---

→ Tah 1112


Sarako
Vstoupil si do cechovní budovy a poohlédl se Rel. Ve vstupní síni nikdo nebyl a tak si hledal po hlasech linoucích se z vedlejší místnosti. Brzy si ji našel. Posedávala v malé místnosti připomínající jídelnu, naproti ní seděl redguard a zjevně vedli rozhovor o přerostlé kryse až do tvého příchodu. Když tě Rel uviděla přicházet odmlčela se a pozvolna vstala ze židle.

„Je mi líto, Gil-Galame... ale víc vám s tím nepomohu.“ promluvila k reguardovi.
„Nevadí. Zkusila jste to.“ namítl redguard, „I to se cenní. Díky.“ poděkoval vzápětí a taktéž vstal, ještě předtím, ale dopil vodu, kterou měl v hrnku a sbalil rozevřenou knihu. Kniha byla nejspíš orientována na zvířectvo a nebezpečné tvory žijící především v Cyrodiilské provincii.


Tondulin
„Neznáte hlubší kontext.“ namítl nesouhlasně Julius, „Gavo se považuje za lepšího jezdce než jsem já. Ale je to čistě jeho subjektivní dojem, který opírá o své léta a zkušenosti v legii. Doposud jsme se nepoměřili v jízdě, ale sem si jist, že bych s přehledem zvítězil.“ dodal sebevědomě, „Jde jen o malý přátelský závod mezi hrstkou zainteresovaných. Nic velkého.“ ujistil tě vzápětí, „Netřeba tomu věnovat pozornost. A když už jsme u toho. Kdo vlastně jste?“ zeptal se s podezřením v hlase.

Chocholka se při slovech o přátelském závodě usmál od ucha k uchu.


SuperHunter
„V pořádku.“ usmál se muž, když si k němu promluvila a sdělila mu důvod vyrušení v takhle pozdní hodinu, „Lokální podnik?“ odkašlal si a potom se několikrát rozhlédl všemi směry, jakoby očekával, že ho někdo ze tmy bude sledovat. Nejspíš hledal i světla uvnitř domů a jakékoliv mihnutí za závěsem. Poté si vás změřil pohledem, střídavě tebe a poté Zeniru. Zenira poté nakrátko poodhalila svůj kabát, aby Civella utvrdila ve tvých slovech.
„Eh... No... pojďte raději dovnitř.“ pokynul vám ať vstoupíte dovnitř, „Jinak ten rozruch... bude.“ řekl a udělal několik kroků vzad, abyste mohly vstoupit. Zenira na tebe koukla a poté vstoupila jako první. Když si vešla dovnitř, muž se ještě několikrát rozhlédl a poté zabouchl dveře.

„Člověk nikdy neví co se sousedům honí hlavou...“ poznamenal, když otočil klíčem ve dveřích a zasunul dvojici petlic, které měly zvýšit zabezpečení jeho domu. Zenira jen pozvedla oči vzhůru a rozhlédla se. Chodba v níž jste stály nebyla nijak odlišná od obvyklých chodeb lepších domů, neušla vám přítomnost lehkých císařských bot, které byly typické pro příslušníky legie potažmo agenty Penitus Oculatus. Také jste spatřili několik pověšených kabátů a též klasické boty rozházené různě po podlaze.

„Běžte dál. Nestyďte se.“ vybídl vás Civello a lehce popostrčil Zeniru, aby se posunula vpřed. „Dneska se to bude hodit... potřebuju upustit páru. Všechno se sere.“ postěžoval. Společně jste se přesunuli až do společenské místnosti ve které se nacházel nižší stolek na němž bylo několik prázdných flašek piva a též prázdnou misku v níž se nacházel zbytek rozdrceného prášku, stopy onoho prášku byly patrné i na několika místech stolu. Také sis všimla pohozeného papíru s naškrábaným textem, nejspíš se jedno o nějaký dopis, byl utržený. Civello odhodil klíče na stol, netrefil se spadly na zem mezi stůl a gauč na němž měl položený opasek s legionářským mečem. „Vás sem ještě neviděl.“ poznamenal, když se obrátil k jedné ze skříní, otevřel ji, vytáhl plnou láhev vína a dvě sklenice.

„Nejsme úplně nové, ale náš nadřízený si nás schovává pro speciální příležitosti.“ odpověděla mu Zenira po chvilce mlčení, aby taktéž něco řekla a přitom očima prohlížela jeden kout místnosti.
„Copak Verick... to je tajnůstkář.“ uchechtl se, „Ale je dobré, že jste dvě.“ položil víno na stůl a vyhrabal z pod stolu vývrtku, „Měl dorazit můj známý z legie... Heh... To bude koukat.“ napřímil se, „Jestli teda dorazí. Když ne... jeho smůla.“

Dveře směřující do dalších dvou místností byly zavřené. Okno do místnosti, které směřovalo nejspíš na zahradu za domem bylo zatažené.


Adrian_S
Úředník nedal najevo žádné známky toho, že by Langleyho jakkoliv blíže znal nebo o něm slyšel. Nejspíše se jich chystal k odmítavým slovům a odvoláváním se na předpis, aby jednání s tebou pokud možno co nejdříve ukončil a měl opět o jednu starost méně. Toto jsi však odtušil a zastavil ho dříve než skutečně mohl promluvit. Pokračoval si a nepustil ho ke slovu dokud si zcela nedohovořil.

Neušlo ti, že úředník zpozorněl zejména ve chvíli kdy si zmínil zásluhy pro rod Benetů. Sevřel ruce na stole, opřel se o zadní opěradlo a když si mu dal konečně prostor se vyjádřit promluvil.

„Jestli je tomu tak. Pak by nebylo vskutku moudré držet tohoto muže ve vězení zbytečně. Sloužím u královského dvora již mnoho let, ale bohužel ne tolik dlouho, abych si mohl pamatovat královninu dcerou malou. Tudíž nejsem schopen potvrdit věrohodnost vašich slov. “ pokračoval ochotnějším tónem než doposud, „Dnes je shodou okolností město poctěno delegací. Mohu si pravost vašich slov ověřit přímo u té, které měl váš přítel zachránit život.“ naklonil se nad stůl a opřel lokty o boční opěradla židle, „Mohl bych to udělat ihned.“ kývl hlavou, „Touto dobou...“ obrátil se k dívce, která byla však příliš zaneprázdněna svými povinnostmi a pozornost mu nevěnovala, „By měla být delegace už v hlavním sídle. Ceremonie jejich příjezdu na náměstí by měla končit.“ poté se dlouze odmlčel.

V průběhu vašeho rozhovoru ses snažil najít cokoliv podezřelého, jakýkoliv neduh, známku nemoci či závislosti. Jediné co můžeš s jistotou potvrdit je, že trpí únavou, která pramení s největší pravděpodobností z jeho pracovního tempa a nasazení. Na dívku, která mu vypomáhá příliš dobrý výhled nemáš, ale rovněž na první pohled nejeví žádné známky nemoci či závislosti. Je však nepravděpodobné, že by si takto vysoce postavený úředník najal někoho neprověřeného a nedůvěryhodného vzhledem k množství důvěrných dokumentů, které mu projdou rukou.

„Dobře.“ prolomil dlouhé ticho, „Nabídnu vám dvě varianty jak vaši záležitost vyřešit. Buď zajdeme teď hned za velmistryní Hannaque a požádáme o potvrzení slov vězněného. Pokud se mi budou zdát dostatečně důvěryhodná, vyhovím vašemu požadavku a vašeho přítele propustím... vzhledem k zákonům Shornhelmského království je tam, ale určitá časová lhůta. Ta je odstupňována v závislosti na provinění. Nicméně... Když půjde vše hladce měl byste svého přítele venku už zítra v ranní hodinách.“ obrátil se na tebe, „Alternativou je požádat o audienci v sídle, setkat se s královninou dcerou a nechat rozhodnutí na ní. Pokud se rozhodne udělit královskou milost platí prakticky okamžitě a Langley v tomto případě může opustit vězení hned jak předáte vzkaz příslušnému strážci. Tam žádná lhůta neběží.“ krátce se odmlčel, „Když vám sepíšu listinu, která vám zajistí přednostní právo při audienci budete to mít vyřízené rychleji.“ řekl a začal hledat čistý papír, „A já se nebudu muset nikam trmácet.“ poznamenal spíše sám pro sebe než pro tebe. „No... rozhodnutí je na vás.“ pozvedl hlavu, „Ale připravte se, že při audienci je nutné dodržet protokol, chovat se slušně a se vší úctou vůči budoucí vladařce.“ zdůraznil, „Tak jakou variantu zvolíte?“ zeptal se, když si připravil čistý papír.


ScorpionCZ
„Dobře. Děkuji.“ poděkovala De Peyranová, „Prozatím se mějte.“ rozloučila se s vámi a opustila komnatu.
„To tu ještě chybělo.“ povzdechla si Serana jakmile cvakly dveře a zahleděla se do své práce. Dlouho do ní však nevydržela být zahleděná. „Odběhnu si něco zařídit. Kdybys odcházel zamkni prosím. Klíče si beru.“ řekla před svým odchodem, porovnala si věci na stole, popadla brašnu a spěšně opustila komnatu.

Zkontroloval sis čas. Odhaduješ, že ti zbývá zhruba deset minut do zahájení výuky. Důkladné prostudování materiálů z Mohyly by zabralo mnohem více času.