---

→ Tah 1091


Sarako
Pomalu jste se přesunuli k jedné z menších věží, nahlédli jste dovnitř, ale nikoho jste uvnitř neviděli. Pokračovali jste k další, cesta k ní byla horší, protože část hradby byla na této straně probořená. Když jste k ní došli nahlédli jste dovnitř a opět nikoho nespatřili. Nespatřili jste ani nic co by naznačovalo nějakou snahu o její obydlení.

„Spíš budou v té hlavní. Jestli je tu taková kosa nevyplatí se jim mít ohně rozdělaný všude. Krom toho... jsme moc stop vzhůru neviděli. Se tu dveře trhnout nebudou.“ reagoval Garyn, když jste věž opustili.
„Podělaný počasí...“ zvolal kdosi náhle na celou pevnost, „V tomhle... se na to můžu...“ mumlal zatímco kráčel vpřed. Skryli jste se za hradbou a opatrně vykoukli. Spatřil si muže, který v silné kožené zbroji s přehozenou teplou kožešinou kráčel ke kleci. V ruce nesl hliněnou misku, kterou pak hodil cosi do klece. „Vstávej! Žrádlo.“ zařval do klece a popadl klacek, který byl opřený opodál a zabouchal jím na klec vší silou. Chundelatá kulička se začala stavět na nohy.
„Je to medvídě.“ hlesl s úžasem Garyn, „Co s ním chtějí dělat? Ochočit si ho?“


Tondulin
Elbert jen spokojeně kývl. Delmus se nezatvářil zprvu nadšeně, ale nakonec jen kývl hlavou se slovy: „Pak je rozhodnuto. Elberte Arterie... jste novým předsedou rady.“
Elbert spokojeně vstal, „Děkuji vám všem.“ poděkoval, pobral své věci rozložené na stole a přesunul se k místu v čele stolu, odsunul židli a posadil se. Rozprostřel si své věci systematicky na stole a poté se podíval na všechny přítomné. „Ještě předtím než se pustíme do ostrého jednání. Byl jsem obeznámen s tradicí vyhlásit krátkou přestávku po zvolení předsedy, abychom se navzájem mohli soukromě poradit co a jak.“ řekl, „Zhruba za patnáct minut se tu sejdeme.“ oznámil. Vstal od stolu a zamířil ven z komnaty, své věci ponechal na stole tak jak je měl připravené.

Chocholka do sebe naklopil pití, vstal od stolu. „Jdu se projít po chodbě.“ oznámil a jak řekl tak také udělal. Dveře na chodbu ponechal otevřené.
„Využiju času a skočím zkontrolovat poštu.“ řekl Delmus, „Očekávám dopis z Imperial City, kdyby přišel mohli bychom stanovisko rovnou projednat.“ s těmito slovy se odebral pryč z komnaty. Zůstali jste v ní pouze čtyři. Písař, Anita s Beliem a Adrianna.

„Achjo... Zvolit Elberta.“ zakroutil hlavou Belius a sevřel ji v dlaních.


SuperHunter
Vysvlékla ses ze své uniformy, odložil opasek se zbraněmi a poté všechno ostatní přebytečné vybavení. Oblékla ses do šatů, které Zenira přinesla a následně sis je upravila. Zdálo se, že vše sedí jak má, když si došněrovala poslední šněrování obrátila ses na khajiitku s žádostí o její názor.

Zenira si tě prohléhla zatímco si držela v ruce boty.
„Sedí.“ usmála se Zenira, „Myslím, že je to skoro dokonalé...“ následně znovu sáhla do své brašny, „Pak jsem sehnala tohle.“ řekla a vyndala dvojici škrabošek, které měly skrýt alespoň částečně vaši tvář. „Mělo by to alespoň částečně skrýt naši tvář... ale nevím jestli to použít.“ položila před tebe jednu ze škrabošek a sama si nazula boty. „Předpokládám, že ten chlapík se stejně nedožije rána.. aby naše tváře mohl poznat.“


Adrian_S
„Ano. Jmenuji se tak.“ kývla hlavou Jera, když si jí nabídl ruku na potřesení krátce zaváhala, ale nakonec ji přijala a stiskla ji. „Dobře. Pojďme.“ vybídla tě a zamířila ke dveřím. Než odešla, vytáhla klíč ze dveří a dala ti ho. Zamkl jsi za sebou a společně jste pokračovali opět po schodišti rovnou do knihovny. Jako předtím jste ani nyní nikoho nepotkali.

„Nerada šířím drby.“ odpověděla ti Jera téměř okamžitě jakmile si domluvil, „Řeknu vám pouze to co není žádným tajemstvím a dříve nebo později byste se to dozvěděl.“ pokračovala po chvilce, „Taros nabídl azyl jednomu muži. Příliš toho o něm nevím, ale Taros o něm mluví jako o mecenáši, který nám přispěl poměrně velkým darem a proto si místo mezi námi zaslouží.“ odmlčela se, „Nesetkala jsem se s ním, ale vím... že kvůli němu začal platit ten zákaz v posledním patře.“ řekla o něco tišeji, když jste odbočili a zamířili chodbou ke knihovně.

„Máme.“ řekla Jera, „Ale tahle tématika je tu dost čas vypůjčená. Musíme zkusit štěstí nebo se poptat přímo těch co se tím zabývají. Jména vám schopná říct nejsem, ale knihovník bude mít seznam se jmény všech co si je vypůjčili. Při trošku štěstí se vám z toho seznamu podaří najít někoho kdo se tímhle tématem zabývá... možná vám bude schopen poradit i více než nějaká kniha.“ pokrčila rameny.

Doprovodila tě do velké místnosti plné knih. Regály byly plné nejrůznějších knih, publikací a to včetně několika knihoven v niž se nacházely zápisy vyryté do kamenných desek. O knihovnu pečoval muž v obdobném rouchu jako měla Jera, rovněž měl kápě, aby zůstal anonymní.


ScorpionCZ
Do zahájení přednášky zbývá zhruba hodina a pár desítek minut. Protože se jedná o první hodinu předmětu, musíš si obstarat deník do něhož budeš evidovat přítomnost a nepřítomnost svých studentů, včetně témata probíraného na přednášce. Rovněž bys měl připravit výpis požadavků (požadavky, které musí ve tvém předmětu splnit, abys je připustil k závěrečné zkoušce, případně co musí splnit aby byl předmět považován za splněný, zkouška není povinná, záleží na garantovi předmětu což seš ty), který studentům na první přednášce sdělíš. Prázdný deník seženeš v komnatě profesorů. Byla ti k přednášení vybrána učebna běžně určená pro přednášení historie, její vybavení je orientováno tímto směrem, jedná se o učebnu v přízemí, obsahuje několik skříní s četbou, která se využívá při výuce a vitrín s artefakty. Učebna se vzhledem k přítomnosti artefaktů zamyká. Za její stav zodpovídají profesoři vyučující historii. Klíč od učebny máš, protože do ní lze vstoupit s obyčejným profesorským klíčem. Učebna je aktuálně prázdná. Odebral ses do své komnaty, kterou si sdílel se Seranou. Odemykat jsi nemusel, bylo odemčeno. Serana se uvnitř nacházela a vypadalo to, že se každou chvílí chytá k odchodu. Zatímco si usedal ke stolu, porovnala pár věcí na svém stole a poté se obrátila na tebe.

„Nechceš jít s Lauranou dnes do divadla?“ zeptala se tě, „Dostala jsem od jednoho pána dvě místa v divadle na dnešní vystoupení. Hraje v něm jeho dcera a byl mi vděčný, že jsem mu zachránila bratra... bývala bych nic takového nepřijala, ale byl dost neodbytný tak mi nic nezbylo.“ pousmála se, „Ale Flavius moc na divadlo není...“ usmívala se od ucha k uchu, „Tak mě napadlo jestli chceš vyrazit s Lauranou? Malou bychom vám s Flaviem pohlídali.“