---

→ Tah 1111


Sarako
„Nebude.“ odpověděl ti hospodský, „Bude o ně dobře postaráno.“ dodal vzápětí, když ses obrátil na Garyna, dal se hospodský na odchod, protože na něj kdosi křičel.
„Dobrá. Doběhnu toho zbrojnoše, aby mi je pomohl shromáždit.“ odpověděl ti Garyn na tvé instrukce, když od tebe přebíral septimy. Poté se bez zdržování odebral pryč z hostince. Následoval si ho. Opustil si hostinec a zamířil rovnou k cechovní budově. Před cechovní budovou panoval klid. U vývěsky postával bojovník, nejspíš patřil k cechu bojovníků, protože měl přes rameno krom obrovské sekery přehozený i hnědý plášť s vyšitým symbolem cechu bojovníků. Oblečený byl do kožené zbroje a tvář měl zakrytou přilbou. Soudě podle jeho chování hledá zakázku, ale žádná se mu nejspíš nezdá dostatečně lukrativní.


Tondulin
„Neznáte hlubší kontext.“ namítl nesouhlasně Julius, „Gavo se považuje za lepšího jezdce než jsem já. Ale je to čistě jeho subjektivní dojem, který opírá o své léta a zkušenosti v legii. Doposud jsme se nepoměřili v jízdě, ale sem si jist, že bych s přehledem zvítězil.“ dodal sebevědomě, „Jde jen o malý přátelský závod mezi hrstkou zainteresovaných. Nic velkého.“ ujistil tě vzápětí, „Netřeba tomu věnovat pozornost. A když už jsme u toho. Kdo vlastně jste?“ zeptal se s podezřením v hlase.

Chocholka se při slovech o přátelském závodě usmál od ucha k uchu.


SuperHunter
„V pořádku.“ usmál se muž, když si k němu promluvila a sdělila mu důvod vyrušení v takhle pozdní hodinu, „Lokální podnik?“ odkašlal si a potom se několikrát rozhlédl všemi směry, jakoby očekával, že ho někdo ze tmy bude sledovat. Nejspíš hledal i světla uvnitř domů a jakékoliv mihnutí za závěsem. Poté si vás změřil pohledem, střídavě tebe a poté Zeniru. Zenira poté nakrátko poodhalila svůj kabát, aby Civella utvrdila ve tvých slovech.
„Eh... No... pojďte raději dovnitř.“ pokynul vám ať vstoupíte dovnitř, „Jinak ten rozruch... bude.“ řekl a udělal několik kroků vzad, abyste mohly vstoupit. Zenira na tebe koukla a poté vstoupila jako první. Když si vešla dovnitř, muž se ještě několikrát rozhlédl a poté zabouchl dveře.

„Člověk nikdy neví co se sousedům honí hlavou...“ poznamenal, když otočil klíčem ve dveřích a zasunul dvojici petlic, které měly zvýšit zabezpečení jeho domu. Zenira jen pozvedla oči vzhůru a rozhlédla se. Chodba v níž jste stály nebyla nijak odlišná od obvyklých chodeb lepších domů, neušla vám přítomnost lehkých císařských bot, které byly typické pro příslušníky legie potažmo agenty Penitus Oculatus. Také jste spatřili několik pověšených kabátů a též klasické boty rozházené různě po podlaze.

„Běžte dál. Nestyďte se.“ vybídl vás Civello a lehce popostrčil Zeniru, aby se posunula vpřed. „Dneska se to bude hodit... potřebuju upustit páru. Všechno se sere.“ postěžoval. Společně jste se přesunuli až do společenské místnosti ve které se nacházel nižší stolek na němž bylo několik prázdných flašek piva a též prázdnou misku v níž se nacházel zbytek rozdrceného prášku, stopy onoho prášku byly patrné i na několika místech stolu. Také sis všimla pohozeného papíru s naškrábaným textem, nejspíš se jedno o nějaký dopis, byl utržený. Civello odhodil klíče na stol, netrefil se spadly na zem mezi stůl a gauč na němž měl položený opasek s legionářským mečem. „Vás sem ještě neviděl.“ poznamenal, když se obrátil k jedné ze skříní, otevřel ji, vytáhl plnou láhev vína a dvě sklenice.

„Nejsme úplně nové, ale náš nadřízený si nás schovává pro speciální příležitosti.“ odpověděla mu Zenira po chvilce mlčení, aby taktéž něco řekla a přitom očima prohlížela jeden kout místnosti.
„Copak Verick... to je tajnůstkář.“ uchechtl se, „Ale je dobré, že jste dvě.“ položil víno na stůl a vyhrabal z pod stolu vývrtku, „Měl dorazit můj známý z legie... Heh... To bude koukat.“ napřímil se, „Jestli teda dorazí. Když ne... jeho smůla.“

Dveře směřující do dalších dvou místností byly zavřené. Okno do místnosti, které směřovalo nejspíš na zahradu za domem bylo zatažené.


Adrian_S
Stráž ti nijak nebránil v odchodu, přerušil svoji obhlídku ostatních vězňů a odvedl tě zpět nahoru, kde ti jeho kolega vrátil nazpět magickou hůl.

„Jestli chcete žádat o jeho propuštění.“ načal téma při předávání hole strážný, „Tak hlavně dávejte bacha ať klepete na správný dveře.“ pokračoval, „Dnes totiž bude úřadovat jinde. Změna kvůli bezpečnosti. Byl ohlášen příjezd několika důležitých osob království a fronta u sídla vládce je proto nežádoucí.“ vysvětlil a popsal ti místo kde máš hledat onoho úředníka.

Bez dalšího zdržování ses vydal rovnou za soudním úředníkem, šel si podle instrukcí stráže a brzy nalezl honosný dům v němž měl nyní mimořádně úřadovat. Fronta před dveřmi nebyla dlouho. Postávala tam jen dvojice lidí, mladý pár, žena nervózně přešlapovala z místa na místo a muž, který byl o pár let starší než ona se opíral o zídku a zůstal ledově klidný. Dveře do budovy byly otevřené dokořán a tak si vešel, chodba byla plná dveří. Optal ses jedné kolemjdoucí, která nesla komínek listin. Nasměřovala tě ke správným dveřím. U dveří postával jeden ze zbrojnošů.

Když si došel ke dveřím, aby si zaklepal, otevřely se. Vyšel postarší muž o holi, pod ramenem svíral kožené desky s hromadou papírů. V očích měl radost, zvesela tě pozdravil a poté vyrazil pryč. Dveře za ním bouchly. Zaklepal si na dveře, téměř ihned se ozvalo unavené 'dále'. Vešel si dovnitř. Ve větší obdélníkové místnosti, narychlo přizpůsobené úřadování seděl za podlouhlým stolem redguardský úředník, oblečený do oděvu pro vyšší vrstvu. Všiml sis velkého zlatého prstenu na jeho ruce, symbol na něm nejspíš používal k otisknutí na důležité dokumenty.

„Zdravím vás.“ pozdravil tě s předstíraným zájmem v hlase, „Doufal jsem, že dnes bude klidnější den... můj přesun avizován dopředu nebyl a doufal jsem, že si místní nenechají ujít přehlídku.“ postěžoval si vzápětí. „No tak pojďte blíž.“ vybídl tě poté a pokynul ti ať vezmeš židli, rovněž vydal pokyn asistence, které sis předtím skoro ani nevšiml. Byla to mladá holčina, sotva jí mohlo být víc jak dvacet. Byla schovaná za kusem nábytku, když na zemi přerovnávala a třídila papíry. „S čím vám mohu pomoci?“ opřel si lokty o stůl a prstem si promnul oko.


ScorpionCZ
„Dobře. Děkuji.“ poděkovala De Peyranová, „Prozatím se mějte.“ rozloučila se s vámi a opustila komnatu.
„To tu ještě chybělo.“ povzdechla si Serana jakmile cvakly dveře a zahleděla se do své práce. Dlouho do ní však nevydržela být zahleděná. „Odběhnu si něco zařídit. Kdybys odcházel zamkni prosím. Klíče si beru.“ řekla před svým odchodem, porovnala si věci na stole, popadla brašnu a spěšně opustila komnatu.

Zkontroloval sis čas. Odhaduješ, že ti zbývá zhruba deset minut do zahájení výuky. Důkladné prostudování materiálů z Mohyly by zabralo mnohem více času.