---

→ Tah 1147


Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.


Tondulin
„Dobře...“ řekla smutně Mirabelle a nadále ztrápeně seděla sama u stolu. Opustil jsi dům a zamířil rovnou k Chorrolskému hradu. Stráže ti nijak nekladli odpor, každý tě nechal projít a tak si brzo vstoupil do sídla a mířil rovnou do trůnního sálu. Krom dvou služebných, které uklízely a dvou stráží hlídající síň si nikoho nepotkal. Vyšel si schodiště a zamířil k Anniným dveřím.

Zaklepal si na dveře komnaty dvorní čarodějky a vyčkával. Už zpoza dveří si slyšel hlasy. Anna nejspíš nebyla uvnitř sama.
„Dále!“ ozval se náhle její hlas přestože hlasy i nadále pokračovaly v rozhovoru. Neotálel jsi a na po vyzvání vešel dovnitř. Krátce poté co si zavřel za sebou dveře se k tobě přihrnulo černé koťátko a začalo se ti plést pod nohy ve snaze upoutat tvoji pozornost.

V komnatě bylo o trochu víc poklizeno, ale i tak se změna celé komnaty vyhnula nějaké dramatické proměně. Anna postávala u jednoho z aparátů a v ruce držela vzorky zeminy. Ukazovala je jiné čarodějce, která byla vedle ní zhmotněna skrze nějakou magickou projekci. Obě čarodějky působily dost rozesmátě. Možná až do rušení řešily něco úplně jiného.
„Prostě... Stačí týden pravidelně polévat zeminu směsí, která se vyrobí podle návodu co jsem ti nadiktovala. A bude po problému. Ale prosím udržuj tajemství směsi v tajnosti. Je součástí mého dlouhodobého výzkumu a nerada bych o něj přišla.“ zněla slova čarodějky z projekce, její hlas byl značně poznamenán projekcí. Oproti Anně byla o malinko vyšší, měla dlouhé vlasy a na sobě oděv s hlubokým výstřihem a dlouhou sukní (graf. vzhled - zde). Aparát skrze nějž byla tvořena projekce čarodějky se skládal z jednoho velkého do kulata pečlivě opracovaného magického krystalu kolem něhož byly v různé vzdálenosti umístěny sklíčka. Se vším bylo pravděpodobně možné nějakým způsobem otáček, upravovat a štelovat. Marně se snažíš rozpomenout jestli něco takového měla Anna v komnatě již předtím nebo se jedná o její vybavení, které si přivezla z Vysokoskalí.

Anna se pohledem informovala o tom kdo vstoupil, když spatřila tebe letmo se pousmála. „Děkuji. Jess.“ poděkovala své kolegyni, když k ní upnula opět zrak. „Osobně směs namíchám a návod cos mi nadiktovala a já si ho zapsala zničím.“
„Jasně. Není zač, ráda jsem pomohla.“ zareagovala žena a překřížila ruce na hrudi, „Hlavně v Chorrolu nesetrvávej moc dlouho. Mistr Leobert neskrývaně touží po tvém místě v cechu... a obě moc dobře víme, že jeho patolízalské chování mu ho nejspíš brzy vynese.“
„Vynasnažím se.“ přikývla s úsměvem Anna, „Očekávám, že úřad předám Světlaně v brzké době, ale pak mám ještě nějaké povinnosti, které jsem nestihla naplnit... Ještě se mi to tu protáhne.“
„Dobře. Jestli je vše tak už půjdu. Musím se zúčastnit jednání ve Wayrestu. Velitelka Rolstonová si vyžádala moji přítomnost. Vůbec netuším co po mně chce, ale předpokládám, že to nebude nic banálního, když za mnou hnala posla tak urgentně.“ pokračovala. „Náhodou nevíš jestli tam nebude Elbert?“
„Elbert tam určitě nebude.“ odpověděla jí okamžitě Anna, „Ale proč se ptáš zrovna na něj?“ přimhouřila oči nechápavě neboť jí nejspíš unikala jediná souvislost proč by se Jess mohla zajímat o jejího staršího bratra.
„Chytla jsem se s jeho ženou. Ta nafintěná husa po mně něco chtěla a vůbec nechápala, že to prostě nejde. Vůbec jí to nešlo vysvětlit. Tak začala vřeštit, nakonec se nafoukla a něco zablekotala, že mi to Elbert vytmaví a odešla.“ pokrčila rameny Jess, „Takový typický den, když je Nortpoint pod jejím vedením.“
„Joo...“ hlesla Anna, „To mi vůbec nechybí. “
„No nic... Nebudu tě zdržovat, když si někdo žádá tvoji pozornost. Každopádně jsem tě opět ráda viděla a slyšela. Těším se na brzké setkání a pozdravuj Belíška. Měj se.“ rozloučila se.
„Vyřídím. Já též.“ zamávala jí Anna a poté došlo k přerušení projekce. Anna odložila vzorky opatrně stranou a poté si otřela ruce do čistého hadru. „Občas si říkám...“ otočila se k tobě, „Jestli mám vůbec nějakou dobrou kamarádku, která nespala s mým mladším bráchou.“ dodala zamyšleně, „Ale asi nemám.“ přiznala a vrátila hadr zpět na místo, „Tak? Čemupak vděčím za tvoji návštěvu? Aedane?“ pohlédla na tebe s úsměvem.

Připomněl si jí účel své návštěvy.

„Jo... Ano. Samozřejmě.“ reagovala a zakývala hlavou, „Vzorky.“ ohlédla se zpět po vzorcích zeminy, „Není to nic vážného.“ reagovala poté, „Budeme zeminu nějaký čas polívat speciální směsí a úrodnost by se měla vrátit do normálu.“ řekla a podívala se opět na tebe, „Konzultovala jsem to s kamarádkou, která se v tohle problematice vyzná líp. Poradila mi směs, kterou v průběhu zítřka připravím a začneme s 'léčbou'. Ale to jsi myslím slyšel na vlastní uši.“


Adrian_S
Vyvolal jsi kouzlo pro odhalení života, snažil ses ho vytvořit tak, abys pokud možno co nejlépe dokázal izolovat živé v ostatních patrech. Velmi malé živé cíle ve tvém okolí kouzlo nakonec neodhalilo. Odhalilo několik větších pavouků po tvé pravici i levici (v rychlosti jsi napočítal dvanáct pavouku na tvé levici a zhruba čtrnáct po tvé pravici). Měli od vás poměrně velký odstup a nezdálo se, že by směs jejich pohybu směřoval k vám. Pohyb spíše kopíroval směr pavoučí uličkou, která pro vás nyní byla blokována regály.

„Podlezu to. Kryj mě.“ řekl Draven Ralyně, která jen kývla. Draven opatrně začal lézt pod regálem na druhou stranu. Ralyna Dravena kryla. Renard mezitím opakovaně likvidoval malé pavouky, které v řadě za sebou lezli vedle vašich nohou.

Poté co si přerušil kouzlo odhalení života, připravil sis kouzlo omrzliny a vyčkával co se bude dít dál. Draven mezitím podlezl pod regálem na druhou stranu. Bylo slyšet jeho nadávání.
„Je tu nějakej humus.“ zvolal poté, „Ale jinak se to dá přelézt. Bacha na pár lepkavých pavučin, abyste se zbytečně nepřilepili.“
„Renarde běž.“ vybídla ho Ralyna.
„Klidně běž ty. Já tu s mágy počkám a půjdu jako poslední.“ řekl Renard.
„Ne. Běž ty. Já počkám s mágy.“ n namítla důrazně Ralyna.
„Počkáme oba...“ nenechal se odbýt Renard a pokynul tobě a Arilenovi, aby jste šli před nimi.

„Slyšeli jste to?“ zeptala se náhle Ralyna.
„Můj sluch už není to co býval.“ přiznal Arilen a rozhlédl se taktéž.
Také ti v jeden moment přišlo, že se zvuk cupitajících nožiček pavouků po všech stranách změnil a nyní mezi ním bylo slyšet i cosi připomínající zvuk pohybu nožiček obalených kamenem.

„Myslím, že už jen kousek a budeme v hnízdě.“ zvolal Draven, „Tak polezte.“ vybídl vás znovu z druhé strany. „Ať nemarníme čas.“
„Běžte!“ rozkázala ti Ralyna, „Renarde sleduj záda.“
„Lez první. Polezeš rychleji.“ doporučil ti Arilen.


SuperHunter
„Aha...“ vydal ze sebe lhostejně Civello, když si mu řekla o Zeniřiných špatných zkušenostech s cukříkem, který vám nabízel. „Co se dá dělat.“ povzdechl si následně. Převzala si od něj víno a napila se. Civello si poposedl, aby mohl sedět uprostřed. Zenira se usadila.

Civello se o tvých slovech o celé noci rozesmál, „Jestli to skutečně platí Verick. Tak vás tu strpím až do rána.“ poté koukl střídavě na tebe a Zeniru, která rejdila očima po všech směrech. Jakoby si i nadále dělala přehled o místnosti. „Protože po tom dnešním pojebu fakt neusnu.“ zakroutil hlavou, „No... To bych se měl posílit.“ rozhodl se poté a dopřál si trochu prášku, který vám předtím nabízel. Část vám přesto nechal. Zenira se napila vína, dopřála si hned několik loků. Civello se jen spokojeně usmál.

„Pojebu?“ zeptala se s falešným zájem Zenira.
„Ale... Sere mě jedna nadřízená. Taková blonďatá nána co si hraje na velkýho šéfa, když tam Nir teď není. Pff...“ zakroutil hlavou a protočil oči, „Škoda slov.“ kroutil hlavou i nadále, „Můžeme si o tom promluvit... průběžně.“ odmlčel se, „Takže Verick si vás šetří na speciální příležitosti.“ podíval se střídavě na tebe a Zeniru, „To musíte být opravdu znalé, když si váš drží takhle bokem. Pravda.“ začal Zeniru hladit po více odhaleném stehně na němž dýku neměla připevněnou. „Khajiitku jsem ještě neměl.“ poté zastavil svoji ruku, „Ale lesní elfky...“ pohlédl k tobě, „Jsou osvědčené, ladná těla, krásná a pružná. S nimi se dá dělat ledacos.“ přimhouřil oči a prohlížel si tě seshora dolů, „Která z vás je lepší?“ zeptal se následně.