---

→ Tah 1097


Sarako
Bratr Martinus nic nenamítl, přijal peníze za medvídě a rozloučil se s vámi. Halfar vás na jeho pokyn následoval ven z komnaty a bratr Martinus se nejspíše opět odebral k modlitbám o samotě.

Metundus proti prodeji medvíděte rovněž nic neměl. „Bude mi chybět chlupáč jeden...“ povzdechl si nakonec, když si mu sděloval onu zprávu. „Ať se o něj nový majitel pěkně stará... na přežití v divočině to ještě není. Je moc malé.“ dodal konec a rozloučil se s vámi. Halfar, který mezitím splašil kus silného provazu vás ihned poté odvedl zpět na nádvoří. Halfar po chvilce zápasení s klecí a snahou uvázat medvídě uspěl. Propustil chundelatou kuličku a předal ti provaz.

Když vám otevřel bránu a začal se s vámi loučit, upozornil si ho provaz.
„Postarám se o to.“ ujistil tě, „Předpokládám, že se už nejspíš nikdy neuvidíme. Přeji hodně štěstí a zdaru. Mějte se, ať vás provází Osmička.“ řekl na závěr.


Tondulin
Ve tváři Adrianny si spatřil velkou vnitřní radost z toho, že si ji takto veřejně ocenil, zjevně ji to velmi zahřálo u srdíčka. Krátce se na tebe hezky podívala a poté obrátila oči k Delmusovi, který si po tobě převzal slovo.
„Souhlasím. Tahle havěť tu nemá co dělat. Poptám se... ale neslibuji zázraky.“ přikývl Delmus, „Ale doporučuji velkou obezřetnost. Postupujte diskrétně, protože jestli se městem začne šířit skutečnost, že by některý z našich sousedů mohl být kanibal... Nebylo by to dobré.“ upozornil následně.
„Až zformujete speciální oddíl můžete je tím ihned pověřit. Alespoň prověříte jejich schopnosti hned a ještě na domácí půdě.“ reagoval Elbert, „Ať nás Stendarr ochraňuje před touto havětí. Nicméně. S těmihle přisluhovači, praktikanty daedrických rituálů a zvráceností bychom neměli mít žádné slitování.“
„Ne všichni uctívači daeder jsou nutně špatní.“ namítla nesouhlasně Adrianna.
„Máme svůj pantheon bohů a bohyň. Daedry do něj nepatří.“ odmítl striktně Elbert.
„Elbert má pravdu.“ dala mu zapravdu Anita, „Měli bychom uctívat Osmičku. Nikoliv daedry, které si pohrávají s našimi osudy, myslí a snaží se nás svézt z cesty.“
Chocholka se rozesmál šklebivým tónem.
„Ale no ták...“ uklidnil se následně, „Vážně chcete řešit otázky náboženství? Vždyť tu s námi ještě nesedí kněžka. Já bych to pro dnešek zabalil, protože tohle se jedině může zvrtnout. Elbertova zatvrzelost, Adriannin akademický benevolentní přístup a vaše Anito kněžská výchova... do toho Delmus, který jako dunmer přirozeně tíhne spíše s daedrám. A jako bonus jsme tu my prostí... Belius, já a Aedan co máme tyhle otázky na salámu a modlíme se ke všemu co nás zrovna napadne, když jde do tuhého.“ prohlédl si všechny přítomné, „Každý ať si uctívá co chce. Když s tím neotravujete ostatní a nějak je tím neohrožuje? Proč by mu v tom mělo být bráněno?“
„Souhlas s Chocholákem.“ zvolal Belius, „Navíc... už dneska přesluhujeme.“ namítl, „Musíme jít plnit zas nějaké jiné povinnosti. Kecat můžeme zase zítra nebo u večeře.“ poté se podíval na Elberta, „Jo... ty seš vlastně v Imperial City.“ rozzářil se mu obličej jako malému dítěti, když si uvědomil tuto skutečnost.
„Ano.“ přikývl mu Elbert s neutrálním výrazem neboť jeho nadšení nesdílel.

Elbert následně bez dalšího zdržování oznámil konec zasedání rady hrabství a poděkoval vám za účast. Písař ještě nechal kolovat zápis, který jste postupně podepsali a nastal čas k odchodu. Jako první zamířil k odchodu Elbert s Delmusem. Následovala je Anita, která se dle svých slov chtěla ještě lépe seznámit se zdejším služebnictvem.

Zůstali jste tak v místnosti ve čtyřech. Chocholka už se pomalu zvedal ze stolu.
„V kolik mám být připravený?“ zeptal se tě.
„Někam razíte?“ zeptal se se zájmem Belius, když několikrát zabubnoval prsty o stůl. „Za chvilku mě čekají audienční hodiny...“ povzdechl si, „Doufám, že to neposeru.“
„Buď sám sebou... no... možná ne zas tak moc, ale určitě to zvládneš. Místní si tě oblíbí.“ ujistila ho Anna.


SuperHunter
Zenira kývla. Zaklepala si klepadlem na dveře a vyčkávala. Zenira se několikrát rozhlédla. Ulice byla i nadále prázdná. Dlouho jste čekaly. Zenira chtěla už sama znovu zaklepat, když se konečně ozval zvuk chůze a řinčení klíčů. Chvíli poté se otevřely dveře a zpoza z nich vykoukl postarší muž, kterému odhadem může být něco kolem čtyřicítky. Vlasů měl na hlavě pomálu, oblečený byl do tmavě červené košile, kterou měl značně rozšněrovanou. Delší plátěné kalhoty a byl bos. Oči měl nezvykle zarudlé.

„Zatraceně...“ vykulil zarudlé oči, když vás spatřil v kabátech stát před jeho dveřmi, „S čímpak vám můžu pomoci? Tahle pozdě večer... Dámy.“ zeptal se, přičemž vykupoval na ulici, „Už nejsem ve službě... dneska.“ dodal. Zenira se na tebe podívala neboť očekávala, že hlavní dialog s mužem povedeš ty.


Adrian_S
„Jediné co vám smím říci je to, že se nacházíme ve Vysokoskalí. Kdesi v horách, staré pevnosti, kterou zdejší mágové získali od zdejšího lenního pána, aby ji spravovali a zbytečně nechátrala.“ odpověděl ti s úsměvem, „To je zhruba to co bylo řečeno mně.“ poté ti opět předal slovo, „Není zač. Měl bych tu být... no a pokud tu nebudu, tak mě najdete ve věži v mé komnatě.“ dodal a popsal ti cestu k jeho komnatě. „Ale prvně to zkuste zde.“

Po těchto slovech ses prozatím rozloučil a vyrazil zpět do věže, opět tě čekala fůra schodů vzhůru dokud ses nedostal do patra v němž sídlil Taros. Vyhledal si dveře jeho komnaty a zaklepal. Cestou si nepotkal nikoho zajímavého, pouze jednu dívku v rouchu a opět zahalenou kápí.

„Dále.“ ozval se hlas zpoza dveří. Otevřel si dveře a vešel. Taros seděl za svým stolem a studoval písemnost rozloženou před sebou. „Ah... To jste vy.“ řekl, když spatřil tvoji tvář. Zanechal četby, stránku na níž skončil si založil, následně ji zavřel a odložil stranou.


ScorpionCZ
„Je to později večer. S oficiální částí rozloučení by se to nemělo nijak protínat. Možná se to bude krýt s hostinou... pokud bys na ní zůstal až do opravdu pozdních hodin.“ odpověděla ti Serana, zatímco si usedal za svůj stůl. „Pak už mě napadla jen Silverwoodová s Benochem, ale u nich nevím... nevím jestli jsou na divadlo a jestli vůbec nějak dávají svůj vztah najevo... myslím jako mimo Univerzitu.“ pokrčila rameny. Vytáhl si spisy z Mohyly duší, už ses chtěl začít do jednoho z nich, když se ozvalo zaklepání. (do tahu mi kdyžtak napiš jestli s spisy schoval před nově příchozím či nikoliv, může to mít vliv na reakci, znění spisu ti sepíšu v dalším tahu podle tvé reakce)

„Tak... a ruch Univerzity započal.“ konstatovala s úsměvem Serana, která také pozvedla hlavu od činnosti na stole, „Dále.“ řekla a vybídla příchozího nebo příchozí ke vstupu do komnaty.
„Omlouvám se za vyrušení.“ ozval se hlas Vivien de Peyranové (graf. vzhled - zde), která po výzvě vešla.
„Určitě nerušíte.“ ujistila ji Serana pohotově a zanechala činnosti.
„Nezdržím vás dlouho.“ ujistila na oplátku de Peyranová, „Jednak vám chci předat pozdravy od vašich příbuzných a vyjádřit jejich lítost nad tím, že jste se nemohla zúčastnit svatebního obřadu.“ směřovala své slova k Seraně, „A také sem byla požádána Beliem, abych vám řekla, že se dnes sem do Imperial City chystá Elbert.“ Vzhledem k výrazu, který Serana nasadila si nejspíš de Peyranová domyslela, že jí jméno nic neříká. „Váš bratranec, Elbert, Klargův prvorozený.“ přiblížila Elberta blíže.
„Vím... o koho se jedná.“ přikývla s povzdechem Serana.
„Belius chtěl, abych vám řekla, že to nejspíš nebudete mít snadné. Elbert prý není příliš na kloněný vašemu sňatku a nyní, když je po odjezdu Klarga de facto hlavou zdejší rodiny Arteriů vám může trošku zavařit.“ pokračovala de Peyranová s obavami v hlase, „Doporučuje vám se připravit.“
„Nepotěšila jste mě.“ přiznala nešťastně Serana.
„Ale hlavu vzhůru. Láska je vždy silná a překoná nejednu strast.“ usmála se povzbudivě de Peyranová.
„Doufejme.“ přikývla Serana.

„A pro vás Škorpiasi.“ obrátila se na tebe.
„Nechcete si sednout? Omlouvám se, že mě to nenapadlo dřív.“ nabídla ji Serana, ale de Peyranová zakroucením hlavy odmítla.
„Měla bych pro vás zajímavou nabídku. Nevím jestli jste někdy něco slyšel o mé výzkumné činnosti, ale... ale mám tu v Cyrodiilu vytipované jedno místo v němž by měl být ukryt starý magický artefakt. Ráda bych ten artefakt získala.“ přesunula se ke tvému stolu, „Slyšela jsem, že jste se vrátil z expedice a Belius na vás pěl samou chválu. Krom toho se zjevně dobře znáte s Arteriema a já k nim mám... řekněme... poměrně blízko.“ pousmála se, „Tak mě napadlo jestli byste se nechtěl podílet.“ navrhla ti poté.