---

→ Tah 1117


Sarako
Muž kývl a během chvíle vám přivedl s pomocníkem koně, které jste si vyžádali. Předali vám uzdu a oba se vrátili ke své práci.

„Umím.“ kývl hlavou Felas, „Znalost léčivé magie je vždy dobře oceněná. Tam kde nejsou peníze je odměnou něco jiného a naopak. Bývá snadnou obživou. Takže z ní ovládám docela dost.“ doplnil dunmer a pohladil půjčeného koně. Garyn mezitím dorazil, část Felasových slov zjevně zaslechl.
„To rád slyším. Až nás ten upír škrábne půjdou rovnou za vámi.“ řekl s úsměvem po příchodu.


Tondulin
Julius jakoby na tato slova čekal. Nadšeně spráskl ruce, „Samozřejmě. Jen na sebe něco hodím. Počkejte na mě před domem. Hned tam budu.“ vydal ze sebe za chůze. Brzy na to zmizel uvnitř domu. Chocholka jen pokrčil rameny a pobídl Aldarila ať se vrátíte zpět před dům. Vrátili jste se. Zbrojnoši vyčkávali u koní.

„Docela podivný maník.“ konstatoval tiše Chocholka, „Cítím z toho šanci. Víš tyhlec pokoutní akce jsou dost častou zábavou pro takové mladé nevybouřené šlechtice. Pro tebe jako velitele to může být ideální šance... ovšem nesmíš moc vyčnívat a nesmíš se uvést jako velitel stráže.“ pomohl Aldovi do sedla a znovu se na tebe obrátil.

Netrvalo dlouho a Julius byl zpět. Nepřišlo ti, že by se jeho oděv jakkoliv více změnil. Přes rameno měl přehozený plášť s kulatým štítem, který ještě urychleně upravoval, aby mu při první příležitosti nespadl. K opasku měl připnutý meč, dýku. Vyčnívaly snad jen jeho ocelové nátepníky, které byly bez jediného šrámu a byly ozdobně zpracované.
„Sem připraven do služby. Veliteli.“ usmál se. Pak si však uvědomil, že nemá koně. Ohlédl se jestli neuvidí někoho koho by pověřil. Nakonec, ale dospěl zjevně k názoru, že bude lepší si koně obstarat sám. „Moment.“ řekl a zmizel v jednom z příbytků.


SuperHunter
„V pořádku.“ usmál se muž, když si k němu promluvila a sdělila mu důvod vyrušení v takhle pozdní hodinu, „Lokální podnik?“ odkašlal si a potom se několikrát rozhlédl všemi směry, jakoby očekával, že ho někdo ze tmy bude sledovat. Nejspíš hledal i světla uvnitř domů a jakékoliv mihnutí za závěsem. Poté si vás změřil pohledem, střídavě tebe a poté Zeniru. Zenira poté nakrátko poodhalila svůj kabát, aby Civella utvrdila ve tvých slovech.
„Eh... No... pojďte raději dovnitř.“ pokynul vám ať vstoupíte dovnitř, „Jinak ten rozruch... bude.“ řekl a udělal několik kroků vzad, abyste mohly vstoupit. Zenira na tebe koukla a poté vstoupila jako první. Když si vešla dovnitř, muž se ještě několikrát rozhlédl a poté zabouchl dveře.

„Člověk nikdy neví co se sousedům honí hlavou...“ poznamenal, když otočil klíčem ve dveřích a zasunul dvojici petlic, které měly zvýšit zabezpečení jeho domu. Zenira jen pozvedla oči vzhůru a rozhlédla se. Chodba v níž jste stály nebyla nijak odlišná od obvyklých chodeb lepších domů, neušla vám přítomnost lehkých císařských bot, které byly typické pro příslušníky legie potažmo agenty Penitus Oculatus. Také jste spatřili několik pověšených kabátů a též klasické boty rozházené různě po podlaze.

„Běžte dál. Nestyďte se.“ vybídl vás Civello a lehce popostrčil Zeniru, aby se posunula vpřed. „Dneska se to bude hodit... potřebuju upustit páru. Všechno se sere.“ postěžoval. Společně jste se přesunuli až do společenské místnosti ve které se nacházel nižší stolek na němž bylo několik prázdných flašek piva a též prázdnou misku v níž se nacházel zbytek rozdrceného prášku, stopy onoho prášku byly patrné i na několika místech stolu. Také sis všimla pohozeného papíru s naškrábaným textem, nejspíš se jedno o nějaký dopis, byl utržený. Civello odhodil klíče na stol, netrefil se spadly na zem mezi stůl a gauč na němž měl položený opasek s legionářským mečem. „Vás sem ještě neviděl.“ poznamenal, když se obrátil k jedné ze skříní, otevřel ji, vytáhl plnou láhev vína a dvě sklenice.

„Nejsme úplně nové, ale náš nadřízený si nás schovává pro speciální příležitosti.“ odpověděla mu Zenira po chvilce mlčení, aby taktéž něco řekla a přitom očima prohlížela jeden kout místnosti.
„Copak Verick... to je tajnůstkář.“ uchechtl se, „Ale je dobré, že jste dvě.“ položil víno na stůl a vyhrabal z pod stolu vývrtku, „Měl dorazit můj známý z legie... Heh... To bude koukat.“ napřímil se, „Jestli teda dorazí. Když ne... jeho smůla.“

Dveře směřující do dalších dvou místností byly zavřené. Okno do místnosti, které směřovalo nejspíš na zahradu za domem bylo zatažené.


Adrian_S
Teprve když jste se blížili k věznici promluvila.
„Jako profesor, který má jít příkladem budoucí generaci byste měl vědět, že v přítomnosti vysoce postavených šlechticů je vhodné se uklonit.“ pronesla k tobě vytýkacím tónem, „Dvojnásobně to platí v případě kdy hovoříte s někým kdo je královské krve a co nevidět usedne na trůn.“ udržovala tentýž tón i nadále, „Baronka je shovívavá, ale jiní panovníci by něco podobného nemuseli rozhodně tolerovat. To je má rada do budoucna. To, že Mirva do jisté míry nezvládla situaci je naše chyba, kterou vyčtu tomu kdo zodpovídá za zdejší bezpečnost. Ovšem vy jako profesor, který má reprezentovat svoji Univerzitu byste měl být i tak schopen dostát základním zdvořilostním návykům u dvora.“ krátce se odmlčela a odvrátila od tebe zrak, „Rovněž bych vám doporučovala vyhnout se pro příště poznámkám o kráse. Pochvaly sice nejsou nic špatného, ovšem v kontextu s tím, že jste se neuklonil to nepůsobilo zrovna nejlépe.“ zdůraznila nakonec a zastavila se před dveřmi do věznice. „Pevně doufám, že jste baronce o důvodech věznění velmistra nelhal.“ podívala se na tebe pohledem, který jakoby naznačoval, že pokud si v něčem zalhal nyní máš poslední možnost to ještě napravit. Poté pokynula rukou abys otevřel a vstoupil.


ScorpionCZ
Poklidil sis, sebral klíče a opustil komnatu. Zamkl jsi a zamířil rovnou do komnaty profesorů. Ta byla kupodivu prázdná, musel sis odemknout a vyhledat deníky k předmětům. Když sis jeden obstaral odebral ses rovnou do učebny kde měla tvá přednáška probíhat. Cestou si míjel mnoho noviců a novicek směřujících na přednášky, ale taktéž kolegyni Spellorovou, která směřovala do své komnaty.

Dveře do učebny v níž měla probíhat tvá přednáška byly otevřené. Slyšel si hlasy noviců a novicek. Vešel si dovnitř. Část tvých studentů byla již usazená na vybraných místech, někteří měli již dokonce připravené pomůcky, deníky do nichž si budou psát poznámky, brky s kalamářem. Jiní teprve začali urychleně vybalovat až s tvým příchodem. Tabule byla vzorně smazaná, kříd bylo na katedře dostatek. Rozprava noviců a novicek nakrátko utichla během tvého přesunu ke katedře a následnému usednutí. Poté se pustili opět do rozpravy, ale trochu tišeji. Ještě zbývalo pár posledních minut a tak je chtěli dosyta využít.

Nakrátko sis prohlédl přítomné studenty. Do oka ti padla černovlasá novicka (graf. vzhled - zde), která si jako jedna z mála četla knihu a nenechávala se zatáhnout do žádné z diskuzí. Povědomou tvář měl rovněž dunmer (graf. vzhled - zde), který seděl osamoceně, od ostatních. Chvíli si přemýšlel kam bys jeho povědomou tvář zařadil. (jedná se o dunmera, kterého si vyrušil během studia s profesorkou Spellorovou před určitým časem v knihovně)