---

→ Tah 1124


Sarako
Všichni co zůstali v místnosti si vyslechli tvá slova, nikdo nepřerušoval, všichni poslouchali. Teprve až když si dokončil svůj dlouhý monolog, Mero položil jednu ruku na stůl a zabubnoval prsty.

„To je proveditelné a zní to rozumně.“ schválil tvůj plán o rozdělení na dvě skupiny a následnou výpravu do úkrytu k němuž se vydal dvorní čaroděj. „Na druhou stranu.“ obrátil zrak k tobě, „Jakákoliv souvislost mezi upíry a magickými anomáliemi je naprostá pitomost. Nechci tu ztrácet čas nějakým sáhodlouhým argumentováním a vysvětlováním, ale je to nesmysl. Pusťte to z hlavy. Odpovědnost za anomálie nese Univerzita a předně její vedení.“ odmlčel se krátce, pak mu nejspíš došlo, že nebyl dostatečně konkrétní, „Mám namysli anomálie co se objevily tady v Cyrodiilu. Ta 'anomálie', která se objevila v Morrowindu má jiného původce a rozhodně se neztotožňuji s názorem našeho Nejvyššího Císařského mága, že je za ni též zodpovědná Univerzita. U této 'anomálie' vycházím z bohatých zkušeností a sem přesvědčen, že v jejím případě je Univerzita skutečně nevinná, stejně tak jsem si jistý, že s ní nemají nic společného upíři. A to i přesto, že Univerzita se rozhodla vyšetřování sabotovat stejně jako to v Cyrodiilu.“ povzdechl si, „Takže pokud se složená komise nepozabíjí už při prvním setkání bude to zázrak a velký úspěch.“ zasmál se.
„Zaslechl jsem něco o té komisi. Nevíte kdo v ní bude zasedat za Morrowind?“ zajímal se Felas. Císařský mág se zamyslel.
„Nemám nejaktuálnější informace, protože jsem svoji nominaci za Císařské mágy odmítl. Nicméně co vím jistě je to, že za Univerzitu bude v komisi velmistryně Xaria Vicivoá a jednou z členek za Morrowind má být arcimistryně Palagánová. Ta se dokonce měla setkat s kancléřem a Vitou.“ obrátil se na Felasa, „Asi už jste si udělal obrázek proč jsem odmítl.“ dunmerský čaroděj kývl s pochopením hlavou. Mero se tudíž obrátil na tebe „Palagánová obecně nemá ráda Císařské mágy, dle ní jsme extrémisti, kteří naprosto pošlapávají jakékoliv principy magie a magické svobody. Dále má nějaký spor s Viciovou... takže se nesnáší. Z toho určitě chápe, že sedět v téhle komisi není žádné terno. Ale zpět k tématu.“
„Vyšetřování sesuvu v Imperial City došlo k závěru, že byl způsoben obléháním města. Aldmerský spolek použil kdeco, aby posílil efektivitu obléhacích strojů. Ta havěť upírská byla ve stokách Císařského města vždycky, vědělo se o ní, ale nic se s tím nedělalo, protože si vesměs hleděli svého. Válka, obléhání ve městě a celkově ten chaos tam... to jim dalo šanci, která se nemusela už nikdy opakovat. Tak se ji prostě chopili a jednali.“ pohodil rukou, „Jejich organizovanost a 'přemnožení' bych přikládal poválečným následkům. Každá válka zvýší počet nemrtvých, upírů, nekromantů... Je to nevyhnutelné, smrt ve válce číhá na každém rohu a každý chce své milované v bezpečí. Když je ztratí, pak existuje jen skutečně málo těch, kteří jsou schopni jít hned dál bez toho, aby je nenapadlo je přivést nějak zpět. A pak to tu máme... Vyhledávají se nekromanti, pokoutně se jejich umění studuje, neodborně se vyvolávají nemrtví, znevažuje se smrt. Jiní zajdou ještě dál, požádají upíra, chtějí krev, jeho krev nebo ho rovnou požádají o navrácení zesnulého.“ povzdechl si, „Tohle už jsem viděl mnohokrát. Vždycky to skončí blbě. Pokud ty oživení jedinci upíří krví neskončí naprosto labilní, zdeformovaní a kdovíco všechno... pak se z nich stává slouha toho kdož mu nabídl jejich krev. Proto ta organizovanost, slepá loajalita ke svému pánu, podpořená zkušenostmi a hrůzami z války... nehledě na to, že to mohou být často válečníci, důstojnici... zkrátka kdekdo. Osobně bych nějakému volání ze strany Molaga Bala bych příliš nevěřil.“ dlouze se odmlčel. „Myslím, že ten by si vybíral spíš nějaké perspektivní jedince.“ odmlčel se, „A Nejvyšší Císařský mág Tarn, který osobně vedl útok na ležení upírů v Císařském městě jakoukoliv účast daedry vyloučil.“

Garyn s Felasem mlčeli a poslouchali Císařského mága. Starosta jen znaveně přikyvoval hlavou a poslouchal.


Tondulin
Potlačil si bolest a postavil se na nohy, zaujal si bojový postoj. Orčice tvé provokace nechala bez slovní reakce. Místo toho silněji sevřela své pěsti. Teď, když jste stáli proti sobě neuděl ti výškový rozdíl, orčice byla téměř o hlavu vyšší.

Vyrazila proti tobě, jednou se rozmáchla pěstí levou rukou. Uhnul si stranou tak, abys měl za sebou a vedle sebe pokud možno volný prostor. Dalším úder provedla pravou rukou zatnutou v pěst, opět se ti povedlo ji ustoupit a udeřila naprázdno. Vedla další úder, dvakrát vystřídala ruce, pokaždé se ti povedlo jejímu úderu vyhnout. Uskočením, ale tvá pozice se neustálým ustupováním a uskakováním začala zhoršovat. Nakonec se však přeci jen trefila, pravačkou ti zasadila úder, který tě lehce líznul po tváři, ale přesto zabolel. Hodlala provést další, ale uhnul si. Uhnul si tak, aby ses vyhnul jejímu úderu, ale přesto zůstal blízko. Situace si využil a pokusil se naskočit kolenem přímo do její tváře. Orčice tě však chytla, popadla tě a několikrát se s tebou otočila kolem své osy. Poté tě pustila, dopadl si na tvrdou podlahu a několikrát ses převalil. Diváci raději uskočili, abys je nepovalil. Dopad byl bolestivý, ale přesto se zdá, že si měl štěstí a nic sis nezlomil. Než ses stihl opět postavit na nohy a vzpamatovat se, byla u tebe znovu, popadla tě za pás, oděv a vrhla po jednom ze stolů. Několik diváku zahalekalo, že jsi jim právě rozlil pivo. Stůl to kupodivu vydržel, přelétl si přes něj a srazil vše co na něm bylo. Dopad do uličky mezi dva stoly ti poskytl alespoň krátké krytí. Nezdálo se totiž, že by orčice se zasazením dalšího úderu nějak spěchala.

„Sázím všechno na tu nezbednou orčici. Ta toho vašeho koně rozseká.“ řekl jeden z legionářů, který se odhodlal si vsadit. Chocholka, který už nestál na stole, ale vyřizoval rychle jednu sázku za sázkou legionářovu sázku bez váhání přijal. Julius, který postával poblíž se netvářil nadšeně.
„Nebojte.“ usmál se Chocholka, „Budu to já kdo všechny ty peníze vyhraje.“ dodal sebevědomě argonian.
„Seš si tím jistej?“ hlesl Julius, „Neměli bychom zasáhnout? Vždyť mu zláme všechny kosti v těle.“
„Klid.“ mávl rukou Chocholka, „Jen vyklusává. Strávil hromadu let s Arteriovci. Ty taky v soubojích vždycky dostávají přes držku, skoro zařvou a pak to otočí. Utahá ji a pak jí dobře mířenou ránou pošle do mdlob. Věř mi. “ uklidnil ho Chocholka zatímco přijímal další sázku.

Pomalu ses postavil na nohy, hlava se ti ještě trochu točila a cítil si bolest několika kostí v těle. Orčice se jen zasmála, když tě viděla opět na nohách.
„Vzdej to. Já vydržím celý den. O tobě se to říct nedá.“ řekla pošklebně a prsty ti naznačila ať zaútočíš.

De Peyranová, kterou teprve teď rozruch vyvolaný rvačkou přiměl pozvednout hlavu se jen rozhlédla. Skrz dav nemohla vidět co se děje v bojišti, ale viděla Chocholku jak přepočítává Septimy, Aldarila jak postupně dopíjí své pivo a Julia, který nervózně pochodoval ze strany na stranu a každou chvilku lezl na židli, aby viděl jak si vedeš. Její jedinou reakci bylo překrytí tváře rukou, zavřela oči a několikrát zakroutila s povzdechem hlavou. Ferdův nohsled se mezitím vrátil ke stolu, naklonil se k Ferdovi a cosi mu zašeptal do ucha.


SuperHunter
„V pořádku.“ usmál se muž, když si k němu promluvila a sdělila mu důvod vyrušení v takhle pozdní hodinu, „Lokální podnik?“ odkašlal si a potom se několikrát rozhlédl všemi směry, jakoby očekával, že ho někdo ze tmy bude sledovat. Nejspíš hledal i světla uvnitř domů a jakékoliv mihnutí za závěsem. Poté si vás změřil pohledem, střídavě tebe a poté Zeniru. Zenira poté nakrátko poodhalila svůj kabát, aby Civella utvrdila ve tvých slovech.
„Eh... No... pojďte raději dovnitř.“ pokynul vám ať vstoupíte dovnitř, „Jinak ten rozruch... bude.“ řekl a udělal několik kroků vzad, abyste mohly vstoupit. Zenira na tebe koukla a poté vstoupila jako první. Když si vešla dovnitř, muž se ještě několikrát rozhlédl a poté zabouchl dveře.

„Člověk nikdy neví co se sousedům honí hlavou...“ poznamenal, když otočil klíčem ve dveřích a zasunul dvojici petlic, které měly zvýšit zabezpečení jeho domu. Zenira jen pozvedla oči vzhůru a rozhlédla se. Chodba v níž jste stály nebyla nijak odlišná od obvyklých chodeb lepších domů, neušla vám přítomnost lehkých císařských bot, které byly typické pro příslušníky legie potažmo agenty Penitus Oculatus. Také jste spatřili několik pověšených kabátů a též klasické boty rozházené různě po podlaze.

„Běžte dál. Nestyďte se.“ vybídl vás Civello a lehce popostrčil Zeniru, aby se posunula vpřed. „Dneska se to bude hodit... potřebuju upustit páru. Všechno se sere.“ postěžoval. Společně jste se přesunuli až do společenské místnosti ve které se nacházel nižší stolek na němž bylo několik prázdných flašek piva a též prázdnou misku v níž se nacházel zbytek rozdrceného prášku, stopy onoho prášku byly patrné i na několika místech stolu. Také sis všimla pohozeného papíru s naškrábaným textem, nejspíš se jedno o nějaký dopis, byl utržený. Civello odhodil klíče na stol, netrefil se spadly na zem mezi stůl a gauč na němž měl položený opasek s legionářským mečem. „Vás sem ještě neviděl.“ poznamenal, když se obrátil k jedné ze skříní, otevřel ji, vytáhl plnou láhev vína a dvě sklenice.

„Nejsme úplně nové, ale náš nadřízený si nás schovává pro speciální příležitosti.“ odpověděla mu Zenira po chvilce mlčení, aby taktéž něco řekla a přitom očima prohlížela jeden kout místnosti.
„Copak Verick... to je tajnůstkář.“ uchechtl se, „Ale je dobré, že jste dvě.“ položil víno na stůl a vyhrabal z pod stolu vývrtku, „Měl dorazit můj známý z legie... Heh... To bude koukat.“ napřímil se, „Jestli teda dorazí. Když ne... jeho smůla.“

Dveře směřující do dalších dvou místností byly zavřené. Okno do místnosti, které směřovalo nejspíš na zahradu za domem bylo zatažené.


Adrian_S
„Aha.“ kývla na tvoji odpověď hlavou, bylo patrné, že ji tvá odpověď zklamala a očekávala něco víc. „Nad Univerzitou se stahují mračna, která se budou jen velmi těžko protrhávat.“ řekla nakonec a dlouze se odmlčela. Když si jí položil otázku, poskytla ti odpověď téměř okamžitě. „Nejsem osobní strážkyní baronky.“ oznámila ti, „Tato pocta patří někomu jinému. Ale má služba království a rodu Arteriů trvá již mnoho let.“


ScorpionCZ
Poklidil sis, sebral klíče a opustil komnatu. Zamkl jsi a zamířil rovnou do komnaty profesorů. Ta byla kupodivu prázdná, musel sis odemknout a vyhledat deníky k předmětům. Když sis jeden obstaral odebral ses rovnou do učebny kde měla tvá přednáška probíhat. Cestou si míjel mnoho noviců a novicek směřujících na přednášky, ale taktéž kolegyni Spellorovou, která směřovala do své komnaty.

Dveře do učebny v níž měla probíhat tvá přednáška byly otevřené. Slyšel si hlasy noviců a novicek. Vešel si dovnitř. Část tvých studentů byla již usazená na vybraných místech, někteří měli již dokonce připravené pomůcky, deníky do nichž si budou psát poznámky, brky s kalamářem. Jiní teprve začali urychleně vybalovat až s tvým příchodem. Tabule byla vzorně smazaná, kříd bylo na katedře dostatek. Rozprava noviců a novicek nakrátko utichla během tvého přesunu ke katedře a následnému usednutí. Poté se pustili opět do rozpravy, ale trochu tišeji. Ještě zbývalo pár posledních minut a tak je chtěli dosyta využít.

Nakrátko sis prohlédl přítomné studenty. Do oka ti padla černovlasá novicka (graf. vzhled - zde), která si jako jedna z mála četla knihu a nenechávala se zatáhnout do žádné z diskuzí. Povědomou tvář měl rovněž dunmer (graf. vzhled - zde), který seděl osamoceně, od ostatních. Chvíli si přemýšlel kam bys jeho povědomou tvář zařadil. (jedná se o dunmera, kterého si vyrušil během studia s profesorkou Spellorovou před určitým časem v knihovně)