---

→ Tah 1127


Sarako
Vešli jste do zasněženého lesa, šli podél popsané cesty a drželi se pospolu. Krom občasného zvuku zvěře jste nenarazili na žádné nebezpečí. Došli jste až na zasněžený palouk, který byl z jedné poloviny obklopen lesem a z druhé skalnatými kopci a těžko přístupným terénem, právě v tomto skalnatém terénu se měl nacházet otvor, kterým bylo možné vstoupit do úkrytu upírů. Zdrželi jste se na okraji lesa, abyste zůstali skryti.

Uprostřed palouku se tyčil kámen ve tvaru menhiru k němuž byl kdosi nedobrovolně přivázán, přivázaná osoba musela být již dávno po smrti. Z dálky však nedokážeš s jistotou určit komu tvář patří. Kolem menhiru se nacházelo i několik dalších mrtvých těl. Některé byly z části zasněžené, jiné již odkryté, jakoby si chvíli před vaším příchodem dal někdo práci s jejich odkrytím. Brzy poté sis všiml osoby, která se k jednomu z mrtvých těl shýbala. Nedokážeš z dálky určit k o koho se přesně jedná, ale osoba má kápi a zdá se, že je oblečena do roucha, které nosívají studenti magie.

Mero, který osobu na palouku spatřil taktéž neváhal a seslal kouzlo.
„Patří mezi živé.“ ujistil tě následně, „Zbytek je mrtev.“

„K tomuhle místu... se vztahují nepěkné zvěsti.“ pronesl tiše jeden z vesničanů.
„Možná tak povídačky nějaký starý pomatený bábi.“ mávl rukou starší z vesničanů, „Za mých dětských let jsme tohle místo navštěvovali kvůli slavnostem. Bylo to krásné místo, klidné a posvátné.“ pokračoval tiše, „Vzpomínám si, že v té skále byl vstup do jeskyně, ale víc už z hlavy nevytáhnu. Byl jsem děcko.“ ukázal směrem k místu ve skalnatém terénu.
„Myslíte, že je to ten upír? Nebo upírka?“ zeptal se opět první vesničan.
„Není. Kouzlo ji zařadilo mezi živé.“ ujistil ho Mero, „Ale i tak to může být past. Přijde mi, ale lepší se chytnout do pasti tady venku... než s nimi svádět boj v temných útrobách úkrytu.“


Tondulin
Nashromáždil si další sílu a vyslal další úder pěstí, stáhla ruce na obranu tváře, ale dostala úder do břicha. Dle tvého očekávání se lehce shrbila, ale úder do tváře kolenem ji nijak nezranil neboť tam v daný moment měla připravené k obraně i nadále své ruce.




SuperHunter
„V pořádku.“ usmál se muž, když si k němu promluvila a sdělila mu důvod vyrušení v takhle pozdní hodinu, „Lokální podnik?“ odkašlal si a potom se několikrát rozhlédl všemi směry, jakoby očekával, že ho někdo ze tmy bude sledovat. Nejspíš hledal i světla uvnitř domů a jakékoliv mihnutí za závěsem. Poté si vás změřil pohledem, střídavě tebe a poté Zeniru. Zenira poté nakrátko poodhalila svůj kabát, aby Civella utvrdila ve tvých slovech.
„Eh... No... pojďte raději dovnitř.“ pokynul vám ať vstoupíte dovnitř, „Jinak ten rozruch... bude.“ řekl a udělal několik kroků vzad, abyste mohly vstoupit. Zenira na tebe koukla a poté vstoupila jako první. Když si vešla dovnitř, muž se ještě několikrát rozhlédl a poté zabouchl dveře.

„Člověk nikdy neví co se sousedům honí hlavou...“ poznamenal, když otočil klíčem ve dveřích a zasunul dvojici petlic, které měly zvýšit zabezpečení jeho domu. Zenira jen pozvedla oči vzhůru a rozhlédla se. Chodba v níž jste stály nebyla nijak odlišná od obvyklých chodeb lepších domů, neušla vám přítomnost lehkých císařských bot, které byly typické pro příslušníky legie potažmo agenty Penitus Oculatus. Také jste spatřili několik pověšených kabátů a též klasické boty rozházené různě po podlaze.

„Běžte dál. Nestyďte se.“ vybídl vás Civello a lehce popostrčil Zeniru, aby se posunula vpřed. „Dneska se to bude hodit... potřebuju upustit páru. Všechno se sere.“ postěžoval. Společně jste se přesunuli až do společenské místnosti ve které se nacházel nižší stolek na němž bylo několik prázdných flašek piva a též prázdnou misku v níž se nacházel zbytek rozdrceného prášku, stopy onoho prášku byly patrné i na několika místech stolu. Také sis všimla pohozeného papíru s naškrábaným textem, nejspíš se jedno o nějaký dopis, byl utržený. Civello odhodil klíče na stol, netrefil se spadly na zem mezi stůl a gauč na němž měl položený opasek s legionářským mečem. „Vás sem ještě neviděl.“ poznamenal, když se obrátil k jedné ze skříní, otevřel ji, vytáhl plnou láhev vína a dvě sklenice.

„Nejsme úplně nové, ale náš nadřízený si nás schovává pro speciální příležitosti.“ odpověděla mu Zenira po chvilce mlčení, aby taktéž něco řekla a přitom očima prohlížela jeden kout místnosti.
„Copak Verick... to je tajnůstkář.“ uchechtl se, „Ale je dobré, že jste dvě.“ položil víno na stůl a vyhrabal z pod stolu vývrtku, „Měl dorazit můj známý z legie... Heh... To bude koukat.“ napřímil se, „Jestli teda dorazí. Když ne... jeho smůla.“

Dveře směřující do dalších dvou místností byly zavřené. Okno do místnosti, které směřovalo nejspíš na zahradu za domem bylo zatažené.


Adrian_S
„Tohle po vás Taros chce?“ zatvářil se překvapeně Langley, „Soudím, že se spousta věcí po mém odchodu změnila. Zjevně.“ nezněl příliš nadšeně, „O tom incidentu samozřejmě vím.“ kývl hlavou, „Ale nenapadlo mě, že Taros zajde tak daleko jako je najmutí bojovníků z cechu, aby ten problém vyřešil.“ přiznal, „Vždycky si potrpěl na přísných pravidlech. Ale...“ mávl rukou, „Brzy ho uvidím tváří tvář, uvidím jak moc se změnil a jaké názory teď zastává.“ dlouze se odmlčel a pokynul ti, abys ho následoval. Vedl tě k budově cechu bojovníků.

Před dveřmi do velké budovy cechu bojovníků jste se zastavili. Langley se na tebe otočil, rozhlédl se pak se obrátil na vstupní dveře. „Málem bych zapomněl...“ obrátil se k tobě, „Než se je pokusím přesvědčit.“ udělal krok vzad, aby případně neblokoval dveře tomu, kdo by chtěl budovu opustit. „Zmínil se Taros co všechno jim o tom problému můžeme říct? Neradi se upisují k práci o které mají pramálo informací. Obzvláště pak... když půjdou na místo, které je extrémně utajené.“


ScorpionCZ
Poklidil sis, sebral klíče a opustil komnatu. Zamkl jsi a zamířil rovnou do komnaty profesorů. Ta byla kupodivu prázdná, musel sis odemknout a vyhledat deníky k předmětům. Když sis jeden obstaral odebral ses rovnou do učebny kde měla tvá přednáška probíhat. Cestou si míjel mnoho noviců a novicek směřujících na přednášky, ale taktéž kolegyni Spellorovou, která směřovala do své komnaty.

Dveře do učebny v níž měla probíhat tvá přednáška byly otevřené. Slyšel si hlasy noviců a novicek. Vešel si dovnitř. Část tvých studentů byla již usazená na vybraných místech, někteří měli již dokonce připravené pomůcky, deníky do nichž si budou psát poznámky, brky s kalamářem. Jiní teprve začali urychleně vybalovat až s tvým příchodem. Tabule byla vzorně smazaná, kříd bylo na katedře dostatek. Rozprava noviců a novicek nakrátko utichla během tvého přesunu ke katedře a následnému usednutí. Poté se pustili opět do rozpravy, ale trochu tišeji. Ještě zbývalo pár posledních minut a tak je chtěli dosyta využít.

Nakrátko sis prohlédl přítomné studenty. Do oka ti padla černovlasá novicka (graf. vzhled - zde), která si jako jedna z mála četla knihu a nenechávala se zatáhnout do žádné z diskuzí. Povědomou tvář měl rovněž dunmer (graf. vzhled - zde), který seděl osamoceně, od ostatních. Chvíli si přemýšlel kam bys jeho povědomou tvář zařadil. (jedná se o dunmera, kterého si vyrušil během studia s profesorkou Spellorovou před určitým časem v knihovně)