---

→ Tah 1128


Sarako
Pokynul si ostatním, aby zůstali na místě. Mero udělal několik kroků s tebou, poté se zastavil a zůstal stát. Připravený si pomaličku pochodoval k osobě, která i nadále nerušeně hleděla na mrtvé tělo. Po přiblížení si poznal, že ono mrtvé tělo patří jednomu ze zbrojnošů ve službách Brumského hrabství. Muž měl sundanou přilbou, vypadal mladě. Osobu v rouchu si však i nadále nedokázal zcela jistě identifikovat. Když se přiblížil dostatečně blízko zjistil si, že není příliš velká, působila drobným dojmem. Zaměřil si své kouzlo na ruku mrtvého zbrojnoše.

Osoba konečně zaznamenala tvoji přítomnost, prudce se ohlédla. Seslal si kouzlo, ovládl ruku mrtvého a přiměl ji, aby se dotkla osoby jež na tebe zpoza kápě hleděla. Zaslechl si zděšené vyjeknutí, které muselo být slyšet široko daleko. Ženský zděšený výkřik doprovodil ještě prudký pohyb, kterým se dívka rozhodla odskočit od mrtvého.

„Prosím! Prosím! Nezabíjej tě mě!“ zařvala zběsile a rukou shodila kápě, zvedla ruce od sněhu v nichž tiskla amulet Stendarra. Magickou hůl si nalezl položenou nedaleko mrtvého těla, jemuž věnovala do vyrušení pozornost. Tvá následná slova ji ani trochu neuklidnila. Ve tváři měla i nadále vyděšený výraz. Prohlédl sis její tvář (graf. vzhled - zde). Patřila velmi mladé lesní elfce, měla zarudlé oči. Zcela jistě, ale není zarudnutí očí zapříčiněno nějakou nemocí, nýbrž pláčem. I nyní jí stékala jedna ze slz po tváři. „Já- já... já... to nebyla.“ vykoktala zděšeně a ruka v níž držela Stendarrův amulet se jí třásla ještě víc. „Prosím! Nezabíjejte mě!“ zvolala rozechvělým hlasem.

Odkrytá těla patří Brumským zbrojnošům. Mrtvé tělo přivázané k menhiru je oblečeno do modrého roucha, typického pro dvorní čaroděje, dokážeš identifikovat tvář mrtvého. Jedná se o dvorního čaroděje Felacara (graf. vzhled - zde). V hrudi měl zabodnutou ocelovou dýku na níž byl připevněn list papíru.


Tondulin
Bloudíš ve tmě, bezvědomí... Cítíš chlad, vidíš tmu. Pomalu se ti před očima rozjasňuje, temné obrysy předmětů získávají konečně nějaký obrys, něco co od sebe dokážeš rozeznat. Tma však ustupuje velmi pomalu. Záblesk ti vše překryl podivným světlem, brzy však pominulo. Opět cítíš chlad, ale žádnou bolest. Spatřuješ kolem sebe ponurné temné stěny, kamennou nepravidelně vystavěnou stavbu, která tě obklopovala kolem dokola. Cítíš, že tělo opět poslouchá, žádná bolest, žádná krev, žádné zranění. Zjevně si v pořádku. Vše kolem tebe je však i nadále ponuré, nespatřuješ žádné známé tváře. Otvory v chátrající střeše objektu ti umožnily pohlédnout na oblohu. Spatřil si fialovou záři. Místo v němž ses probudil ti nebylo ani trochu povědomé. Rozhlížel ses i nadále. Místnost pokračovala dál, dělila se na další místnosti do nichž vedly dveře.

Nakonec si přeci jen někoho spatřil. Kousek od tebe se objevil v podobě ducha muže (graf. vzhled - zde). Jeho průhledná silueta ti vůbec nebyla povědomá, přesto se na tebe usmíval. Byl to však smutný úsměv. Duchovo oblečení působilo draze, ale zdání může klamat, přeci jen je to duch. Nedokážeš rozeznat barvu vlasů, barvu oděvu. Přesto dokážeš rozlišit jednotlivé rysy ve tváři, dlouhé neupravené vousy, delší lehce rozcuchané vlasy. Muž sevřel ruce před sebou.

„Kráčíš po špatné cestě. Chlapče.“ promluvil k tobě chladně duch a dělal krok vpřed. „Projdeme se?“ nabídl ti a poukázal na cestu ven z temné budovy.


Adrian_S
„To je problém.“ zachmuřil se Langley, „Laskavost mi sice dluží, ale...“ povzdechl si, „Ale určitě nepůjdou zadarmo někam zabíjet monstrum o němž vědí kulové.“ promnul si bradu, „Dobře.“ nadechl si opět ke slovu, „Uděláme to takhle.“ opět si vzal krátkou pauzu, aby to mohl domyslet. „Řeknete jim, že potřebujete zlikvidovat monstrum, které zcela vybočuje všemu co doposud bylo popsáno v knihách. Řeknete jim, že je zcela imunní vůči magii... proto se na ně obracíte. Dále jim řeknete, že si z monstra budou moct vzít cokoliv co budou chtít. To zvedne jejich zájem, protože unikátní trofeje mají vysokou cenu a zajišťují pobočce prestiž, když ji mají vystavenou a mohou se s ní chlubit veřejnosti. Pokud budou chtít zaplatit i přesto předem nějakou částku, pokusím se usmlouvat co nejnižší částku. Případný zbytek by se doplatil až s požehnáním Tarose. Určitě má ve věži fůru peněz, které může postrádat.“ usmál se.