---

→ Tah 1099


Sarako
„Zní to pěkně.“ přiznal Garyn, „Ale musíme mít dobrý plán, protože tohle bude těžší než Chorrol nebo Anvil. V obou předchozích případech na tvé straně stála legie, když si překonával hradby. Nechci znít tak, že to bez ní nezvládneme... ale v obou případech si v podstatě bojoval na straně zákona. Čím víc nad tím do hloubky přemýšlím... Tak si likvidoval v podstatě zločince a příliš se neřešilo jak si to udělal, protože legie dosáhla svého a poté opět nastolila pořádek. Ale teď to bude asi jiné.“ obrátil se nakrátko na tebe. „Teď na naší straně zákon nejspíš nebude. Sice budeme dělat ušlechtilou věc, ale ten chlápek co tam vyvolává konflikty bude mít svoji pozici bezpochyby silně pojištěnou.“ zachmuřil se, „Kdybychom ho prostě jenom zavraždili... tak jako jsme to dělali v Morag Tong. Tak bychom sice měli o problém méně, ale bezpochyby by to někdo shodil na nás dunmery nebo jiné nelidské rasy, které jsou tam údajně utlačovány. A to by mohlo skončit kdoví jak.“ pokrčil rameny.


Tondulin
„Já ti nevím. Kecání o nesmyslech a blbostech mi jde dost dobře... ale jakmile mám vymáčknout něco srozumitelného je to horší.“ namítl Belius, „Ale ono se to snad nějak poddá. Uvidíme.“ dodal vzápětí s nadějí v hlase.
„Jasně.“ zasmál se Chocholka, „Vždycky se můžeš řídit heslem: 'Úsměv a mávat!' tím nikdy nic nezkazíš.“ pokračoval s úsměvem a zastavil se vedle tebe, „Jak teda? Dáme oběd tady nebo někde cestou?“ zeptal se tě. „V tomhle asi jet můžu... se převlíkat nebudu. Nicméně bych potřeboval i tak trochu času, abych shromáždil nějaké informace o té pevnosti.“ pronesl, když si prohlédl svůj oděv. Adrianna na něj jen koukla a usmála se.

„Pošli mi pak prosím nějaké zbrojnoše. Popiš jim kde to je a já tam s nimi vyrazím a zjistím co a jak.“ promluvila k tobě Adrianna, když se nakrátko zastavila před tebou a postavila se vedle Chocholky. „Hodně štěstí.“ popřála následně a odešla z komnaty.
„Pošli s ní nějakého rytíře. Ať je sranda.“ zažertoval Belius, který se také zvedal ze židle. „Tohle mi bude chybět. To bezstarostné žití... dobrodružství.“ povzdechl si, „Jo... Mimochodem.“ koukla na tebe jako by si náhle něco uvědomil, „Kdybys mi chtěl náhodou přidělit nějakého osobního strážce... tak prosím tě... ať je to nějaká pěkná ženská. Když už se za mnou bude muset trmácet ať z toho oba něco máme.“
„Ty se pokocháš? Ale co z toho bude mít ona?“ zeptal se zamyšlený Chocholka.
„Prachy.“ řekl Belius, který zjevně lepší odpověď nenalezl. „Tak držím palce chlapy. Ať ten křeft klapne.“ dodal následně s úsměvem a také odešel z komnaty.

Uvnitř jste zůstali už jen vy dva. Ty s Chocholkou.


SuperHunter
Zenira kývla. Zaklepala si klepadlem na dveře a vyčkávala. Zenira se několikrát rozhlédla. Ulice byla i nadále prázdná. Dlouho jste čekaly. Zenira chtěla už sama znovu zaklepat, když se konečně ozval zvuk chůze a řinčení klíčů. Chvíli poté se otevřely dveře a zpoza z nich vykoukl postarší muž, kterému odhadem může být něco kolem čtyřicítky. Vlasů měl na hlavě pomálu, oblečený byl do tmavě červené košile, kterou měl značně rozšněrovanou. Delší plátěné kalhoty a byl bos. Oči měl nezvykle zarudlé.

„Zatraceně...“ vykulil zarudlé oči, když vás spatřil v kabátech stát před jeho dveřmi, „S čímpak vám můžu pomoci? Tahle pozdě večer... Dámy.“ zeptal se, přičemž vykupoval na ulici, „Už nejsem ve službě... dneska.“ dodal. Zenira se na tebe podívala neboť očekávala, že hlavní dialog s mužem povedeš ty.


Adrian_S
Taros se pobaveně zasmál, „Myslíte si, že bych tu část věže zapečetil jen tak? Mám tu fůru mágů, kteří ovládají magii natolik mistrně, že by si s tímhle problémem hravě poradili... kdyby to ovšem nebyla dost atypický problém.“ povzdechl si, „Problém spočítá v tom, že monstrum, které je dole uvězněné je zcela imunní proti veškeré magii... zapříčinil to nevydařený experiment mého kolegy.“ povzdechl si nanovo, „Nemyslím si, že jste schopen něco takového přemoci. Leda byste se uměl velmi dobře ohánět něčím jiným než je magie a být znalí způsobům zabíjení monster.“ odmlčel se, „Na lovce si najmout nemůžeme, nevěřím ji, že by drželi jazyk za zuby a neohrozili naši existenci.“

„Ta část vize...“ promluvil opět po dlouhé době, „Týkající se posledního patra... to by mohlo mít buď něco společného s knihovnou, která je tam umístěna... ale spíš se domnívám, že se bude jednat o místnost v níž je ubytován náš mecenáš. Bohužel... jsem mu slíbil, že ho nebudeme rušit a o žádná setkání s ostatními obyvateli věže nestojí. Jsem kvůli tomu vystaven docela velké kritice, protože jeho přítomnost není pochuti některým obyvatelům.“ přiznal, „Ale zaplatil hodně. Jeho příspěvek nám velmi pomohl a to co zbylo pomůže i do budoucna, proto bych ho nerad rozhněval.“

„Ale...“ pokračoval, když zjevně konečně promyslel nabídku, „Jsem ochoten odpečetit dveře té nebezpečné části věže a vpustit vás dovnitř.“ rozhodl se nakonec, „Ovšem na vaše riziko. Vpustím vás dovnitř a ven vás pustím pouze pokud si budu jist, že neohrozíte ostatní. Jestli vás monstrum dostane... pak vám nebudu schopen pomoci.“ ('monstrum' o němž se Taros zmiňuje je imunní vůči veškeré magii, tudíž na něj nebudou fungovat žádná tvá kouzla a budeš se muset spolehnout především na obvyklé zbraně a lstivost, přestože si během doby strávené v Mohyle duší podstoupil výcvik boje bez magie pod vedením Arteria, nemusí tvé naučené dovednosti stačit, pokud střet s monstrem podceníš) dodal s důrazem, „Takže to dobře zvažte. Jestli je ve vašich silách ho přemoci. A setkání s mecenášem... s tím, že byste si mohl prohlédnout komnatu za těmi dveřmi. To vám sjednám pouze pokud mi na oplátku také s něčím pomůžete.“ rozhlédl se a sevřel ruce na stole, „Potýkám se s problémem, který nejsem schopen sám vyřešit. Potřeboval bych znalosti mága Obnovy, ale bohužel tu žádného, kterému bych věřil natolik, abych mu úkol svěřil nemám. A stahovat sem někoho externího nechci, protože by hrozilo odhalení naši existence. Jistě chápete... ne všichni mágové jsou otevřeni té zdejší 'volnosti'. Jednoho jsem tu měl... ale bohužel jsme se pohádali a nerozešli jsme se v dobrém.“ začal hledat správná slova, „Doslechl jsem se, že se vrátil do svého domovského města a požádal o přijetí zpět do cechu mágů. Ovšem... něco se zvrtlo a on údajně skončil v žaláři. Bohužel nevím co je na tom pravdy.“ pokrčil rameny, „Nereaguje mi na dopisy a jeho rodina mi rovněž neodpovídá, ale známý z tamního cechu mi sdělil, že Langley město rozhodně neopustil. Víc mi však sdělit nechtěl. Potřeboval bych... a jistě už víte kam mířím, abyste se odebral do Wayrestu a zjistil co se stalo s Langleyem. Pokud to bude možné přiměl ho, aby zapomněl na staré křivdy a přivedl ho ke mně. Udělal bych to osobně, ale jistě chápete... že vzhledem k mému stavu a jistým... omezením, které mi to přináší nejsem úplně otevřen vystavováním se na veřejnosti.“ opět se odmlčel, „Když to pro mě uděláte, získáte si moji důvěru a též mi pomůžete vyřešit zapeklitost, která mi brání v tom vám pomoci naplno.“ položil na stůl dopis, „V tomhle dopisu se píše, že město bylo nedávno obléháno a obsazeno. Situace tam asi nebude nejsnadnější. Ale kdybyste našel čas a prošel město. Jsem si jist, že najdete cech bojovníků, který se zabývá zabíjením monster. Možná by mohli mít nějaké rady a triky jak se zbavit monstra, které je uvnitř uzavřeno.“


ScorpionCZ
„Ne. Nechci nic na oplátku.“ ujistila tě s úsměvem Serana. „A vážím si toho, že budeš u toho setkání s Elbertem.“ dodala vzápětí.

„Musím se přiznat, že jsem osobně ještě místo neviděla, ale jde o prastarou ruinu v níž by se měl ukrývat mocný artefakt. Vstup do ruiny před několika týdny prý objevila skupinka kopáčů, ale jednomu mému zdroji se povedlo zprávu za adekvátní obnos ututlat.“ usmála se De Peyranová, „A tak si tuto příležitost nechci nechat ujít, protože mlčenlivost není věčná a těch několik stovek Septimů se v nesprávných rukou rozkutálí nebo propije velmi rychle. V podstatě bychom se na místo mohli přesunout až dokončím přípravy. Nejprve musím obstarat vše nezbytné co je k prozkoumání takovýchto míst nutné.“ pokračovala, „Jestli jsou informace co jsem nastřádala správné... měl by se uvnitř nacházet minimálně jeden artefakt nabití magickou mocí a pravděpodobně by se též mělo jednat o velmi silné magické místo, ale to zjistíme až to uvidíme na vlastní oči.“ odmlčela se, „S Arteriovci toto konkrétní místo nemá nic společného. Jak jsem prve řekla. Jde o to, že na vás Belius pěl samou chválu a protože se mi zdá, že vás též pojí přátelství s rodem Arteriů jako mě. Tak jsem se rozhodla vám nabídnout spoluúčast.“ podívala se na Seranu a zpět na tebe, „Rozhodně tam na vás nevyskočí ze křoví nějaký nový Arterius, který by se hlásil o slovo.“ zasmála se pobaveně, „Není v tom žádná lest. Nebojte.“ ujistila tě.