---

→ Tah 968


Sarako
„Měl jsem za to, že říkali... že nějaká razantní opatření se podle všeho dělala v chudinské čtvrti a ta je ještě pár minut chůze. Pochybuju, že by nemocné přepravovali až sem a ošetřovali až tady.“ namítl legát Atius, „Vy čtyři.“ vybral čtveřici legionářů, „Najděte zadní vchod, nenápadně a zajistěte ho. Nikdo jím nesmí projít.“ rozkázal. Legionáři poslechli.

„Sehnání alkoholu je na dlouho.“ mávl rukou legát, „Když zaklepeme můžou pláchnout nějakým tajným vchodem... nebo kdoví čím.“ pokrčil rameny, „Když tam vtrhneme okamžitě získáme moment překvapení. Nehledě na to, že by tu beztak někdo stál na stráži, kdyby uvnitř skutečně byla nějaká nemocnice, protože přístavní čtvrť je čtvrť kdejaké verbeže a sebranky. Ale...“ rozhlédl se, „Nikdo z legie na stráži tu není.“
Poté gesty vydal rozkazy a legionáři se připravili.
„Jdete s námi? Nebo doběhnete tu čtveřici a dohlédnete, aby tam vzadu něco nezvrtala?“ zeptal se legát Atius a poté vykročil s legionáři opatrně ke dveřím od hostince.


Tondulin
Delmus nanovo předstoupil.
„Dalším bodem, který je nutné probrat ještě dnes je příjezd Císařského mága.“ začal pozvolna, „V ranních hodinách dorazil dopis od Nejvyššího Císařského mága Stenuse Tarna, žádá v něm o neodkladnou audienci. V níž zmiňuje, že by se zastavil po jedné hodině. Jako účel své návštěvy uvedl, že chce popřát novému manželskému párů, hraběti a hraběnce. Zároveň uvedl, že by rád pohovořil o vzájemných vztazích mezi hrabstvím a Císařskými mágy a také chce znát stanovisko hrabství k nedávným magickým problémům.“ podíval se na Adriannu, „V dopise za tyto problémy označil 'magické anomálie' a bude chtít od vás chtít nejspíš stanovisko.“
„Stanovisko mu poskytnu až nějaké budu mít. Momentálně nejsem vůbec seznámena se zdejší situací. Bude si muset počkat, ale sejdu se s ním.“ odvětila mu Adrianna bez zaváhání.

„Osobně nejsem nadšen příliš s Tarnovi návštěvy... ale co se dá dělat. Hrabství ho přijme, že?“ podíval se Belius.
„Ano. Hrabství ho přijme.“ přikývla Anita, „Možná teď odbočím od tématu této rady, ale přijde mi, že není zcela vyvážena. Jak sleduji zdejší diskuzi chybí mi zde hlas nějakého duchovního. Názor kněze nebo kněžky. Ale také víc hlasů ze strany čarodějů. Nic proti vám.“ obrátila se k Adrianně, „Ale myslím si, že bychom zde měli mít zastoupen názor ještě jednoho čaroděje, protože nikdo z nás vám nedokáže dostatečně oponovat v oblasti magie a vašich znalostí. Belius dokáže například oponovat Aedanovi ve věcech legie a válečnictví, Chocholka s Delmusem si navzájem zase dokáži jistě oponovat v administrativě, financích možná i diplomacii.“
„Chápu.“ přikývla Adrianna, když jí dala Anita prostor. Nezdálo se, že by byla Adrianna nadšená z Anitiných připomínek.
„Hraběnka má pravdu. V minulosti ještě docházela na zasedání i zdejší kněžka, která částečně byla schopná oponovat dvorní čarodějce... ale vyloženě s bohatými magickými znalostmi tu seděla vždy snad jen dvorní čarodějka.“ namítl Delmus, „Ale samozřejmě je tu prostor pro zaplnění těch zbylých míst a čím lépe bude naše rada sestavena tím lépe bude poskytovat rady vám vládcům.“
„Pak sem můžeme přizvat někoho z té magické pobočky co tu chcete vybudovat.“ navrhl Chocholka, „Myslím, že je to adekvátní, protože pobočka bude sama o sobě dost důležitým pilířem našeho města a její prosperita pro nás bude jen přínosem. Na druhou stranu... skrze tuto radu by se mohla realizovat i vůle Univerzity.“
„Jestli je nezbytné, aby tu byl někdo další kdo bude nějakým způsobem rozporovat mé návrhy a bude mi vhodným oponentem pak navrhuji arcilektorku de Peyranovou. Její znalosti magie jsou rozsáhlé a má blízko k oblastem, které jsou pro hrabství přínosné.“ navrhla Adrianna, „Navíc má s podobnými rolemi bohaté zkušenosti. S přizváním zdejší kněžky souhlasím, měla by tu být.“ dodala následně.
„De Peyranová samozřejmě své kvality má.“ přikývl zamyšlený Belius, „Ale souhlasím.“ vytrhl se z přemýšlení, „Má drahá manželka má pravdu. Posílíme radu o kněžku a přizveme ještě jednu čarodějku nebo čaroděje... raději čarodějku.“
Chocholka se šibalky usmál od ucha k uchu.
„Výborně.“ kývl hlavou Delmus spokojeně a posadil se na své místo. Bylo na něm znát, že má radost z Anitina návrhu a nejspíše i z toho, že se konečně zapojila do dění hrabství a nějakým způsobem projevila svůj názor.
„Uděláme to jednoduše...“ ujal se slova Belius, „Vyhlásíme, že se hledá členka rady hrabství se znalostmi magie, která žije dlouhodobě v hrabství nebo zde má nějakou dlouhodobě trvající činnost... nebo nevím jak to přesně říct, ale to je jedno. S Aedanem usedneme v komisi a vybereme kvalitní čarodějku, která se nám dostatečně předvede a prokáže svůj magický talent.“ koukl na tebe, „Nebo čaroděje samozřejmě.“ ujistil následně přítomné.


ScorpionCZ
„Ahoj Škorpiasi.“ pozdravil tě Scipio a věnoval ti krátký pohled, „Jsem rád, že jsi zpět živ a zdráv.“ dodal a pohlédl na Lyru, „Kdoví.“ pokrčil rameny, „Zdá se být lepší, ale tyhle stavy měla i u nás ve vile. Občas se jí přitížilo a pak jí bylo zase dobře.“ zakroutil hlavou s povzdechnutím. Následně opatrně vstal od postele, chytl se hole a pokynutím hlavy ti dal najevo, že tě bude následovat. „Ta bezmoc je ničivá.“ postěžoval si cestou.

Lex mu při odchodu věnoval chladný pohled, který byl nejspíš oboustranný a pustil se do ošetřování novicky, která ležela na lůžku a léčitelé z řad studentů si s ní zjevně nevěděli příliš rady.

„Byla tu Laurana.“ usmál se Scipio, „Ale poslal jsem ji s Merril pryč. Není to vhodné místo pro malou, moc pochmurné a... zkrátka nemocnice.“ dodal s povzdechem. Prošli jste Univerzitou až do tvého kabinetu, odemkl jsi a vešel. Zdálo se ti jakoby Seraniny věci zůstaly stejně jako ty tvá na stejném místě když jsi komnatu naposled opouštěl. Jakoby sem nikdo po dlouhé době ani nevkročil.
Scipio za sebou zavřel dveře. Rozhlédl se po komnatě se poté s úsměvem povídá, „Pěkné.“ pohlédl směrem na tebe, „Tak copak máš na srdci Škorpiasi?“ zeptal se, „Rodinné záležitosti bych raději probíral u nás ve vile, ale hádám, že to asi nesnese odkladu.“


SuperHunter
Stormio už na srdci nic jiného neměl. Nechal vás odejít a sám šel plnit své povinnosti. Opustili se Zenirou základu Thalmoru a vyšli na ulici města, pomalu jste kráčeli městem a směřovali k přístavu. Míjeli jste početné hlídky legionářů, občas jakého příslušníka Thalmoru, který ve své typické zlatavé zbroji kráčel městem a plnil své rozkazy.

„Vy jste sloužila v Hammerfellu? Jaké to tam bylo? Slyšela jsem, že vylodění bylo brutální.“ zeptala se cestou Zenira, „Nebudeme si to zkracovat. Půjdeme typickou cestou jako chodí naše hlídky po celou dobu. Ať nebudíme zbytečně pozornost.“