---

→ Tah 1115


Sarako
„O obou lze říct totéž. Oběma sem se snažil během svého života vždy vyhýbat. Císařským mágům i upírům. Obojí je totiž velmi nebezpečné. O upírech sem mnoho četl, ale už je to dávno. Něco vylovím v paměti, ale nebude toho mnoho a možná se s odstupem času technika jejich zabíjení vyvinula trochu lépe. Císařské mágy si pro změnu pamatuji z dob kdy se snažili prorazit v Morrowindu. Nebylo to jejich slavné období a skončilo to velkým fiaskem, které u čarodějů a čarodějek z mé domoviny vzbudilo značnou nenávist vůči nim.“ založil si ruce, „Raději bych se je nesnažil trumfnout. Nechal bych je ať se předvedou, když u toho umřou? Nebudeme muset ronit slzy pro naše. Ale jestli je chcete trumfnout stůj co stůj... tak se vám pokusím vypomoct co nejvíce budu moct. Přeci jen vám dlužím za nocleh a šanci, kterou mi do budoucna dáváte.“ uzavřel a vyčkal na tvoji reakci.


Tondulin
„Kdyby to tak bylo...“ uchechtl se, „Asi bych trpěl nemalým sebepoškozováním.“ namítl Chocholka a odmlčel se.
„Samozřejmě.“ kývl několikrát hlavou rychle Julius s nadějí, „Já chci být členem vojska hrabství. Chci hrabství sloužit. Tohle... tohle ježdění vzniklo jen chlapeckou nerozvážností. Nechtěl sem nikoho poškodit. Přísahám!“ ujišťoval vás.
„Klid.“ řekl již přívětivěji Chocholka směrem k Juliovi, „Nemám sice moc rozhodnout o vašem přijetí, ale co se týče toho vašeho kšeftíku se závody. Tam se dohodneme, když budete rozumný.“ usmíval se od ucha k uchu, „A to se závodem zní dobře.“ kývl hlavou pro změnu směrem k tobě, „Když vyhraješ zvýšíš tím svůj potenciální profit na této záležitosti.“ promnul si ruce.


SuperHunter
„V pořádku.“ usmál se muž, když si k němu promluvila a sdělila mu důvod vyrušení v takhle pozdní hodinu, „Lokální podnik?“ odkašlal si a potom se několikrát rozhlédl všemi směry, jakoby očekával, že ho někdo ze tmy bude sledovat. Nejspíš hledal i světla uvnitř domů a jakékoliv mihnutí za závěsem. Poté si vás změřil pohledem, střídavě tebe a poté Zeniru. Zenira poté nakrátko poodhalila svůj kabát, aby Civella utvrdila ve tvých slovech.
„Eh... No... pojďte raději dovnitř.“ pokynul vám ať vstoupíte dovnitř, „Jinak ten rozruch... bude.“ řekl a udělal několik kroků vzad, abyste mohly vstoupit. Zenira na tebe koukla a poté vstoupila jako první. Když si vešla dovnitř, muž se ještě několikrát rozhlédl a poté zabouchl dveře.

„Člověk nikdy neví co se sousedům honí hlavou...“ poznamenal, když otočil klíčem ve dveřích a zasunul dvojici petlic, které měly zvýšit zabezpečení jeho domu. Zenira jen pozvedla oči vzhůru a rozhlédla se. Chodba v níž jste stály nebyla nijak odlišná od obvyklých chodeb lepších domů, neušla vám přítomnost lehkých císařských bot, které byly typické pro příslušníky legie potažmo agenty Penitus Oculatus. Také jste spatřili několik pověšených kabátů a též klasické boty rozházené různě po podlaze.

„Běžte dál. Nestyďte se.“ vybídl vás Civello a lehce popostrčil Zeniru, aby se posunula vpřed. „Dneska se to bude hodit... potřebuju upustit páru. Všechno se sere.“ postěžoval. Společně jste se přesunuli až do společenské místnosti ve které se nacházel nižší stolek na němž bylo několik prázdných flašek piva a též prázdnou misku v níž se nacházel zbytek rozdrceného prášku, stopy onoho prášku byly patrné i na několika místech stolu. Také sis všimla pohozeného papíru s naškrábaným textem, nejspíš se jedno o nějaký dopis, byl utržený. Civello odhodil klíče na stol, netrefil se spadly na zem mezi stůl a gauč na němž měl položený opasek s legionářským mečem. „Vás sem ještě neviděl.“ poznamenal, když se obrátil k jedné ze skříní, otevřel ji, vytáhl plnou láhev vína a dvě sklenice.

„Nejsme úplně nové, ale náš nadřízený si nás schovává pro speciální příležitosti.“ odpověděla mu Zenira po chvilce mlčení, aby taktéž něco řekla a přitom očima prohlížela jeden kout místnosti.
„Copak Verick... to je tajnůstkář.“ uchechtl se, „Ale je dobré, že jste dvě.“ položil víno na stůl a vyhrabal z pod stolu vývrtku, „Měl dorazit můj známý z legie... Heh... To bude koukat.“ napřímil se, „Jestli teda dorazí. Když ne... jeho smůla.“

Dveře směřující do dalších dvou místností byly zavřené. Okno do místnosti, které směřovalo nejspíš na zahradu za domem bylo zatažené.


Adrian_S
Následoval si redguardku v lehké kožené zbroji hlouběji do královského sídla. Po celou dobu ti neušlo, že si tiše opakuje všechno co má ještě splnit. Bylo toho mnoho. Chodba po níž jste kráčeli i nadále působila dost vyprázdněně. Prošli jste ještě jednou kratší chodbou a vstoupili do velkého trůnního sálu. Sál byl vybaven dvojicí dlouhých stolů, které se nacházely po stranách. Každý z nich byl bezpochyby schopen pojmout nejméně dvacet lidí. Zatímco jeden stůl byl zahalený hadry, aby se na něj zbytečně neprášilo, druhý stůl byl na jeho konci blíže k trůnu obležen bednami a též velkým množstvím zlatých pokladů. (převážně se jedná o zlaté pohárky, talíře, malé sošky a kdejaké jiné cetky, které nejspíš zůstaly uvnitř hradu po předchozím majiteli) Kousek od pokladů se nacházely dvě rozložené mapy, jedna města a druhá přilehlého okolí. Na ní bylo umístěno hned několik figurek symbolizující armády, opevněné pevnosti a klíčová vytipovaná místa.

Rozhlédl ses dál. Obrazy a dekorace, které zdobily trůnní sál za vlády předchozího krále byly svěšeny dolů, mnoho jich bylo opřeno o stěny, jiné kousky byly opřené o bedny. Skoro to až vypadalo, že se bude konat velké stěhování a všechno buď skončí na jiném místě nebo s tím bude naložena nějak jinak. Červený koberec směřující k trůnům byl stále na svém místě, trůny rovněž, ale byly prázdné. O bezpečnost se v trůnním stále starala čtveřice zbrojnošů z nichž pouze jeden dával skutečný pozor, protože ostatní byly zaměstnáni přípravou věcí na stěhování.

„Bez ohledu na to o jakou cennost se jedná nechcete je roztavit. Nechte z nich vyrobit malé zlaté ingoty a ty poté rozdejte stejným dílem každému obyvateli města. Jako odškodné za všechny problémy, které jim obsazení města přineslo.“ rozlinul se sálem hlas ženy v šedivých zdobených šatech, která v doprovodu blonďaté ženy v kožené zbroji vešla bočním vchodem do sálu, krátce po vás.

Redguardka se zastavila několik metrů od trůnního sálu a tobě pokynula ať učiníš to samé. Hnědovlasá žena (graf. vzhled - zde) v drahých šatech, které by si těžko mohl dovolit někdo z nižší vrstvy pomalu vyrazila k vám. Z rysů tváře, výšky si ihned poznal, že se nepochybně jedná o bretonku. Ve tváři neměla mnoho vrásek a ty, které měla byly decentní. Kolem krku měla obepnutý stříbrný náhrdelník v podobě stříbrných korálků a několik fialkových kamenů. Prsty jí zdobilo několik decentních prstýnků do niž byly převážně vsazeny malé fialové kamínky, včetně jednoho na levém prsteníčku, který jako jediný neměl žádný kamínek. Blondýnka (graf. vzhled - zde), která budoucí panovnici doprovázívala byla oblečena do kožené zbroje, totožné té co měla většina zbrojnošů uvnitř sídla. U pasu měla připnutý meč na jehož rukojeti měla po celou dobu chůze připravenou ruku.

Obě ženy se zastavily před trůnem. Stály od vás zhruba necelé tři metry daleko. Blondýnka učinila dva kroky stranou, aby zanechala hnědovlásce prostor, ale zároveň se nevzdálila zas tolik, aby nemohla zavčasu zareagovat. Neušlo ti, že si tě blondýnka ihned začala měřit pohledem, trnem v oku jí zdá se je tvá magická hůl o kterou tě dost možná měla redguardka připravit.

„Její Výsost, korunní princezna Shornhelmského království a baronka Northpointu Veronique Arteriová.“ začala představovat hnědovlásku redguardka s dávnou slavnostního tónu. Zatímco baronka se tvářila vlídně, blondýnka z tebe nespouštěla zrak. „Vaše Výsosti...“ promluvila opět redguardka, „Představuji Vám...“ náhle se zarazila. Nejspíš ji teprve teď došlo, že učinila chybu a to nejednu. Neznala tvé jméno, neřekl si ho ani muži co tě zastavil ani jejímu manželovi, který ti sepsal listinu. Přišlo ti jakoby jí polil smrtelný pot, výraz v její tváři strnul. Nezabavila ti ani zbraně, natož aby tě zkontrolovala zdali neneseš něco nebezpečného. Blondýnka přimhouřila zrak, její ruka z rukojeti meče ani nyní nezmizela. Krátce se ti zdálo, že věnovala redguardce nepěkný káravý pohled, kterým ji kárala za všechny prohřešky, kterých se nyní dopustila. Chvíli, která musela pro ženu trvat celou věčnost přerušila až sama baronka.

„V pořádku, Mirvo.“ pronesla vlídným tónem baronka směrem k redguardce, které se nejspíš ulevilo, urychleně se uklonila a učinila několik kroků vzad v úklonu, „Sem si jista, že náš host se milerád představí sám.“ řekla a sevřela ruce před sebou.




ScorpionCZ
„Dobře. Děkuji.“ poděkovala De Peyranová, „Prozatím se mějte.“ rozloučila se s vámi a opustila komnatu.
„To tu ještě chybělo.“ povzdechla si Serana jakmile cvakly dveře a zahleděla se do své práce. Dlouho do ní však nevydržela být zahleděná. „Odběhnu si něco zařídit. Kdybys odcházel zamkni prosím. Klíče si beru.“ řekla před svým odchodem, porovnala si věci na stole, popadla brašnu a spěšně opustila komnatu.

Zkontroloval sis čas. Odhaduješ, že ti zbývá zhruba deset minut do zahájení výuky. Důkladné prostudování materiálů z Mohyly by zabralo mnohem více času.