---

→ Tah 1114


Sarako
„Děkuji za důvěru. Vyberu nějaké schopné a vše připravíme.“ ujistila tě s poděkováním dunmerka a převzala od tebe klíče. Poté společně s tebou odešla do hlavní síně a brzy na to se od tebe odpojila. Sám ses tak odebral rovnou do sklepení v němž se měl odehrávat trénink.

Jen co si vstoupil do sklepení zaslechl si zvuk dřevěných zbraní dopadají na sebe, jejich dupá ostří bouchala do figurín, štítů i nejrůznějších cvičných cílů. Část tvé družiny zrovna odpočívala a snažila se nabrat dech, druhá se řídila instrukcemi redguardky, která přísně dohlížela na průběh celého výcviku.

Relas seděl bokem u jednoho z dunmerů, kterému ošetřoval rozražené čelo.
„Nebude to nic vážného. Příště se drž instrukcí a nesundávej si přilbu. Sice je skrz ní blbě vidět, ale chrání ti hlavu.“ zdůraznil, když dokončil ošetření a podal mu cvičnou přilbu. Dunmer poděkoval, promnul si ošetřené místo a odebral se k davu, sledovat trénink cvičící skupiny. „Nebojte. To nejhorší co je dneska může potkat je drobný otřes mozku nebo zlomený nos. To všechno jde snadno spravit. Ale o tom vám nemusím říkat.“ pousmál se a promnul si ruce.


Tondulin
„Co tě nemá.“ mávl rukou Chocholka a zachechtal se, „Samozřejmě, že mě tohle nenapadlo.“ zakroutil hlavou Chocholka, „Žádná záštita pod hlavičkou hrabství. To by všechny účastníky pěkně vyděsilo. Nikdo by nepřišel. V těchto pokoutných akcích se točí mnohem víc peněz to mi věř.“ koukl na tebe vážně argonian, „Myslím, že kdyby nám tady mladý pán dal nějakou rozumnou provizi, podíl...“ vrhl pohled s úsměvem od ucha k uchu k Juliovi, „Tak bychom se mohli dohodnout a bylo by to pro všechny strany výhodné. Dejme tomu, že bychom se shodli... rozdělili bychom se ti mezi sebe rovným dílem. Výhodné pro všechny strany.“ obrátil se opět, „Já část těch peněz samozřejmě uložím do Chorrolské pokladnice a ty?“ usmíval se na tebe, „Koupíš té své milované čarodějce něco krásného na sebe. Co bys za prachy co ti hrabství platí nekoupil.“ zazubil se spokojeně, „Výhodné pro všechny strany.“ sevřel spokojeně ruce Chocholka. „No... a Aldovi? Dáme taky pár Septimů. Ať ví, že se s velkými kluky byznys vyplatí a nepráskne nás Elbertovi.“ a rozcuchal chlapci účes.

Julius zjevně nevěděl jak reagovat a střídavě koukal na tebe a Chocholku. Aldaril činil totéž.


SuperHunter
„V pořádku.“ usmál se muž, když si k němu promluvila a sdělila mu důvod vyrušení v takhle pozdní hodinu, „Lokální podnik?“ odkašlal si a potom se několikrát rozhlédl všemi směry, jakoby očekával, že ho někdo ze tmy bude sledovat. Nejspíš hledal i světla uvnitř domů a jakékoliv mihnutí za závěsem. Poté si vás změřil pohledem, střídavě tebe a poté Zeniru. Zenira poté nakrátko poodhalila svůj kabát, aby Civella utvrdila ve tvých slovech.
„Eh... No... pojďte raději dovnitř.“ pokynul vám ať vstoupíte dovnitř, „Jinak ten rozruch... bude.“ řekl a udělal několik kroků vzad, abyste mohly vstoupit. Zenira na tebe koukla a poté vstoupila jako první. Když si vešla dovnitř, muž se ještě několikrát rozhlédl a poté zabouchl dveře.

„Člověk nikdy neví co se sousedům honí hlavou...“ poznamenal, když otočil klíčem ve dveřích a zasunul dvojici petlic, které měly zvýšit zabezpečení jeho domu. Zenira jen pozvedla oči vzhůru a rozhlédla se. Chodba v níž jste stály nebyla nijak odlišná od obvyklých chodeb lepších domů, neušla vám přítomnost lehkých císařských bot, které byly typické pro příslušníky legie potažmo agenty Penitus Oculatus. Také jste spatřili několik pověšených kabátů a též klasické boty rozházené různě po podlaze.

„Běžte dál. Nestyďte se.“ vybídl vás Civello a lehce popostrčil Zeniru, aby se posunula vpřed. „Dneska se to bude hodit... potřebuju upustit páru. Všechno se sere.“ postěžoval. Společně jste se přesunuli až do společenské místnosti ve které se nacházel nižší stolek na němž bylo několik prázdných flašek piva a též prázdnou misku v níž se nacházel zbytek rozdrceného prášku, stopy onoho prášku byly patrné i na několika místech stolu. Také sis všimla pohozeného papíru s naškrábaným textem, nejspíš se jedno o nějaký dopis, byl utržený. Civello odhodil klíče na stol, netrefil se spadly na zem mezi stůl a gauč na němž měl položený opasek s legionářským mečem. „Vás sem ještě neviděl.“ poznamenal, když se obrátil k jedné ze skříní, otevřel ji, vytáhl plnou láhev vína a dvě sklenice.

„Nejsme úplně nové, ale náš nadřízený si nás schovává pro speciální příležitosti.“ odpověděla mu Zenira po chvilce mlčení, aby taktéž něco řekla a přitom očima prohlížela jeden kout místnosti.
„Copak Verick... to je tajnůstkář.“ uchechtl se, „Ale je dobré, že jste dvě.“ položil víno na stůl a vyhrabal z pod stolu vývrtku, „Měl dorazit můj známý z legie... Heh... To bude koukat.“ napřímil se, „Jestli teda dorazí. Když ne... jeho smůla.“

Dveře směřující do dalších dvou místností byly zavřené. Okno do místnosti, které směřovalo nejspíš na zahradu za domem bylo zatažené.


Adrian_S
„Listina mě nezajímá. Předejte ji mé nadřízené.“ odmítl si listinu přečíst zbrojnoš, chvilku trvalo než se redguardka odtrhla od zbrojnošů, kterým předávala rozkazy a na žádost zbrojnoše se přesunula k vám. Při svém příchodu si tě krátce nedůvěřivě změřila pohledem, když však spatřila pečeť na listina, kterou si držel v ruce. Došlo k výrazné změně v její tváři a pohledu, který vůči tobě vrhala.

„Posílá vás můj muž?“ položila ti řečnickou otázku na níž neočekávala odpověď, „Ukažte.“ vyžádala si listinu, kterou rozbalila a začetla se do ní, přečetla ji velmi rychle, poté ji opět srolovala a bez jakéhokoliv váhání ti oznámila ať počkáš. Následně se sebrala a nakrátko zmizela. Zbrojnoš jen přešlápl z místa na místo. Redguardka se vrátila poměrně brzy. Listinu držela v ruce. „Baronka vás přijme.“ oznámila ti, „Pojďte se mnou.“

Klidně mi pošli do PM screen. Občas se mi stávalo, že mi nefungovala správně ta hlavička. Jak máš logo S4F a trojice obrázků kolem s odkazy (Skyrimský průvodce, TESO atp.), ale to mi odeznělo poté co jsem přeinstaloval prohlížeč.


ScorpionCZ
„Dobře. Děkuji.“ poděkovala De Peyranová, „Prozatím se mějte.“ rozloučila se s vámi a opustila komnatu.
„To tu ještě chybělo.“ povzdechla si Serana jakmile cvakly dveře a zahleděla se do své práce. Dlouho do ní však nevydržela být zahleděná. „Odběhnu si něco zařídit. Kdybys odcházel zamkni prosím. Klíče si beru.“ řekla před svým odchodem, porovnala si věci na stole, popadla brašnu a spěšně opustila komnatu.

Zkontroloval sis čas. Odhaduješ, že ti zbývá zhruba deset minut do zahájení výuky. Důkladné prostudování materiálů z Mohyly by zabralo mnohem více času.