---

→ Tah 1108


Sarako
Mero ti popsal cestu rovnou do vesnice sužované upírem. „Já s kolegyní tam v brzké době vyrazím také. Pokud byste chtěl spojit síly pak bych se spolupráci nebránil. Je to malá vesnice, kdyžtak se tam nějak najdeme. Mějte se.“ rozloučil se s tebou a když ses vzdálil pokračoval v činnosti ve které s kolegou a kolegyněmi skončil.

Vyrazil si k hostinci, Garyna si spatřil postávat u vstupních dveří. Rozmlouval zrovna s jedním ze zbrojnošů v barvách Brumy. S výrazu v Garynově tváři usuzuješ, že jde o přátelskou konverzaci. Zbrojnoši do tváře nevidíš, protože ji má zakrytou přilbou.


Tondulin
„Ano. To jsem já.“ kývl hlavou Julius, mladší ze dvou mužů. „Vyřešíme to později.“ řekl směrem ke staršímu a poté se vám již věnoval celou svojí pozorností. „Ano. Chci.“ kývl znovu hlavou. Starší muž se jen pošklebně uchechtl. „Hleď si svého Gavo.“ odbyl jeho reakci Julius, „Se svojí službou v armádě hrabství to myslím vážně, přestože mě většina velitelů již odmítla... Butheo pak ta zastupující kvestorka.“ postěžoval si vzápětí.

Gavo se jen obrátil a přešlápl z místa na místo. „Půjdu zkontrolovat koně.“ rozhodl se poté, Julius ho jen odmávl rukou. Gavo tak bez dalšího zdržování spěšně odešel z místa setkání rovnou do stájí.
Chocholka se za odcházejícím Gavem ohlédl.


SuperHunter
Zenira kývla. Zaklepala si klepadlem na dveře a vyčkávala. Zenira se několikrát rozhlédla. Ulice byla i nadále prázdná. Dlouho jste čekaly. Zenira chtěla už sama znovu zaklepat, když se konečně ozval zvuk chůze a řinčení klíčů. Chvíli poté se otevřely dveře a zpoza z nich vykoukl postarší muž, kterému odhadem může být něco kolem čtyřicítky. Vlasů měl na hlavě pomálu, oblečený byl do tmavě červené košile, kterou měl značně rozšněrovanou. Delší plátěné kalhoty a byl bos. Oči měl nezvykle zarudlé.

„Zatraceně...“ vykulil zarudlé oči, když vás spatřil v kabátech stát před jeho dveřmi, „S čímpak vám můžu pomoci? Tahle pozdě večer... Dámy.“ zeptal se, přičemž vykupoval na ulici, „Už nejsem ve službě... dneska.“ dodal. Zenira se na tebe podívala neboť očekávala, že hlavní dialog s mužem povedeš ty.


Adrian_S
„Jo. To je ten čaroděj.“ vybavil si Langleyho zbrojnoš s listinami. Druhý tě mezitím pro jistotu prohlédl a když nenalezl nic nebezpečného, převzal tvoji hůl, opřel ji o stůl a poté tě odvedl do sklepení v němž se nacházely cely. Cel bylo hned několik, většina jich byla obsazena. Neměl si příliš možnost si prohlédnout vězněné, protože se zpravidla zdržovali v temných zákoutí svých malých cel a zbrojnoš kráčel vpřed poměrně rychle jakoby chtěl být co nejdříve opět nahoře.

„Tohle je jeho cela.“ řekl a poukázal na celu, dveře byly tvořeny jen kovovými mříženími. „Máte návštěvu! Velmistře!“ zvolal a zabouchal na dveře od cely kovovou botou. Z tmavé cely vykoukl starý muž, tvář měl vrásčitou a zarostlou dlouhým plnovousem. Oblečený byl do černého ušpiněného a místy potrhaného roucha. V jeho tváři bylo patrné drobné klamání, když spatřil tvoji tvář - tvář někoho koho neznal - pak jakoby v jeho tváři svitla naděje, že ho právě ty jdeš osvobodit nebo neseš alespoň dobré zprávy.

„Počkám opodál. Ať máte klid. Nemusíte spěchat... Není to žádný hrdlořez ani vrah, trochu úcty velmistrovi co zachránil spoustu životů dopřát musíme.“ oznámil ti zbrojnoš a poté se odebral stranou k jedné z cel. „A co ty zlodějko?“ promluvil k ženě vězněné v cele. „Ty seš také velmistryně svého oboru.“ uchechtl se.

„Co potřebujete...“ promluvil k tobě nakonec Langley (graf. vzhled - zde) a postavil se přímo před mříže, ale nedotkl se jich. Všiml sis kovových pout na jeho rukou, které mu značně omezovaly pohyblivost.


ScorpionCZ
„Výborně.“ pousmála se De Peyranová po tvé kladné reakci, „Klidně můžete, ale prosím... vyberte nanejvýše dva maximálně tři zájemce. Ať se nás kolem toho nemotá příliš a nekomplikuje nám to průběh.“ poté se krátce odmlčela, „V tom případě vás budu informovat až budou přípravy dokončeny. Vy mě prosím pak jen sdělte jména studentů a studentek, kteří se nám rozhodnou připojit. Ať mám přehled.“ poprosila tě, „Kdybyste mě nezastihl zanechte mi vzkaz v mé komnatě... až mi ji připraví. Mám ještě závazky v Chorrolu. Takže tu nebudu neustále.“


[/quote]