---

→ Tah 1141


Sarako
Upírka se zatvářila zklamaně, „To není to co chci.“ reagovala poté, „Je mi jasné, že pro vás nepředstavuju sebemenší problém, ale zároveň vím, že vaše touha skoncovat Vicentův život je silná. A já jsem jediná kdo vám může široko daleko říci kam se vydal.“ odmlčela se, „Nevěřím, že soud přihlédne k mé spolupráci a nechá mě jít.“
„Vicent Mottiere je na seznamu.“ promluvil Mero, „Císařští mágové chtějí znát jeho osud, chtějí vědět jestli je mrtev nebo naživu. Pokud říkáte, že je živ. Znamená to, že naše kolegyně nebyla úspěšná a nejspíš zahynula.“ zachmuřil se.
„Ano. Zahynula.“ reagovala lhostejně upírka, „Je pověšená tady nad stolem. Cariel se jmenovala?“ zeptala se spíše řečnicky, protože poté bez odmlky pokračovala, „Cariel, Císařská mágyně, která málem zabila samotného Vicenta Motierra a ještě mu stihla zamotat hlavu natolik, že ji chtěl ochránit před smrtí a přeměnit na upírku.“ mávla rukou. „To jsem nemohla dopustit.“
Mero i Morgana se zamračili. Mero udělal několik kroků vpřed, aby se ujistil, že upírka mluví pravdu a opravdu je mezi mrtvými i Císařská mágyně, která se pohřešuje.
„Vy jste ji zabila?!“ křikla rázně Morgana.
„Ne.“ zvolala stejně rázně nazpět upírka, „Dala jsem jí ránu z milosti. Nebyla už schopná se zotavit. Žádná magie by jí nepomohla.“ kroutila hlavou již klidněji Katrina, „Vicent nedokáže stvořit silného a zdravého upířího potomka na kterého by mohl být hrdý už několik dlouhých desítek let. Vždycky se mu to nějak vymkne z rukou...“ poukázala na mrtvé upíry. „Chtěl abych to udělala já, ale já netrpím potřebou tvořit další upíry. Sama jsem se stala upírkou jen díky jeho svodu, své mladické nerozvážnosti a naivitě podpořenou sliby, které nikdy nehodlal naplnit.“ koutkem oka pohlédla na obraz, „Věčný život a věčná krása, vykoupená tvrdou cenou v podobě zapuzení rodinou, ztrátou bohatství, prestiže a slibné budoucnosti.“ pronesla zahořkle spíše k sobě než k vám. Císařští mágové jí nepřerušovali. Morgana vypadala velmi dopáleně. Mero i nadále studoval zavěšené mrtvoly. „Ujistila jsem ho, že se o to postarám a jakmile zmizel společně se svým nastřádaným zlatem… A taky postarala, trochu jinak než předpokládal, ale postarala. Pak ovšem poslal tuhle dotěrnou trojku, aby Cariel vyzvedli. Naštěstí Vicentovi potomci nejsou příliš bystří a povedlo se mi je značně ovlivnit. Bohužel to odnesla vesnice se kterou jsem sice měla jistou dohodu, ale když ji nedodržovali… pak mi bohužel nezbytlo nic jiného než ji zrušit.“ přesunula se na jisté místo, stále však zůstávala na očích, „Jejich rozruch upoutal vaši pozornost. Doufala jsem v to.“ zastavila se podívala se na vás. „Nechte mě odejít, živou a zdravou a já vám dám polohu Vicenta. Jako bonus vám prozradím kdo vesnici zradil. Ujišťuji vás, že nebudete litovat a nikdy už o mně neuslyšíte.“

„Je to Cariel.“ identifikoval Mero mrtvé tělo a ohlédl se na Morganu, která nevraživě hleděla na upírku. Mero ji však naznačil, aby za žádných okolností nic unáhleného nepodnikala.


Tondulin
Anna tvá slova o ostudě nijak nekomentovala, když si jí ale pochválil vzhled příjemně se usmála, „Děkuji.“

Obrátil si svůj zrak na orčici, která byla vedena jako zajatkyně.
S tvými slovy nesouhlasil Chocholka, který se poprvé během celé té dlouhé doby vytrhl z rozhovoru s Aldarilem.
„Propustíš?“ zvolal a obrátil se na tebe, „Tu jen tak pustit nemůžeme. Když ji pustíme bude beztrestně dál dělat bengál. Radši ji strč na chvilku do chládku.“ doporučil ti následně.

„Raději koukej na cestu ať někoho nesrazíš.“ reagovala na něj Anna, když viděla jak se Chocholka zajímá o váš rozhovor a nedává příliš pozor na cestu. Přitom jste se přiblížili k městu a lidé se již začali pohybovat po cestě ve větších houfech.
„Nesrazím.“ ujistil ji Chocholka, „Kam si to vlastně zaparkujeme?“ zeptal se tě, „Ke kasárnám nebo nějak jinam?“


Adrian_S
Dunmer se zatvářil překvapeně z tvé nabídky. „No...“ vydal ze sebe nejistě a promnul si vous, „Musím se přiznat, že si nejsem příliš jist jestli vám k něčemu budu. Má mladistvá mrštnost už vzala za své. Mohl bych vám být spíš přítěží než k užitku.“ přiznal s povzdechem, „Ale půjdu s vámi... prozatím. Vymyslím nějaký plán jak vám pomoci a přitom nepřekážet.“ dodal a začal balit své věci.

To co měl na stole se brzy octlo v jeho brašně, vstal ze židle a jako oporu si vzal svoji hůl. Když byl připraven, seznámil si ho s družinou. Čaroděj jim všem podal ruku k potřesení. Tentokráte i Ralyna přijala ruku a potřásla si s čarodějem. Když se tvá družina navzájem seznámila, pobídl si je opět k pohybu.

„Ještě je tu Langley. Ten by nás nenechal ve štychu.“ konstatoval Draven po tvých slovech. Vešli jste do věže.
„Zas ty příšerný schody...“ povzdechl si tiše Renard. Jeho slova byla přesto slyšet. Neboť síň v níž jste se nacházeli byla zahalena do ticha. Ani dívka, která seděla na recepci ticho nijak nenarušovala. Mlčky si četla knihu a jen si váš krátce po vašem příchodu prohlédla.

„Máte pravdu.“ kývl Arilen, „Magické pečeti jsou zrádné. Je to specifická magie, která vyžaduje dlouhá studia a mnoho pokusů, aby byl výsledek dostatečně uspokojující. Většina těch rozšířených a různě popsaných v knihách totiž ztrácí svoji funkci po smrti stvořitele. To už, ale mnohé knihy raději nezmiňují.“ uchechtl se Arilen, „Ovšem jsou i takové, které zůstávají funkční po smrti svého stvořitele...“ možná by býval pokračoval, ale pak si nejspíš uvědomil, že by svým výkladem mohl přítomné bojovníky nudit.


SuperHunter
„Aha...“ vydal ze sebe lhostejně Civello, když si mu řekla o Zeniřiných špatných zkušenostech s cukříkem, který vám nabízel. „Co se dá dělat.“ povzdechl si následně. Převzala si od něj víno a napila se. Civello si poposedl, aby mohl sedět uprostřed. Zenira se usadila.

Civello se o tvých slovech o celé noci rozesmál, „Jestli to skutečně platí Verick. Tak vás tu strpím až do rána.“ poté koukl střídavě na tebe a Zeniru, která rejdila očima po všech směrech. Jakoby si i nadále dělala přehled o místnosti. „Protože po tom dnešním pojebu fakt neusnu.“ zakroutil hlavou, „No... To bych se měl posílit.“ rozhodl se poté a dopřál si trochu prášku, který vám předtím nabízel. Část vám přesto nechal. Zenira se napila vína, dopřála si hned několik loků. Civello se jen spokojeně usmál.

„Pojebu?“ zeptala se s falešným zájem Zenira.
„Ale... Sere mě jedna nadřízená. Taková blonďatá nána co si hraje na velkýho šéfa, když tam Nir teď není. Pff...“ zakroutil hlavou a protočil oči, „Škoda slov.“ kroutil hlavou i nadále, „Můžeme si o tom promluvit... průběžně.“ odmlčel se, „Takže Verick si vás šetří na speciální příležitosti.“ podíval se střídavě na tebe a Zeniru, „To musíte být opravdu znalé, když si váš drží takhle bokem. Pravda.“ začal Zeniru hladit po více odhaleném stehně na němž dýku neměla připevněnou. „Khajiitku jsem ještě neměl.“ poté zastavil svoji ruku, „Ale lesní elfky...“ pohlédl k tobě, „Jsou osvědčené, ladná těla, krásná a pružná. S nimi se dá dělat ledacos.“ přimhouřil oči a prohlížel si tě seshora dolů, „Která z vás je lepší?“ zeptal se následně.