---

→ Tah 1113


Sarako
„Děkuji za důvěru. Vyberu nějaké schopné a vše připravíme.“ ujistila tě s poděkováním dunmerka a převzala od tebe klíče. Poté společně s tebou odešla do hlavní síně a brzy na to se od tebe odpojila. Sám ses tak odebral rovnou do sklepení v němž se měl odehrávat trénink.

Jen co si vstoupil do sklepení zaslechl si zvuk dřevěných zbraní dopadají na sebe, jejich dupá ostří bouchala do figurín, štítů i nejrůznějších cvičných cílů. Část tvé družiny zrovna odpočívala a snažila se nabrat dech, druhá se řídila instrukcemi redguardky, která přísně dohlížela na průběh celého výcviku.

Relas seděl bokem u jednoho z dunmerů, kterému ošetřoval rozražené čelo.
„Nebude to nic vážného. Příště se drž instrukcí a nesundávej si přilbu. Sice je skrz ní blbě vidět, ale chrání ti hlavu.“ zdůraznil, když dokončil ošetření a podal mu cvičnou přilbu. Dunmer poděkoval, promnul si ošetřené místo a odebral se k davu, sledovat trénink cvičící skupiny. „Nebojte. To nejhorší co je dneska může potkat je drobný otřes mozku nebo zlomený nos. To všechno jde snadno spravit. Ale o tom vám nemusím říkat.“ pousmál se a promnul si ruce.


Tondulin
„Jistě, že se jede o peníze. O co jiného by se jelo? No výborně. Zápisné činní 800 Septimů, musíme totiž nějak odradit chudáky. Teď připadlo pořadatelství na nás, takže odklepnutí vaší účasti je o to snazší... a právě kvůli tomu pořadatelství... teda mimo jiné, je Gavo tak nesvůj.“ zasmál se Julius, když si mu ale vzápětí začal představovat svoji družinu, jeho úsměv velmi rychle z tváře zmizel a strnul v zaraženém výrazu, který se nejspíš mísil s vnitřní radostí z toho, že se konečně setkává tváří tvář s novým velitelem, ale taktéž s faktem, že se vůči tobě nezachoval zrovna nejlépe.

„To je trošku víc než jen přátelský závod. Zjevně.“ uchechtl se Chocholka, „Máte na závodění povolení? Souhlas od panovníka nebo nějakého úředníka?“ dotazoval se následně.
„No... To nemáme.“ přiznal tiše Julius, který se drbal za krkem celý rudý.
„Je vám jasný, že jsou ty závody nelegální?“ zdůraznil mu vážně argonian a nahodil přísný výraz ve tváři, překřížil přitom ruce na hrudi. Julius strnule zíral a nejspíš váhal jak adekvátně zareagovat. „Velitel by vás mohl na místě zatknout a vsadit do žaláře. S ježděním byste měl utrum.“ pokračoval i nadále důrazně.


SuperHunter
„V pořádku.“ usmál se muž, když si k němu promluvila a sdělila mu důvod vyrušení v takhle pozdní hodinu, „Lokální podnik?“ odkašlal si a potom se několikrát rozhlédl všemi směry, jakoby očekával, že ho někdo ze tmy bude sledovat. Nejspíš hledal i světla uvnitř domů a jakékoliv mihnutí za závěsem. Poté si vás změřil pohledem, střídavě tebe a poté Zeniru. Zenira poté nakrátko poodhalila svůj kabát, aby Civella utvrdila ve tvých slovech.
„Eh... No... pojďte raději dovnitř.“ pokynul vám ať vstoupíte dovnitř, „Jinak ten rozruch... bude.“ řekl a udělal několik kroků vzad, abyste mohly vstoupit. Zenira na tebe koukla a poté vstoupila jako první. Když si vešla dovnitř, muž se ještě několikrát rozhlédl a poté zabouchl dveře.

„Člověk nikdy neví co se sousedům honí hlavou...“ poznamenal, když otočil klíčem ve dveřích a zasunul dvojici petlic, které měly zvýšit zabezpečení jeho domu. Zenira jen pozvedla oči vzhůru a rozhlédla se. Chodba v níž jste stály nebyla nijak odlišná od obvyklých chodeb lepších domů, neušla vám přítomnost lehkých císařských bot, které byly typické pro příslušníky legie potažmo agenty Penitus Oculatus. Také jste spatřili několik pověšených kabátů a též klasické boty rozházené různě po podlaze.

„Běžte dál. Nestyďte se.“ vybídl vás Civello a lehce popostrčil Zeniru, aby se posunula vpřed. „Dneska se to bude hodit... potřebuju upustit páru. Všechno se sere.“ postěžoval. Společně jste se přesunuli až do společenské místnosti ve které se nacházel nižší stolek na němž bylo několik prázdných flašek piva a též prázdnou misku v níž se nacházel zbytek rozdrceného prášku, stopy onoho prášku byly patrné i na několika místech stolu. Také sis všimla pohozeného papíru s naškrábaným textem, nejspíš se jedno o nějaký dopis, byl utržený. Civello odhodil klíče na stol, netrefil se spadly na zem mezi stůl a gauč na němž měl položený opasek s legionářským mečem. „Vás sem ještě neviděl.“ poznamenal, když se obrátil k jedné ze skříní, otevřel ji, vytáhl plnou láhev vína a dvě sklenice.

„Nejsme úplně nové, ale náš nadřízený si nás schovává pro speciální příležitosti.“ odpověděla mu Zenira po chvilce mlčení, aby taktéž něco řekla a přitom očima prohlížela jeden kout místnosti.
„Copak Verick... to je tajnůstkář.“ uchechtl se, „Ale je dobré, že jste dvě.“ položil víno na stůl a vyhrabal z pod stolu vývrtku, „Měl dorazit můj známý z legie... Heh... To bude koukat.“ napřímil se, „Jestli teda dorazí. Když ne... jeho smůla.“

Dveře směřující do dalších dvou místností byly zavřené. Okno do místnosti, které směřovalo nejspíš na zahradu za domem bylo zatažené.


Adrian_S
„Nemáte zač.“ zareagoval na tvá slova úředník a podal ti sepsanou listinu, která zaručovala audienci. „Je možné, že audience probíhat oficiálně nebudou. Přeci jen delegace za sebou má náročnou cestu, ale tato listina by vám ji měla zajistit i přesto. Nenechte se proto odmítnout rytíři, popsal jsem tam stručně proč žádáte o audienci. Zmínil sem Langleyho.“ pokračoval, „A ještě jedna rada. Její Výsost preferuje oslovení 'baronko'... ovšem použitím oslovení 'její výsost' též nic nezkazíte.“ doporučil ti nakonec. Poté se s tebou rozloučil.

Opustil si pracovnu, listinu si uchoval bezpečně do své brašny a odchytl zbrojnoše na chodbě. Popsal ti nejrychlejší cestu do královského sídla. Doporučil ti rovněž, aby ses vyhnul náměstí. Řídil ses jeho instrukcemi a vyrazil uličkami rovnou k sídlu. Cestou sis zkontroloval svůj oděv. Roucho máš čisté, možná není nejvhodnější na audienci u budoucí královny, ale rozhodně ti neudělá žádnou ostudu, protože dává jasně najevo tvoji spřízněnost s magií.

Branou směřující na nádvoří královského sídla si prošel bez zastavení. Zbrojnošů a rytířů zde bylo požehnaně, nacházeli se jak na nádvoří, u brány tak na hradbě. Několik z nich ti věnovalo dlouhé podezřívavé pohledy, ale žádný z nich nezasáhl. Velké dveře do sídla byly otevřené, několik pověřených zbrojnošů v kožených zbrojích odnášelo bedny ze sídla. Rovnali je na připravené vozy. Bedny měly různé rozměry, byly značené čísly a jeden ze zbrojnošů, který postával opodál dirigoval ostatní, aby je umístili na správný vůz.

Vyčkal si až bude cesta volná a poté vstoupil. Spatřil si podlouhlou chodbu, která byla bezpochyby v minulosti zdobena velkým množstvím dekorací, obrazů a kdečím co mělo demonstrovat bohatství a vkus panovníka. Nyní byly stěny holé a zbyly jen náznaky kde co mohlo vyset. Vstupem do podlouhlé chodby tvůj volný pohyb skončil. Ihned ti vstoupil do cesty jeden ze zbrojnošů.
„Audience jsou zrušeny. Jestli potřebujete vyřešit něco neodkladného navštivte úředníka.“ zdůraznil ti poté zbrojnoš v kroužkové zbroji s ocelovým kyrysem na němž nebyl symbol Shornhelmského království, ale symbol nějaké nižšího územního celku, nejspíš baronství. Symbol ti byl z hodin historie povědomý, ale nedokázal sis vybavit jak se baronství jmenovalo.

„Jestli nesete nějaké neodkladné zprávy. Předejte je mé nadřízené.“ dodal poté již příjemnějším tónem a pokynul ti hlavou směrem k redguardce (graf. vzhled - zde), která zrovna předávala instrukce dvojici zbrojnošů v kožených lehkých zbrojích. Ona sama na sobě měla tutéž zbroj.


ScorpionCZ
„Dobře. Děkuji.“ poděkovala De Peyranová, „Prozatím se mějte.“ rozloučila se s vámi a opustila komnatu.
„To tu ještě chybělo.“ povzdechla si Serana jakmile cvakly dveře a zahleděla se do své práce. Dlouho do ní však nevydržela být zahleděná. „Odběhnu si něco zařídit. Kdybys odcházel zamkni prosím. Klíče si beru.“ řekla před svým odchodem, porovnala si věci na stole, popadla brašnu a spěšně opustila komnatu.

Zkontroloval sis čas. Odhaduješ, že ti zbývá zhruba deset minut do zahájení výuky. Důkladné prostudování materiálů z Mohyly by zabralo mnohem více času.