---

→ Tah 1116


Sarako
Felas se příliš nadšeně nezatvářil, ale přesto se nakonec alespoň pousmál a ochotně tě následoval pryč z budovy. Netrvalo to dlouho a kráčeli jste ulicí Brumy a směřovali ke stájím.

„Nejsem už dávno ani jedno z toho.“ přiznal Felas po chvilce mlčení, „Nejsem už nejmladší... to jistě vypovídá, že za sebou mám dlouho cestu a život samotáře obzvláště elfa, který žije velmi dlouho by byl... řekneme dost dlouhý a nudný. V mládí každý hledá vzrušení, ale s přibývajícím věkem je to jiné.“ pustil se do rozkrývaní své minulosti pozvolna, „Byl jsem členem cechu do roku 149 této éry. Po mimořádném sněmu, který se odehrál za účasti většiny významnějších čarodějů a čarodějek Morrowindu jsem ho opustil. Od té doby sem byl spíše takovým putovním čarodějem, který hledal na stará kolena něco... ale přitom nevěděl co, pomohl jsem kde bylo třeba a postupně se dostal až sem do Cyrodiilu.“ dlouze se odmlčel se.

Došli jste až ke stájím. Požádal si muže u stájí o vypůjčení jednoho koně. Muž se zprvu tvému požadavku zdráhal, ale nakonec, když si vytáhl dekret od hraběnky, zběžně ho přečetl a kývl hlavou, „Dobře. Připravím ho. Ještě nějaké přání?“ zeptal se a krátce poté křikl na jednoho z pomocníků, aby začal chystat koně.


Tondulin
„Zítra. Večer po desáté hodině. Startuje se tady kousek od nás a jede se přes méně používané cesty, aby nedošlo ke střetu s někým na hlavní cestě.“ odpověděl ti pohotově Julius. Chocholka se jen pousmál. „Jezdí se zpravidla tři až čtyři kola, podle počtu zúčastněných, počasí a chuti... je to věc domluvy. Úsek to není dlouhý, ale protože se jede v noci a osvětleno je jen několik stanovišť je to trošku... nebezpečnější.“ přiznal muž, „Ale nikdy se nic vážného nestalo. Nikdo si nezlomil vaz, nikdo neumřel... maximálně pár modřin, škrábanců a tak.“ ujišťoval vás vzápětí Julius.
„Občas nějaké vypíchnuté oko.“ namítl se zachechtáním Chocholka, „To pro velitele nebude žádný problém. Má zajištěnou prvotřídní zdravotní péči.“ plácl tě po zádech argonian s úsměvem od ucha k uchu. Julius nechápal hlubší kontext a tak se jen zdvořilostně pousmál. Aldaril, který postupně koukl na každého z vás raději mlčel.


SuperHunter
„V pořádku.“ usmál se muž, když si k němu promluvila a sdělila mu důvod vyrušení v takhle pozdní hodinu, „Lokální podnik?“ odkašlal si a potom se několikrát rozhlédl všemi směry, jakoby očekával, že ho někdo ze tmy bude sledovat. Nejspíš hledal i světla uvnitř domů a jakékoliv mihnutí za závěsem. Poté si vás změřil pohledem, střídavě tebe a poté Zeniru. Zenira poté nakrátko poodhalila svůj kabát, aby Civella utvrdila ve tvých slovech.
„Eh... No... pojďte raději dovnitř.“ pokynul vám ať vstoupíte dovnitř, „Jinak ten rozruch... bude.“ řekl a udělal několik kroků vzad, abyste mohly vstoupit. Zenira na tebe koukla a poté vstoupila jako první. Když si vešla dovnitř, muž se ještě několikrát rozhlédl a poté zabouchl dveře.

„Člověk nikdy neví co se sousedům honí hlavou...“ poznamenal, když otočil klíčem ve dveřích a zasunul dvojici petlic, které měly zvýšit zabezpečení jeho domu. Zenira jen pozvedla oči vzhůru a rozhlédla se. Chodba v níž jste stály nebyla nijak odlišná od obvyklých chodeb lepších domů, neušla vám přítomnost lehkých císařských bot, které byly typické pro příslušníky legie potažmo agenty Penitus Oculatus. Také jste spatřili několik pověšených kabátů a též klasické boty rozházené různě po podlaze.

„Běžte dál. Nestyďte se.“ vybídl vás Civello a lehce popostrčil Zeniru, aby se posunula vpřed. „Dneska se to bude hodit... potřebuju upustit páru. Všechno se sere.“ postěžoval. Společně jste se přesunuli až do společenské místnosti ve které se nacházel nižší stolek na němž bylo několik prázdných flašek piva a též prázdnou misku v níž se nacházel zbytek rozdrceného prášku, stopy onoho prášku byly patrné i na několika místech stolu. Také sis všimla pohozeného papíru s naškrábaným textem, nejspíš se jedno o nějaký dopis, byl utržený. Civello odhodil klíče na stol, netrefil se spadly na zem mezi stůl a gauč na němž měl položený opasek s legionářským mečem. „Vás sem ještě neviděl.“ poznamenal, když se obrátil k jedné ze skříní, otevřel ji, vytáhl plnou láhev vína a dvě sklenice.

„Nejsme úplně nové, ale náš nadřízený si nás schovává pro speciální příležitosti.“ odpověděla mu Zenira po chvilce mlčení, aby taktéž něco řekla a přitom očima prohlížela jeden kout místnosti.
„Copak Verick... to je tajnůstkář.“ uchechtl se, „Ale je dobré, že jste dvě.“ položil víno na stůl a vyhrabal z pod stolu vývrtku, „Měl dorazit můj známý z legie... Heh... To bude koukat.“ napřímil se, „Jestli teda dorazí. Když ne... jeho smůla.“

Dveře směřující do dalších dvou místností byly zavřené. Okno do místnosti, které směřovalo nejspíš na zahradu za domem bylo zatažené.


Adrian_S
„Ráda vás poznávám Fallene Merle z Daggerfallu.“ reagovala na tvé představení baronka, blondýnka mlčela, ale pohoršeně se na tebe zadívala. Zjevně se jí něco na tvém představením a následném přednesu nelíbilo. Baronka tě však nechala mluvit. Dala ti prostor a nepřerušovala tě. Zatímco si mluvil blondýnka tě i nadále pečlivě sledovala.

Když si složil baronce kompliment, baronka se jen velmi mírně pousmála. Blondýnka však tvá slova směřovaná baronce nenechala bez reakce, přimhouřila nakrátko oči a znovu si tě měřila přísným pohledem.

„Velmistr Langley.“ usmála se od ucha k uchu baronka, „Je to už velmi dlouho co jsem ho viděla naposled. Přiznám se, že jsem vůbec netušila, že skončil v žaláři. To je velmi nemilé.“ přiznala a zasmušila se, „Věřím, že každý z nás si zaslouží říci svůj názor. Pakliže je slušný a zbytečně někoho neuráží.“ namítla baronka a udělala pár kroků vlevo. Čímž se vzdálila od blondýnky. „Pokud je pravda to co říkáte. Pak by velmistr Langley neměl být trestán kvůli protikrálovským řečem. Obzvláště když je vedl vůči někomu kdo se neštítil spřáhnout s lhářem a vyvolat zbytečnou válku o nárok, která stála život spoustu válečníků.“ stála vůči tobě bokem a nedívala se přímo na tebe, „Udělím mu královskou milost. Zachránil mi život, když jsem byla... dítě. A nejenom mně a to je důležité, zachránil životy i mnohým dalším, kteří si na rozdíl od mé matky královny nemohli dovolit dát mnoho Septimů jako odměnu.“ obrátila se k tobě čelem, ale nezůstala tak dlouho, „Enriquette.“ promluvila k blondýnce, která poprvé změnila svůj postoj a též pohled. Obrátila se rovnou na baronku. „Vyrazíš s Fallenem do žaláře. Ověříš pravdivost jeho slov a pokud nepojmeš nějaké závažné podezření nebo nezjistíš, že je velmistr Langley vězněn z nějakého mnohem vážnějšího zločinu. Tak předáš rozkaz k jeho propuštění, přivedeš ho sem a osobně mu udělím královskou milost.“
Blondýnka jen mlčky kývla, přičemž obrátila svůj pohled opět vůči tobě.
„Velmistr Langley zde bude moct dožít. Žádné nucené vyhnanství ho nečeká. Sem si vědoma, že pomohl mnoha lidem a věřím, že vaše slova jsou pravdivá a skutečně v jeho uvěznění není něco víc.“ zakončila svůj verdikt již pohledem směřovaným k tobě, „Ovšem pokud mi lžete. Pak vězte, že budu velmi zklamaná.“ přimhouřila přísně oči baronka, bylo to vůbec poprvé co během vašeho krátkého rozhovoru použila tak přísný výraz ve tváři, „A vězte, že by vám to mohlo zkomplikovat budoucnost zde ve Vysokoskalí. Neboť jak s oblibou říká můj synovec během vyjednávání: 'Rod Arteriů je velmi cenným spojencem, ale rovněž velmi nebezpečným a hrozivým nepřítelem.'.“ krátce se odmlčela, „Jestli je to vše, Enriquette vás doprovodí do žaláře.“ dodala poté již s přátelštějším výrazem ve tváři a vyčkávala na tvoji reakci.


ScorpionCZ
„Dobře. Děkuji.“ poděkovala De Peyranová, „Prozatím se mějte.“ rozloučila se s vámi a opustila komnatu.
„To tu ještě chybělo.“ povzdechla si Serana jakmile cvakly dveře a zahleděla se do své práce. Dlouho do ní však nevydržela být zahleděná. „Odběhnu si něco zařídit. Kdybys odcházel zamkni prosím. Klíče si beru.“ řekla před svým odchodem, porovnala si věci na stole, popadla brašnu a spěšně opustila komnatu.

Zkontroloval sis čas. Odhaduješ, že ti zbývá zhruba deset minut do zahájení výuky. Důkladné prostudování materiálů z Mohyly by zabralo mnohem více času.