---

→ Tah 1109


Sarako
„Vyřízeno. Peníze jsem dal cechu, zaplatil nocleh a něco málo si nechal.“ přikývl a zopakoval tvé rozkazy, „Také mě odchytl tady strážce.“ poukázal na zbrojnoše, který odstoupil stranou, abyste si mohli promluvit. „Informoval mě o tom, že se prý v táboře před městem našlo několik dalších dobrovolníků, kteří by měli zájem se k nám připojit. Není jich mnoho, ale poptávali se.“ pokračoval Garyn.

„To jsem rád, že se jí chundeláč líbil.“ usmál se dunmer, „Dobře. Zkontroluju si vybavení a připravím se na cestu.“ kývl hlavou, „Ale nebylo by na škodu sehnat nějaké lektvary proti nemocem. Jestli nás kousne, škrábne nebo kdovíco... abychom z toho ještě něco nechytli.“


Tondulin
„Ta kvestorka mi to vyloženě neupřela... asi. Jen mi prostě řekla, že mám počkat na řádně jmenovaného velitele. No a Laythe?“ mávl rukou, „Ten mi řekl, že nejsem... jak mi to řekl?“ zamyslel se, „Jo, že nemám předpoklady pro to sloužit v armádě. Pitomec.“ zakroutil hlavou, „Ale já jsem přesvědčen, že na to mám, umím jezdit dobře na koni, umím se ohánět mečem a poměrně dost se v hrabství vyznám.“

Chocholka se na tebe jen podíval a překřížil si ruce, Alda se znuděně rozhlížel a pracovnice se vydala raději po svém. Julius vás nakonec vybídl ať se posadíte ke dřevěnému stolu u něhož bylo prázdno a byl na něm položen džbán, nejspíš s čistou vodou a několik hrnků.


SuperHunter
Zenira kývla. Zaklepala si klepadlem na dveře a vyčkávala. Zenira se několikrát rozhlédla. Ulice byla i nadále prázdná. Dlouho jste čekaly. Zenira chtěla už sama znovu zaklepat, když se konečně ozval zvuk chůze a řinčení klíčů. Chvíli poté se otevřely dveře a zpoza z nich vykoukl postarší muž, kterému odhadem může být něco kolem čtyřicítky. Vlasů měl na hlavě pomálu, oblečený byl do tmavě červené košile, kterou měl značně rozšněrovanou. Delší plátěné kalhoty a byl bos. Oči měl nezvykle zarudlé.

„Zatraceně...“ vykulil zarudlé oči, když vás spatřil v kabátech stát před jeho dveřmi, „S čímpak vám můžu pomoci? Tahle pozdě večer... Dámy.“ zeptal se, přičemž vykupoval na ulici, „Už nejsem ve službě... dneska.“ dodal. Zenira se na tebe podívala neboť očekávala, že hlavní dialog s mužem povedeš ty.


Adrian_S
„Hmm... Takže se mu přihoršilo.“ poznamenal Langley se zachmuřeným výrazem ve tváři, „To není dobré.“ povzdechl si, když uvěřil tvým slovům. Odmlčel se a nechal tě domluvit, zvažoval své možnosti.

„Je vám jasné, že Taros je jeden z mála co je schopen garantovat funkčnost té věže plné odpadlíků?“ ztišil hlas, „Jestli se jeho zdraví podlomí natolik, že nebude schopen už dál něco takového garantovat... mohlo by mít neblahé následky.“ pokračoval stále tiše, přičemž v jeho hlase byla patrná obava, „Dobře. Jsem ochoten zapomenout na všechno to co mě přimělo věž opustit.“ souhlasil nakonec, „Ale nebudu z téhle věznice utíkat.“ odmítl, „Na věž se vrátím, pomůžu Tarovi a poté chci mít jistotu, že budu moct v klidu žít ve své domovině aniž bys se musel ukrývat. Neudělal jsem nic kvůli čemuž bych měl být vězněn, ale útěk z vězení by to změnil.“ udělal krok vzad a obrátil se k tobě zády, „Skončil jsem tu kvůli alergické reakci dcerky zdejšího krále... teď už asi bývalého.“ uchechtl se, když se k tobě natočil, „A jeho unáhlené a zcela nepřiměřené reakci. Dívka je samozřejmě v pořádku... alespoň doufám, bylo to před obsazením města.“ poté pokynul hlavou směrem k zbrojnoši, „Jsou ze Shornhelmu, mám pravdu?“ přešel blíže k mřížím, „Vládne jim... alespoň tomu tak bylo než mě zavřeli. Královna Valerie Benetová. Byl jsem u porodu její dcery a též ji později léčil.“ ztišil hlas, „To by mohlo přispět k mému rychlejšímu propuštění, protože by jistě královna nechtěla, abych trčel ve věznici kvůli nějaké malichernosti.“ pousmál se, „Zkuste to připomenout tomu úředníkovi. Hannaque může má slova potvrdit.“ poté se zachmuřil, „Ačkoliv ta je asi ráda, že jsem zavřený, protože se tím její šance na zvolení vedoucí pobočky zvyšují.“


ScorpionCZ
„Výborně.“ pousmála se De Peyranová po tvé kladné reakci, „Klidně můžete, ale prosím... vyberte nanejvýše dva maximálně tři zájemce. Ať se nás kolem toho nemotá příliš a nekomplikuje nám to průběh.“ poté se krátce odmlčela, „V tom případě vás budu informovat až budou přípravy dokončeny. Vy mě prosím pak jen sdělte jména studentů a studentek, kteří se nám rozhodnou připojit. Ať mám přehled.“ poprosila tě, „Kdybyste mě nezastihl zanechte mi vzkaz v mé komnatě... až mi ji připraví. Mám ještě závazky v Chorrolu. Takže tu nebudu neustále.“