---

→ Tah 1098


Sarako
Pomalu jste začali sestupovat dolů.
„Jeden špatný krok na jsme dole mnohem rychleji...“ poznamenal Garyn, když se málem skutálel dolů po jenom nevydařeném kroku. Medvídě šlo kupodivu poslušně.

„Asi. Strach z Thalmoru by ho mohl přimět mlčet a zkousnout je tam ještě pár dní navíc. Ale s tím medvídětem nevím. Když ho dáme hraběnce jistě ji tím potěšíme... když si ho necháme. Možná bychom z něj díky nějakému solidnímu krotiteli mohli vychovat pořádného medvěda, ale jsou to starosti navíc.“ podíval se na tebe zatímco opatrně lezl dolů, „Bude potřebovat jinou péči než my... když s námi zůstane.“

Úprava (21:24, 17.2. 2022): Odstranil jsem chybný řádek, který neměl být součástí tahu.


Tondulin
„Já ti nevím. Kecání o nesmyslech a blbostech mi jde dost dobře... ale jakmile mám vymáčknout něco srozumitelného je to horší.“ namítl Belius, „Ale ono se to snad nějak poddá. Uvidíme.“ dodal vzápětí s nadějí v hlase.
„Jasně.“ zasmál se Chocholka, „Vždycky se můžeš řídit heslem: 'Úsměv a mávat!' tím nikdy nic nezkazíš.“ pokračoval s úsměvem a zastavil se vedle tebe, „Jak teda? Dáme oběd tady nebo někde cestou?“ zeptal se tě. „V tomhle asi jet můžu... se převlíkat nebudu. Nicméně bych potřeboval i tak trochu času, abych shromáždil nějaké informace o té pevnosti.“ pronesl, když si prohlédl svůj oděv. Adrianna na něj jen koukla a usmála se.

„Pošli mi pak prosím nějaké zbrojnoše. Popiš jim kde to je a já tam s nimi vyrazím a zjistím co a jak.“ promluvila k tobě Adrianna, když se nakrátko zastavila před tebou a postavila se vedle Chocholky. „Hodně štěstí.“ popřála následně a odešla z komnaty.
„Pošli s ní nějakého rytíře. Ať je sranda.“ zažertoval Belius, který se také zvedal ze židle. „Tohle mi bude chybět. To bezstarostné žití... dobrodružství.“ povzdechl si, „Jo... Mimochodem.“ koukla na tebe jako by si náhle něco uvědomil, „Kdybys mi chtěl náhodou přidělit nějakého osobního strážce... tak prosím tě... ať je to nějaká pěkná ženská. Když už se za mnou bude muset trmácet ať z toho oba něco máme.“
„Ty se pokocháš? Ale co z toho bude mít ona?“ zeptal se zamyšlený Chocholka.
„Prachy.“ řekl Belius, který zjevně lepší odpověď nenalezl. „Tak držím palce chlapy. Ať ten křeft klapne.“ dodal následně s úsměvem a také odešel z komnaty.

Uvnitř jste zůstali už jen vy dva. Ty s Chocholkou.


SuperHunter
Zenira kývla. Zaklepala si klepadlem na dveře a vyčkávala. Zenira se několikrát rozhlédla. Ulice byla i nadále prázdná. Dlouho jste čekaly. Zenira chtěla už sama znovu zaklepat, když se konečně ozval zvuk chůze a řinčení klíčů. Chvíli poté se otevřely dveře a zpoza z nich vykoukl postarší muž, kterému odhadem může být něco kolem čtyřicítky. Vlasů měl na hlavě pomálu, oblečený byl do tmavě červené košile, kterou měl značně rozšněrovanou. Delší plátěné kalhoty a byl bos. Oči měl nezvykle zarudlé.

„Zatraceně...“ vykulil zarudlé oči, když vás spatřil v kabátech stát před jeho dveřmi, „S čímpak vám můžu pomoci? Tahle pozdě večer... Dámy.“ zeptal se, přičemž vykupoval na ulici, „Už nejsem ve službě... dneska.“ dodal. Zenira se na tebe podívala neboť očekávala, že hlavní dialog s mužem povedeš ty.


Adrian_S
Taros souhlasil. Vzal si židli a posadil se. Když si ho seznámil se svojí neupřímností netvářil se nadšeně. Přesto mlčel a pokynul ti ať vše vysvětlíš a povyprávíš. Dlouze si vypravoval o svých snech a snažil se čaroděje seznámit s jejich průběhem. Taros dlouho mlčel poté co si domluvil, podobně jako mág v hostinci i on přemýšlel a snažil si sestavit svůj výklad snů či vizí.

„Profesor Releth je můj bratranec. Svěřil bych mu vlastní život. Cokoliv co předním řeknete a týká se tohoto místa zůstane v naprostém utajení. Kdybyste mu řekl pravdu nejspíš by reagoval stejně.“ rozhovořil se nakonec Taros, „Nejsem odborník na tuhle problematiku. Zkušenost mi říká, že se vize nevyplatí podceňovat a hlavně, že nevěstí v drtivé většině nic dobrého.“ zachmuřil se, „Sem si jist, že to místo s tajemnou knihou není zde. Kdyby tu něco takového bylo... věděl bych to.“ podíval se na tebe s vážnou tváří, „Ta 'knihovna' zde skutečně je. Jedná se o nevyužitou část této věže. Bohužel...“ uchechtl se, „Tato část věže byla uzavřena nedobrovolně, protože se jednomu z mých dávných kolegů vymkl jeden experiment z rukou. Nebylo v našich silách problém vyřešit a tak jsme tuto část byli nuceni zapečetit a přestat využívat. Vzhledem k tomu, že jsem asi jediný kdo zná pravý důvod proč se do této části nechodí dává smysl, že se vašich vizích vystupuju.“ dlouze se odmlčel. Přemýšlel nejspíš nad poslední částí vize, která se zmiňovala o posledním patře věže.


ScorpionCZ
„Je to později večer. S oficiální částí rozloučení by se to nemělo nijak protínat. Možná se to bude krýt s hostinou... pokud bys na ní zůstal až do opravdu pozdních hodin.“ odpověděla ti Serana, zatímco si usedal za svůj stůl. „Pak už mě napadla jen Silverwoodová s Benochem, ale u nich nevím... nevím jestli jsou na divadlo a jestli vůbec nějak dávají svůj vztah najevo... myslím jako mimo Univerzitu.“ pokrčila rameny. Vytáhl si spisy z Mohyly duší, už ses chtěl začít do jednoho z nich, když se ozvalo zaklepání. (do tahu mi kdyžtak napiš jestli s spisy schoval před nově příchozím či nikoliv, může to mít vliv na reakci, znění spisu ti sepíšu v dalším tahu podle tvé reakce)

„Tak... a ruch Univerzity započal.“ konstatovala s úsměvem Serana, která také pozvedla hlavu od činnosti na stole, „Dále.“ řekla a vybídla příchozího nebo příchozí ke vstupu do komnaty.
„Omlouvám se za vyrušení.“ ozval se hlas Vivien de Peyranové (graf. vzhled - zde), která po výzvě vešla.
„Určitě nerušíte.“ ujistila ji Serana pohotově a zanechala činnosti.
„Nezdržím vás dlouho.“ ujistila na oplátku de Peyranová, „Jednak vám chci předat pozdravy od vašich příbuzných a vyjádřit jejich lítost nad tím, že jste se nemohla zúčastnit svatebního obřadu.“ směřovala své slova k Seraně, „A také sem byla požádána Beliem, abych vám řekla, že se dnes sem do Imperial City chystá Elbert.“ Vzhledem k výrazu, který Serana nasadila si nejspíš de Peyranová domyslela, že jí jméno nic neříká. „Váš bratranec, Elbert, Klargův prvorozený.“ přiblížila Elberta blíže.
„Vím... o koho se jedná.“ přikývla s povzdechem Serana.
„Belius chtěl, abych vám řekla, že to nejspíš nebudete mít snadné. Elbert prý není příliš na kloněný vašemu sňatku a nyní, když je po odjezdu Klarga de facto hlavou zdejší rodiny Arteriů vám může trošku zavařit.“ pokračovala de Peyranová s obavami v hlase, „Doporučuje vám se připravit.“
„Nepotěšila jste mě.“ přiznala nešťastně Serana.
„Ale hlavu vzhůru. Láska je vždy silná a překoná nejednu strast.“ usmála se povzbudivě de Peyranová.
„Doufejme.“ přikývla Serana.

„A pro vás Škorpiasi.“ obrátila se na tebe.
„Nechcete si sednout? Omlouvám se, že mě to nenapadlo dřív.“ nabídla ji Serana, ale de Peyranová zakroucením hlavy odmítla.
„Měla bych pro vás zajímavou nabídku. Nevím jestli jste někdy něco slyšel o mé výzkumné činnosti, ale... ale mám tu v Cyrodiilu vytipované jedno místo v němž by měl být ukryt starý magický artefakt. Ráda bych ten artefakt získala.“ přesunula se ke tvému stolu, „Slyšela jsem, že jste se vrátil z expedice a Belius na vás pěl samou chválu. Krom toho se zjevně dobře znáte s Arteriema a já k nim mám... řekněme... poměrně blízko.“ pousmála se, „Tak mě napadlo jestli byste se nechtěl podílet.“ navrhla ti poté.