---

→ Tah 1120



Sarako
Dojeli jste k prvním domům zasněžené vesnice, která sčítala dohromady zhruba dvacet domů. Atmosféra ve vesnici byla ovšem velmi pochmurná, při projíždění mezi domy rovnou do centra vesnice jste nepotkávali žádné obyvatele. Většina domů měla zatažené závěsy, některé měly dokonce zatarasené okna dřevěnými deskami nebo prkny.

Pomalu jste dojeli až do středu vesnice. Uprostřed se nacházela prázdná plocha, pravděpodobně využívaná na různá vesnická shromáždění, oslavy a jiné kulturní záležitosti. Nyní zde nikdo nebyl. Všiml sis, že za okny jednoho z domů s výhledem na střed se zahýbal opakovaně závěs. Nikdo však z domu nevyšel. Hostince do něhož se šlo po dřevěných schodech byl zahalen do ticha, žádný zpět, žádný hlahol dobrodruhů, dveře byly zavřené a vývěsný štít byl zakryt černým potrhaným hadrem. Cesta ze středu vesnice dále vedla rovnou k největšímu domu, který nejspíš patří zdejšímu správci či starostovi. Z komína se stejně jako z většiny ostatních domů linul kouř.

„Co dokáže udělat jeden upír s takovou na první pohled pěknou vesničkou. Alespoň z dálky.“ povzdechl si čaroděj smutně, když se rozhlížel ze sedla na všechny strany. Garyn nepolevoval v ostražitosti.


Tondulin
Když si všechny svolal do kolečka a seznámil je se svým plánem, souhlasně kývli a téměř nikdo neměl žádné námitky. Chocholka se jen uculoval, Aldaril se zprvu tvářil dost nejistě, ale Julius ho ujistil, že to spolu sehrají dobře. Zbylé zbrojnoše jste proto nechali před hostincem a postupně vešli dovnitř.

Jen si vstoupil dovnitř zjistil si, že nalézt žoldačku nebude vůbec těžké. Seděla u kulatého stolu obklopená několika návštěvníky, kteří cumlali své pivo a hleděli na souboj v páce, který probíhal mezi svalnatou orčicí a hnědovlasým mladíkem. Ačkoliv se zdálo, že měl zprvu mladík navrch, orčice ho velmi rychle přetlačila. Mladík jen udeřil pěstí do stolu a diváci se rozesmáli na celé kolo. Holohlavý muž, který jim dozoroval ihned začal vyplácet sázky dvojici diváků. Legionáři v lehkých zbrojích se rozešli z davu ke svému stolu, usedli a začali se spolu bavit na různá témata. Kolem žoldačky a bandy diváků panoval asi největší rozruch. Druhá polovina hostince byla ponořená do ticha a právě v této části si spatřil hned několik známých tváří.

Jako první ti padla do oka žena, která seděla o samotě u podlouhlého stolu. Podle tváře si ihned poznal de Peyranovou oblečenou do černo-šedivého cestovního kabátu s kápí, kterou neměla nasazenou. Magickou hůl měla opřenou o neobsazenou židli a spokojeně jedla polévku zatímco druhou rukou držela knihu a četla si. Rozruch ani váš příchod ji nepřiměl odrhnout zrak od knihy. Jako dalšího si spatřil muže, který seděl u rohového stolu, jednu nohu měl hozenou na lavici, koleno měl ovázané a podložené měkkým polštářkem. Rozhazoval rukama a cosi složitě vysvětloval dvojici mužů, kteří vypadali jako dřevorubci, nejspíše právě jim patří vůz na dvorku. Podle hlasu, vzhledu a hlavně zranění seš si téměř stoprocentně jistý, že se jedná o Ferdu.

Za pultem obsluhovaly dvě mladé ženy, jedna čepovala pivo a druhá se připravovala na roznesení další várky.

„Pojď.“ vybídl Julius Aldarila, „Ty dvě znám. Bude to v klidu.“ ujistil ho tiše a společně vyrazili k pultu. Vám pokynul ať zůstanete stranou a zaberete nějaký stůl. Julius došel až k pultu, odkašlal si slušně pozdravil. „Ahoj, Marjo. Ahoj, Safio.“
„Julie... vítej.“ usmála se na něj Safia, který položila na tác poslední pivo. „Dáš si jedno?“ zeptala se hned.
„Samozřejmě. Doprovázím svého známého z Vysokoskalí, vznešeného Laldarila.“ poukázal na Aldarila, který rovněž kývl hlavou a slušně pozdravil a zamával. Julius se zamávání podivil, ale nakonec nad tím jen pokrčil rameny. „Slíbil sem mu, že mu ukáži zdejší kraj a samozřejmě hostinec vašeho otce je ten nejvyhlášenější co se kvality piva týče. A protože máme za sebou dlouhou cestu. Rádi bychom s naší družinou poseděli, pojedli a samozřejmě něco zapili.“ opřel se o pult Julius.
„Samozřejmě.“ usmála se Safia, „Tady máte.“ odebrala z tácu dvě piva a položila je před Aldarila a Julia. Aldaril vykulil oči a podíval se na Julia, který pivo bez problémů popadl. Julius mu posunkem naznačil ať pivo převezme a nedělá drahoty. Safia si toho nevšimla, protože zrovna přebírala nové pivo od Marji.
„A mimochodem vítejte pane Laldarile v našem podniku.“ přivítala ho se srdečným úsměvem ve tváři Safia, „Doufám, že se vám bude u nás líbit.“
„Děkuji.“ poděkoval Aldaril. Safia se jen pousmála a podívala se zpět na Julia.
Ten využil situace a ihned jí položil otázku: „Chodí furt Bjolen s Faustou?“ zeptal se zvídavě.
„Nechodí. Rozešli se. Neklapalo jim to.“ odpověděla mu pohotově, „Vyberte si stůl. Jen roznesu pivo a stavím se za vámi a domluvíme se co si objednáte.“ pokynula jim.
„Jistě. Tak pojďme. Pane Laldarile.“ kývl hlavou a pokynul Aldarilovi ať se odebere k nějakému stolu.

Když ušli kus od pultu Aldaril se na Julia obrátil: „Jsem Aldaril... nejsem Laldaril.“
„Aha. Sorry. Víš? Ono je to stejně, ale to je úplně jedno. Ona si tvé jméno nezapamatuje. Víš kolik chlápků se jí tu po večerech představuje?“ odpověděl mu Julius, Aldaril jen zakroutil hlavou. „Asi fůra. Mě trvalo dlouhé měsíce než si mě zapamatovala. Je to smutný... já vím, ale bohužel.“ povzdechl si s pokrčením ramen a vyrazil nazpět k vám. Aldaril mezitím nesl pivo, které obdržel. Zatímco Julius si párkrát lokl, Aldaril se nenapil ani jednou.

Safia mezitím obešla pult a zamířila s tácem k orčici, kterou vyznal nějaký další z diváků. Soudě podle výrazu ve tváři orčice ho nepovažovala za nejmenší hrozbu, vyhrnula si rukáv své potrhané košile a připravila se na další souboj. Holohlavec opět vybral několik mincí ačkoliv bylo jasné, že už nyní nikdo nepochybuje o výhře a tak se do sázek nikdo moc nehrnul.


SuperHunter



Adrian_S
Nalezl jsi lektvar many ve svém brašně, podal si ho osvobozenému Langleymu, který ho s poděkováním otevřel a napil se. Otřel si ústa a jakmile opět pocítil svoji magickou moc, začal čarovat. Rolstonová raději udělala krok vzad. Jakmile Langley dokončil své kouzlo změnil se jeho špinavý oděv v čisté černé roucho se stříbrnými pruhy a symbolem magie Obnovy. Špitavá tvář, ruce se kouzlem omyly a západech zcela zmizel.

Jakmile bylo kouzlo dokončeno, byl Langley čistý a slušně oblečený. Nebylo vůbec poznat, že by před několika vteřinami vylezl ze špinavého žaláře kde strávil několik dlouhých dnů, možná týdnů. Tázavě se podíval na Rolstonovou.

„To bude stačit.“ oznámila, vrátila zbrojnoši listiny a dala vám pokyn ať se přesunete nahoru. Když jste opustili sklepení a vrátili se nahoru, Langley ještě jednou poděkoval. Rolstonová se nezastavovala a vedla vás ven z budovy.

„Čerství vzduch, slunce... světlo.“ zamumlal čaroděj, když vylezl ven a nakrátko si zakryl tvář, aby si jeho oči přivykly na takové množství světla. „Co moje hůl?“ zeptal se, když se rozkoukal.
„V listinách o ní nebylo ani slovo. Jestli vám ji zabavili je nenávratně ztracena.“ oznámila mu Rolstonová bez váhání, „Je mi to líto.“ dodala již soucitnějším tónem hlasu.
„Ach... To je špatné.“ promnul si oko, „Velmi špatné.“ povzdechl si, „Ale co už... obstarám si novou. Hlavně, že jsem z toho venku.“ usmál se radostně.

„Teď vás odvedu za baronkou.“ zopakovala svůj záměr Rolstonová, „Vaše účast při udílení milosti není třeba. Jestli si potřebujete zařídit ve městě něco jiného, klidně můžete.“ promluvila směrem k tobě.


ScorpionCZ
Poklidil sis, sebral klíče a opustil komnatu. Zamkl jsi a zamířil rovnou do komnaty profesorů. Ta byla kupodivu prázdná, musel sis odemknout a vyhledat deníky k předmětům. Když sis jeden obstaral odebral ses rovnou do učebny kde měla tvá přednáška probíhat. Cestou si míjel mnoho noviců a novicek směřujících na přednášky, ale taktéž kolegyni Spellorovou, která směřovala do své komnaty.

Dveře do učebny v níž měla probíhat tvá přednáška byly otevřené. Slyšel si hlasy noviců a novicek. Vešel si dovnitř. Část tvých studentů byla již usazená na vybraných místech, někteří měli již dokonce připravené pomůcky, deníky do nichž si budou psát poznámky, brky s kalamářem. Jiní teprve začali urychleně vybalovat až s tvým příchodem. Tabule byla vzorně smazaná, kříd bylo na katedře dostatek. Rozprava noviců a novicek nakrátko utichla během tvého přesunu ke katedře a následnému usednutí. Poté se pustili opět do rozpravy, ale trochu tišeji. Ještě zbývalo pár posledních minut a tak je chtěli dosyta využít.

Nakrátko sis prohlédl přítomné studenty. Do oka ti padla černovlasá novicka (graf. vzhled - zde), která si jako jedna z mála četla knihu a nenechávala se zatáhnout do žádné z diskuzí. Povědomou tvář měl rovněž dunmer (graf. vzhled - zde), který seděl osamoceně, od ostatních. Chvíli si přemýšlel kam bys jeho povědomou tvář zařadil. (jedná se o dunmera, kterého si vyrušil během studia s profesorkou Spellorovou před určitým časem v knihovně)