---

„Nestíhali bychom. Mam to zorganizovat. Já půjdu pro mapy do Urubu, a pak na vás počkám v Hrodunasu. Ty povedeš cestu do Wenstly, Waret se k vám pak přidá.“
„A časově to uděláme jak?“ zeptala se Allys, když si vyslechla Armuna. Bylo kolem sedmé hodiny, a v cechu už skoro nikdo nebyl. Obchodníci balili své věci. Stály u skříně s korbely na molu. Armun se vydal k Allys ihned po návštěvě Wareta.
„Já bych to viděl tak, že já vyrazím zítra ráno. Ty si vezmeš cech, jídlo a mohli byste vyrazit tak po dopoledni. Doufám, že víš kudy do Wenstly. Waret vás pak dožene možno po cestě, nebo až ve Wenstly.“ Chvíli bylo ticho. Bylo slyšet pouze proudění vody v trubkách. Ticho prolomil Armun.
„Stavíte se v Hrodunasu já nalezu a po Horusu to projedeme k Northwindu.“
„Dobře, myslím, že je to promyšlené. Zítra to řeknu cechu a sbalíme.“
Armun kývnul na pozdrav a vydal se k žebříku ven. Vzal to jako obvykle přes zahradu kostela a rovnou domů. Uvařil si večeři a šel spát. Celou dobu promýšlel, různé varianty toho jak to dopadne. Dobré a i špatné.

Zítra ráno se ihned vydal do cechu. Allys už tam stála a vysvětlovala všem kolem co, a jak. Stála za velitelským stolem s mapami a kolem ní skoro celý cech. Armun se jen usmál a šel na molo. Na molu za obchody byl stůl s barely piva, vína a misky s kávou. Armun popadl pár kávových zrn a rozdrtil je. Poté nabral vodu do hrnce, vhodil zrna do něj a dal na oheň za stolem. Sedl si na židli a čekal. Poté přelil kávu do misky a osladil medem. Sedl si s horkou kávou a sledoval Allys.
Po nějaké chvíli se všichni rozešli a Allys poprvé spatřila Armuna. Její úsměv byl vidět přes celou místnost. Allys přešla lávku a mířila k Armunovi.
„Takže ty máš být na cestě, a místo toho si jen tak sedíš s kávičkou a koukáš do prázdna.“ Armun jen lhostejně pokrčil rameny. „Rozhodl jsem se, že vyrazím až k večeru, to stihnu.“
„jak myslíš.“ Řekla, a šla balit.

Armun si ještě chvilku seděl, a popíjel misku s kávou. Po dobrém ranním nápoji, se celý svěží vydal brouzdat po cechu. Popošel dolů, a když uviděl obchodníky, něco ho napadlo.
„Symarrne! Prosím nabrousil by si mi zbraně prosím?“
Kovář se zvedl od práce a pohlédl na Armuna. „ Proč ne, dej to sem, a do té akce to máš hotovo.“
Armun poděkoval a předal mu Černé oko, se safírovou dýkou na stůl. Popošel dál a poprvé si pořádně prohlídl Alchymistův obchod. Na stropě viseli sušené byliny. Všude poličky s jedy a surovinami. Celý obchod krásně voněl po bylinách. Alchymista byl oblečen do velkého černého hábitu, který spíše připomínal župan. Armun všechny dobře v cechu znal a oni jeho četně obchodníků, ale nikdy jejich služby nevyužil.
„Co by si rád?“ zeptal se Qilmu. A zvedl se k pultu.
„Přemýšlím, že bych zaplnil kapsičky na zbroji.“ Na zbroji měl Armun pás od pasu až přes rameno pás s kapsami.
„Ano na to tam jsou. Doporučil bych jed na zbraně, jed na pití, a základní byliny na lektvar zdraví.“
Lektvar zdraví zeslaboval bolest, a léčil rány. Armun si vyslechl účinky jedů a poté vybral. Lektvar zdraví, jed na zbraně, způsobující ochromení. Jed do pití na pomalou smrt a byliny na základní lektvary, a samozřejmě recepty na ně.Armun zaplatil a zamířil si zabalit základní pomůcky na cestu. K večeru, když Armun vyrážel na cestu, Allys s cechem už byli na cestě.

Armun se vydal na cestu. Zvolil cestu, po kamenné cestě. Místo toho aby pokračoval po Severní cestě dolů a na rozcestí zpátky nahoru, vzal to přes vyšlapanou pěšinu. Zbývalo mu tak tři hodiny do vesničky Goalavar. Už se stmívalo. V hospodách mívají otevřeno pozdě do noci, v což taky Armun doufal. Cesta probíhala bez problému. Kráčel jehličnatými lesy. Krásně se mu dýchalo. Ve vzduchu kolovala vůně lesa. Ptáci krásně zpívali. Bylo slyšet šumění lesů, zpěv ptáku a řinčení oceli. Řinčení oceli! Armun sejmul luk ze zad a vložil šíp. Rozhlížel se kolem sebe. Nikde nic nebylo. Opět zvuk, ale tentokrát vystrašeného koně. Vycházelo to zprava. Armun se rozběhl tím směrem. Za hustými stromy viděl vůz, a nějakého chlapa svíjejícího se na zemi. Vůz ohrožovali tří banditi.

Armun zamířil na prvního banditu. Vystřelí, ale bandita zrovna couvne a šíp se zabodne do vozu před něj. Bandita ho spatřil a s křikem se rozběhl naproti němu. Doběhl do půli cesty k němu, když se v tom svalil na zem v bolestech. Upustil meč a svíral si nohu, ze které mu trčel šíp. Navlékl si luk a vydal se na bandity se zbraněmi. Proti banditovi, který provádí sek zboku, se kryje dýkou. Krouživým pohybem nad hlavou mu odvrací úder a Černým okem, který svírá v pravé ruce, mu prořezává břichu. Bandita viděl, že neznámý muž zabil jeho dva stoupence. Takže chtěl napáchat co nejvíc škody a zabít aspoň muže s karavanou.
Uchopil meč oběma rukama a mířil na bezbranného mužíka. Zvedá meč nahoru. Armun se rozběhl naproti němu. Silný kopem do achilovky pokládá banditu na zem. Skloní se a podřízl mu hrdlo.
„Je vám něco pane?“ otázal se Armun a pomáhal staříkovi na nohy.“ Do staříka bandita celou dobu kopal, takže měl stařík modřiny na celém těle. „Ach ano, děkuji, mládenče.“

Stařík se oprašoval a najednou vykulil oči a ukázal za Armuna. Armun se otočil a instinktivně udělal úkrok zpět. Jen o vlásek se vyhnul meči bandity. Armun se ihned vzpamatoval, vytáhl dýku a zabodl ji banditovi do zad. Bandita s probodnutou nohou sebral síly na poslední bezcenný útok.
„Kampa máš namířeno, mládenče?“
„Do Goalavaru a poté do urubu.“
„Tak to máme stejnou cestu, naskoč si, vyrazíme.“

http://img694.ima...001wnt.jpg zde opět mapa. Ještě jednou děkuji za jména.
Vím, že k starověké povídce z doby skyrimu se to moc nehodí, ale já na ni jinýho než kafe nepřišel, takže od teď, už vynalezli kafe xD
EDIT: Upraven popis cechivní místnosti v 2. díle.