---

→ Tah 1092


Sarako
Muž s klackem se obrátil tvým směrem. Cosi neslyšně zamumlal pro sebe, zahodil klacek stranou a vykročil blíž k tobě. Zastavil se až zhruba dva metry od tebe. Garynovi se mezitím povedlo dostat muže obejít a dostat se za jeho záda. Dost mu v tom pomohlo i medvídě, které začalo dělat rozruch a společně s větrem zakrylo jakýkoliv tišší rozruch.

„Není na prodej!“ zvolal na tebe nakonec muž, „A tahle... tahle pevnost není žádná noclehárna pro zbloudilce!“ zdůraznil, „Kliďte se dří-“ nestihl doříct neboť mu Garyn poklepal ostřím meče na rameno přesně jak si mu zaúkoloval. „Krucinál...“ povzdechl si muž a opatrně pozvedl ruce vzhůru, „Teď budu všem pro smích.“ konstatoval následně, když si tě znovu změřil pohledem, „Říkals, že seš šlechtic?“ zazněl z jeho úst již mnohem vstřícnější tón, „Nezačali jsme zrovna nejrozumněji. Heh... Jsem Halfar... před válkou hrdý občan Leyawiinu. Teď... teď díky konkordátu zločinec odsouzený k životu ve vyhnanství a strachu.“


Tondulin
„No nebude...“ rozhodil rukama Belius, „Ale nemusel se do toho pouštět. Komu tím prospěl? Nikomu.“ povzdechl si, „A tys ho v tom neměla podporovat. Teď si tu užije pár minut své slávy a pak se odporoučí do Imperial City.“ řekl směrem ke své sestře, která mlčela a poslouchala vaši krátkou konverzaci. Víc ses však nedozvěděl, protože ses sebral a odešel vyhledat Chocholku.

Odchytl si ho na chodbě, opíral se o zábradlí a hleděl dolů. Ochotně tě vyslechl.
„Jistě.“ usmál se, „Povídej. Jaká je cena tvého hlasu?“ zeptal se bez okolků a vyčkával jaké podmínky si stanovíš.


SuperHunter
Převzala si škrabošku, nazula si boty a udělala několik kroků po místnosti. Boty též dobře seděly a nijak tě výrazně nelimitovaly v pohybu. Nasadila sis škrabošku. Khajiitka učinila totéž, byla již téměř připravena když zamaskovala úzkou dýku připevněnou na levé stehno pod sukní a po tvém vzoru se prošla po místnosti.

„Jsem připravena.“ prohlásila, když se zastavila a popadla plášť.


Adrian_S
„Není zač. Mějte se.“ rozloučila se s tebou Jera a vyrazila svou vlastní cestou. Tvé kroky směřovaly rovnou ke knihovníkovi, promluvil si na něj a vznesl své dotazy. Muž zanechal své činnosti.

„Nekromancie, sféry a Mohyla duší to je vždycky vypůjčená. Je o to hrozný zájem.“ řekl aniž by si svá slova ověřil v zápisu, „Jestli vám můžu poradit. Běžte rovnou za tím největším odborníkem, kterého tu máme. Je sice trochu svérázný, ale pokud se obrníte trpělivostí jsem si jist, že vám pomůže víc a hlavně rychleji než všechny knihy co tu máme.“ pokračoval, „V tuhle chvíli ho najdete v hostinci naproti věži, bude si tam dopřávat něco k snědku a popíjet punč nebo co to vlastně pije.“ rozhlédl se, „Hledejte vousatého chlápka, dunmera, kterému možná táhne na pár století. Nosí černé roucho jako většina místních, ale na hlavě má vždy čepičku s bambulkou. To odlišuje už na první pohled.“ posměšně se uchechtl, „Říká si Arilen... ale jestli je to jeho pravé jméno? Kdoví.“ pokrčil rameny, „Každopádně dluží hned několik knih s touto tématikou. Pokud s ním nenajdete rozumnou řeč tak mu alespoň zdůrazněte, že zbytečně blokuje hromadu knih a měl by se několika z nich vzdát třeba pro váš prospěch... něco kreativního si vymyslete.“

„Potom jsou tu ještě dva adepti, ale za nimi nechoďte. Je to ztráta času. Zkuste Arilena a uvidíme. Kdyžtak se vraťte.“ řekl nakonec knihovník, když ses chystal poděkovat a rozloučit se. „Hodně štěstí.“ popřál ti nakonec, když si poděkoval a rozloučil se. Sešel si všechny ty schody až do přízemí, opustil věž a zamířil do hostince, který jste předtím s Relethem míjeli.

Otevřel si dveře a vešel dovnitř. Ihned si ucítil silný odér smíchaných vůní, alkoholu, bylinek a různých ingrediencí. Zavřel si za sebou dveře a rozhlédl se. Hostinec byl téměř prázdný, neviděl si ani obsluhu. Jediný kdo zde seděl by čaroděj, kterého ti popsal knihovník.

Sešel u jedné ze židlí obklopen knihami, jídlem v podobě pečeného masa. Zrovna odkládal sklenici s pitím. Roucho měl skutečně černé, žádné symboly ať už runové nebo cechovní. Kápě měl sejmuté a tak si měl možnost spatřit tvář starého temného elfa, dlouhé šedivé vousy a typické rudé oči. Čepičku s bambulkou měl odloženou bokem. O židli po své pravici měl odloženou brašnu s magickou holí, která byla rovněž dost atypická. Byla zpracována z černého kovu, který svým povrchem připomínal dřevěné hole, magický kámen byl umístěn do rozevřených úst lidské lebky.


ScorpionCZ
Do zahájení přednášky zbývá zhruba hodina a pár desítek minut. Protože se jedná o první hodinu předmětu, musíš si obstarat deník do něhož budeš evidovat přítomnost a nepřítomnost svých studentů, včetně témata probíraného na přednášce. Rovněž bys měl připravit výpis požadavků (požadavky, které musí ve tvém předmětu splnit, abys je připustil k závěrečné zkoušce, případně co musí splnit aby byl předmět považován za splněný, zkouška není povinná, záleží na garantovi předmětu což seš ty), který studentům na první přednášce sdělíš. Prázdný deník seženeš v komnatě profesorů. Byla ti k přednášení vybrána učebna běžně určená pro přednášení historie, její vybavení je orientováno tímto směrem, jedná se o učebnu v přízemí, obsahuje několik skříní s četbou, která se využívá při výuce a vitrín s artefakty. Učebna se vzhledem k přítomnosti artefaktů zamyká. Za její stav zodpovídají profesoři vyučující historii. Klíč od učebny máš, protože do ní lze vstoupit s obyčejným profesorským klíčem. Učebna je aktuálně prázdná. Odebral ses do své komnaty, kterou si sdílel se Seranou. Odemykat jsi nemusel, bylo odemčeno. Serana se uvnitř nacházela a vypadalo to, že se každou chvílí chytá k odchodu. Zatímco si usedal ke stolu, porovnala pár věcí na svém stole a poté se obrátila na tebe.

„Nechceš jít s Lauranou dnes do divadla?“ zeptala se tě, „Dostala jsem od jednoho pána dvě místa v divadle na dnešní vystoupení. Hraje v něm jeho dcera a byl mi vděčný, že jsem mu zachránila bratra... bývala bych nic takového nepřijala, ale byl dost neodbytný tak mi nic nezbylo.“ pousmála se, „Ale Flavius moc na divadlo není...“ usmívala se od ucha k uchu, „Tak mě napadlo jestli chceš vyrazit s Lauranou? Malou bychom vám s Flaviem pohlídali.“