---

→ Tah 1101


Sarako
Vyrazili jste rovnou k domu muže, který si vás najal. Zabouchal si na dveře a vyčkával až se otevřou. Nemusel si čekat dlouho, brzy si uslyšel kroky a následně odemykání dveří. Brzy poté se ukázal Leigelf. Změřil si tě pohledem a též si prohlédl medvídě, které si předal Garynovi, aby ho pohlídal.

Vytáhl si dekret a než stihl Leigelf cokoliv říci zatlačil si ho nazpět do domu. Nekladl žádný odpor, přičemž si prohlížel listinu, kterou si držel v rukou. Zprvu byl překvapený ze tvé reakce.

„Jak mám asi vědět, že jsou to agenti Čepelí?“ vrátil ti důrazně, „Ale jestli jsou to Čepele... pak jsme všichni v prdeli.“ zhrozil se, otočil se k tobě nakrátko bokem a chytl za hlavu, „A ještě v mé pevnosti. Do hajzlu.“ zanadával nanovo, že musel být slyšet po celém domě. Nervózně pochodoval po malé místnosti a poslouchal tvá další slova. „A ještě připravují atentát?“ hlesl ještě víc zděšeně, „Tohle...“ zastavil se na místě, „Je průser. Všechny ty plakáty musí zmizet, okamžitě. Protože jestli... jestli udělají atentát.“ projel si vlasy nanovo a nejspíš si jich několik i vytrhl. „A poserou to, někoho z nich chytnou... Jakmile se dozví, že byli schováni v mé pevnosti... zaklepe mi Thalmor na dveře. Bude to konec můj i mé rodiny.“ držel se za hlavu Leigelf, „Oni si došlápnou na kohokoliv. Mají k tomu moc i prostředky. Mé přátele také dostali... a to stačilo, aby poskytli krátký nocleh nějakému uprchlíkovi po němž šli.“ odmlčel se a snažil se uklidnit.

„Tady...“ odepl si z opasku měšec, „Vezměte si ho a odejděte. Tahle vaše diplomacie bude stát život spoustu nevinných.“ hodil ti měšec, chytl si ho, váhu měl. „Thalmor bude trestat a Čepele trest bezpochyby mine, protože oni utečou.“ zakroutil nespokojeně hlavou, „Kéž by to byli obyčejní bandité. Mohl být klid.“ posteskl si, „Je to zhruba pět set Septimů.“ informoval tě nakonec o obsahu měšce Leigelf, „Já půjdu napsat dopis bratranci ze Skyrimu, protože život své rodiny riskovat nebudu.“


Tondulin
Rozdal si rozkazy. Tvoji svěřenci mlčeli a vyslechli si je, včetně tvého projevu. Jakmile si jim dal rozchod, aby vyplnili rozkazy a přesunuli se vyplnit zadané úkoly se svými nadřízenými, zůstala stát před jen tvá skupinka a skupinka, kterou sis připravil pro Adriannu. Tilbaut neměl žádné otázky a byl mezi prvními kdo vyrazil rozkaz vyplnit.

Po rozchodu si zavelel desetičlenné skupině, aby se pod tvým velením pomalu přesunuli ke stájím. Mladík, který měl nejspíš dnes dozor nad stájí postával o opřený o ohradu a díval se na ustájené koně. Spokojeně si je prohlížel.
„To jsou koně.“ rozplýval se, „Ta Vysokoskalská rytířská pakáž má čuch na dobré koně.“ prohlásil žertovně a odstoupil od ohrady. Poukazoval tak na rytíře, kteří již odváděli své koně. Nejednalo se o rytíře, které bys někam poslal, ale o rytíře, které pravděpodobně zaúkoloval Elbert.


SuperHunter
Zenira kývla. Zaklepala si klepadlem na dveře a vyčkávala. Zenira se několikrát rozhlédla. Ulice byla i nadále prázdná. Dlouho jste čekaly. Zenira chtěla už sama znovu zaklepat, když se konečně ozval zvuk chůze a řinčení klíčů. Chvíli poté se otevřely dveře a zpoza z nich vykoukl postarší muž, kterému odhadem může být něco kolem čtyřicítky. Vlasů měl na hlavě pomálu, oblečený byl do tmavě červené košile, kterou měl značně rozšněrovanou. Delší plátěné kalhoty a byl bos. Oči měl nezvykle zarudlé.

„Zatraceně...“ vykulil zarudlé oči, když vás spatřil v kabátech stát před jeho dveřmi, „S čímpak vám můžu pomoci? Tahle pozdě večer... Dámy.“ zeptal se, přičemž vykupoval na ulici, „Už nejsem ve službě... dneska.“ dodal. Zenira se na tebe podívala neboť očekávala, že hlavní dialog s mužem povedeš ty.


Adrian_S
„Bylo.“ přikývl, „Ale potřebuji vám věřit. V sázce je příliš mnoho.“ dodal Taros, „Splňte tento 'úkol', který jsem vám zadal a budu vědět, že vám mohu věřit. Pak vám sdělím mnohem víc o této věži a její poloze.“ přislíbil, „Pošlu s vámi Jeru.“ rozhodl se nakonec, když si mu dal najevo, že ti může přiřadit kohokoliv. „Dám ji vědět, aby se připravila. Máte nějaké vybavení? Nebo je tohle vše co u sebe máte?“ zeptal se tě, když si tě znovu prohlédl. „Mohl bych vám něco málo poskytnout z našich zásob, ale není to nic extra.“


ScorpionCZ
„Ne. Nechci nic na oplátku.“ ujistila tě s úsměvem Serana. „A vážím si toho, že budeš u toho setkání s Elbertem.“ dodala vzápětí.

„Musím se přiznat, že jsem osobně ještě místo neviděla, ale jde o prastarou ruinu v níž by se měl ukrývat mocný artefakt. Vstup do ruiny před několika týdny prý objevila skupinka kopáčů, ale jednomu mému zdroji se povedlo zprávu za adekvátní obnos ututlat.“ usmála se De Peyranová, „A tak si tuto příležitost nechci nechat ujít, protože mlčenlivost není věčná a těch několik stovek Septimů se v nesprávných rukou rozkutálí nebo propije velmi rychle. V podstatě bychom se na místo mohli přesunout až dokončím přípravy. Nejprve musím obstarat vše nezbytné co je k prozkoumání takovýchto míst nutné.“ pokračovala, „Jestli jsou informace co jsem nastřádala správné... měl by se uvnitř nacházet minimálně jeden artefakt nabití magickou mocí a pravděpodobně by se též mělo jednat o velmi silné magické místo, ale to zjistíme až to uvidíme na vlastní oči.“ odmlčela se, „S Arteriovci toto konkrétní místo nemá nic společného. Jak jsem prve řekla. Jde o to, že na vás Belius pěl samou chválu a protože se mi zdá, že vás též pojí přátelství s rodem Arteriů jako mě. Tak jsem se rozhodla vám nabídnout spoluúčast.“ podívala se na Seranu a zpět na tebe, „Rozhodně tam na vás nevyskočí ze křoví nějaký nový Arterius, který by se hlásil o slovo.“ zasmála se pobaveně, „Není v tom žádná lest. Nebojte.“ ujistila tě.