---

→ Tah 967


Sarako
„Aha.“ kývl hlavou legát Atius, obrátil se ke svým legionářům a očekával, že se některý z nich přihlásí a zavede vás k hostinci. Dobrovolník se našel velmi rychle, jeden z legionářů se přihlásil a následně vás provedl branou až do přístavní čtvrti.

„Je to mnohem snazší. Stále platí mám takový pocit mimořádný stav, který byl vyhlášen po masakru základny Císařských mágů, nočních i denních útocích upírů a nějakých dalších problémů se kterými se tu potýkají. Takže klidně můžeme zadržet kohokoliv a na určitou dobu ho umístit do chládku.“ vysvětlil legát Atius cestou, „Ale situace se uklidňuje... takže to nebude dlouho trvat.“ dodal.

Prošli jste kolem lepších přístavních domů až k hostinci, který jsi měl na mysli. Cesta byla poklidná, lidí se po přístavu potulovalo pomálu, legionářských hlídek zde bylo pomálu a většina z nich na sobě měla pouze lehké zbroje s plnou přilbou. Přes jeho vývěsnou ceduli byla přehozená bílá potrhaná látka.
„Nezvyklé ticho.“ konstatoval legionář, který vás vedl. „Vždycky tu bylo rušno, hlahol a nadávky námořníků jen lítali. Skoro to vypadá jakoby bylo zavřeno.“
„Okna jsou zatažená.“ hlásil jiný.

Legát Atius se bez zdržování přesunul před zavěšenou dřevěnou ceduli na níž bylo cosi napsáno.
„Na rozkaz legáta Maria Condaria zavřeno! Hostinec nyní slouží jako polní nemocnice pro účely léčení a podchycení možné nákazy... blabla... bla...“ přečetl nahlas listinu na ceduli legát Atius, „To jsou ale nemilé keci.“ konstatoval, „Chybí pečeť legie... vlastně jakéhokoliv úřadu, který něco takového může udělat.“ bouchl prsty o ceduli.

Měl jsem původně v roce 2019 v plánu rozjet linku s morovou nákazou, zásadní náznak přišel v
tahu č. 553 a mělo jít o poměrně výraznou a důležitou příběhovou linku, ale protože se o pár měsíců později objevil Covid-19 a situace se začala zhoršovat tak sem tuhle linku raději potichu zrušil (k čemuž mi pomohlo i to, že AH zrovna nehrál tudíž těch zmínek nebylo moc) a její následky značně osekal, protože mi nepřišlo vhodné tu linku víc rozvíjet. Nákaza sice v Imperial City proběhla, ale byla zavčasu podchycena a její následky v příběhu nebudou výrazné... ale i tak se nějakým zmínkám nevyhneme.


Tondulin

„Svým způsobem si myslím, že není možné, aby legie nijak neovlivňovala chod města nebo jeho občany.“ reagoval Delmus, „Vždycky ale záleží hlavně na iniciativě velitele posádky a jeho charakteru.“ dodal a pomalu se posadil jakoby mu bylo jasné, že to bude na delší povídání.

„Pozemky a budovy, které legii pronajmeme přinesou do naší pokladnice nějaké Septimy navíc. Možná i nezanedbatelné množství, které by mohlo být pěkně využito.“ reagoval Chocholka, „A také se tím vyřeší údržba opuštěných a nevyužitých budov. Ale nevím jak jsme na tom s upuštěnými budovami.“ obrátil se na Delmuse, ale ten mu odpověď nyní neposkytl.
„Není to dobrý nápad.“ zakroutila hlavou nesouhlasně Adrianna, „Pokud tu bude posádka legie působit bude se zabývat i zdejšími prohřešky a zločiny…. Když jedna strana ve sporu neobstojí u městské stráže půjde si stěžovat k legii a jakmile nebude shodný verdikt bude oheň na střeše. Bude to společnost dělit na příznivce legie a příznivce městské stráže. Kdo bude důvěřovat více legii bude řešit své problémy s legií… kdo naopak bude více důvěřovat znovuobnovené městské stráži bude chodit řešit své problémy za městskou stráží.“ rozhlédla se, „Teď za současné situace potřebujeme, aby se nic takového nedělo, aby se lidé naučili věřit a respektovat nově obnovenou městskou stráž a její vedení. Potom až bude opět ‚zaběhnutá‘ můžeme přizvat legii. Dříve se mi to nejeví jako dobrý nápad.“ zakončila svůj proslov a obrátila se na Belia, který jen přikývl. Všiml sis, že Klargus se po projevu své dcery spokojeně pousmál a cosi pošeptal baronce.
„Souhlas s Adriannou.“ přikývl Chocholka, „Peníze jsou pěkné, ale Adrianna to podle mě shrnula velmi pěkně. Legie je prospěšná, ale teď potřebujeme, aby se lidé naučili věřit městské stáži s spoléhat se na ní, protože víra vojsko vašeho hrabství vás ochrání je jedním z důležitých pilířů, který bychom měli vybudovat.“
„Zajímavý pohled na situaci.“ zhodnotil Belius, „Já mám samozřejmě též blízko k legii. Je to značná část mého života, ale pravdou je, že přítomnost legionářů z řad Osmé legie, která je pod velením Vrchního generála Valeria je riziková. Sám jsem v té legii sloužil… A v současné mírové situaci se k funkci legáta nebo kvestora dostane kdejaký nýmand. Nechal bych tohle celé chvilku uležet…. Nebo ideálně pošlete zprávu do Imperial City ať nám dají vědět kdo by se ujal velení nad posádkou a poté to můžeme znovu hlouběji projednat. Souhlas?“ rozhodl následně Belius.
„Souhlas.“ přikývl Chocholka. Adrianna rovněž kývla.
„Zašlu jim dopis a pozeptám se.“ řekl Delmus.
„Skvěle. My s Aedanem máme s Osmou legií bohaté zkušenosti… Takže stačí, když nám pošlou jméno potenciálního kandidáta ideálně kandidátky a my s Aedanem vyhodnotíme kvality.“ upřesnil ještě Belius Delmusovi instrukce.


ScorpionCZ
Novicka ti otevřela. Dívala se na tebe zprvu překvapeně a poté zaraženě, když jsi jí dal rostlinky, které nikdy předtím neviděla. Pokynula ti ať jí rostlinky pomůžeš dát na dřevěný stolek, který se používal k pohodlnému přesazování z menších květináčů do větších.

„Aha...“ pokyvovala hlavou novicka, když si jí vylíčil obsáhlé instrukce jak má o rostlinky pečovat a vysypal do velkého květináče zeminu z Mohyly duší. Nevěříce ji promnula mezi prsty a poté se obrátila opět na tebe, kdy několikrát přikývla. „Dobře… pokusím se udělat to tak jak jste mi řekl.“ řekla nakonec pozvolna jakoby si nebyla vůbec jistá jestli to zvládne, „Kdyžtak se poradím s vedoucím… pokud se vrátí nebo se zastavím za profesorkou Benochovou.“ ujistila tě následně. Žádné další dotazy neměla. Neušlo ti, že jen co ses otočil začala štrachat papír a lovit psací potřeby v přihrádce stolu, aby si vše dokud to má v paměti zapsala. Nejspíš před tebou nechtěla působit jako někdo co to hned zapomene.

Vrátil ses zpět do Univerzity, chodby byly opět prázdné a novicové a novicky se nejspíš opět učili a poslouchali nějakou přednášku. Netrvalo dlouho a vyšel jsi schodiště, vyhledal ošetřovnu a vešel do komnaty. Ošetřovna byla stále stejná. Pacientů tu příliš nebylo. Leželi tu jen dva novicové a jedna novicka seděla na okraji lůžka a jiný učeň jí ošetřoval popáleninu. Lůžka od sebe byla oddělena závěsy a některé i úzkou stěnou.

„Žádné výrazné zhoršení.“ konstatoval profesor (též kvestor, protože se jedná o příslušníka Císařské legie, který na Univerzitě působí jako vyslanec legie) Reman Lex, když dokončil prohlídku ležící Lyry. Scipio seděl na dřevěné židli, opřen o hůl a nervózně bubnoval prsty. „To je dobrá zpráva.“ dodal následně Lex, přičemž se zadíval do listiny, která nejspíš obsahovala poznámky o Lyřině léčbě. Lex stejně jako před tvojí výpravou do Mohyly ani nyní na sobě neměl Univerzitní profesorské roucho nebo jakéhokoliv roucho prozrazující jeho zaměření, oblečený byl do lehké legionářské zbroje a ozbrojen svým mečem.
„Ale ani žádné zlepšení.“ namítl nespokojeně Scipio a podíval se na Lexe, který byl stále zahleděný do písemnosti „Doufal jsem, že se na ní podívá alespoň někdo z mágů obnovy. Třeba sám arcimág, když se jsem ho o to požádal a slíbil to.“ pokračoval stejně nespokojeně.
„Až se arcimág vrátí určitě se na ní podívá. Podívejte se… Přivedl jste ji sem, když se její stav velmi zhoršil. Naše studentky udělaly maximum a její stav se zlepšil, momentálně nedošlo k žádnému zhoršení… Zlepšení může trvat hodiny, dny a týdny. Zjevně se nejedná o obyčejné onemocnění, které by zpravidla prostá léčivá magie nebo obyčejný léčivý lektvar. Musíme sledovat průběh a poté reagovat.“ vysvětlil Lex Scipio.
„Zjevně? Takže vy to ani nevíte?“ zakroutil hlavou Scipio nespokojeně, „Vždyť se u Lyry nezastavil jediný profesor obnovy. Motáte se tu jen vy a novicové.“
„Podívejte se o vaši ženu se staráme nejlépe jak můžeme. Dostává řádnou péči a s tím, že tu není žádný jiný profesor Obnovy přítomen nežli jsem já… Tak s tím prostě nic udělat nedokážu.“ zdůraznil Lex, „Sarricová je na svatbě, Benoch cosi zařizuje a Arteriová se potýká s problémy v přístavu. Jestli vám nestačím já pak si svoji ženu vezměte jinam. Nebo čekejte. Léčba je dlouhý proces.“ zakončil, odložil prudce listinu s papíry na stolek a odkráčel stranou. Zdálo se, že se ho dotklo, když mu dal Scipio najevo, že ho nepovažuje za profesora Obnovy. Scipio jen s povzdechem chytl Lyru za ruku a Lexova odchodu si nevšímal.


SuperHunter
Stormio už na srdci nic jiného neměl. Nechal vás odejít a sám šel plnit své povinnosti. Opustili se Zenirou základu Thalmoru a vyšli na ulici města, pomalu jste kráčeli městem a směřovali k přístavu. Míjeli jste početné hlídky legionářů, občas jakého příslušníka Thalmoru, který ve své typické zlatavé zbroji kráčel městem a plnil své rozkazy.

„Vy jste sloužila v Hammerfellu? Jaké to tam bylo? Slyšela jsem, že vylodění bylo brutální.“ zeptala se cestou Zenira, „Nebudeme si to zkracovat. Půjdeme typickou cestou jako chodí naše hlídky po celou dobu. Ať nebudíme zbytečně pozornost.“