---

→ Tah 1146


Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.


Tondulin
Držel si Mirabelle dlouze v objetí. Nevíš jestli jí to skutečně pomohlo, ale po dlouhé době ustal její pláč. Otřela si slzy a sama se od tebe odtáhla.
„Děkuju.“ poděkovala zatímco si ještě jednou otírala slzy. Líčení, které používala k zakrytí ještě zcela nevybledlých jizev bylo pláčem poničené. „Zvládnu.“ kývla hlavou, „Chtěl by... abych byla silná.“ dodala poté v doprovodu dalšího kývnutí. Tvé rozveselení příliš nepomohlo. Mirabelle sice nakrátko nahodila mírný úsměv ve tváři, ale poté ji spíše opět přepadl smutek umocněný tím, že se ti mohlo něco vážného stát.

To už si byl ale příliš daleko, abys viděl její reakci s odstupem času. Odebral sis dopřát koupel. Vykoupal ses a oblékl si opět svůj oděv. Poté ses vrátil do místnosti kde jsi Mirabelle zanechal. Seděla na stejném místě. Již neplakala, ale zdrceně hleděla do země.


Adrian_S
Draven kývl. Utvořili formaci. On a Ralyna šli pavoučí uličkou jako první. Postupovali pomalu a byli bdělí, Ralyna si ještě předtím dopřála pár loků z malé lahvičky. Renard šel za nimi. Dával si pozor kam šlape a očima rejdil všemi směry. Byl si mu v patách a Arilenem, který též našlapoval obezřetně. Ulička vás vedla jen jedním směrem, nikam se nerozbočovala. Šli jste mezi regály, hlouběji a hlouběji do knihovny.

„Zastavte!“ šeptl tiše, ale přesto zřetelně Draven. „Slyšeli jste to?“ zeptal se a otočil se k vám. Renard zakroutil hlavou, Arilen taktéž. Ralyna hleděla vpřed. Draven prstem naznačil, abyste se co nejvíce ztišili. Když jste tak učinili byly slyšet zvuky čehosi blížícího se k vám. Renard se rozhlédl a pohlédl skrze pavučiny do jedné ze zablokovaných uliček mezi regály.
„Viděl jsi tam něco?“ zašeptal Arilen.
„Asi ne...“ řekl nejistě Renard. „Do prdele...“ vyjekl následně, když se otočil a ze stropu se k němu spustil menší pavouk. Nebyl příliš velký, dosahoval velikosti zatnuté pěsti. Udělal krok vzad a málem by ti šlápl na nohu, kdybys od něj nedodržoval bezpečný odstup.

Ralyna hbitým pohybem přesekla pavučinu po níž se spouštěl dolů a dalším rychlým švihnutím pavouka probodla, když dopadl na zem.
„Nemá žádnou nezvyklou odolnost.“ namítla chladně, když se ujistila, že pavouka skutečně usmrtila. Draven jen pokrčil rameny.
„Ale rozmnožil se. To je průser.“ reagoval Renard.
„Klid.“ doporučil mu Draven, „Tohle je beztak nějaký obyčejný pavouk, kterých jsou všude stovky.“
„Nedělej nám ostudu před čaroději.“ řekla přísně Ralyna, „Seber se. Jdeme dál.“
„Nemohli byste vyvolat kouzlo pro odhalení života a zkusit zjistit kolik tu je těch co nepodléhají mutaci?“ podíval se s prosbou na tebe a Arilena.

Draven si jen povzdechl a vykročil opět vpřed. Ralyna ho následovala. Renard se dal nakonec též do pohybu a tak jste mohli jít dál. Pokračovali jste jen krátce. Během chůze sis všiml, že těchto menších pavouků přibývá, velikosti měli různé a nenesli žádné známky mutace. Drželi se buď na pavučinách nebo za nimi. Ralyna a Draven o nich nepochybně věděli, ale pozornost jim příliš nevěnovali.

Zastavili jste se u převrhnutých regálů, které poničily pavoučí uličku vytvořeno z pavučin. Pro další pokračování bylo nutné buď převrhnutý podlouhlý regál přelézt nebo si dřepnout a prolézt pod ním. Draven zvažoval možnosti. Arilen hleděl skrze pavučiny.

„Když prosekáme pavučiny zde.“ řekla a ukázal vpravo od vás, „Vytvoříme si další uličku, kterou projdeme bez problémů.“ dodal a přesunul se k místu, „Dál by to mělo být průchozí.“
„Měli bychom se drže téhle jedné. Určitě nás dovede k tomu hlavnímu.“ namítl Draven, který v dřepu zkoumal průlez pod regálem.
„Čím víc nad tím přemýšlím...“ převzal slovo Renard, který rozšlápl několik velmi malých pavoučků lezoucích po podlaze. Šli nezvykle v řadě za sebou.
„Před čímpak asi prchají?“ zasmál se Arilen.
„Přijde mi jako blbost, aby tak velký pavouk... jak nám ho popisovali. Prolezl uličkou, kterou celou dobu jdeme.“ pokračoval poté Renard a podíval se na tebe a Arilena. Dunmer jen pokrčil rameny.
„Kam tím míříš?“ zeptala se Ralyna.
„No... Buď tohle celé není jeho dílo a je zalezlý někde v 'díře'. A nebo se musí přesouvat nějak jinak. Ty regály jsou docela zachovalý, uličky mezi nimi dost malý... Musel by je minimálně převrhnout nebo nějak vychýlit, ale to se za celou dobu co jsme šli stalo jen párkrát.“ pokračoval Renard.
„Taky sem si to už říkal.“ přikývl Draven, „Ale Taros zjevně trpí něčím podobným. Taky nevypadal zrovna fit co se hybnosti týče.“
„Ano. Tarosova pohyblivost se dlouhodobě zhoršuje.“ souhlasil Arilen, „Ale nemyslím si, že by něco podobného postihlo pavouka.“


SuperHunter
„Aha...“ vydal ze sebe lhostejně Civello, když si mu řekla o Zeniřiných špatných zkušenostech s cukříkem, který vám nabízel. „Co se dá dělat.“ povzdechl si následně. Převzala si od něj víno a napila se. Civello si poposedl, aby mohl sedět uprostřed. Zenira se usadila.

Civello se o tvých slovech o celé noci rozesmál, „Jestli to skutečně platí Verick. Tak vás tu strpím až do rána.“ poté koukl střídavě na tebe a Zeniru, která rejdila očima po všech směrech. Jakoby si i nadále dělala přehled o místnosti. „Protože po tom dnešním pojebu fakt neusnu.“ zakroutil hlavou, „No... To bych se měl posílit.“ rozhodl se poté a dopřál si trochu prášku, který vám předtím nabízel. Část vám přesto nechal. Zenira se napila vína, dopřála si hned několik loků. Civello se jen spokojeně usmál.

„Pojebu?“ zeptala se s falešným zájem Zenira.
„Ale... Sere mě jedna nadřízená. Taková blonďatá nána co si hraje na velkýho šéfa, když tam Nir teď není. Pff...“ zakroutil hlavou a protočil oči, „Škoda slov.“ kroutil hlavou i nadále, „Můžeme si o tom promluvit... průběžně.“ odmlčel se, „Takže Verick si vás šetří na speciální příležitosti.“ podíval se střídavě na tebe a Zeniru, „To musíte být opravdu znalé, když si váš drží takhle bokem. Pravda.“ začal Zeniru hladit po více odhaleném stehně na němž dýku neměla připevněnou. „Khajiitku jsem ještě neměl.“ poté zastavil svoji ruku, „Ale lesní elfky...“ pohlédl k tobě, „Jsou osvědčené, ladná těla, krásná a pružná. S nimi se dá dělat ledacos.“ přimhouřil oči a prohlížel si tě seshora dolů, „Která z vás je lepší?“ zeptal se následně.