---

→ Tah 1095


Sarako
Z přítomných ti i nadále nejvíc pozornosti věnoval Halfar a Metundus, který se v průběhu tvého monologu opět navrátil od ohně. Javed po usednutí k ohni příliš ochotu vyslechnout tvá slova nebo jakkoliv dál přispět nejevil. Když si dvojici mužů ukázal dekret od hraběnky, nahlédli a pokyvovali hlavou.

„Zkusíme ho vyrušit.“ rozhodl nakonec Metundus, „Ujmi se toho Halfare. Tys je přivedl.“ dodal vzápětí. Halfar se příliš nadšeně nezatvářil. Nejspíš se obával hněvu bratra Martinuse.
„Tak pojďte.“ vybídl nás Halfar a odvedl vás o patro výš, cestou vám doporučil dávat pozor kam šlapete. Schodiště stoupalo ještě výše, ale zastavili jste se. Halfar decentně zaklepal a poté vyčkával dokud nepřišla výzva. Jakmile přišla, otevřel dveře a vešel, podržel vám dveře a poté je za vámi zavřel.

V menší místnosti se nacházela kožešina na níž klečel kněz modlící se k bohům. Své modlitby zanechal a povstal. Spolu s jeho povstáním sis všiml, že pod dlouhou kněžskou róbou skrývá kalhoty a boty, které jsou bezpochyby součástí nějaké zbroje. Stejně jako jeho druhové ze spodního patra i on měl u opasku připnutý akavirský meč společně s jedním kratším jenž měl blíže k dýce. Tvoji pozornost rovněž upoutala provizorní figurína zhotovená z různých kousků dřeva. Na ní byl umístěn horní díl akavirské zbroje, kterou nosívali ve zdejších končinách zejména agenti Čepelí.

„Bratře Martinusi.“ promluvil s úctou Halfar ke knězovi, „Omlouvám se, že vás vyrušuji, ale tento muž.“ ukázal na tebe a Garyna, „Má dekret od hraběnky z Brumy. Přišel nás požádat, abychom opustili pevnost, majitel si stěžoval a vylepil plakáty s odměnou.“ zestručnil důvod vyrušení, „Můžeme být v ohrožení.“
Kněz si zachoval kamennou tvář.
„Opustíme tuto pevnost.“ rozhodl následně, „Hned jakmile získáme to proč zde setrváváme.“ dodal a přísně se podíval na Halfara, jakoby si chtěl ověřit zdali vás Halfar již seznámil s důvodem proč zde setrvávají či nikoliv. Když dospěl k názoru, že nejspíše ne, pokračoval: „Naše poslední mise musí být naplněna. Z prázdnou nemůžeme odejít. Dávám vám své slovo. Pevnost opustíme hned jakmile dokončíme to proč tu setrváváme.“ podíval se na tebe, „Bude to v řádu dní.“


Tondulin
Tvá slova zůstaly bez komentáře, přesto ti neuniklo, že zejména Delmusovi a Anitě se příliš nezamlouvala. Elbertův výraz naopak působil jakoby s tebou v duchu souhlasil. Reakci ostatních se ti nepovedlo bezprostředně vyčíst z jejich pohledů a chování.
„Budiž. Schváleno.“ oznámil po tvém hlasování Elbert a dal pokyn k svěšení rukou. Chocholka se viditelně zaradoval, čímž popíchl Anitu, která na něj vrhla zamračený pohled. Belius si kupodivu zachoval poněkud šibalský úsměv v jehož doprovodu pozvedl oči vzhůru.
„Další dva body jsou dost totožné. Nyní bychom měli projednat osud dolu, který byl včera očištěn od...“ začal pátrat ve svých poznámkách Elbert, který si nebyl jist od koho jste vůbec důl očistili.
„Od upíra a sekty lidožroutů.“ napověděla mu Adrianna.
„Od upíra a lidožroutů?“ hlesl udiveně Elbert, „No výborně.“ prohlásil následně, „Padl návrh na obnovu tohoto dolu. Obnášelo by to investici z pokladny hrabství, důl by patřil hrabství... žádná podíl by se nedělil.“ pohlédl na Chocholku.
„Ano. Přesně tak. Sice jsem ještě na místě nebyl, ale předběžně jsem vypočetl, že by se obnova měla vyjít do deseti tisíců Septimů. Jsem přesvědčen, že tuto částku spíše nepřešvihneme. Protože solidní základ je již postaven z toho co se ke mně dostalo.“ převzal si slovo Chocholka, „Návratnost dolu bezpochyby bude. Samozřejmě předtím než bychom skutečně tyto peníze investovali provedeme důkladné ohledaní tamního ložiska. Nicméně schvalme to již nyní ať se tomu mohu věnovat při jednom i se zbytkem.“ vybídl poté.
„Nebudeme hlasovat hned.“ upozornil Elbert, „Dalším návrhem je obnova Melbrandovi hlásky, kterou včera vyčistil rytíř Tilbaut se svojí skupinou.“ oznámil a podíval se přítomných, „Oblast podle hlášení rytíře Tilbauta byla v držení nějakých lapků a banditů. Eliminováni.“ pozvedl hlavu od zápisků, „Zde je otázka jestli pro tuto pevnost najdeme uplatnění.“
„Také jsem ji osobně neviděl, ale zde je důležité zhodnotit její stav. Jestli je ve stavu, který by se stal latrínou na prachy pak bych od toho dal ruce pryč. Pokud je ovšem ve stavu, kde by drobná investice mohla přinést ovoce tak bych byl pro její úpravu a případnému využití pro nějaké armádní účely.“ rozhlédl se Chocholka.
„Tahle hláska má problémovou historii majitelů. Domnívám se, že už nějakého majitele...“ oznámil Delmus.
„Tak mu ji zabavíme. Nestará se o ni a nenahlásil přítomnost lapků. Tyhle lapkové mohli terorizovat okolí. Majitelé pozemků a potažmo pevností nebo zkrátka staveb co mohou posloužit jako úkryt podobným existencím by měli mít přehled o jejich stavu a bezpečnosti.“ reagoval Chocholka.
„Přesně tak. Musíme si udělat přehled o pevnostech, které se nacházejí na našem území. Veliteli Ervine.“ podíval se na tebe Elbert, „Pověřte tím někoho. Ať sebou vezme nějakého řemeslníka, projdou jejich stav a též obydlenost. Pokud tam budou lapkové, vyšleme oddíl co si s nimi poradí a zlikvidujeme.“
„Obávám se, že tohle neprojde.“ převzal si slovo Delmus, „Nelze zabavit majetek jen proto, protože se o něj majitel dostatečně nestará. To nelze.“
„Prozatím.“ řekl neutrálním tónem Elbert, „Mít přehled o pevnostech, hláskách a podobných vojenských staveb je klíčové. Nesmíme si to nechat přerůst přes hlavu.“ dodal a otočil list ve svých poznámkách.
„Přehled mít můžeme, ale pozemky, které jsou v majetku někoho jiného než hrabství si nárokovat nemůžeme ani v případě, že se o ně dotyčný nestará nebo je spravuje velmi špatně. V tomhle směru můžeme udělat pouze jediné, dát mu to jasně najevo nějakou výtkou nebo je zkusit vykoupit.“ upozornil Delmus.
„Dobře.“ povzdechl si Elbert, „Chocholka to nějak vymyslí.“ řekl směrem k argonianovi, který jen přikývl spokojeně hlavou. „Máte někdo k těmto bodům připomínky? Nebo nějaké otázky? V případě dolu si myslím, že je vše jasné. Vyčleníme 10 tisíc Septimů prozatím do rezervy, ohledáme důkladně naleziště a pokud se shledá odborníky jako vhodné k obnovení těžby peníze využijeme. V opačném případě je opět navrátíme do pokladny.“
„Důl je užitečná věc. Tady si myslím není o čem dlouze mluvit nebo jednat. Kdyby někdo z nás měl něco proti těžbě už by se ozval.“ podíval se spíše směrem na Anitu a Adriannu u kterých jakoby očekával, že by s tímto mohly mít problém, ale neměly. Obě jen zakroutily hlavou na Beliova slova. „Zde bych asi rovnou zapsal schváleno, ale pokud je nezbytné hlasovat?“ podíval se tázavě na Delmuse, otočil se k němu i Elbert.
„Je to vhodné. Hlasovat i v případě předem deklarovaného souhlasu.“ odpověděl Delmus pohotově.
„Dobře. Než hlasování vyvolám. V případě bodu ohledně hlásky navrhuji setrvat a jednání odložit dokud nebude provedeno důkladné prozkoumání stavu a Chocholkou vytvořen hrubý odhad financí.“

(k urychlení jednání: Aedan hlasoval v obou případech souhlasně, zbylí členové rovněž souhlasili a došlo k jednoznačnému souhlasu, investice pro důl schválena, hláska odložena)

„Dalším bodem... tento navrhuje komoří Delmus.“ obrátil se Elbert na Delmuse, „Je schválení finanční podpory ve výši 25 tisíc Septimů. Investice má podpořit řemeslníky a občany města Chorrol, které zasáhlo obléhání města.“ shrnul a poté předal dunmerovi slovo.
„Přesně tak. Investice má navíc přispět k lepší konkurence schopnosti místních řemeslníků. Jako taková se soustředí přímo na Chorrol a jeho občany. Tudíž peníze nepůjdou mimo město k řemeslníkům, kteří mají své dílny v osadách mimo město.“ upřesnil Delmus.
„A jak plánujete peníze rozdělit?“ zeptal se Chocholka, „Četl jsem, že plánujete pověřit někoho... někoho kdo projde město, vytipuje adekvátní kandidáty a poté se peníze schválí. Nicméně... jakým způsobem se bude udělovat výše? Jsou nějaké nastavená pravidla?“ vyzvídal.
„Ano. Mám jasnou představu jakým způsobem tohle celé proběhne. Značná část domů je již dávno opravena z předchozích podpor, které jsme občanům poskytli. Nyní by mělo dojít k završení této snahy a je to tudíž cíleno na ty co skutečně předtím nějakým způsobem nejednali nebo na ně nezbylo. Řemeslníci dostanou všichni stejně. Občané na opravu svých domovů dostanou tolik, kolik je oprava skutečně bude stát.“ zodpověděl mu otázky Delmus. Chocholka kývl hlavou.
„Dobře...“ kývl hlavou Chocholka, „Souhlas. Myslím, že tohle z pokladnice uvolnit můžeme.“ rozhodl následně. „Předpokládám, že to má všeobecnou podporu a nikdo nemá nic proti?“ zeptal se, když se rozhlédl.
„Ano. V tomhle směru nemám žádný problém. Z toho co říká Delmus je to nastavené spravedlivě. A jestliže to pokladnice ustojí pak skutečně nevidím žádný problém.“ souhlasil Elbert.
„Podporu Belia a Anity jsem si již vyjednal v předstihu, protože jsem to s nimi řešil.“ ujistil Delmus, „Vás.“ obrátil se na Chocholku, „Jsem v té době ještě příliš neznal, proto těch podkladů moc nemáte.“
„Chápu.“ překřížil si ruce na hrudi Chocholka, „Co tam máme dál Elberte?“ zeptal se.

(k urychlení jednání: Aedan hlasoval souhlasně, zbylí členové rovněž souhlasili a došlo k jednoznačnému souhlasu: investice pro podporu řemeslníků a občanů schválena)

„A nyní můj bod... dnešního zasedání.“ řekl s vážností v hlase Elbert a rozhlédl se po komnatě, „Dozvěděl jsem se, že Chorrol jako takový aktuálně nemá žádnou síť špiónů. To je podle mého názoru špatně. Přemýšlel jsem jak to celé správně uchopit. Jestli vám navrhnu, aby s námi seděl v radě ještě někdo kdo by si tuhle agendu vzal na starost, ale dospěl jsem k názoru, že je to zbytečné. Respektive domnívám se, že to lze sloučit pod povinnosti jednoho z nás.“ začal pozvolna vysvětlovat, „Rád bych, aby se Chorrolské vojsko rozšířilo o speciální oddíl specializující se na špionáž a případně... tajné operace.“ pomrkával na obě strany jakoby chtěl znát bezprostřední reakci. „Proto bych rád o tuto agendu rozšířil pravomoci velitele ozbrojených sil hrabství. Velitel Ervine by si vzal sestavení a následnou koordinaci této jednotky pod sebe. Já jsem schopen mu v řádu dní... možná i dříve dodat několik schopných mužů, které znám osobně a vím, že jsou schopni splnit i ty nejtěžší operace a zůstat přitom v utajení. Společně s nimi by položil základ.“ uzavřel a dal prostor k připomínkám.
„Chceš špiclovat naše sousedy?“ reagoval žertovně Belius.
„Vždycky se hodí vědět jakou noční halenku nosí hraběnka v Kvatchu a jakou v Skingradu.“ namítl žertovně Chocholka, „Krom toho... budeme mít ten nevěstinec, který rovněž přinese hrstku drbů. Samozřejmě je bude třeba očesat od těch hloupostí a vytáhnout z nich opravdu jen to co má hlavu, patu a hlavně váhu pro nás.“
„Netvrdím, že je to hloupost... nebo zbytečný, ale když se to provalí může z toho být průser.“ konstatoval Belius.
„To nepopírám. Proto to musí být utajeno. Existence té jednotky musí být tajná. Samozřejmě, že ostatní hrabství bezesporu něco takového také mají. Nikdy nevíš jestli ta blondýnka co tu dělá vrchní není ve službách někoho jiného a nešpicluje nás tu. To nikdy nevíš.“ reagoval Elbert.
„Elbert má pravdu.“ kývla hlavou Adrianna, „Intriky jsou všude. Dvorem počínaje. Teď máš moc a jsou lidé co tě o ní vždy budou chtít připravit. To je přirozené. Je to skutečně všude. Tahle jednotka by mohla snížit šance, že se jim povede proniknout na náš dvůr a jak zmínil Elbert je tu šance, že se nám povede získat nějakou páku. Ta je v diplomacii potřeba.“ podívala se na Belia, „Nicméně nemyslím si, že by zrovna služebná Belene byla špionkou.“ ujistila následně přítomné.
„To byl samozřejmě jen příklad.“ přikývl Elbert, „Nijak zle jsem to nemyslel. Jak jsem řekl. Jde o to mít svoji vlastní síť špiónu, mít své informátory různě po hrabství, abychom byli zavčasu v obraze co se chystá. Proto mi přijde, že můj návrh vytvořit tajný oddíl pod velením velitele Ervineho je ideální. Samozřejmě on jim bezprostředně velet nebude, stanoví někoho dostatečně kompetentního a sám to bude sledovat z větší vzdálenosti, protože se do toho nesmí příliš namočit.“
„Musím přiznat, že s tímhle souhlasím.“ kývl Delmus, „Sice bych rád věřil, že to jde i čestnější metodou. Nicméně jsem u dvoru již nějaký ten pátek a vím, že tohle zformování oddílu by sloužilo jedině ku prospěchu. Jsem, ale toho názoru, že by něco takového nemělo být součástí naší oficiální armády. Měla by celá jednotka stát bokem a skutečně spadat pod agendu jiného člena rady. Aby v případě nějaké aféry... řekněme nedošlo k tomu, že jí bude ovlivněn velitel. Pro veřejnost by to nebylo dobré.“ nadechl se, „Proto bych to raději oddělil a velitele nechal stát stranou. Aby nemohl být tolik pošramocen, když špioni něco vyvedou.“

„Další člen v radě je zbytečnost.“ řekl Chocholka bez váhání, „Zbytečně to bude stát pokladnu hrabství několik stovek navíc. Nehledě na to, že se celá jednání protáhnou. Brzy sem sedne druhá čarodějka nebo čaroděj... kněžka a nyní někdo další? Elbertovo řešení je logické. Velitel je velitel vojenských sil a pod ním by měl být i tenhle oddíl. Financování mu můžeme poskytnout odděleně, nicméně nechal bych to všechno v gesci velitele. Nikdo dalšího bych do toho netahal. Ten ať si pak udělá hierarchii a pořádek podle sebe.“
„Jsem jednoznačně pro vytvoření oddílu, ale souhlasím s Delmusem. Raději ponechat jednotku bokem. Ať není velitel zasažen 'špinavostmi'.“ poznamenala Adrianna, která přitom krátce koukla na tebe.
„Takhle... když to praskne bude z toho humbuk ať stojí v čele kdokoliv. Takže je to asi trošku jedno.“ pokrčil rameny Belius, „Ale samozřejmě bych si nepřál, aby kvůli tomu měl průšvih Aedan.“ dodal vzápětí, „Jenže, když to přiklepneme někomu jinému... někoho koho úplně neznáme pak se to může obrátit i proti nám. Špionáž je zákeřná a může se kdykoliv obrátit i proti tobě.“
„Dobře.“ zazněl rezignovaně Elbertův hlas, „Uklidněme vášně. Delmusova připomínka má v sobě něco pravdy. Nicméně... velitel Ervine je tu ten hlavní velitel. Jeho názor by měl být klíčový, protože on garantuje bezpečí hrabství. Jestliže pod sebe bude tenhle oddíl chtít pak ať ho má. Pokud se ho zřekne... pak zkrátka najdeme nějaký příhodný kompromis.“ uzavřel, „Protože pochybuju, že je tu někdo kdo by tenhle oddíl považoval za zcela zbytečný?“ rozhlédl se. Nikdo z přítomných nereagoval. Všichni vesměs souhlasili, že oddíl má nepochybný přínos pro zvýšení bezpečnosti hrabství.


SuperHunter
Znovu sis prohlédla mučící pomůcky v sadě. Byly různé a každá z nich by našla své využití. Zenira se rovněž nakrátko naklonila nad pomůcky, ale pak jen zakroutila hlavou, „Myslím, že kleštičky budou stačit... I když... Možná tohle.“ řekla a vytáhla jiné kleště, určené ke skřípání. „To se bude hodit. Na prsty... pokud nebude chtít mluvit. Na zbytek mám své drápky.“ řekla a pozvedla svoji khajiití packu a ukázala drápy. Poté co jste si obě uschovaly kleště, zabalila si opět sadu a uschovala ji na bezpečném místě.

„Ještě kabát. Ať nebudíme pozdvižení hned za dveřmi.“ doporučila ti kabát a sama ho přes sebe přehodila, aby zakryla co největší část svého těla v šatech. Poté vykročila ke dveřím a uvolnila je.


Adrian_S
„Dunmer se zohyzděnou částí těla je bezpochyby Taros. Žádného jiného temného elfa co by utrpěl nějaká podobně závažná zranění jsem tu neviděl. A to jsem tu už dost dlouho.“ řekl čaroděj po krátkém mlčení, „Ovšem ta knihovna, kterou jste mi popsal vyvolává v mé hlavě dost otázek.“ přiznal nespokojeně, „Prošel jsem tuhle věž křížem krážem, všechny veřejné prostory jsem prolezl, ale tohle mi nic neříká. Pravdou je, že spousta komnat je nevyužita a zamčena. Klíče od nich má pouze Taros...“ zachmuřil se, „Obávám se, že potřebuju něco víc. Jinak je to jako hledat jehlu v kupce sena. Ale stále budu přemýšlet. Občas máme všechno tak strašně na očích, ale zkrátka si to hned neuvědomíme.“ opět se odmlčel. Bylo na něm znát, že se snaží hádanku rozklíčovat a trápí ho, že se mu to příliš nedaří.

„Vraťme se zpět k prvnímu snu.“ vyzval tě poté, „Sice vyvolává ještě více otázek, ale zkusme zauvažovat. Z toho co jste mi pospal... usuzuji, že ta kniha bude velmi prastará a bude rozhodně spadat do staré magie a to té spíše zakázanější. Černá vazba je pro tenhle typ magie typická. Co se lokace týče... myslím si, že tady to určitě nebude. Kdyby tu totiž bylo něco takového...“ povzdechl zamyšleně hlavu, „Už by ji někdo dávno objevil.“


ScorpionCZ
Do zahájení přednášky zbývá zhruba hodina a pár desítek minut. Protože se jedná o první hodinu předmětu, musíš si obstarat deník do něhož budeš evidovat přítomnost a nepřítomnost svých studentů, včetně témata probíraného na přednášce. Rovněž bys měl připravit výpis požadavků (požadavky, které musí ve tvém předmětu splnit, abys je připustil k závěrečné zkoušce, případně co musí splnit aby byl předmět považován za splněný, zkouška není povinná, záleží na garantovi předmětu což seš ty), který studentům na první přednášce sdělíš. Prázdný deník seženeš v komnatě profesorů. Byla ti k přednášení vybrána učebna běžně určená pro přednášení historie, její vybavení je orientováno tímto směrem, jedná se o učebnu v přízemí, obsahuje několik skříní s četbou, která se využívá při výuce a vitrín s artefakty. Učebna se vzhledem k přítomnosti artefaktů zamyká. Za její stav zodpovídají profesoři vyučující historii. Klíč od učebny máš, protože do ní lze vstoupit s obyčejným profesorským klíčem. Učebna je aktuálně prázdná. Odebral ses do své komnaty, kterou si sdílel se Seranou. Odemykat jsi nemusel, bylo odemčeno. Serana se uvnitř nacházela a vypadalo to, že se každou chvílí chytá k odchodu. Zatímco si usedal ke stolu, porovnala pár věcí na svém stole a poté se obrátila na tebe.

„Nechceš jít s Lauranou dnes do divadla?“ zeptala se tě, „Dostala jsem od jednoho pána dvě místa v divadle na dnešní vystoupení. Hraje v něm jeho dcera a byl mi vděčný, že jsem mu zachránila bratra... bývala bych nic takového nepřijala, ale byl dost neodbytný tak mi nic nezbylo.“ pousmála se, „Ale Flavius moc na divadlo není...“ usmívala se od ucha k uchu, „Tak mě napadlo jestli chceš vyrazit s Lauranou? Malou bychom vám s Flaviem pohlídali.“