---

→ Tah 1125


Sarako
„Nehledal bych v tom nějaké složitosti.“ namítl nesouhlasně Mero, „Dvorní čarodějové mají tendenci nechat se opít svojí vlastní důležitostí v hrabství, zdánlivou magickou mocí a určitou nedotknutelností, kterou jim úřad dopřává. Nedivil bych se, kdyby jen přecenil své síly a tvrdě narazil. Ačkoliv bych mu samozřejmě přál, aby byl v pořádku.“ dodal vzápětí a pomalu vstal od stolu. „Půjdu s vámi. Lov nekromantů, okultistů a nebezpečných vyznavačů daeder je má specialita.“ reagoval bez známky zaváhání Mero, „Mám k ruce kolegyni Morganu. Vezmeme ji též.“

„Zlomte vaz.“ řekl starosta, který se z námahou postavil ze židle, „Nechť vás Osmička provází a vede vaši ruku až budete zasazovat poslední úder.“ popřál vám. Ven vás, ale nedoprovodil. Bez prostředně poté co jste se odebrali k odchodu usedl zpět na své místo.

Vyšli jste ven a přesunuli se na náměstíčko vesnice. Právě zde byl zástup nedočkavých místních a zbrojnošů, kteří se je vesměs snažili směřovat zpět do domů, zatímco jiní naopak pomáhali s přípravou zabezpečení. Mezi skupinou zbrojnošů se vůbec poprvé ukázala i Císařská mágyně, která doprovázela Mera už v Brumě. Když ho viděla přicházet s tebou a tvými bojovníky vyrazila k vám. Kývla ti na pozdrav a zařadila se k vedle Mera.

Vesničané vesměs s tvým návrhem na strávení dnešní noci společně na jednom místě souhlasili. Jediné místo, které disponovalo takovou kapacitou byl hostinec, který dal majitel ochotně k dispozici. Zbrojnoši souhlasili, že budou místní chránit.


Tondulin
Postavil ses na nohy. Orčice ti znovu dala gestem pokyn ať zaútočíš. Vytrval si. Orčice si jen odplivla, naznačila ráznou chůzi, ale pak přešla v prudký přesun, odrazila se na nohou, vyskočila a chtěla provést chvat - ve vzduchu tě srazit k zemi. Přepočítala se. Uhnul si stranou do jiné uličky mezi stoly a orčice tvrdě dopadla na podlahu. Neobratně se převalila přes rameno a odkutálela se pod jeden ze stolů.

Hlahol diváků ustal. Někteří se chytli za vlasy, jiní si zakryli ústa a netrpělivě vyčkávali co se bude dít. Nemuseli čekat dlouho, orčice z pod stolu vylezla v jednom kuse. Postavila se na nohy a bez jakékoliv známky zranění proti tobě znovu vyrazila. Využil si situace kdy byla ochromena a stáhl se zpět do většího prostoru, který ti dával šanci lépe uhýbat jejím úderům.

Provedla první, vedla ho ve stejném duchu jako předtím udeřila však prudčeji. Cítil si, že minula tvoji tvář jen o velmi malou vzdálenost, brzy na to udeřila znovu, druhou rukou. Nyní si uhnul úspěšněji. Následoval další úder, opět levou rukou, opět si uhnul. Zaútočila pravou rukou zatnutou v pěst, opět si uhnul. Orčici tvé uhýbání viditelně rozčilovalo. Její strategie souboje nebyla nejpropracovanější, přesto každý její úder byl podán takovou silou, že by stačil jeden dobře mířený a protivník by se z něj dlouho vzpamatovával.

Mezi tvými úhyby a jejími útoky si občas využil situace a pokusil se jí nakopnout do holeně. Přestože se ti to několikrát povedlo, nezdá se, že by to mělo nějaký výrazný efekt. Její holeně jsou dobře chráněné částí zbroje, které se nejspíš musela před časem vzdát, boty a chrániče s holeněmi se však nevzdala.




SuperHunter
„V pořádku.“ usmál se muž, když si k němu promluvila a sdělila mu důvod vyrušení v takhle pozdní hodinu, „Lokální podnik?“ odkašlal si a potom se několikrát rozhlédl všemi směry, jakoby očekával, že ho někdo ze tmy bude sledovat. Nejspíš hledal i světla uvnitř domů a jakékoliv mihnutí za závěsem. Poté si vás změřil pohledem, střídavě tebe a poté Zeniru. Zenira poté nakrátko poodhalila svůj kabát, aby Civella utvrdila ve tvých slovech.
„Eh... No... pojďte raději dovnitř.“ pokynul vám ať vstoupíte dovnitř, „Jinak ten rozruch... bude.“ řekl a udělal několik kroků vzad, abyste mohly vstoupit. Zenira na tebe koukla a poté vstoupila jako první. Když si vešla dovnitř, muž se ještě několikrát rozhlédl a poté zabouchl dveře.

„Člověk nikdy neví co se sousedům honí hlavou...“ poznamenal, když otočil klíčem ve dveřích a zasunul dvojici petlic, které měly zvýšit zabezpečení jeho domu. Zenira jen pozvedla oči vzhůru a rozhlédla se. Chodba v níž jste stály nebyla nijak odlišná od obvyklých chodeb lepších domů, neušla vám přítomnost lehkých císařských bot, které byly typické pro příslušníky legie potažmo agenty Penitus Oculatus. Také jste spatřili několik pověšených kabátů a též klasické boty rozházené různě po podlaze.

„Běžte dál. Nestyďte se.“ vybídl vás Civello a lehce popostrčil Zeniru, aby se posunula vpřed. „Dneska se to bude hodit... potřebuju upustit páru. Všechno se sere.“ postěžoval. Společně jste se přesunuli až do společenské místnosti ve které se nacházel nižší stolek na němž bylo několik prázdných flašek piva a též prázdnou misku v níž se nacházel zbytek rozdrceného prášku, stopy onoho prášku byly patrné i na několika místech stolu. Také sis všimla pohozeného papíru s naškrábaným textem, nejspíš se jedno o nějaký dopis, byl utržený. Civello odhodil klíče na stol, netrefil se spadly na zem mezi stůl a gauč na němž měl položený opasek s legionářským mečem. „Vás sem ještě neviděl.“ poznamenal, když se obrátil k jedné ze skříní, otevřel ji, vytáhl plnou láhev vína a dvě sklenice.

„Nejsme úplně nové, ale náš nadřízený si nás schovává pro speciální příležitosti.“ odpověděla mu Zenira po chvilce mlčení, aby taktéž něco řekla a přitom očima prohlížela jeden kout místnosti.
„Copak Verick... to je tajnůstkář.“ uchechtl se, „Ale je dobré, že jste dvě.“ položil víno na stůl a vyhrabal z pod stolu vývrtku, „Měl dorazit můj známý z legie... Heh... To bude koukat.“ napřímil se, „Jestli teda dorazí. Když ne... jeho smůla.“

Dveře směřující do dalších dvou místností byly zavřené. Okno do místnosti, které směřovalo nejspíš na zahradu za domem bylo zatažené.


Adrian_S
Mlčky si seděl. Trůnní sál zaplnilo ticho, které pominulo až po notné době, dveře z vedlejší komnaty se otevřely a vešla baronka v doprovodu velmistra Langleyho. Oba měli na tváři úsměv z čehož lze usuzovat, že jejich soukromé jednání proběhlo nejspíš dobře. Rolstonová s otevřením dveří vstala.

„Ještě jednou vám velmistře děkuji.“ poděkovala velmistrovi baronka a potřásla mu rukou, „Těším se na naši budoucí spolupráci a přeji vám pevné zdraví.“ dodala následně, když pustila jeho ruku.
„Též děkuji. Za svobodu i za návrh, který jste mi dala. Nezklamu vás.“ ujistil ji ještě jednou veřejně a poté se obrátil směrem k tobě.

„Enri, prosím.“ promluvila vlídně k blondýnce, „Vyprovoď našeho hosty, jestliže už nemají nic na srdci.“ vybídla ji. Rolstonová pohlédla zejména tvým směrem.


ScorpionCZ
Poklidil sis, sebral klíče a opustil komnatu. Zamkl jsi a zamířil rovnou do komnaty profesorů. Ta byla kupodivu prázdná, musel sis odemknout a vyhledat deníky k předmětům. Když sis jeden obstaral odebral ses rovnou do učebny kde měla tvá přednáška probíhat. Cestou si míjel mnoho noviců a novicek směřujících na přednášky, ale taktéž kolegyni Spellorovou, která směřovala do své komnaty.

Dveře do učebny v níž měla probíhat tvá přednáška byly otevřené. Slyšel si hlasy noviců a novicek. Vešel si dovnitř. Část tvých studentů byla již usazená na vybraných místech, někteří měli již dokonce připravené pomůcky, deníky do nichž si budou psát poznámky, brky s kalamářem. Jiní teprve začali urychleně vybalovat až s tvým příchodem. Tabule byla vzorně smazaná, kříd bylo na katedře dostatek. Rozprava noviců a novicek nakrátko utichla během tvého přesunu ke katedře a následnému usednutí. Poté se pustili opět do rozpravy, ale trochu tišeji. Ještě zbývalo pár posledních minut a tak je chtěli dosyta využít.

Nakrátko sis prohlédl přítomné studenty. Do oka ti padla černovlasá novicka (graf. vzhled - zde), která si jako jedna z mála četla knihu a nenechávala se zatáhnout do žádné z diskuzí. Povědomou tvář měl rovněž dunmer (graf. vzhled - zde), který seděl osamoceně, od ostatních. Chvíli si přemýšlel kam bys jeho povědomou tvář zařadil. (jedná se o dunmera, kterého si vyrušil během studia s profesorkou Spellorovou před určitým časem v knihovně)