---

→ Tah 1122



Sarako
Garyn kývl hlavou, převzal uzdu i od Felase a brzy na to se odebral najít nějaké místo vhodné k ustájení koní. V doprovodu Felase si vstoupil do síně, zbrojnoš za vámi zavřel dveře, než tak učinil vykoukl a několikrát se rozhlédl na všechny strany.

Nalezl si vhodné místo uvnitř, tak abys nikomu nepřekážel a měl dobrý výhled na dění v místnosti. Nikdo se do řeči nehrnul a tak ses chopil iniciativy.
„Mizerné.“ přiznal bez obalu jeden ze zbrojnošů v plné přilbě, „Máme několik mrtvých. Vysáti do mrtě, úplně do poslední kapky krve.“ dodal.
„To tu nikdy nebylo.“ ozval se stařec, který seděl za stolem a držel v ruce pohárek s pivem, „Nikdy to tu nebylo. Pamatuji, že tu možná řádil upír, ale vždy se nám jen vysmáli. Nikdo nezemřel, nikdo k vážné úhoně nepřišel. Sice pár lidí chudší o krev bylo, ale to bylo vše. Nejde to srovnávat s tím co se děje teď.“ povzdechl si hlasitě, „Je to strašné.“ kroutil hlavou.
„To je strašné.“ přikývl jiný z občanů. Starosta mlčel, prohlížel si tě, ale nepromluvil. Felas se rozhlížel po místnosti, jeho pozornost, ale velmi brzo upoutal právě mlčící starosta.

„Je nemocný.“ zašeptal tiše Felas, aby ho nikdo z přítomných neslyšel. „Je hubený, bledý a rozhodně nemocný. Sice je to má domněnka tahle na dálku, ale když srovnám tvář muže na obraze a tvář muže, sedícího za stolem nepochybuji, že je to tentýž člověk. Podoba od umělce je velmi věrná.“ zachmuřil se, „Ať už ho trápí cokoliv... bude to dlouhodobé.“

„O úkrytu se právě dohadujeme.“ převzal slovo Císařský mág Mercuro Mero, „Názory jsou totiž různé, ale vesměs panuje shoda na dvou místech. Z nichž jedno měl navštívit dvorní čaroděj s několika zbrojnoši. Doposud se nevrátil a to mě vede k domněnce, že mohl uspět...“ dopřál si krátkou pauzu, „Alespoň v nalezení úkrytu.“
„Chcete říct, že je mrtev?“ vrhl vůči němu nepříjemný pohled zbrojnoš, „Stejně tak naši chlapy?“ pokračoval, zbrojnoši v místnosti zpozorněli. „Odpusťte si ten svůj tón v hlase pokud možno.“ zdůraznil.
„Jen jsem vyjádřil svoji domněnku.“ upozornil je Císařský mág, který se nenechal vyvést z míry, „Sami jste ještě před chvílí tvrdili, že je to celá věčnost co se tam vydal se zbrojnoši, ne? Upír je mocné stvoření, které zlikviduje bez váhání každého kdo ohrozí jeho úkryt. Jestli se trefil a podcenil přípravu...“
„Žádnou přípravu nepodcenil!“ zvedl se ze židle silnější muž, „Osobně jsem jim brousil zbraně, osobně jsem mu dal svoji stříbrnou dýku, potřenou...“
„Dobře. Dobře.“ rezignoval Císařský mág aniž by nechal muže dopověď co všechno dvornímu čaroději a zbrojnošům poskytl. Povzdechl si a zařadil se zpět na své místo.

„Musíme se sebrat! Rozdělit se na dvě skupiny a vyrazit v plné síle na tu upírskou svini!“ bouchl do stolu jiný zbrojnoš, „Popadneme dřevěné kůly, oštěpy, louče cokoliv co budete mít doma a vtrhneme tam. Proti přesile nemůže mít šanci. Dokud je ještě světlo tak máme šanci my.“ zdůraznil.
„To je hrozná blbost.“ zakroutila hlavou černovláska, která seděla po boku mlčícího starosty, „Nemůžeme tam jít všichni. Někdo se musí starat o děti, někdo musí přežít. Je to hloupí hazard se životy.“ nesouhlasila, přičemž se podívala na svého muže, který působil jakoby byl zrovna chvíli mimo a vůbec její slova nevnímal.
„Ano. Přesně tak.“ promluvil poprvé a znaveně kývl hlavou, „Už mě to unavuje. Už celé hodiny se tu dohadujete, vymýšlíte plán, který nikam nevede.“ zesílil svůj hlas, „Vypadněte! HNED! Všichni co nemáte čím přispět! Vy zbrojnoši padejte dělat svoji práci, připravte se. Setmění bude brzo a žádnou další mrtvolu tu nechci.“ rozkázal dost rázně, vstal ze židle a ukázal na dveře. Místní poslechli, zbrojnoši rovněž. „Velmistře a vy dva nově příchozí zůstaňte.“ řekl směrem k vám.

Přítomní si vyměnili pohledy. Přestože starosta nepůsobil jakkoliv nebezpečně, nikdo z vyhnaných nic nenamítl. Kdo mohl dopil, kdo nemohl vyrazil rovnou ke dveřím, aby síň opustil. Zbrojnoši následovali. Zůstal jen jeden, který měl nejspíš dohled nad bezpečím starosty a jeho rodiny.

Garyn přišel zrovna ve chvíli kdy většina upustila síň. Překvapeně proto hleděl na poloprázdnou místnost v níž jste po chvilce postávali jen vy tři, Císařský mág Mercuro Mero, starosta se svojí ženou a zbrojnoš, který se přesunul blíže k majitelům domu.

„Výborně.“ oddechl si znaveně starosta, ztěžka usedl do židle. „Pojďte blíž.“ vybídl vás. „Omlouvám se, ale to zbytečné tlachání poslouchám skoro celý den. Už jsem na to neměl... poslouchat jeden stupidní plán za druhým.“ pokračoval rozčileně, „Zatímco se ta banda vyžírků snaží vyrabovat všechny mé spíže.“ povzdechl si a otřel si čelo. Žena na něj ztrápeně pohlédla. „Běž za dcerou.“ poprosil ji, žena kývla a odešla do vedlejší místnosti. Císařský mág se bez váhání přesunul blíže ke starostovi. Usedl na jednu z židlí, magickou hůl však i nadále držel pevně v ruce. „Doufám, že pár horkých hlav neudělá nějakou blbost.“ poznamenal naposled starosta a poté se již plně věnoval vám, „Sem jediný kdo je vám tu schopen říct nějaké relevantní informace k tom co se tu děje. Všechno ostatní jsou jen fámy, domněnky nebo zbytečné žvásty.“ odvrátil zrak.
„Zjevně nemáte dobré míněné o svých občanech.“ odpustil si Mero.
„Nepopírám, že máme problémy. Upír tu skutečně řádí, máme spoustu mrtvých od té doby se její útoky staly agresivnějšími. Dvorní mág jasně řekl, že ta úmrtí jsou dílem upíra. To nelze popřít. Jenže místní se toho chytli. Vymýšlejí blbosti jak upíra zahnat a to je problém... Jenom přikládají pod oheň. Měli jsme nějaké náznaky, že tu upír žije delší dobu, ale nikdy jsme neměli pocit, že by nás chtěl zničit, vyhladit jednoho po druhém. Něco se muselo změnit v jeho způsobu lovu, něco ho muselo přimět ke změně. Bojím se, aby jich tu nebylo víc. Vyšší počet by vysvětloval větší touhu po krvi.“ zamyslel se starosta. Císařský mág mlčel.

Garyn se mezitím zařadil vedle tebe a Felase, vyčkával co se bude dít a stále se tvářil dost překvapeně nad tím co během takové krátké chvíle stihl prošvihnout. Felas si i nadále důkladně prohlížel starostu, kterému jeho pohled nejspíš nevadil, protože se proti němu nijak neohradil a to i přesto, že si s Felasem několikrát vyměnil pohled.


Tondulin
Orčici tvá slova nijak nepřekvapila, zamračeně si tě nadále měřila pohledem dokud ses neusadil naproti ní a nepodíval se jí zpříma do očí. To vzala zjevně jako výzvu, protože se ti rovněž zadívala do očí. Nakrátko si musel kontakt přerušit, abys bezpečně převzal pivo od Aldarila a napil se. Julius pokynul Aldarilovi, aby se s ním vzdálil.
„Pojď. Tohle nebude nic pro malého kluka.“ řekl směrem k chlapci. Orčice se jen uchechtla.

„Další rádoby ochránce mravů.“ procedila mezi zuby a zašklebila se. Holohlavý muž se mezitím vrátil s korbelem piva, který postavil před ženu. Chtěl si sednout k vám, ale orčice nohou přitáhla židli ke které vztahoval ruku a přirazila ji ke stolu. Muž zastavil svoji ruku. Nejistě se podíval na orčici. „Nepotřebuju tě. Jdi si po svém.“ pokynula mu, muž se nadechl ke slovu, ale zlověstné oči válečnice mu rychle připomněly, aby si to dobře rozmyslel. Kývl hlavou zlehka a odebral se posadit k baru. Bylo to poprvé co z tebe od usednutí spustila oči a přerušila očí kontakt. Všiml sis koutkem oka, že i Aldaril s Juliem se usadili. Sedli si ke stolu a Julius ukázal směrem k tobě a cosi říkal Chocholkovi, mluvil však velmi potichu a tak si nerozuměl ani slovo. Chocholka jen pohodil hlavou a několikrát zakýval. Oba usedli ke stolu právě včas. Chocholkovi totiž nepřinesla objednané pivo ani jedna z dívek se kterými se znal Julius, nýbrž menší altmerka, která se věkem musela blížit k Aldarilovi. Přinesla na tácu rovnou dvě piva, ale protože viděla u stolu pouze Julia, který pivo již měl a Chocholku, který svoje ochotně sebral z tácu, zarazila se při pohledu na Aldarila u kterého nejspíš naznala, že je příliš mladý na to, aby si poručil pivo.
„Je starší než vypadá.“ řekl směrem k Aldarilovi, „A je to šlechtic. Významný šlechtic.“ dodal s úsměvem a převzal poslední přinesené pivo, položil ho rovnou před Aldarila, který vyměnil úsměv směřovaný altmerce za zachmuřený pohled na pivo. Chocholka už se chystal, že rovnou zaplatí, ale Julius byl rychlejší. Předal altmerce hrst Septimů, které vylovil po kapsách a též něco navíc jako dýško. Chocholka jen pokrčil rameny a zanechal svůj měšec na bezpečném místě. Altmerka poděkovala a odebrala se za pult, předat peníze starším.
„Myslím, že zaplatit hned bude lepší...“ přiznal Julius.
„Rozhodně.“ přikývl Chocholka, „A ty se toho piva neboj. Nekouše.“ zazubil se na nejistého altmerského chlapce, a přiťukl si s Juliem, „Na náš budoucí kšeft.“

„Takže ty se chceš provětrat a ještě ti páka přijde jako nudné plácání rukou po stole...“ uchechtla se, když do sebe naklopila korbel, že v něm sotva nějaké pivo zbylo. Otřela si ústa. „Náš sebevědomý jako všichni ty idioti před tebou.“ rozmáchla se rukou, když se nevybíravě vyjádřila o svých předchozích protivnících. „Ale proč ne... Z těch místních hovniválů už nic nevytřískám, jsou to slaboši. Pche... Nepřežili by jediný den v naší žoldnéřské bandě.“ rozhlédla se a nostalgicky se zasnila, jen velmi krátce než na tebe znovu upřela zrak. Měla rudé oči, její pohled byl všechno jen ne příjemný a přívětiví. „Chceš pobavit? Dobře. Nechceš nudné 'plácání po stole rukama', dobře. Tak co chceš? Chceš si to rozdat na dvorku mezi slepicemi a pak rýt hlavou v bahně a žrát ji na kila? Nebo si to chceš rozdat nahoře v tvrdé zavšivené posteli? Heh... Obojí by pro tebe bylo natolik bolestivá zkušenost, že by sis přál nikdy mě neoslovit a ještě by sis přál být znovu ztuhlí.“ uchechtla se pohrdavě a dopila korbel piva do dna. „Ale jestli takovou zkušenost chceš podstoupit...“


SuperHunter



Adrian_S
Blondýnka jen kývla. Vedla vás stejnou cestou jako předtím vedla tebe. Brzy jste stanuli na nádvoří a brzy poté prošli dveřmi do královského sídla. Situace uvnitř se příliš nezměnila, stále se stěhovalo velké množství beden. Přibylo hned několik zbrojnošů, ale většina z nich už pouze dozorovala a dohlížela na bezpečí osob v sídle.

Prošli jste chodbou až ke dveřím, které vedly rovnou do trůnního sálu. Před těmito dveřmi se Rolstonová zastavila a zarazila vás. Obrátila se k vám a změřila si vás pohledem.
„Děje se něco?“ zeptal se Langley nejistě a raději si ještě překontroloval své roucho, že se mu kouzlo skutečně vyvedlo, přeci jen mágem Obnovy a léčitelem. Zbylé školy nebyli jeho silnou parketou.

„Abychom předešli nějakým... problémům.“ začala a sevřela ruce před sebou, „Uvedu vás dovnitř. Oba vás baronka zná.“ podívala se směrem k tobě, „Nicméně i tak jí vaše jméno připomenu. Oba se po svém uvedení ukloníte.“
„Samozřejmě.“ usmál se Langley od ucha k uchu, „Není to mé první setkání s představitelem vysoké šlechty.“ ujistil ji, „Bude uvnitř i baron?“ zeptal se již trochu tiše. Rolstonová přimhouřila oči.
„Netuším.“ odpověděla mu následně, „Vydržte. Ujistím se, že můžeme vstoupit.“ zaklepala na zdvořile na dveře a poté vešla, dveře otevřela tak, aby jste měli co nejmenší šanci cokoliv uvnitř spatřit. Zároveň se však vrátil velmi rychle, že jste neměli sebemenší šanci si cokoliv mezi sebou v soukromí říci.

Znovu si vás prohlédla, když zavřela dveře. „Vás mistře Merle poprosím, abyste se po uvedení zařadil na pravou stranou, čelem k trůnu. Budeme mlčky přihlížet udílení milosti, které proběhne v trochu skromnějších méně ceremoniálních podmínkách. Budete jedním ze svědků. Pokud budete tázán odpovíte, pokud tázán nebudete, pak budete mlčet. Vy velmistře.“ obrátila se na Langleyho, „Jakmile vás uvedu, budete se řídit slovy baronky. Poté co oznámí záměr udělení milosti, předá vám listinu, která její slova stvrzuje a pro vás se stane případnou jistotou, že vaše slova o udělení milosti nikdo nebude moct rozporovat. Poté co budete mít listinu v rukou, poděkujete a znovu se co nejsrdečněji ukloníte. Tím oficiální ceremonie končí, poté nastává neoficiální část, která je plně v rukou baronky a mám pocit, že má na srdci pár otázek.“ sevřela ruce před sebou. „Vaši hůl a jakékoliv jiné zbraně.“ vyžádala si od tebe hůl.

Langley kýval souhlasně hlavou, proces udílení milosti chápal a neměl na srdci žádnou otázku, která by se ho týkala. Jedna otázku si však neodpudil.
„Je uvnitř baron?“ zeptal se znovu Langley. Rolstonová mu však odpověď neposkytla. Místo toho jen natáhla ruku do níž očekávala že vložíš svoji hůl a jakékoliv další zbraně, které u sebe přechováváš.


ScorpionCZ
Poklidil sis, sebral klíče a opustil komnatu. Zamkl jsi a zamířil rovnou do komnaty profesorů. Ta byla kupodivu prázdná, musel sis odemknout a vyhledat deníky k předmětům. Když sis jeden obstaral odebral ses rovnou do učebny kde měla tvá přednáška probíhat. Cestou si míjel mnoho noviců a novicek směřujících na přednášky, ale taktéž kolegyni Spellorovou, která směřovala do své komnaty.

Dveře do učebny v níž měla probíhat tvá přednáška byly otevřené. Slyšel si hlasy noviců a novicek. Vešel si dovnitř. Část tvých studentů byla již usazená na vybraných místech, někteří měli již dokonce připravené pomůcky, deníky do nichž si budou psát poznámky, brky s kalamářem. Jiní teprve začali urychleně vybalovat až s tvým příchodem. Tabule byla vzorně smazaná, kříd bylo na katedře dostatek. Rozprava noviců a novicek nakrátko utichla během tvého přesunu ke katedře a následnému usednutí. Poté se pustili opět do rozpravy, ale trochu tišeji. Ještě zbývalo pár posledních minut a tak je chtěli dosyta využít.

Nakrátko sis prohlédl přítomné studenty. Do oka ti padla černovlasá novicka (graf. vzhled - zde), která si jako jedna z mála četla knihu a nenechávala se zatáhnout do žádné z diskuzí. Povědomou tvář měl rovněž dunmer (graf. vzhled - zde), který seděl osamoceně, od ostatních. Chvíli si přemýšlel kam bys jeho povědomou tvář zařadil. (jedná se o dunmera, kterého si vyrušil během studia s profesorkou Spellorovou před určitým časem v knihovně)