---

→ Tah 1119




Sarako
Mlčky pokračujete po cestě, již před sebou spatřujete stoupající kouř z komínů a první střechy domů. (2/3)
(během cestování můžeš vést volně konverzaci se svými společníky)


Tondulin
Zpomalil si koně, dostali jste po cestě až k hostinci v němž se podle hlášení měla vzpurná žoldačka nacházet. Hostinec byl obklopen trojicí menších domků a dřevěnou palisádou, která by na několika místech potřebovala opravit. Projeli jste dřevěnou branou, která byla otevřena dokořán a stanuli na dvorku.

Dvojice žen, které zrovna věšely prádlo vám věnovaly krátkou pozornost, pozdravily a poté si zas všímaly své práce. Před hostincem bylo ustájeno v menším přístřešku hned několik koní. Cestu přes dvorek k další bráně částečně blokoval dřevěný vůz plně naložený dřevem. Po celé vesnici si nespatřil ani jednoho strážného ve službách hrabství. Všiml sis, že mezi ustájenými koňmi jsou i čtyři koně se sedlem typickým pro lehký jízdní oddíl Osmé legie.

„Ah... Tady to znám.“ zvolal Julius a seskočil z koně, „Syn hospodského je můj dobrý přítel už od dětství.“ řekl vám, když pohladil koně a dal mu nějaký pamlsek, který vytáhl z jedné z kapes.
„Také pořádá nelegální závody a okrádá hrabství?“ zeptal se s úsměvem od ucha k uchu Chocholka, který rovněž seskočil z koně. Jeho výraz ve tváři tak Julius vidět nemohl.
„Nepořádá.“ ujistil ho, „Ale před lety se tady ve vsi končilo. Zašlo se na jedno a vyhlásil se vítěz, ale to jsem byl ještě velmi mladý.“ konstatoval Julius.

Zevnitř hostince si zaslechl typický hlahol a zvuk půllitrů, které o sebe narážely s pitivem.
„Jaký je plán?“ zeptal se Julius, který neskrýval nadšení z první mise, kterou podniká ve jméno Chorrolského hrabství coby dost možná budoucí člen vojska hrabství.
(1/2)


SuperHunter
„V pořádku.“ usmál se muž, když si k němu promluvila a sdělila mu důvod vyrušení v takhle pozdní hodinu, „Lokální podnik?“ odkašlal si a potom se několikrát rozhlédl všemi směry, jakoby očekával, že ho někdo ze tmy bude sledovat. Nejspíš hledal i světla uvnitř domů a jakékoliv mihnutí za závěsem. Poté si vás změřil pohledem, střídavě tebe a poté Zeniru. Zenira poté nakrátko poodhalila svůj kabát, aby Civella utvrdila ve tvých slovech.
„Eh... No... pojďte raději dovnitř.“ pokynul vám ať vstoupíte dovnitř, „Jinak ten rozruch... bude.“ řekl a udělal několik kroků vzad, abyste mohly vstoupit. Zenira na tebe koukla a poté vstoupila jako první. Když si vešla dovnitř, muž se ještě několikrát rozhlédl a poté zabouchl dveře.

„Člověk nikdy neví co se sousedům honí hlavou...“ poznamenal, když otočil klíčem ve dveřích a zasunul dvojici petlic, které měly zvýšit zabezpečení jeho domu. Zenira jen pozvedla oči vzhůru a rozhlédla se. Chodba v níž jste stály nebyla nijak odlišná od obvyklých chodeb lepších domů, neušla vám přítomnost lehkých císařských bot, které byly typické pro příslušníky legie potažmo agenty Penitus Oculatus. Také jste spatřili několik pověšených kabátů a též klasické boty rozházené různě po podlaze.

„Běžte dál. Nestyďte se.“ vybídl vás Civello a lehce popostrčil Zeniru, aby se posunula vpřed. „Dneska se to bude hodit... potřebuju upustit páru. Všechno se sere.“ postěžoval. Společně jste se přesunuli až do společenské místnosti ve které se nacházel nižší stolek na němž bylo několik prázdných flašek piva a též prázdnou misku v níž se nacházel zbytek rozdrceného prášku, stopy onoho prášku byly patrné i na několika místech stolu. Také sis všimla pohozeného papíru s naškrábaným textem, nejspíš se jedno o nějaký dopis, byl utržený. Civello odhodil klíče na stol, netrefil se spadly na zem mezi stůl a gauč na němž měl položený opasek s legionářským mečem. „Vás sem ještě neviděl.“ poznamenal, když se obrátil k jedné ze skříní, otevřel ji, vytáhl plnou láhev vína a dvě sklenice.

„Nejsme úplně nové, ale náš nadřízený si nás schovává pro speciální příležitosti.“ odpověděla mu Zenira po chvilce mlčení, aby taktéž něco řekla a přitom očima prohlížela jeden kout místnosti.
„Copak Verick... to je tajnůstkář.“ uchechtl se, „Ale je dobré, že jste dvě.“ položil víno na stůl a vyhrabal z pod stolu vývrtku, „Měl dorazit můj známý z legie... Heh... To bude koukat.“ napřímil se, „Jestli teda dorazí. Když ne... jeho smůla.“

Dveře směřující do dalších dvou místností byly zavřené. Okno do místnosti, které směřovalo nejspíš na zahradu za domem bylo zatažené.


Adrian_S
Když si požádal Langleye, aby ti zodpověděl otázku. Nakrátko znejistěl. Rolstonová však na jeho odpovědi netrvala a zarazila ho pozvednutím ruky.

„Netřeba cokoliv dalšího dokazovat.“ rozhodla, „Je jasné, že něco takového nemůže obstát u spravedlivého soudu jako pádný důvod k uvěznění. Při velké snaze byste vyvázl nejvýše s nějakým zákazem praktikování léčitelství a tučnou pokutou, ale to by opravdu musela být snaha na určitých místech, abyste byl za něco takového potrestán.“ pokračovala, „Takže vás propustíme.“ dodala a pokynula zbrojnoši, aby otevřel dveře od cely.

Zbrojnoš tak učinil a odemkl dveře od cely. Vybídl čaroděje, aby učinil pár kroků vpřed a vyšel na chodbu. Několik vězněných vykouklo zpoza své cely zvědavě.

„Děkuji.“ poděkoval čaroděj.
„Poděkujte svému příteli a baronce.“ odpověděla mu Rolstonová a sevřela ruku na rukojeti meče, „Než vám bude udělena královská milost je potřeba, abyste se umyl a dal celkově do pořádku. V tomto stavu není vhodné vás vést do sídla baronky.“ zdůraznila a poukázala na vězňův neudržovaný vzhled, zápach a oděv.
„Stačí pár doušků lektvaru many, sundání pout a jsem opět čistý, voňavý a připravený jít před baronku.“ ujistil ji vzápětí Langley.
„Uvolněte mu pouta, ale lektvar u sebe nemám.“ pokynula blondýnka nespouštějící ruku z rukojeti meče. Písemnosti o Langleyově zadržení držela v druhé ruce.


ScorpionCZ
Poklidil sis, sebral klíče a opustil komnatu. Zamkl jsi a zamířil rovnou do komnaty profesorů. Ta byla kupodivu prázdná, musel sis odemknout a vyhledat deníky k předmětům. Když sis jeden obstaral odebral ses rovnou do učebny kde měla tvá přednáška probíhat. Cestou si míjel mnoho noviců a novicek směřujících na přednášky, ale taktéž kolegyni Spellorovou, která směřovala do své komnaty.

Dveře do učebny v níž měla probíhat tvá přednáška byly otevřené. Slyšel si hlasy noviců a novicek. Vešel si dovnitř. Část tvých studentů byla již usazená na vybraných místech, někteří měli již dokonce připravené pomůcky, deníky do nichž si budou psát poznámky, brky s kalamářem. Jiní teprve začali urychleně vybalovat až s tvým příchodem. Tabule byla vzorně smazaná, kříd bylo na katedře dostatek. Rozprava noviců a novicek nakrátko utichla během tvého přesunu ke katedře a následnému usednutí. Poté se pustili opět do rozpravy, ale trochu tišeji. Ještě zbývalo pár posledních minut a tak je chtěli dosyta využít.

Nakrátko sis prohlédl přítomné studenty. Do oka ti padla černovlasá novicka (graf. vzhled - zde), která si jako jedna z mála četla knihu a nenechávala se zatáhnout do žádné z diskuzí. Povědomou tvář měl rovněž dunmer (graf. vzhled - zde), který seděl osamoceně, od ostatních. Chvíli si přemýšlel kam bys jeho povědomou tvář zařadil. (jedná se o dunmera, kterého si vyrušil během studia s profesorkou Spellorovou před určitým časem v knihovně)