---

→ Tah 1090


Sarako
Začal si šplhat vzhůru. Byla to fuška, ale brzy si vylezl na hradby. Vítr zesílil ještě víc a stal se opět dost nepříjemným, přidalo se k němu i sněžení.

„Jsou zalezlí uvnitř.“ oznámil ti Garyn, když si stál nohama na hradbě a pokynul ti ať se přesuneš na druhou stranu a nahlédneš na nádvoří. Když si tak učinil spatřil si velké množství dřeva, které bylo nejspíš přitaženo a následně zpracováno ze zdejšího lesa. Všiml sis také vozu a velkého množství nářadí, které nejspíš sloužilo nejen k opravě pevnosti. „Tohle je průser.“ ukázal Garyn na za dřevem skrytou stavbu připomínající klec. Pokynul ti ať popojdeš kus dopředu.

Když jste se přesunuli naskytl se ti pohled na klec. Klec byla z části kovová a z části ze dřeva. Uvnitř se schovávalo cosi chundelatého, stočeného do klubíčka.
„Vypadá to jako mládě medvěda...“ uchechtl se Garyn, „Teda myslím. V téhle poloze je to už od té chvíle co jsem vylezl nahoru. Jestli to spí jedině dobře.“ dodal, „Z toho co tu vidím to na mě, ale nepůsobí jako pevnost nějakých obyčejných lapků nebo tak něco.“ pokrčil rameny.


Tondulin
Delmus po tvé reakci zůstal chvilku zírat. Nakonec se, ale pousmál a se slovy: „Zjevně tu není nikdo. Tak přejdeme k tomu podstatnému.“ obrátil se na Elberta, „Chcete začít?“ zeptal se.

Adrianna, které tvůj duchem nepřítomný stav neušel se jen mírně pousmála. Sevřela ruce na stole a s napětím očekávala jaký proslov přednese její bratr. Chocholka se jen uculoval, protože si také pohrával s pohárkem v němž měl nalito. Reakci Belia, Elberta a Anity jsi nepostřehl.

„Jen začnete. Přihlásil jste se první.“ nabídl ho Elbert. Delmus vstal, přesunul se k volnému místu v čele stolu a nadechl se ke slovu.
„Přestože je tato funkce spíše formální a nemá zas až takovou silnou pozici. Tudíž moji nebo Elbertovu představu zcela bez vaší podpory a hlavně podpory vládců.“ podíval se na Anitu s Beliem, „Nemáme šanci realizovat... Chtěl bych navázat na to co jsem dělal doposud. Doposud jsem se vždy snažil, aby Chorrol prosperoval. Naše úsilí bychom měli věnovat posílení obchodu, řemeslníků a stavbě nových osad. Znovuobsazením a rozjetí dolů o které jsme všemožně přišli. Finance, které nyní máme včetně těch kterými nás bude po jistý čas podporovat Shornhelmské království bych rád investoval v tomto směru. V otázkách naší bojeschopnosti jsem si dlouho lámal hlavu. V naší situaci by bylo moudré postoupit několik nevyužívaných pevností legii pro výcvikové účely, posílilo by to naši bezpečnost, přivedlo další finance do naší pokladny a v poslední řadě by nebylo nutné vynaložit peníze na údržbu těchto pevností, které během svého nevyužívání zbytečně chátrají. Pak se dostanou do stavu kdy je už nebude možné použít.“ nakrátko se odmlčel, Chocholka se naklonil k Elbertovi. Elbert jen přikývl. Delmus si jejich tiché výměny nevšímal.

„V rámci diplomacie bychom měli vystupovat procísařsky. Měli bychom posilovat vztahy s Císařstvím a jejími vrcholovými představiteli, protože zbylá hrabství v tomto směru profitují. Jmenovitě Skingrad, Kvatch a ve částečně i Leyawiin.“ opět se odmlčel, „Na závěr. Vedl jsem radu hrabství již v minulosti, stál jsem po boku Anitina otce, když vládl, poté u jejího bratra, když se moci chopila regentka. Mám v tomhle směru bohaté zkušenosti, místní mě znají a já znám jejich problémy. Když bude nutné, aby se obrátili na nás... vím jak s nimi mluvit, protože jejich problémy znám, zažil jsem je a mnoho z nich jsem už musel během své dlouhé kariéry nějakým způsobem řešit. To je vše.“ zakončil, „Děkuji.“ zakončil a odebral se na své místo. Všichni přítomní mu zatleskali.

Elbert ihned povstal a zamířil si s ním vyměnit místo. Když došel k místu, prohlédl si ho a poté pozvedl hlavu k vám.
„Má představa je takováto. Chorrol má nyní ideální šanci začít znovu, definovat svůj nový směr a neplácat se ve směru v němž se mu nevedlo příliš dobře. Peníze, které máme bychom měli investovat tak, abychom zabránili tomu co se tu stalo. Chorrol jako takový musí být obranyschopný i bez legie. Nesmíme se spoléhat na podporu legie, nesmíme se spoléhat na Císařství. Hrabství musí být schopno garantovat svým občanům bezpečí. To lze jen tak, že zvýšíme jeho bojeschopnost a obranyschopnost posílením vojska, obsazením klíčových hraničních pevností a zvýšením počtu válečníků ve službách hrabství. Investice do řemesla, obchodu a dalších osad smysl má, ale pakliže jim nebudeme schopni garantovat bezpečí pak vše co zbudujeme dříve či později skončí v plamenech.“ odmlčel se, „Měli bychom naši diplomacii směřovat tak, abychom byli schopni existovat i bez Císařství. Dále bych si představoval výraznou podporu pobočce magické Univerzity. Je třeba, aby jejich bojový mágové, které zde budou vychovávat měli ihned od počátku nějakou pěknou vazbu na hrabství. Přijdou sem studovat ze všech koutů, ale my jim v našim zájmu musíme nabídnout něco co je přiměje zůstat zde i poté co dostudují. Protože každý z nich co se vydá do služeb někoho jiného je ztráta, kterou v boji můžeme pocítit.“ opět se odmlčel, „Takže ano. Zacelme krvácející rány, vynaložme peníze na obchod, řemeslo a rozvoj osad, ale ne na úkor vojska. Obnovení vojska, bezpečnosti pro nás musí být v tuto chvíli naprostou prioritou. To je vše. Děkuji.“ poděkoval na závěr Elbert a poté zamířil ne svému místu. Všichni přítomní opět zatleskali jako v případě Delmuse. Adrianna se na Elberta spokojeně usmála, když si sedal.

„Přejděme k hlasování.“ vybídl Delmus, „Já a Elbert se hlasování zúčastnit nemůžeme, protože kandidujeme. Volba je veřejná, protože před sebou nemáme co tajit. Postupně zvedněte ruku a nechte prsty natažené. Zatnutá pěst hlas pro Elberta. Písařka vše zaznamená.“ upřesnil dunmer a sevřel ruce na stole. „Pusťte se do toho.“ vybídl hraběte s hraběnkou.
„Delmus Helbone.“ řekla Anita a pozvedla rozevřenou ruku s nataženými prsty.
„Náš otec si přál, aby v čele rady usedl Delmus. Já jeho přání nejenom respektuji, ale též podporuji. Protože je naprosto jasné, že nikdo z nás nemá s něčím podobným zkušenosti, Delmus zná hrabství nejlépe z nás, zná místní a ví jak s nimi jednat a má s řízením hrabství bohaté zkušenosti.“ pozvedl ruku vzhůru Belius, „Krom toho.“ podíval se na Elberta, „Tvoje povinnosti diplomata ti ani neumožňují tuhle funkci řádně vykonávat.“ řekl s patrným důrazem, rozevřel ruku a natáhl prsty.
„Chorrol potřebuje změnu a Elbert jako diplomat silnou pozici v hrabství. Dávám mu svůj hlas.“ pronesl Chocholka a zvedl ruku se zatnutou pěstí. Přičemž se nakrátko podíval na Elberta, který jen přikývl. Adrianna se na tebe podívala jakoby zaváhala jestli ti nemá dát prostor k hlasování, ale nakonec i ona pozvedla ruku.
„No jo... příslib bordelu zafungoval.“ poznamenal Belius, když se rozvalil na židli a sevřel ruce za hlavou. Delmus se na něj jen překvapeně podíval. Chocholka Beliovu poznámku nechal bez komentáře jako všichni ostatní. Anna, která byla přerušena se tak konečně mohla ujmout slova.
„Respektuji přání otce a vážím si vás Delmusi Helbone, protože jste toho opravdu mnoho vykonal pro Chorrol. Ale mé srdce bije pro rod Arteriů a je mou povinností dnes podpořit svého bratra.“ uzavřela a pozvedla ruku se zatnutou pěstí.

„Nerozhodně.“ hlesl Belius, kterého nejspíš hlasování sestry nijak nepřekvapilo. Změnil polohu na židli a opřel se lokty o stůl, „Teď to rozhodneš. Aedane.“ a šťouchl do tebe, jakoby se chtěl ujistit, že si duchem přítomen a víš, že už přišel tvůj čas hlasovat.


SuperHunter
„Dobře.“ souhlasila khajiitka a upravila své šaty, udělala si to samé, upravila šaty. Když jste měly obě hotovo, zkontrolovaly jste šaty. Bylo znát, že se úpravy nejal tentýž člověk co šaty ušil, ale svůj účel vaše úprava nejspíš plní. „Snad jsem trefila správnou velikost. To bude horší.“ přiznala poté co se začala vysvlékat ze zbroje, odložila boty, opasek a následně i zbytky své zbroje. Když se oblékla do šatů a začala zavazovat šněrování oddechla si. „U sebe jsem to trefila.“ řekla spokojeně.

„Aha... málem bych zapomněla.“ sehnula se k odložené brašně a vytáhla boty. „Jsou s podpatkem, ale vzala jsem s decentním.“ řekla a podala ti jeden pár bot ladící k šatům.


Adrian_S
Žena souhlasně kývla a tak si jí položil cestou své otázky. S jejich odpovědí neváhala. „Funguje to zde velmi individuálně, každý si hledí svého a plní si své povinnosti a závazky vůči všem ostatním. Nikdo vás tu nebude hlídat jestli jdete spát brzo nebo naopak po půlnoci. Ovšem je slušnost se v nočních hodinách zdržet zbytečného hluku.“

„Slovo zakázaný je zde zcela podle mého skromného názoru irelevantní. Všechny zákazy jsou jen a pouze otázkou důvěry. Pokud ji nemáte pak pro vás platí, pokud ji máte neplatí pro vás.“ shrnula stručně případné další zákazy, „Vy jste tu poprvé.“ obrátila se na tebe, když jste sešli až do patra v němž se měl nacházet tvůj nový dočasný pokoj. „Za sebe bych vám doporučila se spíše vyhnout sklepení. Jako většina sklepení slouží k odkládání kdečeho... a není tam bezpečno. Leckdo se tam už ztratil a občas jsme po těchto ztracených našli jen ostatky. Klepat na dveře a čekat na vyzvání, když stupujete k někomu do soukromých komnat nebo prostorů určených pro výzkum.. a co nejméně se vyptávat na výzkum, protože jistá nevraživost mezi zdejšími je. Každý chce něco objevit a zase nechce, aby mu to ten druhý vyfoukl dříve. Jistě chápete kam tím mířím.“ zastavila se u dveří do pokoje, „To bude váš.“ řekla a otevřela dveře. Vstoupila jako první, očima prolétla všechny kouty pokoje jakoby se chtěla ujistit, že je skutečně připravený a prázdný. Poté ti pokynula ať vejdeš.

Vešel si. Pokoj byl větší než na Univerzitě v Ledohradu i Imperial City. Dělil na dvě místnosti. Vstupní nejspíš sloužila jako pracovna, byl zde připravený psací stůl, dva bytelné stoly nesoucí známky nejrůznějšího používání, poškození v důsledku magie i řezných nástrojů. Také zde bylo několik poliček, které byly prázdné a jedna knihovna. V níž se nacházelo pět knih. Jera přešla do vedlejší místnosti, rozhrnula závěs, který byl místo dveří.

„Vše je v pořádku.“ konstatovala poté a sevřela spokojeně ruce, „Klíč.“ řekla poté a ohlédla se, „Je z druhé strany dveří. Všechny zámky dveří jsou očarovány, aby na ně nebylo možné použít kouzlo pro odemčení.“ ujistila tě poté, „Lze je odemknout pouze klíčem.“

Druhá místnost byla menší, nacházela se zde větší postel s nočními stolky po obou stranách, větší šatní skříň, truhla a primitivní figurína určená k odkládání rouch nebo zbroje. Také zde nebylo několik prázdných poliček a jeden obraz. Na němž byla vyobrazena černovlasá dunmrka se stříbrným diadémem.
„Obraz mohu odnést. Nejspíš patřil předchozímu majiteli nebo majitelce.“ řekla při pohledu na obraz, otevřela šatní skříň, byla prázdná. Spokojeně ji zavřela a obrátila se na tebe.


ScorpionCZ
Do zahájení přednášky zbývá zhruba hodina a pár desítek minut. Protože se jedná o první hodinu předmětu, musíš si obstarat deník do něhož budeš evidovat přítomnost a nepřítomnost svých studentů, včetně témata probíraného na přednášce. Rovněž bys měl připravit výpis požadavků (požadavky, které musí ve tvém předmětu splnit, abys je připustil k závěrečné zkoušce, případně co musí splnit aby byl předmět považován za splněný, zkouška není povinná, záleží na garantovi předmětu což seš ty), který studentům na první přednášce sdělíš. Prázdný deník seženeš v komnatě profesorů. Byla ti k přednášení vybrána učebna běžně určená pro přednášení historie, její vybavení je orientováno tímto směrem, jedná se o učebnu v přízemí, obsahuje několik skříní s četbou, která se využívá při výuce a vitrín s artefakty. Učebna se vzhledem k přítomnosti artefaktů zamyká. Za její stav zodpovídají profesoři vyučující historii. Klíč od učebny máš, protože do ní lze vstoupit s obyčejným profesorským klíčem. Učebna je aktuálně prázdná. Odebral ses do své komnaty, kterou si sdílel se Seranou. Odemykat jsi nemusel, bylo odemčeno. Serana se uvnitř nacházela a vypadalo to, že se každou chvílí chytá k odchodu. Zatímco si usedal ke stolu, porovnala pár věcí na svém stole a poté se obrátila na tebe.

„Nechceš jít s Lauranou dnes do divadla?“ zeptala se tě, „Dostala jsem od jednoho pána dvě místa v divadle na dnešní vystoupení. Hraje v něm jeho dcera a byl mi vděčný, že jsem mu zachránila bratra... bývala bych nic takového nepřijala, ale byl dost neodbytný tak mi nic nezbylo.“ pousmála se, „Ale Flavius moc na divadlo není...“ usmívala se od ucha k uchu, „Tak mě napadlo jestli chceš vyrazit s Lauranou? Malou bychom vám s Flaviem pohlídali.“