---

→ Tah 1123



Sarako
Garyn kývl hlavou, převzal uzdu i od Felase a brzy na to se odebral najít nějaké místo vhodné k ustájení koní. V doprovodu Felase si vstoupil do síně, zbrojnoš za vámi zavřel dveře, než tak učinil vykoukl a několikrát se rozhlédl na všechny strany.

Nalezl si vhodné místo uvnitř, tak abys nikomu nepřekážel a měl dobrý výhled na dění v místnosti. Nikdo se do řeči nehrnul a tak ses chopil iniciativy.
„Mizerné.“ přiznal bez obalu jeden ze zbrojnošů v plné přilbě, „Máme několik mrtvých. Vysáti do mrtě, úplně do poslední kapky krve.“ dodal.
„To tu nikdy nebylo.“ ozval se stařec, který seděl za stolem a držel v ruce pohárek s pivem, „Nikdy to tu nebylo. Pamatuji, že tu možná řádil upír, ale vždy se nám jen vysmáli. Nikdo nezemřel, nikdo k vážné úhoně nepřišel. Sice pár lidí chudší o krev bylo, ale to bylo vše. Nejde to srovnávat s tím co se děje teď.“ povzdechl si hlasitě, „Je to strašné.“ kroutil hlavou.
„To je strašné.“ přikývl jiný z občanů. Starosta mlčel, prohlížel si tě, ale nepromluvil. Felas se rozhlížel po místnosti, jeho pozornost, ale velmi brzo upoutal právě mlčící starosta.

„Je nemocný.“ zašeptal tiše Felas, aby ho nikdo z přítomných neslyšel. „Je hubený, bledý a rozhodně nemocný. Sice je to má domněnka tahle na dálku, ale když srovnám tvář muže na obraze a tvář muže, sedícího za stolem nepochybuji, že je to tentýž člověk. Podoba od umělce je velmi věrná.“ zachmuřil se, „Ať už ho trápí cokoliv... bude to dlouhodobé.“

„O úkrytu se právě dohadujeme.“ převzal slovo Císařský mág Mercuro Mero, „Názory jsou totiž různé, ale vesměs panuje shoda na dvou místech. Z nichž jedno měl navštívit dvorní čaroděj s několika zbrojnoši. Doposud se nevrátil a to mě vede k domněnce, že mohl uspět...“ dopřál si krátkou pauzu, „Alespoň v nalezení úkrytu.“
„Chcete říct, že je mrtev?“ vrhl vůči němu nepříjemný pohled zbrojnoš, „Stejně tak naši chlapy?“ pokračoval, zbrojnoši v místnosti zpozorněli. „Odpusťte si ten svůj tón v hlase pokud možno.“ zdůraznil.
„Jen jsem vyjádřil svoji domněnku.“ upozornil je Císařský mág, který se nenechal vyvést z míry, „Sami jste ještě před chvílí tvrdili, že je to celá věčnost co se tam vydal se zbrojnoši, ne? Upír je mocné stvoření, které zlikviduje bez váhání každého kdo ohrozí jeho úkryt. Jestli se trefil a podcenil přípravu...“
„Žádnou přípravu nepodcenil!“ zvedl se ze židle silnější muž, „Osobně jsem jim brousil zbraně, osobně jsem mu dal svoji stříbrnou dýku, potřenou...“
„Dobře. Dobře.“ rezignoval Císařský mág aniž by nechal muže dopověď co všechno dvornímu čaroději a zbrojnošům poskytl. Povzdechl si a zařadil se zpět na své místo.

„Musíme se sebrat! Rozdělit se na dvě skupiny a vyrazit v plné síle na tu upírskou svini!“ bouchl do stolu jiný zbrojnoš, „Popadneme dřevěné kůly, oštěpy, louče cokoliv co budete mít doma a vtrhneme tam. Proti přesile nemůže mít šanci. Dokud je ještě světlo tak máme šanci my.“ zdůraznil.
„To je hrozná blbost.“ zakroutila hlavou černovláska, která seděla po boku mlčícího starosty, „Nemůžeme tam jít všichni. Někdo se musí starat o děti, někdo musí přežít. Je to hloupí hazard se životy.“ nesouhlasila, přičemž se podívala na svého muže, který působil jakoby byl zrovna chvíli mimo a vůbec její slova nevnímal.
„Ano. Přesně tak.“ promluvil poprvé a znaveně kývl hlavou, „Už mě to unavuje. Už celé hodiny se tu dohadujete, vymýšlíte plán, který nikam nevede.“ zesílil svůj hlas, „Vypadněte! HNED! Všichni co nemáte čím přispět! Vy zbrojnoši padejte dělat svoji práci, připravte se. Setmění bude brzo a žádnou další mrtvolu tu nechci.“ rozkázal dost rázně, vstal ze židle a ukázal na dveře. Místní poslechli, zbrojnoši rovněž. „Velmistře a vy dva nově příchozí zůstaňte.“ řekl směrem k vám.

Přítomní si vyměnili pohledy. Přestože starosta nepůsobil jakkoliv nebezpečně, nikdo z vyhnaných nic nenamítl. Kdo mohl dopil, kdo nemohl vyrazil rovnou ke dveřím, aby síň opustil. Zbrojnoši následovali. Zůstal jen jeden, který měl nejspíš dohled nad bezpečím starosty a jeho rodiny.

Garyn přišel zrovna ve chvíli kdy většina upustila síň. Překvapeně proto hleděl na poloprázdnou místnost v níž jste po chvilce postávali jen vy tři, Císařský mág Mercuro Mero, starosta se svojí ženou a zbrojnoš, který se přesunul blíže k majitelům domu.

„Výborně.“ oddechl si znaveně starosta, ztěžka usedl do židle. „Pojďte blíž.“ vybídl vás. „Omlouvám se, ale to zbytečné tlachání poslouchám skoro celý den. Už jsem na to neměl... poslouchat jeden stupidní plán za druhým.“ pokračoval rozčileně, „Zatímco se ta banda vyžírků snaží vyrabovat všechny mé spíže.“ povzdechl si a otřel si čelo. Žena na něj ztrápeně pohlédla. „Běž za dcerou.“ poprosil ji, žena kývla a odešla do vedlejší místnosti. Císařský mág se bez váhání přesunul blíže ke starostovi. Usedl na jednu z židlí, magickou hůl však i nadále držel pevně v ruce. „Doufám, že pár horkých hlav neudělá nějakou blbost.“ poznamenal naposled starosta a poté se již plně věnoval vám, „Sem jediný kdo je vám tu schopen říct nějaké relevantní informace k tom co se tu děje. Všechno ostatní jsou jen fámy, domněnky nebo zbytečné žvásty.“ odvrátil zrak.
„Zjevně nemáte dobré míněné o svých občanech.“ odpustil si Mero.
„Nepopírám, že máme problémy. Upír tu skutečně řádí, máme spoustu mrtvých od té doby se její útoky staly agresivnějšími. Dvorní mág jasně řekl, že ta úmrtí jsou dílem upíra. To nelze popřít. Jenže místní se toho chytli. Vymýšlejí blbosti jak upíra zahnat a to je problém... Jenom přikládají pod oheň. Měli jsme nějaké náznaky, že tu upír žije delší dobu, ale nikdy jsme neměli pocit, že by nás chtěl zničit, vyhladit jednoho po druhém. Něco se muselo změnit v jeho způsobu lovu, něco ho muselo přimět ke změně. Bojím se, aby jich tu nebylo víc. Vyšší počet by vysvětloval větší touhu po krvi.“ zamyslel se starosta. Císařský mág mlčel.

Garyn se mezitím zařadil vedle tebe a Felase, vyčkával co se bude dít a stále se tvářil dost překvapeně nad tím co během takové krátké chvíle stihl prošvihnout. Felas si i nadále důkladně prohlížel starostu, kterému jeho pohled nejspíš nevadil, protože se proti němu nijak neohradil a to i přesto, že si s Felasem několikrát vyměnil pohled.


Tondulin
„Sni dál.“ ušklíbla se na tvá slova o zvládnutí obou výzev. Když si jí však dal najevo, že svá slova myslíš skutečně vážně a nechceš zůstat jen u slov, zpozorněla. V její tváři však nebyl patrný žádný náznak strachu, nýbrž spíše radost z toho, že se tlachání přesunulo o stupeň výše a bude z toho nějaké vzrušení.

Jakmile si domluvil, vstal si a vyrazil k pultu. Holohlavý chlapík na tebe pohlédl. Položil si na pult svůj opasek se zbraněmi. Altmerka, která se shodou okolností jako jediná nacházela za pultem na tebe jen vyjeveně zírala. Nevěděla co dělat. Pro jistotu si ji ujistil o přítomnosti Chocholky, Chorrolského správce pokladny. Nevíš jestli to dívku skutečně uklidnilo, ale nejspíš ano. Více si jí pozornost nevěnoval. Rychlou chůzí sis to namířil rovnou na orčici. Ta mezitím rovněž odložila opasek, pohodila ho na stůl a obrátila se k tobě čelem, aby byla připravena na tvůj příchod.

Měl si jednoduchou představu o svém útoku, přijít, jednu ji vrazit a vyčkat jak bude reagovat. Takový úder si předvedl. Orčici si jednu vypálil dřív než tě stihla nazvat nějak nelichotivě. Mířil si přesně, skoro ti přišlo jakoby její zuby cvakly o sebe, ale možná se ti jen zdálo. Její hlava sebou trhla a tvá pěst pocítila tvrdý dopad. Tvůj úder přiměl vyskočil přítomné legionáře na nohy, společně s několika návštěvníky. Orčici i přes jeho sílu, ale nevyvedl z rovnováhy. Možná ji překvapila tvá síla s jakou si ho vedl, ale nic jí nezabránilo v tom, aby tě vzápětí chytla pod krkem, vrátila ti úder svojí hlavou. Ucítil si její tvrdou lebku na své lebce, opocené čelo. Nic neprasklo, ale přesto to zabolelo a nakrátko se ti zatemnilo před očima. Krátké zatemnění jí umožnilo tě silným chvatem otočit a prásknout s tebou o stůl, který pod tebou praskl v půli a octl ses na zemi mezi kusy stolu a třískami. Orčice tě pustila. Byla viditelně zklamaná, že stůl u něhož jste seděli úder nevydržel. Zamručela. Seděl si mezi kusy rozlomeného stolu, opasek s dýkami ležel pod tvým zadkem a obouruční zbraň, která byla předtím opřená nyní zařinčela o zem. Její řinčivý zvuk rozbolel tvoji hlavu o to více. Orčice si lítla zkrvavený ret, „Vidíš? Říkala jsem, že tě to bude bolet.“ ušklíbla se a zaujala bojový postoj.

„Nepleťte se do toho. Záležitost Chorrolské stráže.“ ujistil legionáře Julius, když naznal, že by možná mohli projevit zájem zasáhnout. Ostatní návštěvníci rozhodně takový zájem neměli, ihned utvořili hlouček jakoby očekávali kvalitní hospodskou rvačku, kterou hostinec už velmi dlouho nezažil. Situaci příliš nedopomohl Chocholka, který po první ráně co si vydal zvolal: „Ty vole... Už se perou!“
Jen co takhle vykřikl, vyskočil na stůl tak rychle, že omylem skopl svůj korbel a rozlil pivo na podlahu. To však nikoho nezajímalo.
„Pánové! Dámy! Všichni přítomní!“ zvolal následně z plných plic. Aldaril jen zůstal zírat. Julius se rovněž obrátil na Chocholku, který mával rukama, aby upoutal co největší pozornost. Povedlo se mu to. „Jedinečná příležitost si u mě vsadit. Říkám vám jedinečná příležitost. Jak legálně vydělat prachy a to velmi rychle. Vše s posvěcením samotného správce pokladny hrabství.“ lanařil přítomné, „Já osobně sázím svůj měšec a vše co v něm je na výhru Aedana. To je ten co jí ubalil takovou, že musela vidět všechny hvězdy na nebíčku.“ rozesmál se na celé kolo. Jeho slova zjevně zabrala, protože minimálně ti co sázeli předtím se chytli. K tvé smůle se však zdálo, že jediný kdo věří ve tvé vítězství je Chocholka. Ostatní totiž sázeli na výhru orčice, která pro ně po vyhraných soubojích v páce představovala jistotu.

Aldaril vykolejený z hloučku lidí, který se sběhl ke stolu u něhož seděl do sebe raději naklopil pivo. Ferda, který byl indisponován a nemohl se přesvědčit na vlastní oči jak souboj probíhá a co se vlastně přesně děje za hloučkem lidí, vyslal jednoho ze svých druhů. Ten však velmi rychle splynul s davem.

„Copak jste se pomátli?!“ zařvala na Julia jedna z obsluhujících, „Chcete nám to tu všechno rozmlátit?!“
„Klid. Safio. Máme to pod kontrolou. Věř mi. Všechno je to pod kontrolou.“ ujišťoval ji Julius, který ještě předtím vykoukl před hostinec a dal zjevně najevo, že jde vše podle plánu. Juliova slova, ale Safii vůbec neuklidnila. Rozhněvaně zrudla, několikrát zanadávala a odebrala se neznámo kam. Její dvě kolegyně na ní jen koukly, ale raději nic nenamítly, odebraly se za pult a začaly vyřizovat objednávky piva. De Peyranové kolem které se předtím prohnali sázející a nejspíš jí ani nemohla ujít rvačka, která započala, jen pohodila hlavou. Nabrala si trochu svého jídla a spokojeně i nadále pokračovala v četbě a dojídání jídla. Veškerý chaos, který kolem vznikal jí nestál ani za sebemenší zvednutí hlavy.


SuperHunter
„V pořádku.“ usmál se muž, když si k němu promluvila a sdělila mu důvod vyrušení v takhle pozdní hodinu, „Lokální podnik?“ odkašlal si a potom se několikrát rozhlédl všemi směry, jakoby očekával, že ho někdo ze tmy bude sledovat. Nejspíš hledal i světla uvnitř domů a jakékoliv mihnutí za závěsem. Poté si vás změřil pohledem, střídavě tebe a poté Zeniru. Zenira poté nakrátko poodhalila svůj kabát, aby Civella utvrdila ve tvých slovech.
„Eh... No... pojďte raději dovnitř.“ pokynul vám ať vstoupíte dovnitř, „Jinak ten rozruch... bude.“ řekl a udělal několik kroků vzad, abyste mohly vstoupit. Zenira na tebe koukla a poté vstoupila jako první. Když si vešla dovnitř, muž se ještě několikrát rozhlédl a poté zabouchl dveře.

„Člověk nikdy neví co se sousedům honí hlavou...“ poznamenal, když otočil klíčem ve dveřích a zasunul dvojici petlic, které měly zvýšit zabezpečení jeho domu. Zenira jen pozvedla oči vzhůru a rozhlédla se. Chodba v níž jste stály nebyla nijak odlišná od obvyklých chodeb lepších domů, neušla vám přítomnost lehkých císařských bot, které byly typické pro příslušníky legie potažmo agenty Penitus Oculatus. Také jste spatřili několik pověšených kabátů a též klasické boty rozházené různě po podlaze.

„Běžte dál. Nestyďte se.“ vybídl vás Civello a lehce popostrčil Zeniru, aby se posunula vpřed. „Dneska se to bude hodit... potřebuju upustit páru. Všechno se sere.“ postěžoval. Společně jste se přesunuli až do společenské místnosti ve které se nacházel nižší stolek na němž bylo několik prázdných flašek piva a též prázdnou misku v níž se nacházel zbytek rozdrceného prášku, stopy onoho prášku byly patrné i na několika místech stolu. Také sis všimla pohozeného papíru s naškrábaným textem, nejspíš se jedno o nějaký dopis, byl utržený. Civello odhodil klíče na stol, netrefil se spadly na zem mezi stůl a gauč na němž měl položený opasek s legionářským mečem. „Vás sem ještě neviděl.“ poznamenal, když se obrátil k jedné ze skříní, otevřel ji, vytáhl plnou láhev vína a dvě sklenice.

„Nejsme úplně nové, ale náš nadřízený si nás schovává pro speciální příležitosti.“ odpověděla mu Zenira po chvilce mlčení, aby taktéž něco řekla a přitom očima prohlížela jeden kout místnosti.
„Copak Verick... to je tajnůstkář.“ uchechtl se, „Ale je dobré, že jste dvě.“ položil víno na stůl a vyhrabal z pod stolu vývrtku, „Měl dorazit můj známý z legie... Heh... To bude koukat.“ napřímil se, „Jestli teda dorazí. Když ne... jeho smůla.“

Dveře směřující do dalších dvou místností byly zavřené. Okno do místnosti, které směřovalo nejspíš na zahradu za domem bylo zatažené.


Adrian_S
Předal si Rolstonové hůl, poděkovala a poté vám pokynula ať vyjdete. Langley na tvá slova reagoval kývnutím hlavy. Oba jste vešli. Blondýnka vešla s vámi a zavřela za vámi dveře. Poté tě obešla a postavila se čelem k baronce. Žádný další hodnostář přítomen nebyl, chyběl i baron jehož přítomnost Langleyho nezvykle zajímala.

Baronka váš příchod očekávala, postávala před trůnem a přátelsky se usmívala. Rolstonová vás začala postupně představovat. Nejprve představila tebe, opět tě označila za mistra a to i přesto, že mistrovský titul nemáš. Jakmile tě představila, podívala se na tebe přísně. Odtušil si, že právě teď nastal ten moment kdy se máš uklonit. Uklonil ses co nejlépe jsi uměl. Baronka jen s úsměvem kývla hlavou. Když si měl své představení úspěšně za sebou, zařadil ses vedle Rolstonové přesně jak ti na chodbě řekla. Poté přišla řada na uvedení velmistra Langeyho, probíhalo ve stejném duchu s jediným rozdílem, že Langley zůstal na svém místě a vyčkával na reakci baronky.

„Velmistře.“ oslovila čaroděje baronka se srdečným výrazem ve tváři, „Jsem velmi ráda, že vás vidím živého a zdravého. Zprávy o vašem uvěznění jsem obdržela teprve dnes a byla jsem z nich zarmoucena. O to větší radost mám, když vás vidím nyní stát v tomto sále s vědomým, že slova vašeho přítele Fallena Merleho byla založena na pravdě.“ podívala se směrem k Rolstonové, která jen kývla hlavou. „Proto vám s okamžitou platností. Uděluji královskou milost, která není nijak podmíněna.“ oznámila mu a napřáhla ruku s listinou, kterou Langley radostně přijal. Pevně ji sevřel v ruce a co nejuctivěji se uklonil.
„Děkuji Vám.“ řekl s nejhlubší úctou velmistr, když se napřímil. Baronka jen kývla a sevřela ruce před sebou.
„Než vám dovolím odejít.“ nadechla se opět ke slovu, „Je tu jedna věc, kterou bych s vámi potřebovala probrat. Nesnese to odkladu.“
„Samozřejmě. Jsem vám k službám.“ kývl hlavou Langley, který dychtivě očekával co pak může mít asi baronka na srdci.
„Je to soukromé.“ oznámila mu pohotově, „Ráda bych to s vámi prodiskutovala ve vedlejší místnosti.“ dodala a vyčkávala velmistrovu reakci. Langley se zarazil, nakrátko se obrátil směrem k tobě a Rolstonové, která nebyla z návrhu nebyla příliš nadšená, nejspíš velmistrovi příliš nedůvěřovala.
„Dobře.“ kývl hlavou nakonec.
„Týká se to vašeho oboru. Žádná záludnost. Vyslechnete si co mám na srdci, řekneme mi svůj odborný názor a budete moct odejít. Slibuji.“ ujistila ho pro jistotu ještě jednou. Langley opět kývl a po pokynu, který od baronky dostal, ji následoval. Oba zmizeli dveřmi ve vedlejší místnosti.

Zůstal si tak s Rolstonovou a zbrojnoši, kteří střežili místnost sám. Rolstonová se k tobě obrátila, pustila rukojeť meče, krátce si tě prohlédla a pak pohlédla na tvoji hůl.
„Jsem ráda, že jste se uklonil.“ pochválila tě, „Klidně se posaďte.“ nabídla ti místo u stolu. Jakoby očekávala, že se soukromé jednání mezi baronkou a velmistrem protáhne. „Říkal jste, že jste z Univerzity v Imperial City.“ upřela na tebe opět zrak zatímco obcházela stůl k němuž jste předtím stáli oba bokem. „Setkala jsem se s vaším arcimágem při návštěvě Chorrolu. Musím uznat, že je to velmi neústupný elf, který jde tvrdě za svými cíli. Překvapilo mě to.“ pokračovala přívětivějším tónem v hlase, „Musíte být pyšní na svého arcimága, který i přes každodenní kritiku Císařských mágů tvrdě bojuje za nezávislost a zájmy Univerzity.“


ScorpionCZ
Poklidil sis, sebral klíče a opustil komnatu. Zamkl jsi a zamířil rovnou do komnaty profesorů. Ta byla kupodivu prázdná, musel sis odemknout a vyhledat deníky k předmětům. Když sis jeden obstaral odebral ses rovnou do učebny kde měla tvá přednáška probíhat. Cestou si míjel mnoho noviců a novicek směřujících na přednášky, ale taktéž kolegyni Spellorovou, která směřovala do své komnaty.

Dveře do učebny v níž měla probíhat tvá přednáška byly otevřené. Slyšel si hlasy noviců a novicek. Vešel si dovnitř. Část tvých studentů byla již usazená na vybraných místech, někteří měli již dokonce připravené pomůcky, deníky do nichž si budou psát poznámky, brky s kalamářem. Jiní teprve začali urychleně vybalovat až s tvým příchodem. Tabule byla vzorně smazaná, kříd bylo na katedře dostatek. Rozprava noviců a novicek nakrátko utichla během tvého přesunu ke katedře a následnému usednutí. Poté se pustili opět do rozpravy, ale trochu tišeji. Ještě zbývalo pár posledních minut a tak je chtěli dosyta využít.

Nakrátko sis prohlédl přítomné studenty. Do oka ti padla černovlasá novicka (graf. vzhled - zde), která si jako jedna z mála četla knihu a nenechávala se zatáhnout do žádné z diskuzí. Povědomou tvář měl rovněž dunmer (graf. vzhled - zde), který seděl osamoceně, od ostatních. Chvíli si přemýšlel kam bys jeho povědomou tvář zařadil. (jedná se o dunmera, kterého si vyrušil během studia s profesorkou Spellorovou před určitým časem v knihovně)