit... Když knihy opatrně rozmrazíte. Něco až tak strašného se jim neřekne.“
„Plošné ledové kouzlo by nemuselo být problém. Sice je tahle knihovna dost rozhlehlá, ale nosím v kapse knihu s různými šikovnými kouzli do nepohody.“ přispěl Arilen. Renard, který se napřímil po překonání regálu jen zakroutil hlavou. „Slyšel jsem, že během války s Aldmerským spolkem Císařství něco podobného použilo při obraně města. Skupinka mágů spojila síly a vyvolala mocnou ledovou bouři, které zamrazila a usmrtila vše co nebylo dostatečně chráněno a bylo v dosahu.“ pokračoval a přitom vytáhl poničenou tlustší knihu. Už podle obalu a téměř nečitelného názvu knihy usuzuješ, že bude dost možná o několik desítek let starší než ty.

„Ralyno.“ obrátil se Ralynu Draven, když i ona překonala regál a úspěšně pod ním podlezla. „Běžte opatrně s Renardem vpřed. Zmapujte situaci a vraťte se. Nebo křičte. Jsme blízko našemu cíli.“ vybídl tě. Ralyna kývla. Renard se k pavoučímu hnízdu příliš netěšil, ale rozkaz nakonec přeci jen bez poznámek vyplnil a následoval dunmerku pavoučí uličkou vpřed.

Arilen mezitím nalistoval kouzlo ve své knize. Ihned ji k tobě natočil, abys mohl nahlédnout. Draven zatím likvidoval několik zbylých pavouků, kteří se i nadále odvažovali překonat pavučiny a zaútočit na vás. Jejich počet se, ale rychle tenčil. Nahlédl si do knihy, stránky byly poničené zuben času a častým používáním. Přesto si dokázal ihned nalézt to klíčové. Kouzelná formule byla dost krkolomná a gesto bylo dost komplikované. Rozhodně se jednalo o kouzlo, které není snadné se naučit a seslat stoprocentně úspěšně na první pokus. Ovšem podle nákresů a popisů kouzla se jednalo o velmi účinné ledové kouzlo, které kolem sesílajícího dokázalo vytvořit nebezpečnou ledovou bouři. Část stránky byla věnována i způsobu jak bouři krotit a usměrňovat dle svých potřeb. Tato pasáž byla však velmi stroze popsána a samotné provedení čehokoliv z ní vyznívalo dost obtížně.


SuperHunter
„Aha...“ vydal ze sebe lhostejně Civello, když si mu řekla o Zeniřiných špatných zkušenostech s cukříkem, který vám nabízel. „Co se dá dělat.“ povzdechl si následně. Převzala si od něj víno a napila se. Civello si poposedl, aby mohl sedět uprostřed. Zenira se usadila.

Civello se o tvých slovech o celé noci rozesmál, „Jestli to skutečně platí Verick. Tak vás tu strpím až do rána.“ poté koukl střídavě na tebe a Zeniru, která rejdila očima po všech směrech. Jakoby si i nadále dělala přehled o místnosti. „Protože po tom dnešním pojebu fakt neusnu.“ zakroutil hlavou, „No... To bych se měl posílit.“ rozhodl se poté a dopřál si trochu prášku, který vám předtím nabízel. Část vám přesto nechal. Zenira se napila vína, dopřála si hned několik loků. Civello se jen spokojeně usmál.

„Pojebu?“ zeptala se s falešným zájem Zenira.
„Ale... Sere mě jedna nadřízená. Taková blonďatá nána co si hraje na velkýho šéfa, když tam Nir teď není. Pff...“ zakroutil hlavou a protočil oči, „Škoda slov.“ kroutil hlavou i nadále, „Můžeme si o tom promluvit... průběžně.“ odmlčel se, „Takže Verick si vás šetří na speciální příležitosti.“ podíval se střídavě na tebe a Zeniru, „To musíte být opravdu znalé, když si váš drží takhle bokem. Pravda.“ začal Zeniru hladit po více odhaleném stehně na němž dýku neměla připevněnou. „Khajiitku jsem ještě neměl.“ poté zastavil svoji ruku, „Ale lesní elfky...“ pohlédl k tobě, „Jsou osvědčené, ladná těla, krásná a pružná. S nimi se dá dělat ledacos.“ přimhouřil oči a prohlížel si tě seshora dolů, „Která z vás je lepší?“ zeptal se následně.


ScorpionCZ
„Ne. Nezajímá.“ reagoval nevzrušeně Elbert, když si tě prohlédl od hlavy k patě. „Ale slyšel jsem o vás.“ dodal následně, ale příliš vlídným tónem nepokračoval, „Učil vás můj bratr i bratranec na zdejší Univerzitě.“ poté se odmlčel, ruku ti k potřesení nenabídl. Podíval se na Scipia, který nejspíš odtušil co má následovat.

„Pojďme jednat dovnitř.“ vybídl Elberta následně Scipio. Elbert vydal pokyn třem rytířům, aby ho následovali dovnitř a poté následoval Scipia dveřmi do sídla. Poté jsi s Flaviem vešel dovnitř i ty. Scipio vedl rytíře i Elberta rovnou do síně kde jste obvykle jedli a scházeli se na větší rodinná jednání. Rytíři jako správní ochránci bedlivě mapovali situaci a dělali si přehled o přítomných.

Chtěl si za nimi pokračovat, když se v chodbě objevila Laurana a tiše se k tobě a Flaviovi přikladla.
„Tak co? Jaký je?“ zeptala se tiše, aby jí pokud možno nikdo jiný než ty a Flavius neslyšel.
„Zatím mám dojem, že to bude řádný kretén.“ konstatoval bez obalu Flavius, „Radši tam hned půjdu ať si zbytečně nenaběhnu.“ dodal a raději se odebral do vedlejší místnosti. Laurana se za ním ohlédla.
„Vážně?“ zeptala se tiše, „Serana je dost nervózní. Když už si konečně s Flaviem myslela, že mají vyhráno tak přijde tenhle...“ zakroutila s povzdechem hlavou. „Co jí mám zatím říct? Máme chvilku počkat a pak za vámi přijít?“